Ještě pět minut a jdu spát: Hry od Kairosoftu
Jan Olejník
Je dost možné, že pro většinu z vás bude název společnosti Kairosoft tajemný jako hrad v Karpatech. Ale možná se někdo chytne, když zmíním asi největší trhák Game Dev Story a úžasnou pixel-artovou grafiku. Už vám svítá? Game Dev Story rozhodně není jediná povedená hra z portfolia této japonské společnosti. Sestavili jsme pro vás seznam pěti her, které vás udrží vzhůru lépe než kýbl Redbullu.
Kairo… kdo?
Kairosoft je japonskou firmou zaměřenou na vývoj mobilních her. Pokud jste si mysleli, že se jedná o jednu z mnoha nových firmiček, která se snaží stejně jako ostatní přiživit se na obřím úspěchu Androidu a iOS, jste vedle. Jejich historie se totiž píše už od roku 1996, tedy v dobách, kdy u nás pevnou rukou vládly tříkilové Nokie a různé variace na hru Snake. Jenže japonský trh byl v té době jiný, zařízení byla na jiné úrovni a tudíž i hry byly vyspělejší. A jaká byla první hra od Kairosoftu? Určitě to uhádnete – samozřejmě Game Dev Story. Co se týče jejich celkového portfolia, najdeme u všech jejich her stejné prvky – základem je grafika ve stylu „Pixel art“ – jedná se o ryze počítačový umělecký směr, který vznikl především díky technologickým limitům starších zařízení. Pokud vás tento grafický styl zaujal, určitě se podívejte například na galerii eBoy, vtipnou GoonTower nebo Army of Trolls. V žádné z jejich her rovněž nesmí chybět propracovaný mikro-management spočívající v tom, že prakticky každá postava, předmět či budova mohou zvyšovat svoji úroveň a mají nepřeberné množství parametrů. Každý kairosoftí produkt obsahuje své vlastní hudební téma, které hraje v nekonečné smyčce a v neposlední řadě jsou jména jednotlivých postav vtipnými parodiemi na jména známých osobností. Podobností je samozřejmě více, ale tento stručný výčet nám pro začátek stačí. A když už jsme v úvodu nakousli Game Dev Story, rovnou si na něj pořádně posvítíme.
Jana SkálováGame Dev Story
Hrajete rádi hry? Že se vůbec ptám. Tak raději jinak – napadlo vás už někdy, jaké to je hry vyvíjet? Podle Kairosoftu je to neskutečná zábava plná kreativity, vtipných jmen, posouvání limitů a vydělávání těžkých peněz. Což mohu z vlastní zkušenosti smést ze stolu jako satirické zjednodušení vyčerpávající práce plné papírování, smluv, licencí, žalob a nekonečného vyjednávání s různými vydavateli. Ovšem v Game Dev Story vás nic takového nezajímá, přece jen je to hra. Své vývojářské studio si nejprve pojmenujete a následně obsadíte zpočátku čtyřmi zaměstnanci. Povolání se ve hře nachází hned několik (mezi jinými například grafik, kodér, scénárista či zvukař), každé má čtyři statistiky určující schopnosti dané postavy a ve vašem vlastním zájmu by vaše skvadra měla být co nejvíce vyvážená. Samozřejmě je ale možné dodatečné síly outsourcovat (přeloženo z manažerštiny – využít externistu) a to za (ne)adekvátní sumu peněz.
Princip hry pak spočívá v tom, že si vyberete platformu, na kterou budete vyvíjet, s tím, že jak ve hře plyne čas, objevují se platformy nové – na ně si ale musíte zakoupit drahou licenci. Systém zjednodušeně simuluje procentuální zastoupení dané konzole na trhu a záleží tedy na vás, zda investujete větší sumu peněz do vývoje na populárnější konzoli s větším publikem, anebo naopak budete cílit třeba na hardcore PC-čkáře. Realitě se vzdáleně blíží i proces vývoje, kdy nejprve zvolíte žánr a téma (například Puzzle – Reversi), nákladnost vývoje a pak ještě přidělíte mizivý počet bodíků jednotlivým vlastnostem projektu jako je třeba „roztomilost“ a podobně. Následně začne vámi vybraný scénárista sepisovat návrh hry, čímž začne přidávat body čtyřem parametrům – hratelnosti, kreativitě, zvuku a grafice. Pak už začne na hře makat celý tým, v další fázi se zaměří na vývoj grafiky, následně zvuku a nakonec přichází „crunch time“ neboli vychytávání chyb, které programátoři do hry nasekali. Pak už zbývá jen hru vydat, počkat na hodnocení kritiků, reakci herního publika a shrábnout zaslouženou odměnu. Nebo taky ne, protože jste se rozhodli vyrobit počítačovou předělávku deskové hry s pirátskou tématikou, což hra nepovažuje za dobrý nápad.
Samozřejmě úplně všechno postupem času zvyšuje úroveň: Zaměstnanci sbírají nové zkušenosti k tvorbě lepších a hezčích her, studio se zvětšuje, dostáváte víc bodíků pro vývoj hry, objevují se nové konzole, veletrhy, vyhlašování cen… no zkrátka se za krásnou izometrickou grafikou skrývá velmi komplexní systém. Bohužel hra má poměrně strmou křivku osvojení, takže buď budete listovat ve stručném herním manuálu, případně začnete hledat návody po internetu. Druhou možnost beru tak trochu jako podvádění, protože nic vám ve hře neudělá větší radost, než když „na to přijdete“! Za 50 Kč skvělá koupě.
Epic Astro Story
To takhle jednou seděl designér u počítače, hrál SimCity a do toho mu kdesi na pozadí běžela televize, kde zrovna reprízovali Star Trek… a nebo to možná bylo úplně jinak. Každopádně dva fenomény zmíněné v první větě rozhodně musely výsledné dílo výrazně ovlivnit.
V Epic Astro Story se vydáte tam, kam lidská noha ještě nevkročila, a budete pověřeni kolonizováním planety v předaleké galaxii. Jak se taková planeta kolonizuje? Systém je podobný tomu v Dungeon Village, ale zde nejste omezeni až tak malým prostorem. Snažíte se především expandovat, přilákat mimozemské turisty a utužit mezigalaktické vztahy. Je tedy třeba stavět rozmanité budovy, jako jsou doly, továrny, pole, různé podniky a další a další důležitá místa nutná k rozvoji ekonomie. Samozřejmě nelze stavět jen tak hala-bala, ale je nutno si vše dopředu promyslet, protože sousedící „políčka“ (hra se odehrává na čtvercové mřížce) se mohou navzájem ovlivňovat a vhodnou kombinací můžete dosáhnout vyššího zisku či více zdrojů na vývoj technologií.
Má smysl zmiňovat, že i zde může získávat úrovně prakticky cokoliv? Vždyť je to přece Kairosoft, ten by si něco takového neodpustil! S levelováním souvisí především výpravy do neznáma. Ty probíhají tak, že se třeba Jean Vicard nebo James Turk (chytáte se?) vydají do zatím neprozkoumaného území a ve spodní části obrazovky pak můžete sledovat jejich postup. Na své cestě se setkávají s ikonkami ve tvaru otazníků, které označují významné události, kam patří například objev nové technologie, setkání se s novou postavou a samozřejmě i boje. Ty se odehrávají na samostatné obrazovce, mají velký spád a trochu připomínají souboje ze starých dílů Final Fantasy, probíhají ale téměř automaticky. Co je podstatné – mají obrovský spád a lze je výrazně ovlivnit úrovní, dovednostmi a výbavou vašich hrdinů. Bojovníci s kyjem či nožem (ano, já vím, má to být sci-fi, ale já si kolonizátory planet s kyjem v ruce nevymyslel!) jdou do přední řady, zatímco holčinu s laserovým blasterem šoupnete do zadních řad, aby nepřítele pěkně zákeřně ostřelovala. Z počátku prosté, později příjemně komplexní.
Pokud jsem hru Cafeteria Nipponica označil za poměrně pasivní záležitost, Epic Astro Story je pravým opakem, který neustále vyžaduje vaši pozornost. Hratelnost je dynamická, úkolů je dostatek, stále je co vylepšovat, zkoumat, vyvíjet a prozkoumávat a ani úplný nováček by neměl mít problém udržet peníze v černých číslech. Celkově se jedná o jedno z nejlepších děl od Kairosoftu a nepřestane mě udivovat, kolik zábavy se dá i dnes nacpat do pár megabajtů dat. Možná ale mohli obětovat nějaký ten bajtík navíc a přidat různé hudební stopy. Ta ústřední se přehrává dokola tak dlouho, dokud si ji nezačnete broukat ze spaní. I zde je samozřejmě k dispozici bezplatné demo.
A do pětice všeho návykového. Jestliže znáte Monster Hunter, Pokémony a Tropico, nemusíte už číst dál (ale nebráníme vám v tom), protože Beastie Bay je v podstatě kombinací těchto titulů. V roli trosečníka Robina se ocitáte na ostrově, který si můžete libovolně pojmenovat. Společně s vámi ale ztroskotá i mazlíček dle vašeho výběru – kočka, pes nebo „logicky“ kachna (pokud někdo ze čtenářů má skutečně za mazlíčka kachnu, ozvěte se nám prosím v komentářích, byla by škoda se o takovou kuriozitu nepodělit).
Se svým mazlíčkem se pak vydáváte na průzkum neznámého terénu podobně jako v Epic Astro Story. Na svých cestách narazíte na roztodivné potvůrky, se kterými bude váš mazel bojovat. PeTA a ochránci zvířecích práv už jistojistě vyplňují žaloby na Kairosoft. Důležité je, že oslabeného protivníka můžete pomocí speciálního předmětu zlákat do svých služeb. Pokud máte štěstí, přibude do vaší malé armády nový přírůstek, který ovšem bude potřebovat domov. Tím se opět dostáváme zpět k systému Epic Astro Story či Dungeon Village, protože v momentech, kdy zrovna nebojujete či neprozkoumáváte, můžete stavět a vylepšovat budovy či obdělávat políčka, k čemuž vám budou dopomáhat právě ochočená zvířátka. Postupem času získáte nové možnosti a krom toho, že se k vám budou přidávat další trosečníci, můžete navíc celý ostrov proměnit v turistický ráj plný hotelů.
Adam Kurfürst
Je dost možné, že pro úplné začátečníky může být Beastie Bay trochu matoucí, protože obsahuje poměrně dost různých „vrstev“, ve kterých se hra odehrává. S několika divnými nelogičnostmi ohledně výstavby a vylepšování budov se sice poperete, ale bude to chtít nějakou tu hodinku experimentování. Co je však důležité – simulační systém je plně funkční, stavby se navzájem ovlivňují a stále je kam expandovat, tudíž může nastat moment, kdy se rozhodnete, že celou počáteční část zkrátka „z gruntu“ předěláte a díky výsledné optimalizaci budov zvýšíte své zisky. Souboje jsou potom prakticky přesnou kopií Pokémonů, což není automaticky špatná věc. Hra samotná vás navíc nenutí jet podle nějakého interního mustru a dává vám poměrně velkou svobodu v tom, jak hrajete a jaké budovy stavíte. Vše je samozřejmě okořeněno poctivou kairosoftí mikroekonomikou.
Účinnější nežli kofein
Je to tak, hry od Kairosoftu mají zkrátka to magické „něco“, co vám způsobí, že zatímco venku už kokrhají kohouti, vy s krvavýma očima budete dokončovat „ještě posledních pět minut“. Samozřejmě Kairosoft vydal mnohem více her, než je tento článek schopen obsáhnout a je dost velká šance, že vám do vkusu padla nějaká, kterou jsme zde nezmínili. Budeme proto velmi rádi, pokud se na nás nebudete zlobit a o zkušenosti se svou oblíbenou hrou se podělíte v komentářích pod článkem.
A mimochodem, víte, že se chystá Game Dev Story 2?
Jan Tipmann
Johanna Kovaczicz
David Trlica
Jakub Kárník
Jirka Pernica
Marek Houser
Komentáře (14)
Přidat komentář