Recenze Huawei IDEOS X5: Příjemný společník
- Recenze
- Karel Kilián
- 27.1.2015
- 28
Dnes si představíme Huawei IDEOS X5, který by cenou měl spadat do střední třídy. Zvládne tento telefon svou roli vyzyvatele? Nejen to se dozvíte v naší podrobné recenzi.
Čínská firma Huawei nepatří na českém trhu právě k tradičním značkám. Přesto zde není zcela neznámá – stojí totiž za telefonem, který v našich končinách vyvolal poprask a díky nízké ceně přitáhl k Androidu mnoho nových uživatelů. Ano, mluvíme o Vodafone 845, jehož rodné jméno znělo Huawei Joy. Pod svým brandem, s jiným designem, ale s prakticky identickými „střevy,“ jaká měl VF845, přišel do nabídky O2 subjektivně nepříliš vzhledný Huawei U8100. Před značkou teď stojí poměrně nelehký úkol: dokázat, že kromě malého a laciného „plasťáčku“ umí dělat i kvalitní model.
Obsah balení
Telefon je dodáván v poměrně velkorysé krabičce z tvrdého papíru, přičemž samotné zařízení je uloženo v kartónovém lůžku. Na první pohled si patrně všimnete transportní fólie, která nenese žádný potisk a dá se tak – po odstřižení „růžku“ – použít jako dočasná ochrana displeje před poškrábáním. Ve spodní části krabice najdete příslušenství, které nijak zásadně nepřekvapí: je zde nabíječka s oddělitelným konektorem (kabel tak můžete také využít k nabíjení z USB portu či propojení telefonu s počítačem), sluchátka v provedení „pecky“ s běžným 3,5mm konektorem (bez tlačítka pro příjem hovoru a bez ochranných molitánků, s nepříliš kvalitním podáním zvuku) a 1500mAh Li-Pol akumulátor. Příručka v našem balení chyběla, což ale takřka jistě bude problém pouze testovacího vzorku. Pokud teď smutně kroutíte hlavou s tím, že Huawei mohl přibalit také paměťovou kartu, nezoufejte: telefon má kromě interní paměti také tzv. „vnitřní SD kartu“ s kapacitou 2 GB (má existovat i verze se 4 GB), která pro základní použití stačí.
Vzhled a dílenské zpracování
Telefon zaujme výrazně oblou horní i spodní hranou, díky které pěkně padne do dlaně. Na omak patří rozhodně mezi ty nejpříjemnější – kromě zakulacených hran se na pocitu podílí i pogumovaná zadní strana, která nestudí a působí sametovým dojmem. Podobné provedení výrazně pomáhá držení v ruce například telefonům LG Optimus One či LG Optimus 2X. Ač z vnějšku nenajdete na IDEOSu jediný kousíček kovu či jiného materiálu, nepůsobí rozhodně tak plastově, jako leckteré – a to i dražší – modely zvučných značek. Výhodou pogumování je také větší odolnost proti sklouznutí a méně viditelné zachytávání otisků prstů (byť, to musíme uznat, zapatlat se dá také pěkně, jen to není tak vidět jako na lesklém plastu ala „klavírová čerň“). Design dokresluje tmavě stříbrný rámeček po obvodu, který vzdáleně imituje kov a přidává na vizuálním pocitu solidnosti.
Přední strana je z jednoho průhledného kusu – krycím materiálem je podle všeho sklo, neboť ani hodně hrubý stisk nevyvolává artefakty na obrazovce (bohužel tuto informaci nemáme potvrzenou ze žádného oficiálního zdroje). Z logiky věci tak vyplývá, že pod displejem nenajdeme mechanická, ale senzorová tlačítka. Ta jsou umístěna (například proti LG) v nezvyklém pořadí – první zleva je tlačítko Zpět (umístěné na LG jako třetí zleva), následované tlačítky Menu, Domů a Hledání. Při přechodu z jiného telefonu je toto řazení poměrně nezvyklé, nicméně po jednom dnu používání vám už ani nepřijde, že je něco jinak. Pojďme chválit: tlačítka reagují na stisk jemnými vibracemi a jejich podsvětlení reguluje senzor okolního světla. Ve tmě tlačítka zhasínají společně s displejem, takže se vám nestane, jako například u LGO2X, že podsvětlení zhasne během čtení článku či e-mailu, a vy je pak budete hledat. Toto řešení nám připadá velmi praktické a potvrzuje, že v jednoduchosti je leckdy nejen krása, ale také použitelnost.
A ještě jedno malé plus: displej se dá rozsvítit nejen tlačítkem pro vypnutí/zapnutí/uspání na horní hraně, ale také tlačítky pro nastavení hlasitosti, která jsou výrazně lépe přístupná. Opět praktická maličkost, která mnoha jiným výrobcům tak nějak „nedocvakla.“
Ovladač kurzoru na telefonu nenajdeme, takže pokud budete potřebovat opravit jedno písmenko uprostřed textu, budete se muset trefit prstem na displeji. Ulehčení ve formě zvětšeného kurzoru či posunu poklepáním, jak jsme viděli na Samsungu Galaxy Gio, LGO2X a LGOB, zde nečekejte. Na druhou stranu pořád lepší žádný směrový ovladač, než „optický joystick“ Vodafonu 845, který reagoval na slunce a jakékoli jiné zdroje světla, čímž leckdy znemožňoval práci s telefonem. Na druhou stranu mechanický kruhový ovladač U8100 nebyl špatný, ale na tomto modelu by nevypadal dobře.
Přes rozměry 120 x 62 x 11,6 mm se s telefonem poměrně pohodlně manipuluje, díky zaoblené spodní hraně a o něco menšímu displeji ve srovnání s LGO2X a LGOB také lépe dosáhnete do jeho horních rohů. Jediným hůře dostupným prvkem tak zůstává tlačítko pro zapnutí/vypnutí, které výrobce z nepochopitelného důvodu situoval doleva nahoru, takže na něj při běžném uchopení nedosáhnete ani sebedelšími prsty. S hmotností 130 gramů sice nepatří IDEOS X5 mezi kolibříky, na druhou stranu Optimus One s menším displejem je jen o gram lehčí a ruka z něj nebolí ani při delší práci.
Vraťme se ještě na přední stranu, konkrétně nad displej, kde nalezneme prakticky neviditelné senzory přiblížení, starající se o zhasnutí obrazovky při přiložení telefonu k uchu, okolního světla, regulující jas displeje a podsvětlení kláves podle aktuální situace, a štěrbinu reproduktoru. Čeho si všimnete nejspíš až při prvním zmeškaném hovoru, doručené SMS zprávě, nebo e-mailu, je LEDka, rafinovaně schovaná v této štěrbině. Ano, vážení, to, co leckdy postrádají i ty nejdražší telefony na trhu, IDEOS X5 má! Dioda umí detekovat nejen zmíněné události, ale také nabíjení a jeho průběh (vše pochopitelně různými barvami a způsobem svícení/blikání). Spočítejte si sami, kolikrát denně rozsvěcíte displej jen proto, abyste zjistili, zda jste nezmeškali hovor či nepřeslechli příchozí zprávu. Z hlediska možné výbavy tak na čelní straně chybí jen kamera pro videohovory. Bez té se ale většinou obejdete….
Na horní hraně při pohledu z čela se zleva nachází již kritizované tlačítko pro zapnutí/vypnutí telefonu nebo rozsvícení/zhasnutí displeje. Díkybohu za to, že druhou zmíněnou funkci lze obejít stiskem tlačítek pro nastavení hlasitosti, jinak bychom toto umístění museli hodnotit hodně negativně. Dále je připraven 3,5mm jack pro sluchátka. Tento konektor je nepsaným standardem, takže pokud by vám přiložená sluchátka nestačila (na hovory stačí, ale při poslechu hudby zaznamenáte plastový zvuk, poměrně slyšitelný šum, navíc ani nevynikají co do hlasitosti), můžete k telefonu připojit prakticky jakákoli jiná.
Na pravé straně nenajdete žádný ovládací prvek, což je trochu škoda, protože by se sem vešlo například mechanické tlačítko fotoaparátu.
Levá strana nabízí dvojtlačítko pro zvýšení resp. snížení hlasitosti. Během hovoru jsou tyto funkce při držení v pravé ruce dobře dostupné, ocenili bychom ale nějaké hmatové rozlišení, kde se zvuk zesiluje a kde ztlumuje.
Na dolní hraně je umístěn nijak nechráněný microUSB konektor, skrze který můžete telefon nejen nabíjet, ale také připojit k počítači (obojí samozřejmě pomocí přiloženého kabelu), a otvor mikrofonu.
Zadní strana obsahuje kromě nápisu IDEOS X5 a nepostradatelného „with Google“ optiku fotoaparátu, přisvětlovací LED diodu a mřížku hlasitého reproduktoru (pro buzení a vyzvánění se tedy nepoužívá reproduktor pro hovory na čelní straně). Fotoaparát je přitom situován nejhorším možným způsobem, kdy sklíčko vystupuje asi milimetr nad okolní povrch. Položíte-li tedy telefon běžným způsobem, bude se dotýkat právě touto částí, což nejen nepřispívá k jeho stabilitě, ale především takřka jistě postupně dojde k poškrábání čočky. Stříbrný kroužek kolem ní tomu zabrání jen minimálně.
Zadní kryt se snímá poněkud netradičně – tedy neodlupuje se západku po západce, nýbrž se odsouvá směrem dolů. Kontakt s tělem telefonu pomáhá udržovat osm plastových výstupků. Ty úspěšně brání uvolnění a napomáhají tomu, že celé spojení působí pevným dojmem. Při správném nasunutí nikde nic nevrže a neskřípe, akorát je při této operaci nutná trocha cviku. Pod zadním krytem najdeme kromě akumulátoru slot na microSD kartu a SIM. Zatímco paměťovou kartu osadíte i vyjmete bez nutnosti manipulovat s baterií, při jakékoli operaci se SIM bude muset akumulátor ven.
Zcela výjimečně tedy nebudeme na závěr této sekce kritizovat absenci indikační LED – na té u Huawei nešetřili.
Hardware a displej
Srdcem IDEOSu X5 je 32bitový procesor Qualcomm Scorpion MSM7230 s jedním jádrem běžícím na frekvenci 800 MHz, který je vyráběn 45nm technologií. Instrukční sada ARMv7 je příslibem plnohodnotné podpory Flashe. Toto CPU nepatří mezi tradiční – najdete ho například v poměrně exotických zařízeních Acer Liquid Metal S120, T-Mobile G2, nebo Dell Flash. Integrované grafické jádro Adreno 205 podporuje OpenGL ES 2.0, OpenGL ES 1.1, OpenVG 1.1, EGL 1.3, Direct3D Mobile, SVGT 1.2, Direct Draw a GDI.
512 MB operační paměti lze u této kategorie považovat za standard, nicméně je dobré upozornit, že reálně systém „vidí“ 353 MB (část pravděpodobně „ukusuje“ grafika). Uživateli tak zbývá před propojením s účtem Google a první synchronizací kolem 193 MB volné RAM, poté tato hodnota klesne k cca 160 MB.
Pro aplikace a data je připraveno 512 MB interní paměti, ze kterých je dostupných 477 MB. K tomu přičtěme ještě interní SD kartu s kapacitou 2 GB, přičemž podle dostupných informací by měla být k dispozici i verze se 4 GB. Díky Androidu 2.2 Froyo je možné aplikace, které to podporují, přesouvat právě do této paměti.
S uvedenou výbavou je IDEOS X5 svižný a například ve srovnání s LG Optimus One citelně živější. Na pomalejší reakce narazíte spíše výjimečně – největší zdržení jsme zaznamenali při výpisu nainstalovaných aplikací. Dá se říci, že telefon poskytuje takový výkon, že vás nebude zdržovat při běžných operacích.
TFT displej s nezvyklou úhlopříčkou 3,8″ patří spíše k průměru. Nic více bychom ostatně v této cenové relaci ani nečekali – přeci jen mobily se SAMOLEDem či NOVA displejem jsou cenově až na dvojnásobně vyšší úrovni. Na přímém slunci určitě neoslní převratnou čitelností a to ani s maximální úrovní podsvícení, stejně tak pozorovací úhly nejsou nějak extrémní, neboť již při náklonu cca 45 stupňů od kolmice na rovinu displeje je patrné tmavnutí barev. Podsvětlení je rovnoměrné, při naklonění ale působí okraje světlejším dojmem než střed.
Naštěstí rozlišení zůstalo stejné, jako nabízí čtyřpalcové displeje, tedy 480 x 800 pixelů (WVGA), což znamená jemnost 245 DPI, a to je více než nabízí například LGO2X či LGOB. V praxi se tyto parametry projevují kvalitním vykreslováním i hodně malých písmenek a tedy i dobrou čitelností. Šestnáct milionů odstínů, které IDEOS X5 umí zobrazit, patří na tomto rozlišení ke klasice. Ani při rychlém pohybu obrazu nedochází k jeho rozmazávání či jiné viditelné degradaci.
Vzhledem k použití krycího skla je zřejmé, že pro snímání doteků je použita kapacitní technologie. Program MultiTouch Tester nám prozradil, že displej je schopen zaznamenat maximálně dva doteky současně. Je to sice méně, než nabízejí třeba LGOB a LGO2X, nicméně otázkou je praktické využití, neboť aplikací, schopných pracovat se třemi a více prsty, je naprosté minimum. Během celého testu jsme byli s citlivostí displeje i senzorových tlačítek spokojeni – nikdy nebylo nutné opakovat tapnutí proto, že by ho telefon nezaznamenal. K dobrému pocitu a ovládání přispívá již zmíněný skleněný povrch, po kterém prsty kloužou snadněji než po plastu.
Displej ve spolupráci se senzorem polohy umí reagovat na otáčení telefonu, přičemž reakce trvá zhruba vteřinu. Tuto funkci ale nepodporují domovské obrazovky, seznam aplikací, telefonní seznam a některé další systémové komponenty, což je docela škoda.
Technologie
IDEOS X5 umí fungovat v sítích GSM 850, 900, 1800 a 1900 MHz a UMTS900/2100. Datové přenosy zvládá přes CSD, GPRS (Class 10), EDGE (Class 10), UMTS, HSDPA (14,4 Mbps/7,2 Mbps) a HSUPA (5,76/2 Mbps). V tomto směru jsme nezaznamenali s telefonem žádný problém – připojení bylo stabilní, časté přepínání mezi EDGE a rychlejšími daty přičítáme spíše kvalitě signálu poskytovaného našimi operátory.
Hardwarové parametry:
- Procesor: 800 MHz Qualcomm Scorpion MSM7230, grafika Adreno 205
- OS: Android 2.2 (Froyo) bez nadstavby
- Interní paměť: 512 MB (volných 477 MB) + interní SD 2 GB (volných 2 GB)
- Paměť RAM: 512 MB (volných cca 190 MB)
- Velikost telefonu: 120 x 62 x 11,6 mm
- Hmotnost telefonu s baterií: 130 gramů
- Displej: úhlopříčka 3,8 palce, TFT, dotykový, kapacitní, s rozlišením 480 x 800 px, 16 milionů barev
- GPS: ano
- Wi-Fi: 802.11b/g/n
- Bluetooth: 2.1, A2DP, EDR
- Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB
- Fotoaparát: 5 Mpx (2592 x 1944 px), autofokus, přisvětlovací LED dioda
- Přední kamera: není
- Baterie: Li–Pol, 1 500 mAh
Výsledky testů
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
- Huawei IDEOS X5: 29,42
- LG Optimus Black: 12,78
- Samsung Galaxy Gio: 9,23
- LG Optimus One: 3,88
Grafický výkon podle Neocore
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
- Samsung Galaxy Gio 57,7
- LG Optimus One: 47,1
- Huawei IDEOS X5: 45,5
- LG Optimus Black: 45,0
Výkon CPU a GPU podle SmartBench 2011
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
- Optimus 2X: ?/2627
- Optimus Black: 834/1847
- Huawei IDEOS X5: 754/902
Připojení k počítači
Vynecháme-li bezdrátové možnosti spojení, jako jsou Bluetooth či Wi-Fi, zbývá nám připojení kabelem. IDEOS X5 není výjimkou a podobně, jako všechny Androidy, umí dva režimy. V prvním funguje stejně, jako přenosný disk, s tím, že se z počítače dostanete na interní SD kartu, případně, je-li vložena, též na paměťovou kartu. Zprovoznit druhý režim, využívaný především aplikacemi pro správu telefonu, připojení přes ADB, či snímání obrazovky, bývá na většině telefonů o poznání komplikovanější. Někdy je nutné sáhnout po instalačním CD (je-li součástí balení), jindy (typicky u LG) naleznete ovladače na přiložené paměťové kartě, v nejhorším případě pak musíte hledat na webových stránkách výrobce. Huawei už u Vodafone 845 a stejně tak i u modelu U8100 ukázal, že to jde nejen jednodušeji, ale také s elegancí. Pokud připojíte telefon k PC, vytvoří se v systému během několika okamžiků virtuální CD mechanika. Když pak systém požádá o ovladače k telefonu, stačí mu nabídnout složku právě na tomto „disku.“ Vše následně proběhne hladce, akorát je nakonec nutné systém restartovat (testovali jsme na Windows XP). Je škoda, že podobný systém instalace ovladačů ještě neimplementovali ostatní výrobci – je to jednoduché, rychlé a poradí si s tím i méně zkušení uživatelé. Opakované připojení k počítači pak proběhlo bez sebemenších problémů a vše fungovalo tak, jak bychom čekali. Firmě Huawei tedy za toto řešení udělujeme opravdu významné plus.
Možnosti připojení
Jestliže máte k dispozici bezdrátový router s podporou nejrychlejšího standardu 802.11n, pak vězte, že ho IDEOS X5 bude umět využít naplno (LGOO podporu 802.11n nemá). O něco horší je to s kvalitou příjmu – s postupným vzdalováním se Huawei ztrácí signál jako jeden z prvních, leckdy stačí i překážka v podobě dvou zdí, abyste zůstali bez Wi-Fi. Co je špatné – a trpěl tím i Vodafone 845 – je dialogové okno, kterým telefon upozorňuje na ztrátu spojení a ptá se, zda má přejít na mobilní data. Pokud se v tom okamžiku právě nedíváte na displej, nemáte šanci si všimnout, že se telefon ocitl offline. Přitom by stačilo málo: buď se, jako většina telefonů, na svolení k přechodu na mobilní data vůbec neptat, nebo alespoň mít možnost v nastavení vypnout zmiňovanou nutnost potvrzení dialogu. V momentě, kdy telefon detekuje opětovnou dostupnost Wi-Fi, se nedotazuje a rovnou se připojí.
Spojení bylo vcelku stabilní, mírné výpadky jsme zaznamenali jen v zarušené sídlištní zástavbě. Naopak v oblasti, kde je vysílačů Wi-Fi velmi málo, držel telefon spojení stabilně třeba celý den. Nezaznamenali jsme ani další problém, kterým trpěl Vodafone 845 – totiž nefunkční bezdrátové připojení, ačkoli ikona v notifikační liště tvrdila, že telefon je připojený. I v tomto směru je tedy vidět, že Huawei zapracoval na použité technologii a její kvalitě.
Velmi nepříjemným zjištěním byla ale chybějící podpora Wi-Fi tetheringu (sdílení mobilního připojení v režimu, kdy telefon funguje jako Wi-Fi router). V Androidu 2.2 sice tato funkce je v základní výbavě, leč v menu telefonu tuto možnost z nějakého nepochopitelného důvodu nenajdete – v nabídce je jen USB tethering. Naštěstí lze tento nedostatek řešit instalací software z Marketu. Wi-Fi tethering nakonec v nabídce bude – podle vyjádření výrobce jsme měli k testování předfinální verzi.
Bluetooth je přítomen ve verzi 2.1 a otestovali jsme ho v automobilu z koncernu VW. Spárování proběhlo bez problémů, stejně tak bez jakékoli výtky pak fungovala synchronizace kontaktů z telefonu do palubního počítače. Hovory přes integrované hlasité handsfree byly taktéž bez chybičky. K výpadkům ani dočasným odpojením a opětovným připojením nedocházelo.
GPS
O GPS modulu ve Vodafone 845 by se daly psát oslavné ságy – přes nízkou cenu celého zařízení patřila lokalizace k jeho nejsilnějším stránkám (pozor, nemluvíme zde o problematické lokalizaci pomocí mobilní sítě, která byla opravena až aktualizací firmware, nýbrž o určení polohy výhradně za pomoci satelitů). Huawei IDEOS X5 patří v tomto ohledu k dobrému standardu – nedá se tedy říci, že by vysloveně vynikal. Svou polohu se zapnutou lokalizací s pomocí Wi-Fi a GPS satelitů při stání na místě našel za více než minutu, při jízdě autem proběhla lokalizace po 600 metrech, což není ideální. Když jsme v nastavení povolili „rychlou GPS“ (pomocí serveru), situace se výrazně zlepšila a k nalezení pozice poté docházelo během několika sekund.
Praktickou navigaci jsme otestovali hned v několika aplikacích – nově spuštěné Navigaci Google, komunitní Waze a komerčním Sygicu. Ve všech případech probíhalo navigování korektně, po nalezení pozice telefon neztrácel signál a celkem přesně věděl, kde se právě nachází. Výpočet trasy je s 800Mhz procesorem rychlý, reakce na sjetí z naplánované cesty taktéž probíhá bez výrazné prodlevy. Případné použití telefonu místo klasické navigace tak komplikuji dvě věci: na slunci nepříliš dobře čitelný displej a poměrně tichý hlasitý reproduktor, kvůli kterému nejsou pokyny slyšet tak, jak bychom potřebovali.
Baterie a výdrž telefonu
Lithium-polymerový akumulátor s kapacitou 1 500 mAh by proti častěji osazované Li-Ion baterii měl nabídnout delší životnost, nižší ztráty kapacity při opakovaném nabíjení a menší samovybíjení. V praktickém použití ale nadšení rozhodně nevzbudil. Při vyšším zatížení (cca 30 minut navigace, připojení přes Wi-Fi, synchronizace s Googlem, lokalizace v Latitude a cca dvě hodiny čtení) není problém baterii vybít během dvanácti hodin. Při úspornějším chování – zejména pokud není využívána GPS – se ale telefon, vytažený brzy ráno z nabíječky, s velkou pravděpodobností dožije večera. S vícedenní výdrží ale počítejte jedině tehdy, pokud budete zařízení používat jen zcela minimálně. Akumulátor a výdrž tedy hodnotíme jako průměrné až lehce podprůměrné. Zde se ale ještě mohou výsledky zlepšit – finální verze by prý měla mít vylepšený power management.
Z hlediska indikované zbývající kapacity jsme nezaznamenali žádné skokové úbytky, které by neodpovídaly aktuálnímu vytížení telefonu. Můžeme tedy konstatovat, že informaci o stavu baterie se dá věřit.
První spuštění
První spuštění telefonu začíná nastavením jazyka a pokračuje tutoriálem ke klávesnici Swype, která je nastavena jako výchozí (dostaneme se k ní dále). V dalším kroku lze provést připojení k bezdrátové síti a následně zadat účet Google. Zbývá jen schválení či odmítnutí použití informací o poloze a nastavení data a času – pak už se ocitnete v prostředí Androidu.
Uživatelské prostředí
Huawei se zatím nevydal cestou velkých výrobců a na své telefony instaluje Android v prakticky jeho nejkrystaličtější podobě. Pravděpodobně i tento fakt je jedním z důvodů, proč se telefon nezadýchává a „nedrhne.“ Na druhou stranu je prostředí proti TouchWiz 3.0 či Optimus UI 2.0 poněkud strohé a méně barevné, což je ale čistě subjektivní záležitost. Přesto jsme ale našli několik drobných vylepšení, které stojí za zmínku.
Začněme odemykací obrazovkou, která je přítomna v osvědčené standardní podobě. Pohybem posuvníku zleva doprava telefon odemknete, obráceným směrem pak můžete rychle přepínat mezi tichým a normálním režimem. Kromě toho je na této obrazovce ještě aktuální čas, datum, jméno operátora, čas nejbližšího nastaveného budíku a po připojení nabíječky také informace o stavu baterie.
Mezi pěti domovskými obrazovkami se můžete přepínat buď klasicky – tedy posunem v horizontální rovině – nebo (a to se nám hodně líbilo, byť je to vylepšení na úkor počtu tlačítek) tapnutím na tečky v dolní liště. Ty také indikují, na které ploše se aktuálně nalézáte, respektive kolik ploch zbývá v tom kterém směru. Za nemožnost zvýšit nebo snížit počet obrazovek dáváme malé mínus, nicméně tento nedostatek lze vyřešit instalací alternativního launcheru.
Dolní lišta obsahuje pouze tři tlačítka (jak jsme řekli o kousek výše, zbývající prostor je využit k rychlému přepínání mezi plochami): zleva je to tlačítko pro přístup ke kontaktům, vstup do nainstalovaných aplikací a otevření webového prohlížeče. Ikony nelze přiřadit k jiným než výchozím programům (s výjimkou prohlížeče) a neindikují počet zmeškaných hovorů ani přijatých SMS (což ale částečně nahrazuje dioda).
Notifikační lišta slouží pouze k oznámením – tedy svému původnímu účelu. Nenajdete zde tedy ovládání přehrávače hudby – opět záleží na úhlu pohledu a způsobu používání telefonu; my jsme hodnotili kladně, protože nezabírá místo. V liště nejsou ani ikonky pro rychlé vypnutí či zapnutí GPS, Wi-Fi, mobilních dat, Bluetooth, zvuku, nebo otáčení obrazovky; nutno říci, že toto vylepšení, které se pomalu ale jistě stává standardem (najdete ho i na starším Optimusu One či Galaxy 3), nám docela citelně chybělo. Přeci jen pokud během práce v nějaké aplikaci potřebujete například zapnout Wi-Fi, je příjemnější stáhnout roletku a tapnout na příslušné tlačítko. Takto je nutné buď vyskočit z aplikace a použít widget Ovládací prvek napájení, nebo se zanořit do nastavení telefonu. Chválíme ale zdánlivou maličkost – totiž že v případě rolování oznámeními neodjíždí z dosahu také tlačítko Vymazat, jak jsme viděli poněkud nešikovně u LG Optimusu Black či Samsungu Galaxy Gio.
Seznam aplikací se také dočkal drobné modifikace: je zjevně inspirován Nexusem S, takže jednotlivé ikonky jakoby rotují na válci (při horním a dolním okraji „mizí v dálce“). Vstup do této sekce probíhá bez jediného zadrhnutí, což třeba Optimusu Black činilo zjevné problémy. Zástupci programů jsou seřazeni podle abecedy, toto pořadí ale není možné měnit. Chybí také možnost rychlé odinstalace přímo z této nabídky, nebo volba jiného způsobu zobrazení. Pokud ze seznamu vyskočíte, při dalším vstupu opět začnete u písmene A.
Klávesnice
Z několika pohledů si Huawei za výbavu klávesnicemi zaslouží pochvalu – „přibalil“ totiž rovnou čtyři! Budeme ale i kritizovat. Tak například: na výchozí klávesnici Swype se dá psát klasicky „vyťukáváním,“ ale také tahem. Připadalo nám to jako dobrá volba – nechť si každý uživatel zvolí, jakým způsobem bude psát. Nicméně radost pominula v okamžiku, kdy jsme zjistili, že klávesnice nemá český slovník a bez něj je pro psaní tahem nepoužitelná. Pro běžné psaní je ale příjemná, čárka i tečka jsou dostupné bez nutnosti přepínání, stejně tak některé důležité symboly a čísla lze vyvolat dlouhým podržením. S diakritikou ale nepočítejte. Příjemným zjednodušením je tlačítko rychlý přístup do galerie smajlíků, zobrazující se například v editoru SMS zpráv nebo Google Talku.
Klávesnice Android je osvědčenou klasikou, se kterou se můžete setkat i na jiných telefonech. Výtka bude směrována k chybějící čárce v základním rozložení. S háčky a čárkami ale není problém – nabídka písmenek s nabodeníčky se zobrazuje při dlouhém podržení příslušné klávesy.
Asi každému se při pohledu na třetí klávesnici, nazvanou Huawei IME, vybaví v podstatě shodný design klávesnice iPhone. Nic proti – předloha je to opravdu dobrá. I zde máme čárku a tečku v základním rozložení, drobným bonusem navíc je možnost kreslit písmenka ručně. Co jsme ale poněkud nepochopili, byl našeptávač nabízející čínské znaky. Chybí také podpora české diakritiky, takže i na této klávesnici můžete psát jedině „bez hacku a carek.“ Malé plus ale udělujeme za klávesu pro rychlé vložení smajlíků.
Poslední z kvarteta je klávesnice TalkBack, nabízející decentní vzhled, nicméně v základním rozložení opět chybí čárka, která se ale objeví, pokud v nastavení deaktivujete tlačítko pro hlasový vstup. Velmi nezvykle také působí fakt, že při stisku kláves nedochází k vizuální indikaci (tedy např. nevyskakuje písmenko nad prstem, ani se klávesa neprosvětluje či nemění barvu), takže se musíte spolehnout na svůj sluch a hmat. Bohužel ani při této metodě zadávání nebudete mít k dispozici české znaky.
Každopádně všechny klávesnice jsou ve větší či menší míře použitelné – záleží především na tom, zda potřebujete psát česky, nebo vám stačí „cestina.“ K bezproblémovému zadávání textu přispívá citlivý displej, případně (pokud je nevypnete) zvuková a vibrační odezva.
Kontakty a telefonování
Mikrofon a reproduktor pro hovory jsou standardní – během několika telefonátů jsme nezaznamenali žádné potíže a ani jedna ze stran si nestěžovala na špatnou kvalitu reprodukovaného zvuku.
Obrazovka oznamující příchozí hovor je stejná bez ohledu na to, zda je displej telefonu zamknutý či odemknutý. Za nepříjemný nedostatek ale považujeme chybějící možnost odmítnutí hovoru společně s odesláním jedné z přednastavených SMS zpráv.
Během hovoru jsou k dispozici obvyklé volby – tedy kromě ukončení ještě číselník, podržení hovoru, přidání dalšího účastníka (můžete tak pořádat konference), vypnutí mikrofonu, přepnutí na hlasité handsfree a odpojení od Bluetooth (to se hodí, pokud z nějakého důvodu nechcete vést hovor přes handsfree v autě).
Po propojení s účtem Google Huawei nabízí jako jediné úložiště pro kontakty adresář GMailu. Na jednu stranu to možná bude vnímáno negativně – odpadá tak možnost nechat si část kontaktů pouze v telefonu. Na stranu druhou jsou zde i nesporné výhody: nemusíte si hlídat, do kterého adresáře ukládáte nový kontakt a celý adresář máte synchronizovaný a zálohovaný s Googlem, kde ho můžete pohodlně editovat bez nutnosti instalace jakéhokoli software pro správu telefonu. Při přidávání nového kontaktu se tedy telefon neptá, do kterého adresáře ho chcete uložit.
K výše zmíněným výhodám adresáři na GMailu přičtěme i velké množství položek, jež lze ke každému kontaktu přidat. Není tak problém vedle jména, telefonu a e-mailové adresy evidovat například datum narození, výročí, adresu www stránek, nebo poznámky. Jednotlivé kontakty lze rozlišit ikonkou, přičemž přidat ji můžete buď přímo v GMailu, nebo v telefonu výběrem z galerie nebo pořídit fotoaparátem. Samozřejmě lze nastavit individuální vyzvánění pro jednotlivé osoby, bohužel ale není k dispozici poměrně praktická funkce přesměrování všech hovorů od daného kontaktu do hlasové schránky.
Kontakty jsou v seznamu prezentovány ikonkou, jménem a příjmením, přičemž v nastavení je možné zvolit, podle kterého z nich mají být položky řazeny a co má být zobrazeno jako první. K dispozici je také možnost zobrazení jen těch položek, u kterých je uloženo telefonní číslo, případně jen z vybrané složky adresáře GMailu. Rychlejšímu posunu napomáhá lišta po pravé straně, ale bohužel jí chybí možnost okamžitého přechodu na dané písmenko abecedy.
Aplikace pro volání má kromě kontaktů ještě tři další záložky. První Telefon nabízí klasický číselník pro zadání a vytočení čísla. Ač jsou na klávesách zobrazená písmenka, není odsud možné vyhledávat podle jmen v adresáři.
Na záložce Hovory naleznete výpis uskutečněných a zmeškaných volání. Grafický symbol šipky pak barvou a provedením indikuje, zda se jednalo o přijatý hovor, vámi iniciovaný telefonát, nebo zmeškané/nepřijaté volání. V případě, že k jednomu kontaktu existuje více událostí, jsou seskupeny pod jednu položku.
Konečně poslední záložka Oblíbené poskytuje rychlý přístup k těm kontaktům, které jste si označili hvězdičkou, a těm, s nimiž komunikujete nejčastěji.
Skupiny alespoň v podobě jednoduchých distribučních seznamů v holém Androidu zcela chybí. Je nutné uznat, že „tuning“ některých výrobců telefonů je v tomto směru ku prospěchu věci.
Fotoaparát
Fotoaparát s rozlišením 5 Mpx můžete, kvůli absenci mechanické spouště, ovládat pouze přes displej. Zajímavě je řešené nastavení, přístupné v jakémkoli okamžiku po pravé straně obrazovky přes nenápadné ikonky, po jejichž stisku se rozbalí další menu. Celkově vzato jako uživatelsky přívětivější hodnotíme menu Samsungu Gio, což můžeme přičíst faktu, že Samsung vyrábí také digitální fotoaparáty. Kromě výchozího rozměru 2592 x 1944 px lze zvolit i úspornější rozlišení, jmenovitě 3 Mpx, 2 Mpx, 1 Mpx a QVGA. Vybírat můžete jeden ze tří způsobů ostření (automat, nekonečno a makro), kompenzaci expozice (od -2 do +2 pouze v celých číslech), připraven je tucet scénických režimů a sedm barevných efektů. Dále je možné zapnout a vypnout ukládání GPS pozice do snímků (tradičně je tato položka nelogicky pojmenovaná jako Úložiště), zvolit jeden z pěti režimů vyvážení bílé (ruční vyvážení tradičně chybí), ovládat blesk, nebo digitální zoom (maximálně 3x). Nastavení ISO v menu nenajdete. Stejně tak nejde vypnout a dokonce ani změnit velmi nepříjemný zvuk závěrky, nicméně na rozdíl od Optimusu Black alespoň respektuje nastavení tichého režimu telefonu.
Užitnou hodnotu IDEOSu X5 zvyšuje LEDový blesk, který ale nemůžeme hodnotit kladně – často scénu přesvětlí tak, že je výsledný snímek nepoužitelný. Několikrát se nám také stalo, že se blesk rozsvítil až po pořízení snímku.
Kvalita snímků je spíše podprůměrná – v pořízených fotografiích je poměrně často viditelný šum a prokreslení detailů také není nejlepší. Ani podání barev není ideální – více či méně lehký růžový nádech bychom čekali spíše u HTC. Příjemným překvapením je režim makro, ve kterém fotoaparát bez problémů zaostřil a pořídil snímek bankovky ze vzdálenosti 6 cm. Kvalitativně jsou ale fotky rozhodně o řád lepší než z Vodafone 845/945 či Huawei U8100, což bychom ale, s ohledem na cenu, také čekali.
Dojem kazí občasná zpožděná reakce na stisk spouště, kvůli které můžete u dynamických scén přijít o nejzajímavější záběr. Taktéž prodleva mezi dvěma po sobě následujícími snímky, která je kolem pěti vteřin, celkovému výsledku neprospěje.
Ukázkové fotografie
Ukázkové fotografie můžete zhlédnout v galerii na Picasse.
Možnosti videa jsou pochopitelně méně široké – zvolit můžete barevný efekt, vyvážení bílé a kvalitu (přesnější by bylo mluvit o rozlišení). Údaj, že kamera umí natáčet v HD rozlišení, tedy 1280 x 720 px, zní sice impozantně, pravda je ale taková, že zvládá ukládat jen kolem 15 snímků za sekundu a to ještě dosti nevalné kvality. Ostatně posuďte na následujícím obrázku. K natáčení videa z dovolené tedy IDEOS X určitě nepoužívejte a považujte ho spíše za obrázkový záznamník.
Multimédia
Začneme aplikací Hudba, která je přítomna v základní verzi. Na čtyřech záložkách tedy zobrazuje nalezené písničky podle interpreta, nebo podle alba, případně podle názvu skladby. Poslední záložka slouží k vytvoření vlastního seznamu skladeb.
Přehrávač si poradí s formáty MP3, WMA, WAV a eAAC+, je možné ho během reprodukce minimalizovat a vrátit se k němu přes notifikační lištu. Ani během přehrávání ale nelze z lišty přeskakovat mezi skladbami, nebo hudbu pozastavit. Náhodné pořadí, opakování jedné nebo všech skladeb, patří mezi očekávané funkce. Z dalších zmiňme například ekvalizér, nabízející výběr z jedenácti režimů (uživatelské nastavení ale chybí).
Video přehrávač zvládá formáty MP4, WMV, H.263 a H.264, bohužel s podporou nejčastějších kodeků DivX a Xvid nepočítejte. Pro přehrání běžných AVI budete muset film buď převést, nebo použít alternativní aplikaci. S tím, pochopitelně, souvisí chybějící podpora externích titulků.
FM Rádio tento telefon nenabízí.
V multimediální výbavě nechybí program Youtube. Ten, kromě přehrávání a vyhledávání, nabízí také možnost publikovat videa přímo z telefonu. Protože IDEOS X5 podporuje Flash, nebudete z hlediska video obsahu omezeni jen na tento portál.
Softwarová výbava
Musíme konstatovat, že Huawei svůj telefon doslova nacpal všemožnými aplikacemi. Sice i poté zbylo poměrně dost interní paměti, plus máte k dispozici interní a případně i externí SD kartu, leč tento přístup neshledáváme jako nejšťastnější. Předinstalované programy totiž není možné standardním způsobem odinstalovat, zabírají místo nejen v paměti telefonu, ale také prostor v seznamu nainstalovaných aplikací, menu pro sdílení atd.. Máme na mysli především klienty sociálních sítí Facebook a Twitter, ale i mnohé další, které by si uživatel mohl nainstalovat jen tehdy, pokud je potřebuje. Podívejme se tedy stručně, s jakou výbavou IDEOS X5 přichází.
Aldiko – čtečka elektronických knih s možností jejich nákupu a stahování. Bohužel při pokusu o otevření knížky jsme se dostali jen k hlášce o neočekávaném ukončení aplikace.
Documents To Go – je kancelářský balík, umožňující prohlížení dokumentů MS Word, Excel a Powerpoint a to včetně nejnovějších formátů 2007/2010. Soubory PDF v něm otevřete jedině, pokud si koupíte plnou verzi a to samé platí i pro úpravu dokumentů. V tomto směru přeci jen mnozí výrobci nabízejí lépe vybavené kancelářské balíky.
E-Mail zvládá stahovat poštu ze serverů IMAP, POP3 a Exchange. V posledním zmíněném režimu umí také synchronizovat kontakty a kalendář. Účtů můžete mít nakonfigurováno více, v takovém případě je pošta z jednotlivých schránek rozlišena barevným proužkem.
Earth – jedna z aplikací, jejichž instalaci by výrobce mohl nechat na uživateli. Zeměkoule kromě leteckých snímků celé planety umí zobrazovat údaje z řady databází, jako jsou fotky z Panoramia, či informace o místech z Wikipedie.
Galerie – je stejná, jako na naprosté většině zařízení s Androidem. Kromě zobrazení náhledů a prohlížení fotek nabízí také sdílení (např. odeslání e-mailem či MMS) a jednoduché úpravy (ořez a otočení).
GMail je po aktualizaci v poslední dostupné verzi, takže zvládá například barevné štítky a prioritní poštu. Uživatelé GMailu ocení především vizuální i funkční podobnost s webovou verzí. Hlavní výhodou je synchronizace se serverem, takže pokud si například nějakou zprávu označíte hvězdičkou, bude označená i ve webmailu. E-maily odeslané z telefonu se samozřejmě ukládají na server.
Goggles -tedy „brýle“ – původně sloužily jen k rozpoznávání objektů na fotografiích, ale postupně přibyly další funkce – například snímání a zpracování čárových kódů, QR kódů, a také možnost vyfocení sudoku, které aplikace sama vyluští.
Hi Space – je alternativní market s aplikacemi pro váš telefon. Otázkou je, proč ho využívat, když prakticky všechny v něm nabízené programy najdete také v Android Marketu.
Hlasové vytáčení – sice v nápovědě uvádí, že je možné zadávat pokyny v češtině, skutečnost je ale taková, že k otevření kalendáře nedojde po vyslovení „otevřít kalendář,“ ale jedině na pokyn „open kalendář.“ Ani rozpoznávání jmen proti seznamu nás příliš nepřesvědčilo o tom, že je tato aplikace použitelná v praxi.
Hledat – vyhledávat můžete nejen na Internetu přes Google, ale také ve svém telefonu – stačí jen v nastavení zvolit ty aplikace, ve kterých má program hledat.
Hodiny v tomto provedení jsme viděli již v celé řadě telefonů. Kromě zobrazení data, času a aktuálního počasí, nabízejí rychlý přístup k slideshow z galerie pořízených snímků a přehrávači hudby. Tímto komplikovaným postupem se také dostanete k Budíku, zvládajícímu opakování buzení v určené dny v týdnu. Vychytávky, jako například postupné zvyšování hlasitosti zvuku buzení, jak jsme viděli u Samsungu Gio, zde ale nenajdete – budík je opravdu jen základní.
Kalendář – nám připomněl velmi praktickou dolní lištu, kterou jsme viděli na VF845 a Huawei U8100. Skrze ni můžete rychle přepínat mezi denním, týdenním a měsíčním pohledem, režimem agendy a rychle zadat novou událost. Je to sice maličkost, která ale citelně zrychluje základní operace, kvůli kterým je na většině jiných telefonů nutné mačkat klávesu Menu. Při přidávání nové schůzky se nejprve zobrazí dialog s otázkou, zda má být uložena do telefonu, nebo do kalendáře na Google. Tím odpadá problém, na který jsme narazili u Samsungu Galaxy 3, jež ukládal všechny schůzky do telefonu, pokud uživatel nezvolil jinak. V nastavení pak lze vybrat, které kalendáře chcete zobrazovat, způsob upozornění na blížící se termín, zvuk a výchozí čas připomenutí. Program si pamatuje poslední nastavené zobrazení a při dalším spuštění ho použije. Jedná se o velmi zdařilé provedení aplikace pro správu času, které může konkurovat například Business Calendar.
Kalkulačka ničím nepřekvapí – ve výchozím zobrazení jsou k dispozici základní aritmetické operace, k pokročilejším goniometrickým a logaritmickým funkcím se pak dostanete odsunutím klávesnice doleva.
Latitude je geolokační aplikace z dílny Google. Můžete se nejen přihlašovat k místům, ale také je hodnotit a komentovat (k tomu slouží další aplikace nazvaná Místa). Kromě toho lze také na mapě sledovat polohu přátel – samozřejmě jen těch, kteří vám to dovolí. Jediným mínusem proti Gowalle či Foursquare je nemožnost založení nového místa.
Layar spadá do kategorie takzvané „rozšířené reality.“ V praxi funguje tak, že nejprve určí vaši polohu a směr, kterým se díváte, a pak na displeji zobrazuje do skutečného obrazu data ze zvolených vrstev. Ideální například pokud jste ve městě, které neznáte, a chcete se podívat, co je v okolí zajímavé. Existují i alternativy, leckdy i povedenější – například Wikitude – proto příliš nerozumíme tomu, proč výrobce nenechal volbu na uživateli.
Mapy z dílny Google asi nepotřebují detailnější komentář. Kromě nalezení a zobrazení aktuální polohy či jakéhokoli jiného místa si z nich můžete naplánovat cestu a od 1. června také s pomocí aplikace Navigace nechat navigovat.
Market je oficiálním repositářem aplikací. Výhodou instalace z tohoto zdroje je poloautomatická či automatická aktualizace všech nainstalovaných programů. Kromě mnoha desítek tisíc aplikací a her zdarma zde můžete pořídit také placené (většinou velmi levné) programy.
Note pad je naprosto jednoduchý textový zápisníček, umožňující uložení poznámek. Nedá se s ničím synchronizovat, poznámky jsou uloženy v pořadí, v jakém byly zadány.
Prohlížeč je standardní, podporuje tedy surfování ve více oknech a ukládání stránek do záložek, které ale nejsou synchronizovány, což je velká škoda. Jako základní aplikace pro procházení webových stránek postačuje, nicméně používáte-li často mobilní datové připojení, doporučíme vyzkoušet Operu s její funkcí Turbo.
Richpad je další „zápisníček.“ Proti Note padu dovoluje ukládat nejen textové, ale také obrázkové poznámky a nastavovat těmto poznámkám připomenutí v zadaný den a čas. Kromě toho lze jednotlivé položky i sdílet – tedy odeslat e-mailem, SMSkou, MMSkou a podobně.
Google Shopper na našem trhu zatím nefunguje, nelze ho ani aktualizovat, takže jeho instalaci do telefonu příliš nechápeme. Nicméně je možné, že ve verzi pro český trh jednou bude…
SMS a MMS – nabízí nijak nevylepšené rozhraní, takže na první pohled patrně zaznamenáte chybějící ikonky, podle kterých rychle poznáte, jakým směrem šla poslední zpráva. Nepřečtené SMS ale poznáte snadno: jsou zvýrazněny tučným písmem.
Zprávy s daným kontaktem jsou zobrazovány formou konverzace, odlišení přijaté a odeslané zprávy je ale ve srovnání s provedením ala Optimus UI či TouchWIz méně výrazné.
Během psaní nové zprávy se pak pod tlačítkem Odeslat ukazuje počet již napsaných SMS a počet znaků, zbývajících do konce té aktuální. Bohužel editor neumí odstraňovat diakritiku, takže napsání písmena s háčkem či čárkou zkrátí délku jedné zprávy na 63 znaků.
Správce souborů poskytuje základní funkcionalitu, s jeho pomocí můžete procházet soubory na interní SD kartě, eventuálně (je-li vložena) na microSD. Soubory je možné kopírovat, sdílet, vyjmout, smazat i přejmenovat, stejně snadno pak lze zakládat nové složky.
Talk je klient pro textovou komunikaci s ostatními uživateli služby GMail. Do jisté míry se podobá ICQ.
Voice Search je jednou z možností, jak můžete využít rozpoznávání hlasu. Jednoduše vyřknete hledanou frázi a telefon ji najde na Googlu.
Zprávy a počasí jsme viděli i na mnoha jiných telefonech. Jedná se o agregátor aktuálních článků, přebírající titulky z několika hlavních zpravodajských serverů (iDnes, ČT24, České noviny, …). Tyto informace jsou pak zobrazeny v několika kategoriích, jmenovitě: Hlavní události, Česká republika, Sport a Kultura a články samotné se pak otevírají v prohlížeči z daného serveru. Na záložce Weather (ano, skutečně není přeložena) pak najdete předpověď počasí v daném místě na následujících šest dnů.
Resumé
IDEOS X5 nás především vzhledem k ceně, za kterou je prodáván (v době psaní recenze, tj. v polovině června, se podle serveru Heuréka dal sehnat od 5 790 do 6 299 Kč), poměrně mile překvapil. Dílenské zpracování je dobré, vzhledem k obecným zkušenostem s pojmem „čínský výrobek“ se nebojíme říci dokonce překvapivě kvalitní. Kromě toho budeme chválit za indikační diodu, která významně usnadňuje život, stabilitu systému, rychlost reakcí a skleněný displej. Slabší je naopak baterie, intenzita podsvětlení displeje, a pokud nezapnete všechny dostupné formy pomoci, tak také GPS.
Poměr ceny k nabízenému hardwaru vychází hodně dobře, neboť za poměrně slušné peníze dostanete telefon s bezmála čtyřpalcovým displejem a solidním výkonem.
Můžeme konstatovat, že Vodafone udělal velkou chybu, když pro nástupce Vodafonu 845 nezvolil jako výrobce Huawei, ale ZTE.
Klady
- Dílenské zpracování.
- Příjemný do dlaně
- Svižní reakce.
- Čistý Android.
- Sklo na displeji.
- Dobře vyřešené podsvětlení tlačítek.
- Podpora 802.11n.
- Notifikační dioda.
- Instalace ovladačů.
Zápory
- Spíše slabší výdrž baterie.
- Čitelnost displeje na přímém slunci.
- Chybějící podpora DivX/Xvid.
- Slabší hlasitý reproduktor.
- Výchozí launcher nereaguje na otáčení.
- Klávesnice Swype bez podpory češtiny.
- Chybí možnost odeslat SMS při nepřijetí hovoru.
Foto: Valérie Kiliánová
Za zapůjčení telefonu k recenzi děkujeme společnosti Huawei
Karel Kilián je zkušený technický redaktor a copywriter s bohatou praxí v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jeho kariéra začala na pozici prodavače, odkud postupně… více o autorovi
Komentáře (28)
Přidat komentář