Raging Thunder
Adam Štrauch
Závodní simulátor byla snad druhá hra, co jsem si na mého Androida nainstaloval, hned po zprovoznění placených aplikací. Moje oko padlo náhodou na Raging Thunder a teď když jsem si ve hře užil už nespočet závodů vím, že padlo na to správné místo. Celkově je k dispozici desítka tratí, po kterých se můžete prohánět čtyřmi auty. Ovládání je řešeno přes akcelerační senzor a můžete si užívat závody i s několika kamarády najednou. Nezapomnělo se ani na energickou hudbu začátku devadesátých let.
Ve hře hraje hlavní roli adrenalin a při závodech si ho užijete až moc. K dispozici máme hned tři typy závodů a to:
- Arcade
- Championship
- Timeattack
Tyto názvy určitě znáte z jiných her. Arcade je rychlý typ hry proti umělé inteligenci, ideální při čekání na MHD. Nejzábavnější je championship, kdy odehráváte postupně jednotlivé tratě a za umístění dostáváte peníze. Za ty si můžete koupit nové auto nebo vylepšit to staré. Pokud se rozhodnete šetřit na lepší auto a to stávající nevylepšovat, budete mít dalším závodě velké problémy se udržet alespoň mezi soupeři. Po dokončení všech deseti závodů vás nečekají ohňostroje, ale suché okénko s poznámkou, že championship je u konce a že můžete začít znovu.
Jezdíte vždy proti dalším třem autům. Do dalšího závodu budete vpuštěni, pokud se umístíte na třetí a lepší pozici. Za lepší pozici dostanete také více peněz. Kolik se dostává za první se dozvíte před začátkem závodu. Když vám pokus stát se šampiónem tratě nevyjde, nic vám nebrání to zkusit znovu. S trochou trpělivosti a času není problém dosáhnout na to nejlepší a nejvybavenější auto ve hře. Postupným vyhráváním závodů se odemykají jednotlivé tratě i pro ostatní typy her.
Jana SkálováAuto které si vybojujete pak můžete použít v poslední disciplíně a to timeattack. Zde jde už podle názvu o lámání rekordů jednotlivých tratí. Pro nás správné závodníky ideální, protože za soupeře jsme my sami s naší předešlou jízdou. Během jízdy si tak můžete kontrolovat kterou část trati projíždíte lépe a kterou hůře.
Raging Thunder má k dispozici i multiplayer. Ten ze začátku působí dost osekaně, nejde si povídat s kolegy v místnosti, je omezen maximálně čtyřmi auty, nicméně samotný závod je plnohodnotný a jede i na GPRS připojení. Hrát je možné přes Internet s náhodnými kolemjdoucími nebo na lokální síti, tedy na WiFi s kamarády co vlastní stejnou hru. Multiplayer si užijete i v LITE verzi, která je takovým demem zdarma. Do multiplayeru si nemůžete přenést auto, které se vám podařilo vybojovat v championshipu.
Ovládání auta se nedá zrovna pochválit, pokud jde o porovnání s reálným autem, ale na to že jde o mobilní aplikace o velikosti necelých 5 MB to je slušné. První co bych vytkl je absence brzdy. Je možné že jsem ji jen nenašel, ale protože je hra velmi rychlá, na mačkání nějakých tlačítek není stejně čas. Řízení auta je řešeno přes akcelerační senzor, tedy nakláněním telefonu jakoby volantu. Auto v prvních několika závodech, když ještě není tak rychlé, kopíruje silnici přesně tak jak nakláníme telefon. Když je telefon rovně, auto se samo snaží dostat do této polohy a jde mu to až nápadně strojově. Když začneme zatáčet auto hned reaguje. Řízení tedy nabývá dojmu, že řekneme hře kam chceme jet a ona se pokusí nasimulovat nějaké chování k tomuto směru tzn. že nikdy auto nepokračuje v původním směru zatáčení když vrátíte „volant“ do roviny. Známé rozkývání auta zatáčením z jedné strany na druhou se nekoná. Bez brzdy se bohužel některé zatáčky nedají projet tak jak bych chtěl a to hlavně ve dvou závodech u konce. Auto nedokáže ani driftovat. Když zatočíte moc prudce, tak se utrhne od silnice a jede směrem kterým se utrhlo, střet s okrajem je tím pádem nevyhnutelný. Některé zatáčky tedy čistě projet nejdou. Jako plus bych uvedl, že hra reaguje na pohyb telefonu velmi rychle na rozdíl od jiných, díky čemuž jsem jí odpustil i některé fyzikální nedostatky. V prvních pár jízdách jsem měl problémy se vejít na silnici, ale na to jsem si rychle zvykl.
Po grafické stránce není Raging Thunder co vytknout. Telefony toho o moc víc nezvládají a i tak se mi na mém HTC Hero hra občas začala cukat. Často to souviselo s aplikacemi na pozadí, co se snažily aktualizovat tweety nebo maily. Každopádně po grafické stránce vývojáři dostali z dostupného hardwaru maximum.
I když je tratí jen deset, tak počet nahrazuje kvalita. Každá trať je jiná, často se mění prostředí a vůbec jsem si každou z nich několikrát užíval. Na tratích se nacházejí některé speciální předměty:
- Dolary
- Blesky
- Skoky
- Lebky
Každý z předmětů má zvláštní schopnost. Skok odhadnete sami. Blesky vám dodají palivo do něčeho, čemu se dá říkat NOS. Je to takové zrychlení, které auto vystřelí nad 300 km/hod a dá tak šanci předjet soupeře a věřte, že budete rádi když se do blesku trefíte. Soupeři na rozdíl od vás NOS nepoužívají, za to mají bezchybnou techniku jízdy. Aktivování tohoto zrychlení se provádí prstem po zmáčknutí modrého sloupečku na levé straně. Ten také ukazuje kolik toho ještě můžete proletět. Na druhé straně najdeme oranžový sloupeček jehož význam se mi nepodařilo za těch několik dní hraní zjistit. Každopádně když se přiblížíte k nějakému autu, tak se sloupeček začne plnit a slouží opět jako NOS jenom je účinější, protože dokáže rozrazit i auta okolo tak, že se začnou točit dokola a to je zbrzdí.
Lebky jsou pravým opakem blesků a po najetí na tyto levitující retardéry zpomalíte na 180-210 km/hod a sledujete, jak vás soupeři předjíždějí. Jediná cesta ven je přes NOS a chvilku čekat. Jedna lebka může rozhodnout závod. Při championshipu, když už nemůžete vyhrát třeba jako první, stačí jezdit v té správné stopě a sbírat dolary. Ty přidají nějaké ty finance na nové vybavení či auto a umožní dohnat peníze z prvního místa.
V prvním odstavci narážím na hudbu ze začátku devadesátých let. Nečekejte nějaký pop, protože tím mám na mysli klasickou hudbu známou u her z konzolí. Neurazí, jízdu dobře podkresluje a doprovází. Nejvíce mi asi chybí zvuk motoru odpovídající otáčkám. To v mých očích musí mít každá pořádná hra.
.
Adam Kurfürst
Jan Tipmann
Johanna Kovaczicz
David Trlica
Jakub Kárník
Marek Houser
Komentáře (3)
Přidat komentář