Vivo V40 Lite recenze: nečekaný maratonec s kupou stylu
Vašek Švec
- Vivo V40 Lite je smartphone mířící do konkurencí přeplněného cenového segmentu těsně pod 10 tisíc
- tabulkovými parametry tato novinka příliš nezaujme, přesto má co nabídnout
- při prvním kontaktu s ním byste například netipovali, že velkou předností zde bude výdrž na baterii
Nesmělé první krůčky smartphonů Vivo v Evropě následně ještě více zpomalené patentovými tahanicemi spřízněného výrobce Oppo v posledních měsících vystřídalo něco, co bych se nebál nazvat plnou ofenzivou. Jistě, stále zde nemáme ani zdaleka takovou nabídku jako zákazníci v domovské Číně, přesto se ale vytrvale rozšiřuje a výrobce viditelně investuje nemalé prostředky i do marketingu na starém kontinentě. Jednou z vlaštovek pestřejší nabídky budiž i rozšířená řada Vivo V40, kde jsme si na recenzi vybrali prostřední model dostupný u nás – Vivo V40 Lite. Ten, stejně jako celá řada V40, jde přímo konkurovat například smartphonům z extrémně populární řady Redmi Note od Xiaomi nebo neméně populárním „áčkům“ od Samsungu. Podaří se mu uspět?
Obsah recenze Vivo V40 Lite
- Vzhled a dílenské zpracování
- Obraz a zvuk
- Hardware a displej
- Baterie a výdrž
- Systém
- Fotoaparát
- Závěr
Obsah balení prošel redukcí
Postupem času se čím dál víc výrobců čím dál častěji uchyluje k redukci obsahu balení svých smartphonů. Můžeme lamentovat, můžeme pochybovat o důvodu, který je nám předkládán, ale to je tak asi vše, co s tím zmůžeme. Také Vivo na tuto vlnu najelo a tak v balení V40 Lite namísto adekvátního 44W adaptéru nalezneme pouze USB-C kabel. Alespoň, že telefon podporuje standard USB Power Delivery a tak by nemělo být příliš obtížné (a především nákladné) pořídit správný adaptér. Pokud budete chtít pořídit originální adaptér, připravte si okolo 400 Kč. Naštěstí si ale výrobce pro novopečené majitele Vivo V40 Lite přichystal alespoň silikonové pouzdro. V tomto případě mi pak kupodivu ani nevadilo, že se jedná o obyčejné čiré pouzdro, neboť by mě asi mrzelo, pokud by zcela zakrylo parádní design zad.
Stylovka se vším všudy
Právě design je jedna ze silných zbraní novinky a za sebe mohu prohlásit, že mě žádný smartphone v bílém provedení svým vzezřením už dlouho takto nezaujal. Tato barevná varianta, výrobcem nazvaná „dreamy white“, na první pohled působí jako čistě bílá s perletí a až po natočení se objeví vzájemně se překrývající vícebarevné prvky ve tvaru půlměsíce. V případě bílé varianty jsou záda z plastu, osobně mi to však příliš nevadilo, neboť ten je matný a na první dotek velmi příjemný, jen snad trochu klouže. Překvapila mě pak podobnost s povrchovou úpravou skleněných zad vlajkového Vivo X100 Pro, byť v případě levnějšího modelu je povrch o něco hrubší a díky tomu přece jen tak extrémně neklouže. Proti tomu hnědá verze má na zádech sklo s lesklým povrchem a neméně zajímavým designem kombinujícím dvě různé textury.
Adam Kurfürst
Fotoaparáty jsou pak vsazeny do kruhového modulu obtaženého chromovaným okružím s vroubky. Při pohledu na něj jsem si zase ihned vzpomněl na Realme 12 Pro+, které jsem měl rovněž možnost recenzovat, v případě Viva však modul ani zdaleka tolik nevystupuje nad povrch zad, což je rozhodně dobře. Je pak trochu škoda, že se zde nedostalo na použití kovového rámu, který by pocit z hodnotného a velmi stylového zařízení jen umocnil. Namísto toho je zde tenký plastový rám s chromovým povrchem na který záda navazují výrazným zaoblením. Nejen to citelně pomáhá k pohodlnějšímu úchopu. Když jsem telefon vzal poprvé do ruky, překvapilo mě, jak je – vzhledem ke své velikosti i velikosti integrované baterie – lehký. A skutečně, rychlý pohled do tabulky prozrazuje hmotnost pouhých 179 gramů a v případě hnědé varianty pak o 9 gramů více. Celkové rozměry testované verze pak činí 164,36 x 74,75 x 7,65 mm a novinka tak není ani nijak otylá v pase – zde si u hnědé verze připočtěte 0,1 mm.
Používání telefonu malinko znesnadňuje po bocích zakřivený rozměrný displej. Detekce náhodných dotyků však funguje solidně a tak mi alespoň v tomto přehnuté hrany použitého panelu nevadily. Kolébka hlasitosti spolu s tlačítkem napájení jsou pak standardně na levé hraně a obojí je pohodlně dosažitelné palcem pravé ruky. Ani zbylé prvky na těle telefonu svým umístěním patrně nikoho z míry nevyvedou. Na spodní hraně máme USB-C konektor spolu se šuplíčkem na SIM karty, mřížkou reproduktoru a telefonním mikrofonem. Na horní hraně se pak nachází už jen sekundární mikrofon. V neposlední řadě pak musím novince přičíst k dobru přítomnost certifikace IP64 deklarující prachuvzdornost a odolnost vůči stříkající vodě.
Slušný displej ale jen jeden reproduktor
Byť by se mohlo na první pohled zdát poměrně logické, že Vivo V40 Lite využívá totožný displej jako dražší V40, se kterým sdílí do značné míry design i rozměry, opak je pravdou. V případě testovaného kousku výrobce šetřil a tak 6,78″ AMOLED panel nabídne „pouze“ FullHD+ rozlišení a maximální jas 1 300 nitů. Velká škoda je pak absence podpory jakéhokoli HDR formátu, naopak potěší podpora zobrazení až miliardy barev. Líbil se mi také poměrně malý průstřel pro selfie kamerku. V rámci dané kategorie by se pak dalo říct, že se jedná o pěkný, avšak nijak zvlášť výjimečný panel. Potěší čitelnost na slunci, která je v rámci konkurence na slušné úrovni. Obnovovací frekvence dosahuje maxima v podobě 120 Hz a jelikož se nejedná o pal s variabilní obnovovací frekvencí, doporučuji v nastavení zvolit vynucení právě vyššího kmitočtu. V opačném případě byste se mohli občas setkávat i v systému se 60Hz, nemluvě o některých aplikacích třetích stran.
Co mě ovšem velmi zarazilo a nebojím se napsat i zklamalo je hlasitá reprodukce. Ta totiž probíhá pouze skrze jediný reproduktor na spodní hraně. Vedle stereo efektu tak uživatel přichází také o výšky a částečně střední tóny, nemluvě o maximální hlasitosti. Zde bych se přitom, na rozdíl od displeje, klidně vsadil, že budou reproduktory zcela identické jako u V40, které stereo zvukem disponuje – přinejmenším tak reproduktory v přímém porovnání znějí. Nejzvláštnější na tom celém ale je, že nejlevnější Vivo V40 SE s výrazně nižší cenou oproti testovanému Lite stereo nabídne. Ve finále mi z toho tak vychází, že výrobce prostě chtěl uměle vytvořit další argument, proč si připlatit za dražší V40.
Skvělá čtečka otisků
Jedna z věcí, která mě na Vivo V40 Lite opravdu překvapila byla v displeji ukrytá čtečka otisků prstů. Jde pochopitelně o optickou čtečku, pokročilejší ultrazvuková by se v dané cenové kategorii rovnala malému zázraku. Přesto je čtečka velmi rychlá a spolehlivá, až mě to samotného občas překvapilo jak krátká chvíle ji stačila k rozeznání mého otisku. V tomto ohledu jsou lepší optické čtečky snad již jen u vlajkových modelů. Z míry ji dokonce nevyvedl ani mokrý prst, který jsem sice musel přidržet déle, ve finále si s ním ale čtečka hravě poradila. Jediné, co bych zde tak mohl vytknout je pouze její umístění příliš blízko spodnímu okraji displeje, kde již uživatel musí poměrně nepřirozeně vytáčet směrem dolů. To je však nešvar prakticky všech cenově dostupnějších smartphonů a zde to alespoň není žádný extrém.
Moderní hardware pro každý den
Vivo V40 Lite rozhodně není smartphone zaměřený na co nevyšší výkon za danou cenu a už vůbec nejde o herní telefon a tak se budete muset spokojit s nasazeným čipsetem Qualcomm Snapdragon 6 Gen 1. V zásadě se jedná o slabší, ale zase na druhou stranu úspornější verzi aktuálně hojně využívaného Snapdragonu 7s Gen 2. S tím zde použitý čipset sdílí grafický čip Adreno 710 a víceméně stejný je i osmijádrový procesor, který nabídne pouze o přibližně 10% nižší takty na výkonných i úsporných jádrech. Konkrétně jsou zde tedy čtyři jádra Cortex-A78 pracující na 2,2 GHz a čtyři jádra Cortex-A55 taktovaná na 1,8 GHz. Představu o výkonu daného čipsetu si pak můžete udělat z níže přiložených výsledků benchmarků. Já jen dodám, že jsem testoval i několik her. Například relativně nový titul Star Wars Hunters zde na střední nastavení běžel na stabilních 60 snímků, pokud si budete chtít se stejným nastavením grafiky vychutnat Genshin Impact, budete se muset spokojit se 30 snímky za vteřinu, avšak s občasnými pády pod tuto hranici.
Uživatel má pak k dispozici 256GB úložiště staršího, ale pro danou třídu stále relevantního typu UFS 2.2. Celou sestavu pak uzavírá 8GB RAM, kterou lze rozšířit o dalších 8GB virtuální operační paměti. To je však něco, co u většiny smartphonů s takto velkou operační pamětí většinou vypínám, neboť to často může způsobit více škody nežli užitku. V rámci konektivity pak Vivo V40 Lite nabídne asi vše, co byste od podobného smartphonu čekali. Jediné, co mě trochu zklamalo je absence Wi-Fi 6, což ale hádám, nebude pro většinu potenciálních kupců problém. Pokud se ale stále spoléháte na přenos dat skrze USB kabel, mohl by vás zklamat pomalý USB 2.0 řadič. Jinak Bluetooth 5.1, NFC i geolokace skrze všechny pro nás relevantní systémy fungují spolehlivě a bez potíží.
Vivo V40 Lite benchmarky:
- AnTuTu – 572 479 bodů
- Geekbench 6 Single-core – 939 bodů
- Geekbench 6 Multi-core – 2 748 bodů
- 3DMark Wild Life – 2 780 bodů
- 3D Mark Wild Life Extreme – 719 bodů
Baterie Vivo V40 Lite ohromí
Vzpomínáte, jak jsem o pár odstavců dříve zmiňoval překvapivě nízkou hmotnost i tloušťku telefonu? Oba tyto aspekty jsou většinou vykoupeny nižší kapacitou baterie, avšak ne v případě Vivo V40 Lite. Zde je to ba dokonce právě naopak. Výrobci se totiž povedl husarský kousek a tohoto těla dostal baterii o kapacitě rovnou 5 500 mAh. A právě ta se, v kombinaci s moderním a úsporným hardwarem, pozitivně projevila na výdrži na jedno nabití. Při mém běžném využití, které krom pracovních úkonů zahrnovalo i streamování hudby a pár desítek minut YouTube či hraní her, jsem se běžně dostával i přes 8 hodin aktivního používání na jedno nabití. Snadno si tak dovedu představit, že pro většinu uživatelů půjde o dvoudenní smartphone. Originální 44W adaptér si pak s nabitím baterie z 15 na 100% poradí přibližně za 1,5 hodiny. Zajímavostí přitom je, že výrobce slibuje, že baterie si po 1 600 nabíjecích cyklech zachová přinejmenším 80% své kapacity. Průměrnému uživateli by tedy měl telefon nabídnout obstojnou výdrž déle, než 4 roky.
Opět s Funtouch OS
Jeden z aspektů, který je často smartphonům Vivo vyčítán, je použitá nadstavba. V Číně a několika dalších vybraných trzích Vivo spoléhá na moderní nadstavbu Origin OS, zatímco pro globální trhy má připravenou nadstavbu nazvanou Funtouch OS. A právě globální verze je vždy několik kroků za čínskou nadstavbou a nové funkce a součásti dostává jen pozvolna a někdy ještě v okleštěné verzi. Například plocha stále nenabízí možnost použití velkých složek, které se již u řady nadstaveb staly standardem – možná maličkost, ale osobně mám tuto vychytávku rád. V zatím posledním Funtouch OS 14 jsme se dočkali lehce modernizovaného vzhledu a možností personalizace, ať už ale jde o možnosti úprav rozhraní či zamykací obrazovky, většina konkurence je v tomto ohledu dál. V případě Allways on Display vás výrobce zase nutí zvolit pouze 4 aplikace jejichž ikony se budou na této obrazovce ukazovat a signalizovat tak nepřečtenou notifikaci. V nastavení pak naleznete zejména nabídky tvořené spoustou nepřehledného textu.
Vesměs nejde o nijak zásadní problémy, přesto by si ale tato nadstavba zasloužila výraznější modernizaci či třeba sjednocení právě s Origin OS. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že pro většinového uživatele nebude Funtouch OS představovat zásadní překážku, kvůli které by se měl smartphonům Vivo vyhnout. Je zde i řada užitečných, či jen vizuálně zajímavých nastavení, jako třeba možnost vyhrát si s animacemi – například při rozpoznání otisku / obličeje, připojení napájecího adaptéru či třeba zapnutí displeje. Opět zde nechybí ani možnost upravit rozložení obrazovky naposledy spuštěných aplikací. Můžete zde mít pás karet či až šest karet ve dvou řadách. Oproti vlajkovému modelu v podobě nekompromisního fotografa Vivo X100 Pro zde sice není systém zcela oproštěn od bloatwaru, v porovnání s některými konkurenty je ho zde však podstatně méně. Netřeba pak dodávat, že všechny tyto potenciálně nežádoucí aplikace třetích stran lze snadno odinstalovat.
Na softwaru se stále pracuje
Aplikace od Viva vesměs pokrývají nutný základ, který do systému dodává prakticky každý výrobce aby korespondoval s vizuálem dané nadstavby. Je zde například vcelku povedená a přehledná je aplikace hudebního přehrávače, zrovna u ní si ale nejsem jist, jak moc ji uživatelé v dobách streamované hudby využijí. Často patrně většina uživatelů nezavítá ani do správce telefonu. Ta sice z části představuje jen jistý „hub“ přes který se dá rychleji dostat k některým funkcím v nastavení telefonu, ale také obsahuje funkce pro zabezpečení aplikací heslem, čištění paměti od starých souborů, klonování aplikací nebo herní režim.
Z pohledu optimalizace pak má Vivo V40 Lite ještě své rezervy, musím však výrobce pochválit, že na opravách intenzivně pracuje. Za dobu testu dorazily dvě aktualizace opravující některé chyby (například mizející tapetu na zamykací obrazovce) i vylepšily rychlost a plynulost systému. Pokud tak budu telefon hodnotit v současném stavu, v drtivé většině času běží systém rychle a plynule, občas však zaznamenám menší škubnutí animace či nepatrně pomalejší reakci systému. Víc si však všimnete některých ne úplně povedených překladů. I v tomto ohledu se však Vivo zlepšuje, byť pomaleji v rámci jednotlivých verzí Funtouch OS.
Fotoaparát odvede svou práci
Primární fotoaparát využívá 50MPx snímač Sony IMX882, který nalezneme například také na palubě povedeného Poco F6 či novinky v podobě OnePlus Nord 4 (byť zde pod označením LYT-600). Tento moderní snímač je pak spárován s objektivem o světelnosti f/1.8, ale sestava se bohužel musí obejít bez optické stabilizace, což je trochu škoda avšak v dané ceně nic neobvyklého. Hlavnímu fotoaparátu pak dělá společnost ultraširokoúhlý se snímačem o nízkém, 8MPx rozlišení. Ani v tomto ohledu ale (bohužel) není Vivo V40 Lite žádnou výjimkou, podobný ultraširokoúhlý fotoaparát má v této cenové hladině celá řada konkurentů. To stejné pak platí také o 2MPx makro kamerce, která je zde prakticky zbytečná. Lepší makro uděláte i s pomocí digitálního výřezu z primárního fotoaparátu.
Jana Skálová- 50MPx primární fotoaparát, f/1,8, velikost snímače 1/1.95″, pixely 0.8 µm, PDAF
- 8MPx ultraširokoúhlý, f/2,2, velikost snímače 1/4″, pixely 1,12 µm, FF
- 2MPx makro kamerka, f/2,4, FF
Primární fotoaparát
Podobně jako dražší Vivo X100 Pro či Vivo V40, také fotoaparáty V40 Lite dávají na výběr ze tří profilů, které, často výrazně, mění zpracování snímku a výsledný dojem z něj. Oproti zmíněným však Vivo V40 Lite není produktem spolupráce se světoznámou značkou Zeiss a tak se musí obejít bez stejnojmenného profilu. Namísto něj je zde režim nazvaný prostě jen „Přirozený“, který se tomu od Zeiss do značné míry přibližuje. Snímky barevně odpovídají realitě a jsou přirozeně kontrastní. Pokud vám ale toto podání nebude připadat dostatečně atraktivní a máte raději pro smartphone typicky saturovanější snímky, je zde pro vás nachystán režim „Živy“. Třetí z dostupných režimů nese název „Texturovaný“ a má spíše specifické využití neboť produkuje silně stylizované snímky s ještě výraznějšími barvami, silným kontrastem a vinětací.
-
- Přirozený
-
- Živý
-
- Texturovaný
Vzhledem k menší velikosti snímače jsem měl trochu obavu o to, jak si primární fotoaparát poradí se šumem a zda vinou jeho softwarového potlačení neutrpí detaily. Naštěstí ale obě disciplíny zvládá Vivo V40 Lite velmi dobře. Šum, respektive artefakty vznikající jeho potlačením, se dostavuje až při špatných světelných podmínkách a pochopitelně v noci. Použitím nočního režimu pak dokážete pořídit použitelný snímek i v noci, avšak na můj vkus Vivo noc prosvětluje o něco více, než by bylo třeba a například obloha se zbarvuje do modra. Dvojnásobný digitální zoom funguje velmi dobře, detaily jsou zachovány, jen vyvážení bílé zde umí občas zazlobit.
Snímky s dvojnásobným přiblížením
Ultraširokoúhlý fotoaparát
Fotoaparát se 120° úhlem záběru, respektive fotky z něj, dle očekávání trpí na nízké rozlišení použitého snímače. Přesto je množství zachycených detailů až překvapivě dobré a neostrost se projevuje až v rozích. V některých situacích jsem zaznamenal až enormní nesoulad barevného podání mezi primárním a právě ultarširokoúhlým fotoaparátem, který má tendence sklouzávat více do přirozených ale mnohdy skoro až mdlých barev. Dalším neduhem, který tyto snímky sužuje je pak tendence k přepalům, zejména za slunečních letních dní se nejedná o nijak výjimečný jev. V noci se pak snímač s pomocí nočního režimu snaží seč může, ale snímky jsou většinou velmi rozmazané snad jen vyjma jejich úplného středu.
Video
Trochu jsem se obával, aby Vivo V40 Lite nenajelo na podobný trend pouze FullHD videa jako v poslední době nejeden konkurent s podobným hardwarem. Naštěstí je podporováno až 4k video při 30 snímcích za vteřinu. Video je navíc, s přihlédnutím k ceně telefonu, na poměrně slušné úrovni. Plynulost je dobrá, přeostřování dostatečně rychlé a detailů je dostatek. Největším neduhem je pak absence stabilizace, která je při pohybu prostě znát.
Vivo V40 Lite – ukázka videa [4K, 30fps]
![Vivo V40 Lite - ukázka videa [4K, 30fps]](https://www.svetandroida.cz/media/2024/11/vivo-v40-lite-ukazka-videa-4k-30fps.jpg "Vivo V40 Lite - ukázka videa [4K, 30fps]")
Cena Vivo V40 Lite a konkurence
Aktuálně se Vivo V40 Lite v jediné dostupné 8 / 256GB variantě na našem trhu prodává za 8 990 Kč s DPH, což je poměrně sebevědomá cenovka vezmeme-li do úvahy, že se o tisícovku dráž dá koupit skvěle vybavené a mnohem vybavenější Poco X6 Pro. To je ale přece jen zaměřeno na trochu jinou klientelu. Mnohem častěji se bude Vivo přetahovat o zákazníky s, rovněž povedeným, Redmi Note 13 Pro+. I zde novinka od Viva zdánlivě tahá za kratší konec. Tento konkurent totiž nabídne citelně výkonnější čipset, stereo reproduktory, rychlejší nabíjení a o něco lepší primární fotoaparát – byť rozdíl je rozhodně menší, než by se u papírových předpokladů mohlo zdát. Na druhou stranu Vivo kontruje skvělou výdrží na baterii a z mého pohledu atraktivnějším designem. Nezanedbatelným plusem na straně Viva je pak citelně nižší hmotnost (o 22 gramů) a menší tloušťka (o 1,2 mm), díky kterým se mi právě V40 Lite používalo přece jen o trošku lépe.
Závěr recenze Vivo V40 Lite
Vivo V40 Lite se mi na závěr hodnotí poměrně těžce. Na jednu stranu jsem byl při každodenním používání s telefonem vážně spokojen – možná až tak, že to překvapilo mě samotného. Získal si mě zejména svou výdrží, nízkou hmotností a designem. I mé obavy ze slabšího čipsetu se nakonec ukázaly jako vcelku zbytečné, neboť pro běžné používání má telefon výkonu dost a optimalizace ve smyslu rychlosti a plynulosti se zde povedla velmi dobře. Na druhou stranu se nemohu bránít pohledu do tabulky parametrů a na cenu novinky. Za aktuálních 9 tisíc je konkurence neúprosná a v mnohém lepší než testovaný telefon. Nemluvě o tom, že v základním balení se nenachází ani napájecí adaptér, absence stereo reproduktorů je až nepochopitelná, výkonu by na danou cenu taky mohlo být více a v neposlední řadě je zde stále ten Funtouch OS, který by již potřeboval omladit, nemluvě o některých chybách, které se zde stále nachází.
Klady
+ výdrž na baterii
+ stylový design
+ nízká hmotnost i tloušťka
+ primární fotoaparát
+ zvýšená odolnost IP64
Zápory
– slabší výkon v rámci dané ceny
– jen jeden hlasitý reproduktor
– adaptér není v balení
– Funtouch OS chce ještě péči
– absence Wi-Fi 6
Hodnocení redakce: 75 / 100 %
Zaujalo vás Vivo V40 Lite?
Za zapůjčení děkujeme společnosti Vivo.
Jakub Kárník
Jozef Cmar
Komentáře (0)
Přidat komentář