Retroid Pocket G2 recenze: skvělý Android handheld pro specifické publikum

Patříte mezi milovníky starých her a uvažovali jste o nějakém retro handheldu? Pak jistě víte, že (zejména) čínská tržiště jsou plná podobných zařízení a orientace mezi nimi není občas úplně snadná. Přesto však v záplavě bezejmenných či teprve začínajících značek vystupují i již etablovaní výrobci jako Anbernic, Ayn, Trimui, Ayaneo či Retroid. A na jednu z letošních novinek posledního jmenovaného se podíváme v dnešní recenzi. Nový Retroid Pocket G2 se u mě navíc sešel spolu se starším, ale stále prodávaným, Retroid Pocket 5 a tak by byl hřích oba modely mezi sebou neporovnat.

Trochu jako Nintendo Switch (2) Lite

Když jsem vzal Retroid Pocket G2 poprvé do rukou, první má myšlenka byla, že pokud by Nintendo vydalo druhou generaci Switche Lite, takto nějak by asi vypadala. Vyjma nepatrně odlišného layoutu – ke kterému se detailněji vrátíme o kousek dál – totiž skutečně Retroid Pocket G2 působí jako moderní inkarnace zmíněné levnější varianty Nintenda Switch. Čelní strana je celá kryta sklem s výřezy pro ovládací prvky. Já jsem dostal v balení i temperované sklo, nicméně to se jednalo o dárek od obchodníka, od kterého jsem handheld koupil. Jinak je v balení krom handheldu samotného pouze napájecí kabel a nutné čtivo, které stejně nikdo nečte.

Zbytek těla je pak čistě plastový. Jedná se však o matný a na dotek příjemný plast s velmi příjemnou texturou v oblasti gripů. Ty jsou poměrně výrazně vystouplé avšak zároveň relativně malé. Pokud tedy nemáte vyloženě malé ruce, bude se vám optimální úchop hledat složitě. To je pochopitelně i daň za malé rozměry zařízení, konkrétně 199,2 x 78,5 x 15,6 mm. Pro pohodlnější úchop pak výrobce prodává přídavný plastový grip, který výrazně zvětší plochu, za kterou lze handheld při hraní držet. S malými rozměry jde ruku v ruce i nízká hmotnost 280 gramů. To je mimochodem méně než poloviční hmotnost v porovnání s většinou handheldů s Windows či SteamOS.

Pěkný displej ale slabší reproduktory

Retroid Pocket G2 se pyšní použitím AMOLED displeje, díky čemuž pochopitelně nabídne živé barvy, vysoký kontrast a dokonalou černou. Obnovovací frekvence nicméně zůstala na standardních 60 Hz, což by u většiny emulovaných her nemělo vadit. Nicméně i tak je škoda, že 120Hz displej dostal až vyšší model Retroid Pocket 6, neboť i G2 by jej u některých Android her mohl využít. Alespoň, že jsme dostali FullHD rozlišení, které 5,5″ displeji s poměrem stran 16:9 sluší.

Maximální jas dosahuje 500 nitů celoplošně. Při hraní v interiéru nebo ve stínu je tak jas dostatečný, na slunci však již příliš nepochodíte. Automatická regulace jasu pak chybí, takže je jen na vás, jak si jas nastavíte. Škoda jen reproduktorů, které sice nabídnou dostatečnou hlasitost a i relativně čistý přednes, nicméně jejich zvuk je velmi plochý, což je při hraní her určitě škoda. Alespoň, že je zde Bluetooth 5.4 s podporou Hi-Res kodeků a 3,5 mm jack – byť ten bych ocenil spíše na horní straně, ale to je víceméně detail.

Skvělý gamepad

Obrovské překvapení mi přinesly ovládací prvky gamepadu. V první řadě musím zmínit excelentní joysticky využívající Hallův magnetický senzor. Ty jsou nejen spolehlivé, bez náchylnosti k driftu (zdravím do Nintenda), ale také přesné a navíc mi maximálně vyhovuje kladený odpor. I přes malou velikost joysticků jsem tak s jejich ovládáním neměl sebemenší potíže. Jen škoda, že si zde nemůže zákazník vybrat mezi tímto rozložením s oběma joysticky dole nebo prohozený D-Pad a Joystick. Tuto možnost dává Retroid až u nejnovější „šestky“.

Samotný D-Pad se mi však líbí velmi. Má jemně klikací hmatovou odezvu a skvěle mi posloužil zejména při hraní starších her z Gameboy Advance. Rozložení X / A / B / Y kláves pak odpovídá rozložení, které v současnosti využívá Nintendo. Triggery na vrchní straně Retroid Pocket G2 jsou pak analogové a kladou tak akorát příjemný odpor při mačkání. Jen celková dráha triggerů by mohla být o něco kratší, vzhledem k celkové velikosti handheldu.

Levý a pravý bumper, neboli tlačítka L1 a R1 jsou dostatečně velká a tak akorát vystuplá aby se dobře mačkala. Zde bych měl však výtku k jejich hlučné, klikací odezvě a minimální dráze – byť vím, že některým hráčům to na jednu stranu přesně takto vyhovuje. Na čelní straně nalezneme ještě celkem čtyři malá tlačítka. Ta u horního okraje slouží ve hrách jako tlačítka Select / Start, respektive + / -. Tlačítka u spodního okraje, ve společnosti reproduktorů, pak slouží pro návrat na domovskou obrazovku a jako tlačítko zpět.

Software gamepadu

K ovladači pochopitelně náleží také obslužný software a možnosti personalizace. V první řadě je zde možnost přepínat mezi dvěma režimy rozložení a sice výchozím „Retroid“ a rozložením ovladače Xbox. Zrovna tak si můžete personalizovat triggery, aby fungovaly jako analogové (tedy rozpoznávali jak moc je tisknete), nebo digitální (tedy fungovaly jako obyčejné tlačítko). Vedle toho je zde ale ještě automatický režim, který chování triggerů upravuje v závislosti na konkrétní hře / emulátoru. Upravit pak lze i podsvícení joysticků a to každého zvlášť. Nastavit lze barva, saturace i intenzita podsvícení.

Android 15 na handheldu

Retroid Pocket G2 je z výroby vybaven Androidem 15 a během testování mi dorazila jedna OTA aktualizace přidávající Widevine podporu pro streamovací platformy. Dále přibylo oddělené nabíjení, kdy si při plně nabité baterii bere zařízení napájení přímo ze sítě a šetří tak samotnou baterii a v neposlední řadě byla zahrnuta i řada oprav a zlepšení stability. Výrobci tedy musím přičíst k dobru, že po prodeji na zařízení zcela nezapomněl, nicméně příliš bych ani zde na vzornou softwarovou podporu nevsázel.

Při prvním spuštění vás čeká přizpůsobené prvotní nastavení v rámci kterého si můžete zvolit, které aplikace, emulátory a hry chcete rovnou nainstalovat. V rámci něj pak máte dokonce na výběr, zda chcete do handheldu instalovat i Služby Google. Teoreticky se tak zde můžete obejít zcela bez Google. Co se rozhraní týče, převážně zde máme tu čest s čistým AOSP Androidem s několika vylepšeními a specifickými funkcemi. Nastavení gamepadu jsem již nakousl, nezmínil jsem však vestavěnou funkci mapování ovladače s možností vytváření a ukládání vlastních profilů. To oceníte zejména u Android her, které nemají zabudovanou podporu gamepadu. Osobně jsem to vyzkoušel u Delta Force a mapování fungovalo na jedničku včetně ovládání pohybu a kamery pomocí joysticků.

V nastavení pak naleznete speciální sekci věnovanou funkcím handheldu. Ty zahrnují například nastavení vstupů gamepadu včetně kalibrace joysticků a nastavení jejich mrtvých zón. Vedle toho je zde nastavení virtuálního kurzoru myši, zámku aplikací nebo virtuální RAM. Systém také obsahuje plovoucí postranní panel, který se vytahuje z pravého okraje obrazovky. Zde má uživatel přehled o FPS, teplotě nebo vytížení CPU a RAM. Zrovna tak ale tento panel poskytuje rychlý přístup k regulaci jasu, režimu nerušit a pořízení screenshotu či videa ze hraní. Postranní panel využijete i pro přístup k mapování ovladače, vytváření profilů z těchto map a rychlému testu kláves.

Dodělej si sám?

Systém samotný je plynulý a za dobu testování jsem nenarazil ani na žádné vyložené bugy. Nicméně, stále se jedná o Android a ne systém primárně určený konzolím či handheldům. Vědom si toho je i výrobce a tak Retroid Pocket G2 mimo klasického AOSP launcheru vybavil i vlastní, více konzolovou domovskou obrazovkou. Retroid Launcher jakoby na první pohled z oka vypadl prostředí na konzolích Nintendo Switch, jen s kategoriemi pro různé platformy a následně se seznamy her.

Samotný launcher není vyloženě špatný, k srdci mi však příliš nepřirostl a dal jsem raději přednost Beacon Game Launcher z Google Play za 85 Kč. Ten mi vyhovuje víc zejména svým rozložením skládajícím jednotlivé platformy v rámci záložek na hlavní obrazovce a snadno přístupným menu Android aplikací. Vzhledově navíc působí moderně a přehledně a na rozdíl od Retroid Launcheru či komunitou extrémně oblíbenému ES-DS nevyžaduje nijak složité nastavování. Daní za to jsou pak omezené možnosti personalizace.

Jistým ulehčením do začátku je i možnost nainstalovat vybrané emulátory v rámci úvodního nastavení Retroid Pocket G2. Ty však nepokrývají všechny potenciálně emulovatelné platformy a především musíte i tak u každého projít prvotním nastavením. U některých emulátorů je nastavení jen o jednoduchém průvodci instalací, jinde to už může být složitější. Nemusíte se však bát, populární emulátory mají (zejména) na YouTube desítky návodů, jak je nastavit. Jen je počítat s tím, že narozdíl od slabších handheldů s upraveným Linuxem na palubě, zde není na míru připravené prostředí a nakonfigurované emulátory, kterým stačí víceméně jen dodat samotné hry. S Retroid Pocket G2 (a dalšími Android handheldy) si z počátku užijete klidně i hodiny nastavování, než bude vše podle vašich představ. Víceméně ale záleží na vás a na tom, jak jste nároční.

Představujeme: Snapdragon G2 Gen 2

Čipsety Qualcomm jsou notoricky známé (nejen) každému fanouškovi moderních technologií, přesto si troufnu tvrdit, že jejich řada Snapdragon G nejednoho minula. Jedná se o řadu čipsetů určených pro herní zařízení, zejména handheldy. Aktuální generace vyšla v roce 2025 a obsahuje celkem tři čipsety – Snapdragon G1 Gen 2, Snapdragon G2 Gen 2 a Snapdragon G3 Gen 2. První jmenovaný je primárně určen pro cloudové hraní zatímco střední třída a highend v podobě druhých generací čipsetů G2 a G3 si poradí už i s náročnějšími hrami a emulací. Jak již pak název napovídá, uvnitř Retroid Pocket G2 tiká Qualcomm Snapdragon G2 Gen 2.

Nenechte se však zmást tím, že jsem zde použitý čipset označil za střední třídu, on sice představuje střed nabídky herních Snapdragonů, výkon nabídne však opravdu solidní. Nejblíže má dobře známému Snapdragonu 8 Gen 2. Vlastně by se dalo říct, že G2 Gen 2 představuje jeho variantu optimalizovanou pro dlouhodobou vysokou zátěž. Čipset využívá osmijádrový procesor s jedním nejvýkonnějším, čtyřmi výkonnými a třemi úspornými jádry. Oproti zmíněnému Snapdragonu 8 Gen 2 je zde však maximální takt nastaven o něco níže, na 2,8 GHz oproti 3,2 GHz u známějšího bratříčka.

Zrovna tak použitý grafický čip Adreno A22 je v mnohém podobný tomu v Snapdragonu 8 Gen 2, nabídne nepatrně nižší výkon, zato ale daleko lepši stabilitu při dlouhodobé zátěži i při zachování moderních a náročných funkcí jako je hardwarově akcelerovaný Ray tracing. Čipsetu pak sekunduje 8 GB operační paměti a 128GB UFS 3.1 úložiště rozšířitelné o microSD paměťové karty. Škoda, že výrobce nenabízí alespoň ještě 12 / 256 GB variantu. Zvlášť větší operační paměť může mít u náročnější emulace pozitivní efekt.

Aktivní chlazení a výkonnostní profily

Retroid Pocket G2 však nespoléhá výhradně jen na optimalizaci čipu. Uvnitř zařízení se totiž nalézá aktivní chlazení pomocí jednoho ventilátoru. Handheld navíc obsahuje i tři výkonnostní a několik chladících profilů. Mě se dlouhodobě osvědčila kombinace prostředního výkonnostního a tichého chladícího profilu. Pokud totiž uživatel zvolí nejvýkonnější profil, nejen, že se mu dostane výkonnostního posunu na hranici měřitelnosti, ale také přijde o možnost nastavit tichý profil ventilátoru. To je problém zejména proto, že regulace otáček se na automatický nebo výkonný režim chová poměrně agresivně a drží vysokou rychlost. Navíc zvuk použitého ventilátoru na vyšší otáčky je poměrně nepříjemně pisklavý a hlasitý.

Přitom i ve stress testu 3D Mark Wild Life Extreme si Retroid Pocket G2 s přehledem vystačil s tichým profilem a stabilita výkonu zde dosahovala krásných 94 %. S aktivním výkonným profilem to pak bylo 95 %. Pro zajímavost – současné vlajkové smartphony bez aktivního chlazení jsou v tomto testu často rády za překonání hranice 40 %. Níže se pak můžete podívat na další výsledky populárních benchmarků, které potvrzují, že daní za stabilitu je nepatrně nižší výkon v porovnání se Snapdragonem 8 Gen 2.

Retroid Pocket G2 benchmarky

• AnTuTu v11 – 1 702 159 bodů
• Geekbench 6 Single core – 1 950 bodů
• Geekbench 6 Multi core – 4976 bodů
• 3D Mark Wild life extreme – 3 093 bodů

Co vše si na Retroid Pocket G2 zahraju?

Dostáváme se k zásadní části recenze Retroid Pocket G2 a něčemu, co si musí každý před koupí podobného zařízení dobře rozmyslet. Na trhu a zejména v čínských obchodech, je velká spousta retro handheldů. Od nejlevnějších, u kterých představují strop hry z Playstation 1 v nativním rozlišení, přes střední třídu blížící se výkonem Nintendu Switch až po modely s výkonem současných vlajkových lodí ze smartphonového světa. Pokud tedy nechcete zbytečně přeplácet, nebo – hůř – být ze své nové hračky zklamaní, měli byste si v první řadě rozmyslet, co na handheldu plánujete hrát.

Asi nikoho nepřekvapí, že s hrami ze všech konzolí Gameboy, původního Playstationu či třeba Sega Saturn nemá Retroid Pocket G2 absolutně žádné problémy – ať už výkonnostní nebo skrze optimalizaci. Pokud se podíváme na trochu náročnější emulátory konzolí Nintendo Gamecube a Wii, tak zde nemá testovaný Retroid problém s emulací v až trojnásobku nativního rozlišení. Ovládání některých titulů z Wii pak umí být kvůli zaměření na pohybové Nunchucky komplikovanější. Zejména na YouTube však naleznete spoustu návodů, jak se s tím vypořádat a správně nakonfigurovat gamepad vašeho handheldu. Absolutně žádné problémy pak nečinily ani hry z PlayStation Portable v několikanásobku nativního rozlišení. Retroid Pocket G2 zvládá i hry z PS Vita, emulátory jsou však stále v plenkách a seznam podporovaných titulů u nich zatím není příliš velký.

PlayStation 2 hry ve FullHD

Potenciálně komplikovanější pak může být emulace her z konzolí Nintendo DS (respektive 3DS a 2DS). Ty se vyznačují, jak jistě víte, využitím hned dvojice displejů. Na sekundárním, dotykovém se často nachází různá menu, inventáře, mapy a kontextové volby. Standardně se díky širokoúhlému displeji může obrazovka rozdělit a přiblížně 2/3 zabere hlavní a zbylou třetinu sekundární obrazovka. Pokud je jedním z vašich primárních cílů hrát hry z těchto handheldů, zvažte, zda nepořídit originální sekundární displej. Za přibližně 1 500 Kč dostanete identický displej jako má samotný handheld. K tomu jej připevníte pomocí klipu a dostanete tak sestavu podobnou právě konzolím Nintendo DS. Nemluvě o tom, že můžete rozdělené obrazovky používat třeba na sledování tutorialu na YouTube přímo při hraní.

Skvělé výkony podává Retroid Pocket i při emulaci her z Playstation 2, pro plynulé hraní i náročnějších titulů však doporučuji nastavit rozlišení na 2,5 násobek nativního – což odpovídá FullHD rozlišení Retroidu. Emulace Playstation 2 je na Androidu už slušně zvládnutá a osobně jsem narazil na jediný titul, který vůbec nefungoval a to LoTR: Return of the King. Zde je však podle všeho problém spíše na straně hry samotné, neboť její emulace dělá problémy napříč zařízeními. Nakonec jsem raději vsadil na Gamecube verzi, která funguje bez jakýchkoli potíží.

Zvládne i náročnější výzvy

O kus větší oříšek je pak emulace konzole Nintendo Wii U, která je nejen hardwarově specifická, ale také výkonnější a ruku v ruce s jejím nepříliš velkým úspěchem pak jde její horší podpora, kdy na Android existuje jediný emulátor a ten je zde navíc ještě poměrně krátce a do finální verze mu ještě kus chybí. Nicméně i s hrami pro tuto konzoli si Retroid Pocket G2 poradil poměrně obstojně, byť u několika málo již narážel nejen na limity kompatibility ale i výkonu. Například hry ze série Call of Duty se mi rozchodit nepovedlo vůbec a Need for Speed: Most Wanted mělo potíže se stabilitou i celkovým výkonem. Naopak řada, zejména exkluzivních, titulů zde však fungovala obstojně, což dává naději i do budoucna, že se seznam hratelných titulů na Retroid Pocket G2 bude postupně rozšiřovat.

O poznání lépe je na tom emulace původního Nintenda Switch, kdy je v aktivním vývoji hned několik emulátorů a k tomu velmi čilá komunita. I zde si vede Retroid Pocket G2 velmi dobře. Byť bych úplně netvrdil, že by emulace právě této konzole měla být hlavní motivací k nákupu, neboť emulace nemusí být vždy 100% spolehlivá. Díky mnohem větší rozšířenosti Snapdragonu 8 Gen 2 a vývoji alternativních ovladačů pro něj je dražší Retroid Pocket 6 spolehlivější volbou. Na Retroid Pocket G2 jsem testoval okolo 30 her, exkluzivních i od vývojářů třetích stran a víc než 80 % z nich byla ve finále bez potíží hratelná, neobešlo se to však bez zkoušení zejména různých alternativních ovladačů a některých nastavení.

Ve finále se tak stále jedná o řešení spíše pro hračičky, nicméně za váš čas při nastavování se umí odvděčit. Většinu testovaných her ze Switche totiž Retroid Pocket G2 zvládá v nativním rozlišení konzole v doku – tedy vyšším rozlišením než Switch v handheld režimu. Netřeba pak dodávat, že na 5,5″ FullHD displeji pak dané hry vypadají skvěle. Ve vývoji jsou také Android emulátory pro Xbox 360 a PlayStation 3, ty jsou však ve velmi rané fázi vývoje, i do budoucna bych však počítal spíše s tím, že zde budou hratelné jen méně náročné tituly.

PC hry? Ano, avšak s velkým ALE

Na Androidu můžete už nějakou dobu spustit i hry určené pro Windows a to skrze aplikace GameHub, GameNative a Winlator (a její odnože). Každá z nich má nějaké své plusy a mínusy, pro starší hry se mi nejvíce osvědčil právě Winlator prostřednictvím kterého jsem hrál Need for Speed Underground 2 na maximální grafické nastavení při stabilních 60 FPS. Přes GameHub či GameNative si pak zahrajete hry ze svých online knihoven na Steamu či Epicu. Vyzkoušel jsem třeba Ryse: Son of Rome, který běžel sice na minimální detaily, nicméně stabilně na 30 fps. U her pro Windows však platí potřeba najít optimální nastavení násobně více, než u zmíněného Switche.

Kvůli malé rozšířenosti použitého čipsetu pak u jednotlivých her jen málokdy narazíte na možnost aplikovat ověřené nastavení pro jejich hladký běh. A na komplikace s nepříliš rozšířeným čipsetem jsem narazil dokonce i u některých Android her. Například Android verze Red Dead Redemption se na testovaném handheldu citelně sekala nezávisle na nastavení. Oproti tomu současný hit Where Winds Meet běžel na druhé nejvyšší nastavení (maximální detaily zde nebyly dostupné) zcela plynule. Problém jsem neměl ani s Delta Force a Fall Guys. Závodní titul Grid Legends je sice dle Google Play kompatibilní, při prvním spuštění mě však hra vypoklonkovala právě kvůli nepodporovanému hardwaru. Díky Retroidu jsem pak opět propadl Titan Quest a konečně se naučil principy přežití v Subnautice.

Výdrž baterie neoslní

Uvnitř handheldu se ukrývá baterie s nijak zvlášť oslnivou kapacitou 5 000 mAh. Ne že by to byl vyloženě průšvih, v takto velkém těle bych si ale uměl představit přece jen o poznání větší kapacitu – a to nutně nemluvím o Si-C článcích. Ostatně i nový Retroid Pocket 6 dostal do vínku 6 000mAh baterii. Nabíjení pak probíhá relativně slušným výkonem 27 W a z 15 na 100% handheld nabijete za něco málo přes hodinku.

Co se výdrže na jedno nabití týče, ta umí být extrémně variabilní a pochopitelně záleží co konkrétně hrajete. Při středním jasu displeje jsem například zvládl hrát Need for Speed: Underground 2 přes Winlator bezmála 4,5 hodiny. Některé náročnější tituly z Ninteda Switch pak zvládly veškerou energii vyčerpat ještě rychleji – okolo 3,5-4 hodin. U PS2 her se výdrž pohybovala nad 5 hodinami. V případě titulů pro Nintedo DS se pak již výdrž dostávala dokonce i přes 8 hodin a relativně nenáročná emulace Gameboy Advance by na Retroid Pocket G2 měla zvládnout běžet i přes 14 hodin.

Extrémně tak záleží, jaké konkrétní hry a případně na jaké nastavení budete na zařízení hrát. U náročnějších titulů je – nepřekvapivě – potřeba automaticky počítat s vyšší spotřebou. Zrovna tak docílíte vyšší výdrže třeba tím, že nebudete dané tituly tlačit upscalingem na trojnásobné rozlišení, ale vystačíte si s nativním. Zrovna tak pomáhá i nastavení limitů snímkové frekvence a zkušenosti jiných uživatelů i třeba konkrétní použitý grafický ovladač. Oproti handheldům s Windows či SteamOS je pak jistou výhodou, že pro k plnému nabití vám na cestách stačí i relativně malá powerbanka a získáte tak hodiny hraní navíc.

Retroid Pocket G2 – dostupnost a cena

Na recenzi Retroid Pocket G2 jsem si bohužel nemohl vybrat horší dobu. Během její přípravy totiž výrobce oznámil, že právě tento model padl za oběť paměťové krizi a dočasně jej vyřazuje z nabídky. Do té doby byl k dispozici na oficiálním webu výrobce za 219 $ + poštovné a daň, po započtení všeho se tedy dostáváme na částku přibližně 7 tisíc Kč. Přímo od výrobce tak tento handheld momentálně nekoupíte a musíte spoléhat na další prodejce, zejména z čínských tržišť jako je Aliexpress.

Tam se Retroid Pocket G2 momentálně prodává rovněž od 7 tisíc, avšak bez daně, čímž se dostává cenově nebezpečně blízko základní verze Pocket 6. Já jsem měl při nákupu štěstí, neboť se mi můj kousek povedlo sehnat v akci z evropského skladu i s dopravou za necelých 6 tisíc Kč. A to je z mého pohledu právě ta správná cena za podobné zařízení.

Závěr recenze Retroid Pocket G2

Testovaný Retroid Pocket G2 je bezesporu skvělé herní zařízení, přesto se však nejprve rozmyslete, k čemu jej chcete využívat a zda se jedná o to pravé řešení právě pro vás. Rozhodně nečekejte, že vám Retroid Pocket G2 nahradí handheldy typu Steam Deck. Emulace PC her je stále spíše okrajovou záležitostí a také zde narážíme na výkonnostní strop zařízení.

Může se jednat o skvělé zařízení pro hračičky, kteří si uživatelské prostředí chtějí přizpůsobit obrazu svému, nebo třeba u podobných zařízení rádi testují hranice možného. Určitě budete spokojeni i pokud vám nevadí prostředí Androidu a prostě si chcete zahrát hry ze svého mládí až po Playstation 2 či Nintendo Gamecube a DS. Emulace (zejména) starších konzolí zde funguje jednoduše skvěle. Díky možnosti snadno upscalovat rozlišení na relativně malém ale kvalitním AMOLED displeji mnohdy staré hry vypadají lépe než kdy dříve. Jako bonus si zde pak můžete užít i celou řadu Android her – byť i zde občas můžete narazit na problémy s kompatibilitou.

U displeje bych sice ocenil vyšší obnovovací frekvenci a v některých situacích malinko i jas, jinak je na něj ale hezký pohled. Samotný handheld má pak kompaktní rozměry a nízkou hmotnost díky čemuž je i skvělým společníkem na cesty – jen nemusí padnout do rukou každému. Milým překvapením pro mě pak byly opravdu velmi povedené ovládací prvky gamepadu – zvlášť joysticky. Naopak mírně zklamaný jsem ze zvuku, který by v podobném zařízení prostě měl být lepší.

Hodnocení redakce: 78 / 100

Zaujal vás Retroid Pocket G2 nebo jiný retro handheld?