Xiaomi Watch 2 s Wear OS jsou nenápadné a agresivní současně. Potrápí konkurenci? (recenze)
Adam Kurfürst
- Xiaomi Watch 2 přichází jako odlehčená verze loňské Pro verze
- Mají Wear OS, výkonný čipset a parádní displej
- Se svou dobře nastavenou cenou mohou ohrozit konkurenci
V září provedlo Xiaomi velký návrat k operačnímu systému Wear OS, a to s hodinkami Watch 2 Pro. Zatímco v roce 2019 nešlo jeho výtvor v podobě Mi Watch označovat jako příliš úspěšný, loňský kousek na tom byl velice dobře prakticky ve všech ohledech, přičemž některými svými aspekty dokázal i opravdu překvapit.
Letošní Xiaomi Watch 2 si můžete představit jako mladšího sourozence dražší Pro verze. Spoustu vlastností sdílí, ale přesto si všimněte pár odlišností. Ty nejdůležitější rysy se každopádně nevytratily – hodinky tak přichází s Wear OS, rychlým procesorem, velkým displejem a poměrně solidní vydrží. A dopředu mohu prozradit, že balanc mezi výbavou a nastavenou cenou dokáže konkurenci pořádně zatopit.
Obsah recenze Xiaomi Watch 2
Obsah balení
Balení Xiaomi Watch 2 vás dost pravděpodobně nebude ničím příliš fascinovat, tedy pokud jste zvyklí na podlouhlou krabičku kvádrového tvaru například z Galaxy Watch od Samsungu. Já se přiznám, že jsem byl jako majitel Garmin hodinek na první dobrou trošku zaskočen, ale po rozbalení jsem si uvědomil, že ten „wow efekt”, když vidíte hodinky i jejich řemínek v celé kráse, za to prostě stojí.
Co se nacházelo uvnitř, už nijak zvlášť nedostalo ani mě. A to rozhodně nemyslím ve špatném slova smyslu – balení pouze neobsahuje zbytečnosti a najdete v něm jen to nejdůležitější. Kromě hodinek samotných na vás tedy čeká uživatelský manuál, který je psán v různých jazycích, ale zrovna čeština mu chybí, a kruhová, vcelku kompaktní bezdrátová nabíječka. Ta se k adaptéru připojuje pomocí konektoru USB-A a hodinkám dodává šťávu prostřednictvím dvou pinů. Jelikož je magnetická, nemusíte příliš přemýšlet nad správným umístěním hodinek.
Jakub KárníkŽe v balení nenajdeme nic, co by nebylo nezbytně důležité, současně znamená absenci náhradních řemínků, což jsem ale vzhledem k ceně schopen výrobci s klidem na duši prominout. Naopak jej musím pochválit za použití minimálního množství plastu.
Design a zpracování
Xiaomi Watch 2 jsou k dostání v černém provedení se stejnobarevným řemínkem a stříbrném provedení s bílo–šedým páskem. S ohledem na materiál se od sebe obě verze nikterak neliší, já jsem každopádně na testování dostal onu světlejší variantu.
Konstrukce hodinek je tvořená hliníkovou slitinou, což představuje první rozdíl oproti Pro verzi, která spoléhá na nerezovou ocel. Na tělu tentokrát nenajdeme fyzickou korunku, nýbrž pouze dvě dobře mačkatelná ovládací tlačítka, jež nijak výrazně nevystupují do prostoru (třeba ve srovnání s Garmin Venu Sq), avšak současně nejsou ani příliš zasazená dovnitř.
Že by mi korunka scházela, se nejspíš říct nedá. Hodinky díky tomu naopak nepůsobí výrazněji, než je potřeba. Po designové stránce lze Xiaomi Watch 2 označit za takovou klidnou sílu, která působí elegantně a ne příliš křiklavě.
Umělohmotný řemínek je navržen chytře – přebytečná část se po utažení zastrčí směrem dovnitř, až přilehne na samotnou paži, takže na ruce ve výsledku vše působí uhlazeně a čistě. Výrobce navíc myslel na uživatele s pořádně tenkou rukou, jako jsem právě já, ale hodinky bez problému padnou naopak i jedincům s nadprůměrným obvodem zápěstí. Výměna pásku je navíc neskutečně intuitivní a při troše šikovnosti při práci s titěrnými mechanismy ji zvládnete do minuty – já v pulce testování přešel na tmavě zelený řemínek ze stejného materiálu a ve svém okolí jsem slýchal názory, že k hodinkám ladí víc než originální světlý.
Xiaomi Watch 2 a OLED displej
Už při prvním pohledu na hodinky se jako hlavní dominanta jeví kulatý OLED displej o 1,43palcové velikosti. Jde o ten stejný panel, jaký používají dražší Xiaomi Watch 2 Pro, tudíž se i tentokrát setkáváme s dobře zažitým rozlišením 466×466 pixelů, 60Hz obnovovací frekvencí a 600nitovým maximálním jasem, s nímž byly všechny detaily krásně viditelné i venku na slunci. Hodinky jsme každopádně testovali na jaře a v létě, kdy slunko pere daleko víc, může být situace odlišná. Konkurence naíc zvládá jas lépe, třeba Galaxy Watch6 Classic od Samsungu se pyšní až 2000nitovou svítivostí.
Samozřejmostí je podpora režimu always-on, který se přizpůsobuje nastavenému ciferníku. Těch je v základní nabídce hned několik a některé jsou dokonce interaktivní (ať už více, či méně). Vypíchnout mohu například ten s označením 2048, díky němuž se přímo z domovské obrazovky můžete dostat k oblíbené logické hře. Za zmínku dále stojí Cirkus, který bych sice pro jeho vzhled spíš nepoužíval na denní bázi, ale zajímavým jej dělá použití gyroskopu k rozpohybování jednotlivých barevných kostiček se statistikami a informacemi o stavu hodinek. Kam natočíte hodinky, tam se cihličky odkutálí.
Celkově musím Xiaomi za displej pochválit – barvy jsou dobře kontrastní, nic nepůsobí vybledle a jednotlivé prvky UI jsou pěkné ostré. Tedy když nepočítám ikony aplikací od Googlu, které bůhvíproč působí, jako když roztáhnete nekvalitní obrázek stažený z internetu. Sám jsem si trošku myslel, že blouzním, ale když si toho všimnul i kolega Jakub, a to jen při pohledu na zaslané fotografie, začalo to smrdět. U systémových aplikací přímo od Xiaomi jsem tuto drobnost nezaznamenal.
Konektivita je fajn, když zrovna funguje
S přítomností čipsetu Qualcomm Snapdragon W5+ Gen 1 se hodinky pyšní širokou škálou možnost konektivity. Bluetooth je samozřejmost, u Wear OS produktu pochopitelně nesmí chybět ani Wi-Fi, NFC pro platby kartou naštěstí také neschází, a pokud by nebylo k dispozici GPS, bych bych dost nepříjemně překvapen. Xiaomi Watch 2 nicméně nabízí podporu hned pěti satelitních systémů (GPS, GLONASS, Galileo, BeiDou a QZSS). eSIM tentokrát nedílnou součástí není, takže při volání se musíte spoléhat na svůj smartphone. Konektivita je ale jinak zkrátka skvělá, tedy když zrovna vše funguje tak, jak má.
To bohužel nebyl vždy můj případ. Při prvním spuštěním hodinek mi náladu sice zvednul český tutoriál na ovládání pomocí displeje a tlačítek, ale to, co mu předcházelo, mě ze židle zrovna nezvedlo. Ba naopak jsem do ní zapadl možná ještě hlouběji.
Můj smartphone Google Pixel 7 Pro sice hned poznal, že se v mém okolí spustilo nové zařízení Xiaomi Watch 2 a poradil mi stažení aplikace Mi Fitness (Xiaomi Wear), ale tam pozitivní zkušenost asi končila. Že hodinky chtějí v průběhu prvního nastavení, abych pokračoval na telefonu, který naopak hlásí, že se k zařízení nedá připojit, je docela běžná praxe.
Hláškami typu „Synchronizace se nezdařila” při pokusu o přidání Google účtu se rovněž nešetřilo a zprovozňování Google Asistenta se samozřejmě nemohlo obejít bez toho, abych byl několikrát po sobě pobídnut ke kontrole internetu, jenž údajně nefungoval… akorát že běžel naprosto perfektně a problém rozhodně nebyl na mém přijímači.
A že se mi hodinky o šest hodin později už neukazovaly v Mi Fitness, přestože jsem neučinil žádnou akci, která by je z aplikace měla odstranit, a nepomohlo nic jiného než tovární restart, jelikož nešly znovu přidat, bylo jen třešničkou na velkém dortu zklamání. A kdybyste se ptali, zda bylo „první“ spuštění hodinek po jejich kompletním smazání lepší… ani příliš nebylo. Respektive ano, ale jen protože jsem věděl, jaké všechny komplikace mě čekají a mohl jsem se na ně adekvátně psychicky připravit.
V průběhu testováni jsem občasně zápasil s Wi-Fi. Hodinky konkrétně trápily občasné výpadky signálu a místy i neuvěřitelně pomalé stahování aplikací z obchodu, přestože jsem na telefonu přes 2,4GHz pásmo dosahoval na asi 60megabitový download a napříč 5GHz frekvencí dokonce na hodnoty v řádu stovek Mb/s. Bluetooth nicméně fungoval stabilně a připojení k telefonu tak fungovalo neustále, v tomhle ohledu jsem si neměl na co stěžovat.
Tisíce možností s Wear OS
Jak jsem již zmínil, hodinky využívají systému Wear OS a kombinují jej s docela nevýraznou nadstavbou od Xiaomi. Celé uživatelského prostředí benefituje z přítomnosti zmíněného procesoru Qualcomm Snapdragon W5+ Gen 1, který jej dělá skvostně plynulým a až na výjimky jsem se nesetkal se záseky. Kde jsem paradoxně na kousání narazil, nejsou šachy ani jiná low-budget aplikace z obchodu Google Play, ale všechny nativní appky, v nichž se jakýmkoliv způsobem nastavuje čas. Ať už jde o budík nebo časovač, při nastavování času/odpočtu jsem měl pocit, jako bych se pokusil spustit moderní AAA hru s nejvyšším grafickým nastavením na 10 let starém kancelářském notebooku.
S Wear OS se zaručeně nudit nebudete, přestože se holt jedná o verzi 3.5 namísto novější 4.0. Kromě aplikací od Googlu, jako jsou Mapy, Peněženka, Zprávy anebo Telefon, máte díky obchodu Play prakticky neomezený přístup k zábavě, sportovním doplňkům typu Strava nebo nástrojům zvyšujícím produktivitu přímo ze zápěstí (třeba Microsoft Outlook).
Co mi udělalo velkou radost, je snadné ovládání. Jedním stiskem horního tlačítka se dostanete do nabídky aplikací, po dvou rychlých zmáčknutích se pak objeví nabídka nedávno otevřených appek. Přidržení horního tlačítka probudí Google Asistenta. Když jednou zmáčknete spodní tlačítko, objeví se poslední navštívená aplikace. Dvojité stisknutí pak otevře Google Peněženku a podržení zobrazí nabídku pro vypnutí, restart a tísňové volání. Přetažením po displeji shora dolů se vám zjeví panel s příchozími oznámeními, opačným pohybem otevřete přizpůsobitelný ovládací panel s rychlým nastavením. Swajpováním do stran přepínáte mezi widgety (měření zdravotních funkcí, spuštění aktivity, počasí atp.).
S hodinkami samozřejmě můžete v určitém slova smyslu manipulovat i prostřednictvím chytrého telefonu, a to pomocí již jmenované aplikace Mi Fitness. V ní dostanete nejen detailní přehled o naměřených statistikách zdravotních funkcí anebo zaznamenaných sportovních aktivitách, ale také přístup k poměrně široké škále nejrůznějšího nastavení uživatelského rozhraní hodinek – ať už jde o ciferník, nebo správu dlaždic a řazení aplikací v seznamu.
Sportování a sledování zdraví s Xiaomi Watch 2
Přestože jsou hodinky designované především na městské nošení, neurazí ani sportovce. Xiaomi je vybavilo více než 160 sportovními režimy, které zahrnují i zimní sporty. Jako obvykle bývá i tentokrát kladen největší důraz na běh, pro nějž výrobce vyvinul i speciální aplikaci Běžecký kurz, nabízející poměrně obsáhlou sadu tréninků. Já osobně jsem s hodinkami cvičil v posilovně a byl jsem lehce zklamán, když jsem zjistil, že při tomhle typu aktivit v podstatě slouží jen jako stopky se schopností měřit tep. Na nějaké počítání opakování a sérií či chytré rozpoznání cviku v režimu silového tréninku zapomeňte. Pokud byste si ale prostřednictvím hodinek přece jen chtěli vést svůj tréninková deníček, můžete použít například aplikaci GymUp.
Při chůzi po městě jsem naopak ocenil automatické rozpoznání aktivity, i když tahle funkce také nefunguje úplně přesně. Narazil jsem na ni asi až ve třetí den testování hodinek, přestože jsem během obou předcházejících dní ušel na jeden zátah podobné vzdálenosti. V průběhu toho se mi ale žádné upozornění na možnou probíhající aktivitu bůhvíproč neukázalo. Automaticky zahájená aktivita se mi ani po 10 minutách v podstatě nehybného stání na autobusové zastávce sama neukončila, za což musím pomyslně udělit další minusový bodík.
Co se týče sledování zdravotních funkcí, Xiaomi Watch 2 disponují vcelku schopným senzorem pro měření srdečního tepu. Naměřené hodnoty se ve srovnání s těmi, které jsem získal pomocí svých Garmin hodinek, lišily pouze minimálně. To samé se týkalo také okysličení krve. Značné odchylky jsem zaznamenal až u měření stresu, kde se získané údaje prakticky vůbec neshodovaly. Na měření spánku si naopak nemohu stěžovat vůbec – sice nedokážu ověřit, jak dlouho celkově trval můj hluboký spánek, ale celkový čas byl vždy odpovídající. Na rozdíl od Pro verze vám tyhle hodinky neprovedou analýzu složení těla (hladina tělesného tuku, míra bazálního metabolismu atd.).
Solidní výdrž a rychlé nabíjení
Pokud byste měli srovnat sportovní hodinky s těmi, které používají Wear OS, v oblasti výdrže baterie samozřejmě narazíte na značný rozdíl. Důvod je prostý – operační systém od Googlu je náročný, proto vyžaduje silnější čipset, jenž si na energii rád pochutná. Xiaomi Watch 2 mi s non-stop zapnutým always-on displejem a neustálým měřením zdravotních funkcí vydržely na jedno nabití zhruba den a tři čtvrtě, když jsem pomocí hodinek sem tam odepisoval na zprávy, četl e-maily nebo si vyřešil pár šachových diagramů. Osobně mi výdrž přijde solidní, ale pokud by se vám zdála příliš krátká, mohl by vás uklidnit fakt, že nabití z nuly do sta procent kapacity netrvá ani pětatřicet minut.
Cena a dostupnost
Xiaomi Watch 2 dostaly na českém trhu oficiální doporučenou cenu 4 599 Kč. Na rozdíl od Watch 2 Pro nejsou ani za příplatek k dispozici v LTE verzi.
Resumé
Xiaomi Watch 2 na mě velmi zapůsobily po designové stránce, a jakmile jsem překonal více či méně závažné trable související s konektivitou, velmi mě potěšily i plynulostí systému Wear OS. Široká paleta možností, které díky němu nabízejí, je za tuhle cenu opravdu lákavá a v kombinaci s dalšími pozitivními aspekty, jako je povedený OLED displej nebo slušná výdrž baterie, dělá z hodinek nezastavitelné dělo s potenciálem pořádně zavařit konkurenci. Pokud nedychtíte po nerezové oceli s korunkou, eSIM nebo možnosti změřit si složení těla, pak asi nezbývá mnoho důvodů proč investovat do dražších Watch 2 Pro.
Klady
+ líbivé a elegantní zpracování (včetně řemínku)
+ téměř zcela plynulý chod systému
+ jasný displej se širokými možnostmi přizpůsobení
+ solidní výdrž a příjemně rychlé nabíjení
+ jednoduché ovládání
+ vysoké množství sportovních režimů
+ dobrá úroveň měření životních funkcí
Zápory
– bolestivé první spuštění
– občasné problémy s konektivitou
– systém není nejnovější, místo Wear OS 4 je k dispozici jen verze 3.5
– absence podpory eSIM
Hodnocení redakce: 80/100 %
Co na Xiaomi Watch 2 zaujalo vás?
Za poskytnutí hodinek děkujeme českému zastoupení společnosti Xiaomi.
Libor Foltýnek
Komentáře (2)
Přidat komentář