Je rozmanitost Androidu kladem, či záporem?

Mobilní operační systémy Android a iOS se v mnoha směrech podobají, ale také se v řadě věcí liší. Jedním z nejpatrnějších rozdílů je vzhled. Zatímco iOS vypadá na všech telefonech úplně stejně, Android je u každého výrobce jiný. Pokud si pořídíte Google Pixel, dostanete Android v jeho nejkrystaličtější podobě – tedy v té, ve které ho stvořil samotný vyhledávací gigant. Jestliže ale sáhnete po telefonech Xiaomi či Samsung, budete mít podstatně upravenou verzi, která je na první i druhý pohled hodně odlišná. Je rozmanitost Androidu kladem, či záporem? Proč má systém Android tolik tváří?

Začněme takříkajíc od lesa: z hlediska hardwarové výbavy jsou mnohé telefony prakticky identické. Výrobci je tedy od sebe musí v očích zákazníků odlišit a nejčastěji tak činí jejich designem. V nejvyšší třídě dominuje jako materiál sklo, často se objevuje kov, naopak nejlevnější kousky bývají vyrobeny z plastu. Jenže bez softwaru by takový telefon byl jen kusem nefunkční elektroniky. Základem je tedy operační systém – v tomto případě Android. Protože mobily jsou relativně malé a jejich napájení obstarává baterie s omezenou kapacitou, je jednou z hlavních snah tvůrců operačního systému energetická nenáročnost.

Co je vlastně Android?

Slovo Android se používá v několika různých významech: Android je značka, Android je operační systém a Android je zdrojový kód. Hlavním smyslem systému je zajistit fungování hardwaru a poskytnout prostředí pro běh aplikací. V základní výbavě je i jednoduché a stále zdokonalované uživatelské prostředí, přizpůsobené pro dotekové ovládání.

Jenže pokud si stáhnete Android v jeho čisté podobě a pokusíte se ho nainstalovat na nějaké zařízení, pravděpodobně neuspějete. Důvodem jsou ovladače. Podobně, jako Windows, potřebuje i Android ovladače jednotlivých hardwarových součástí – například fotoaparátu, modulů Wi-Fi či Bluetooth, čtečky otisků prstů a dalších. Právě zde poprvé vstupuje do hry výrobce, který musí zajistit podporu svého hardwaru integrací ovladačů.

Tím se dostáváme k zásadní odlišnosti mezi iOS a Androidem. V případě iOS je Apple jak výrobcem zařízení, tak i operačního systému. Zdrojové kódy si tedy nechává pro sebe, neposkytuje je nikomu dalšímu a o podporu hardwaru se stará sám. Telefony s Androidem produkuje několik stovek výrobců z celého světa. Využívají toho, že Android je otevřenou platformou, kterou si mohou upravit k obrazu svému. Pokud tedy nějaký výrobce poskládá telefon například z procesoru MediaTek, displeje od Samsungu a fotoaparátu od Sony, stačí, aby zahrnul do systému odpovídající ovladače, a všechno bude fungovat, jak má. Výhodou je to i v případech oficiálně nepodporovaného hardwaru – například Samsung přes vlastní ovladač podporoval čtečku otisků daleko dříve než samotný Android. Rozmanitost Androidu tedy začíná u podpory hardwaru.

Systém Android pod lupou

Android má v podstatě dvě hlavní části: operační systém a aplikace. Od výrobců telefonů by nebylo příliš moudré zásadně zasahovat do samotného systému. Důležitým faktorem je totiž kompatibilita, zejména schopnost podpory milionů aplikací třetích stran. O telefon, na který by nešlo instalovat žádné programy, by zákazníci určitě nestáli. Základem je v tomto případě aplikační rámec, o který se stará samotný Google.

Kde se ale výrobci realizují, je vzhled a celkový dojem ze systému. To je věc, kterou určitě nemusíme vysvětlovat nikomu, kdo měl v ruce alespoň pár zařízení různých značek. Žádné dva Androidy (ve smyslu telefonů s Androidem) nejsou stejné. Dokonce i stejné modely se mohou lišit v závislosti na trhu a regionu, pro který jsou určeny, nebo podle operátora, který je prodává. Například Samsung Galaxy S7 existuje celkem ve více než třiceti verzích, které jsou sice hardwarově shodné, ale liší se softwarem, který většinou není vzájemně zaměnitelný.

Výrobci software upravují z několika důvodů. Tím první je snaha nabídnout zákazníkům něco navíc. Například v modelové řadě Samsung Galaxy Note najdou zákazníci několik programů, podporujících speciální funkce chytrého pera S Pen. Podobně v dalších telefonech Galaxy naleznete třeba aplikaci S Health, spolupracující například se snímačem tepové frekvence.

Úpravy uživatelského prostředí jsou také jedním ze způsobů, jak si udržet stávající zákazníky. Pokud si například někdo zvykne na MIUI od Xiaomi, budou mu jiná prostředí připadat neohrabaná, nelogická či nepochopitelná. Lze pak předpokládat, že uživatel zvyklý na „vychytávky“ daného výrobce bude chtít s větší pravděpodobností tu samou značku.

Vlastní úpravy nejen v rozhraní

Úpravy však nespočívají jen v přidávání aplikací. Řada výrobců staví nad Androidem vlastní rozhraní – takzvanou nadstavbu. V případě Samsungu je to TouchWiz, který není jen změněným launcherem, ani grafickým tématem. Jedná se o vlastní, kompletně přepracované uživatelské rozhraní. Jeho cílem je poskytnout uživateli lepší komfort ovládání, případně další přidané funkce. Výrobce tedy bere jako základ software poskytovaný Googlem a upraví ho podle svých představ, aby lépe vyhovoval jejím potřebám.

Jak se jmenují nadstavby jednotlivých výrobců?

• HTC Sense
• Huawei EMUI
• LG UX
• Samsung TouchWiz
• Sony Xperia UI

Existují však části kódu Android, které výrobci nemění (nebo nemohou měnit), protože společnost Google vyžaduje, aby byly zachovány. Výrobce do nich tedy nesmí zasahovat, pokud chce používat aplikace Google včetně Obchodu Play. O aktualizace a údržbu těchto částí se tedy stará vyhledávací gigant, ale velká část operačního systému je ponechána pod taktovkou výrobce, který ho tak může optimalizovat pro konkrétní hardware.

Důležitou fází je v tomto případě optimalizace, která je časově náročná a obtížná. Google průběžně optimalizuje kód Androidu na úrovni nezávislé na hardwaru. Výsledkem jsou úspornější postupy, které jsou přínosem pro každé zařízení se systémem Android. Neméně zásadní je ale optimalizace ze strany výrobce. Pokud nevyladí svou část kódu k dokonalosti, budou si uživatelé stěžovat na pomalou odezvu, což bylo zejména v minulosti poměrně časté. Systémy s nadstavbou byly viditelně línější než čistý Android, což byl jeden z důvodů úspěchu modelové řady Google Nexus.

Rozmanitost Androidu je plusem i mínusem

Pokusme se nyní na otázku z nadpisu odpovědět v několika větách. Android má tolik tváří, protože jednotliví výrobci mají možnost upravovat si systém podle svých představ. Může jít o neviditelné drobnosti, jako je přidání ovladače specifického hardwaru, stejně jako o kompletní „překopání“ vzhledu i chování. Výrobce může přidat aplikace, které dovolí zákazníkovi vytěžit z jeho telefonu maximum. Podobně může upravit rozhraní tak, aby poskytlo více funkcí jednodušší cestou.

Zda je to dobře, nebo ne, je samozřejmě otázkou do diskuze. Na jedné straně uživatelé iPhonů mají výhodu, že ať vezmou do ruky jakýkoli telefon, setkají se s jim dobře známým rozhraním. Unifikace je sice výhodou, ale stejně tak jí může být i rozmanitost. Pokud se vám iOS od Applu nelíbí, nemáte šanci najít si jiný telefon s přijatelnějším prostředí. Jestliže vám ale nevyhovuje Android v podání Xiaomi, možná vám bude lépe sedět ten od Sony, Samsungu, OnePlus či přímo od Googlu.