Redmi Note 13 5G a Redmi Note 13 Pro (recenze): Xiaomi připravilo těžkou volbu

• Xiaomi na náš trh uvedlo hned dva telefony Redmi Note 13 se stejnou cenou ale jinou výbavou
• Výrobce tak na jednu stranu dává uživatelům možnost volby, na stranu druhou před ně klade nelehkou otázku
• Je lepší volbou Redmi Note 13 5G nebo Redmi Note 13 Pro? Na to se pokusíme nalézt odpověď v dnešní recenzi

Xiaomi skutečně nelení a v posledních týdnech vrhlo na náš trh hned 4 nové smartphony z enormně populární rodiny Redmi Note – a to se nebavím o dalších novinkách uvedených pod značkou Poco. Rovnou dvě z těchto novinek pak prověří tato recenze. Oba telefony totiž na našem trhu stojí naprosto stejně a na první pohled nabízejí i velmi podobnou výbavu. Jak se ale můžete přesvědčit na následujících řádcích, první dojem někdy může klamat.

Obsah recenze telefonů Redmi Note 13 5G a Redmi Note 13 Pro

• Vzhled a dílenské zpracování
• Obraz a zvuk
• Hardware a displej
• Baterie a výdrž
• Systém
• Fotoaparát
• Závěr

Obsah balení jako ze staré školy

Uvnitř balení obou telefonů se nalézá prakticky identický obsah. V obou případech obdržíte, krom telefonu samotného, také sponku na vytažení SIM, nutnou papírovou dokumentaci a především pak napájecí adaptér. K Redmi Note 13 5G obdržíte 33W napájecí adaptér a v případě 4G modelu Redmi Note 13 Pro pak jde o 67W adaptér. K oběma pak obdržíte tmavě šedá silikonová pouzdra, ve kterých se telefony příjemně drží. Jen škoda, že u Redmi Note 13 Pro je v pouzdru takový velký, poměrně nevzhledný výřez jen kvůli tomu, aby bylo vidět logo výrobce.

Plastová, ale kvalitně působící konstrukce

Oba telefony využívají plastovou konstrukci s imitací skla na zádech. Zatímco testované bílé Redmi Note 13 5G má záda lesklá se třpytivými odlesky, fialové Redmi Note 13 Pro využívá imitaci matného mléčného skla. Netřeba pak dodávat, že právě druhá varianta je podstatně praktičtější a zdaleka tolik neláká otisky a nečistoty. Rozložení fotoaparátů je pak u obou novinek identické jen s tím rozdílem, že 5G model má objektivy vsazené do vystouplého modulu oproti dvěma velkým tubusům. Ve finále tak právě Note 13 5G působí o něco tuctověji a „Pročko“ trochu stylověji, čemuž napomáhají i barevné pruhy v oblasti fotoaparátů.

Plastový rám je pak na první pohled takřka identický. Nejviditelnějším rozdílem, odhalujícím jednu z výhod Redmi Note 13 Pro je mřížka reproduktoru na horní hraně tohoto smartphonu. Vedle té zde pak mají oba telefony 3,5mm jack, infraport pro ovládání elektroniky a sekundární mikrofon. Rozložení ostatních prvků po okrajích je pak poměrně standardní u obou smartphonů. Pravá strana slouží jako útočiště pro kolébku hlasitosti a o kousek níže umístěného tlačítka napájení. Ta jsou u obou smartphonů na první pohled identická, nicméně pouze u Note 13 5G ukrývá čtečku otisků prstů. Spodní hrana pak ani v jednom případě nepřekvapí, neboť ukrývá USB-C konektor, mřížku hlasitého reproduktoru a mikrofon. Šuplíček na SIM karty lze v obou případech nalézt na levém okraji.

Jestliže byly okraje u obou novinek velmi podobné, přední strana je pak již zcela identická. Telefony mě velmi mile překvapily rámečky okolo displeje, které jsou opravdu velmi tenké. Vlastně marně přemýšlím, zda jsem u nějakého smartphonu do 7 tisíc vůbec kdy viděl podobně tenké rámečky a navíc téměř symetrické kdy zcela chybí nevzhledná brada a rámeček je u horního i spodního okraje stejně široký – byť nepatrně širší než po okrajích. Zvlášť mě pak zaujalo bílé Redmi Note 13 5G, kdy je právě bílý boční rám při pohledu ze přední strany jasně vidět a v kontrastu s černými okraji okolo displeje je hezky kontrastní.

Podobnost obou telefonů podtrhují i jejich rozměry 161,1 x 75 x 7,6 mm a 175 gramů u Note 13 5G a 161.1 x 75 x 8 mm a 188 gramů u jeho kolegy. Ostré hrany a rovná záda pak u obou trochu kazí pohodlný úchop. Nicméně díky tenkým okrajům okolo displeje a tím pádem ne až tak přehnaným rozměrům v kombinaci s nízko hmotností není manipulace s telefony až tak komplikovaná.

Xiaomi Redmi Note 13 5G

Kde koupit:

Cena od: 5 989 Kč

Koupit

Matná záda jsou pak sice praktičtější co se odolnosti vůči otiskům týče, telefon je však díky ním poměrně kluzký, což také na pocitu bezpečného úchopu nepřidá. V neposlední řadě pak nesmím opomenout přítomnost certifikace IP54 v obou případech. V praxi to znamená, že telefony by měly zvládnout menší spršku kapek či prašné prostředí. Displeje pak chrání sklo Corning Gorilla Glass 5.

Jedna v displeji druhá v tlačítku

Jak jsem již naznačil v odstavcích výše, jedním z rozdílů mezi oběma recenzovanými smartphony je čtečka otisků prstů. Zatímco 5G model disponuje čtečkou v tlačítku na boku, 4G „pročko“ má dokonce čtečku integrovanou v displeji. Čtečku v zapínacím tlačítku musím pochválit jak za spolehlivost, tak i rychlost. Odemknutí telefonu jí nezabere ani celou vteřinu a stávalo se mi jen zřídka kdy, že jsem byl nucen na ni prst přikládat opakovaně.

Oproti tomu čtečka integrovaná v displeji funguje o něco pomaleji. I když jsem trefil její plochu zcela ideálně, zabralo jí až o půl vteřiny déle, než můj otisk rozpoznala. Také se mi párkrát stalo, že jsem musel pokus opakovat. Pozici čtečky pak prozrazuje piktogram, který se na displeji objeví zaznamená-li telefon pohyb. Vezmu-li pak v úvahu cenu telefonu, je pro mě v celkovém pohledu použitá čtečka a její kvality milým překvapením.

Osobně bych pak měl v telefonu raději čtečku v displeji, než rychlejší čtečku v tlačítku napájení. Je pro mě jednoduše pohodlnější přiložit palec rovnou na displej, než s ním nejdříve šmátrat po tlačítku napájení. Vedle toho je čtečka mnohem lépe přístupná, když je telefon položený například na desce stolu. To je ale spíš má osobní preference a naprosto respektuji, pokud to má někdo jinak.

Dvakrát skvělý obraz

Obě novinky disponují identickým panelem s, na poměry dostupných telefonů, skoro až miniaturním průstřelem pro selfie kamerku. Jedná se o 6,67″ AMOLED panel s Full HD+ rozlišením a 120Hz obnovovací frekvencí obrazu. Tento panel je pak hned v několika ohledech nadprůměrný. V automatickém režimu nabídne vysoký jas až 1 000 nitů a ve špičce dokonce krátkodobě až 1 300 nitů. Čitelnost displeje je i za slunečného dne na velmi dobré úrovni. Vedle toho jde o 10bit panel, takže se můžeme spolehnout na schopnost zobrazit až miliardu barev.

Pochválit pak panel musím také za přítomnost 1 920Hz PWM stmívání, které eliminuje mihotání obrazu a šetří zrak uživatele. Ke stejnému účelu pak slouží také nízké emise modrého světla stvrzené certifikací TÜV Rheinland. Jediné zklamání v oblasti displeje je tak absence podpory jakéhokoli HDR formátu. Regulace obnovovací frekvence probíhá ve čtyřech stupních – 30, 60, 90 a 120 Hz. Většinu času však obrazovka běží na 120 Hz. K 60 Hz klesá pouze u statického obrazu a některých aplikací a 30 Hz jsem zaznamenal pouze při zobrazení Allways on Display.

Jednou skvělý zvuk

Oblastí, kde se oba telefony zásadně liší je hlasitá reprodukce. Skoro se mi až chce napsat, že když výrobce někde přidal, musel zároveň někde ubrat protože právě model disponující 5G přišel o jeden hlasitý reproduktor. Jeho zvuk je navíc plochý, jen s náznakem hlubších tónů a zastřenými výškami.  Reproduktor pak navíc rozhodně nepatří ani mezi nejhlasitější a nezachrání jej ani softwarové rozšíření Dolby Atmos.

Xiaomi Redmi Note 13 Pro

Kde koupit:

Cena od: 6 289 Kč

Koupit

Zato u Redmi Note 13 Pro je to jiná písnička. Telefon je vybaven hybridní soustavou hlasitých reproduktorů, takže k hlasité reprodukci využívá i telefonní reproduktor. Ten je vybaven ještě dodatečným zvukovým výstupem v horní části bočního rámu, čímž jednak do značné míry zabraňuje efektu kdy hraje spodní dedikovaný reproduktor výrazněji než právě telefonní. Dále je díky tomu zajištěn lepší dojem ze stereo zvuku. Výstup je pak překvapivě kvalitní. Basy jsou zastoupeny poměrně solidně, výšky jasné a i maximální hlasitost je na slušné úrovni.

Hardware klame jen na první pohled

Při pročítání hardwarových parametrů vás patrně jako jeden z největších rozdílů mezi oběma telefony patrně upoutá použitý čipset. Ve skutečnosti je to ale trochu složitější. Nebo možná jednodušší? MediaTek Dimensity 6080 v Redmi Note 13 5G je totiž prakticky identický čipset jako Mediatek Helio G99 Ultra v Redmi Note 13 Pro. Prakticky jediným rozdílem mezi nimi je – vcelku logicky – použitý modem. Zatímco Dimensity si umí poradit i s 5G konektivitou, Helio G99 Ultra zůstává nejvýkonnějším 4G čipsetem v nabídce Mediateku.

Oba čipsety jsou vyrobeny za pomoci 6nm procesu a disponují osmijádrovým procesorem se dvěma jádry Cortex-A76 a šesti jádry Cortex-A55. A zde přichází na scénu druhý, nicméně více zanedbatelný rozdíl. Zatímco 6080 má dvě výkonná jádra taktovaná na 2,4 GHz, G99 Ultra si vystačí s maximálním taktem 2,2 GHz. Grafický výkon pak v obou případech obstarává dvoujádrová Mali-G57. Pro recenzi jsem pak měl k dispozici 8 / 256GB variantu Redmi Note 13 5G a 12 / 512GB verzi Redmi Note 13 Pro.

Redmi Note 13 5G a Redmi Note 13 Pro benchmarky

Pochopitelně jsem nemohl opomenout ani pořádně otestovat výkon obou telefonů a to nejen benchmarky, ale i hrami. Z těch náročnějších jsem zkoušel například velmi populární rozsáhlé RPG Gensin Impact, které běželo na nízké (tedy druhé nejnižší) grafické nastavení v průměru na 45 fps s občasnými pády k 30 snímkům. Na střední nastavení se pak kousek nad 30 snímky držel i port zběsilých závodů Wreckfest. Jak pak můžete vidět z výsledků benchmarků, 5G čipset Dimensity 6080 těží z vyšší frekvence výkonných jader, nicméně rozdíly jsou takřka zanedbatelné. Co ale až tak zanedbatelné není, je takřka dvakrát vyšší rychlost zápisu u Redmi Note 13 Pro a to jak u sekvenčního, tak u zápisu s náhodným přístupem. Přitom rychlost čtení je prakticky identická a oba telefony využívají UFS 2.2 úložiště.

5G je hlavní rozdíl

Tou největší odlišností mezi oběma smartphony, kterou prozrazuje již jejich samotný název je pochopitelně (ne)podpora sítí páté generace. Vedle té zde v oblasti konektivity nalezneme ještě jeden, podstatně menší, rozdíl. Zatímco Note 13 5G disponuje Bluetooth ve verzi 5.3, jeho 4G bratříček si musí vystačit s Bluetooth 5.2. To však pro cílovou skupinu uživatelů nebude znamenat prakticky žádný rozdíl. Majitelé obou těchto chytrých telefonů se pak mohou spolehnout na dvoupásmovou Wi-Fi 802.11ac, NFC pro bezkontaktní platby a USB-C konektor svázaný s pomalým, ale pro tuto třídu smartphonů typickým USB 2.0 řadičem.

Příznivci poslechu přes klasická drátová sluchátka pak zajisté ocení přítomnost 3,5mm jacku. Navigace s telefony byla naprosto bezproblémová, byť v městské zástavbě občas trochu klesala její přesnost. Pro potřeby navigace v autě jsou ale obě novinky naprosto dostatečné. Na tomto místě pak musím zmínit také dobrou funkčnost s Android Auto, kdy jsem během využívání této funkce prostřednictvím drátového připojení nezaznamenal jediný problém.

Překvapivé rozdíly ve výdrži baterie

Oba testované telefony disponují 5 000mAh baterií a velmi podobným hardwarem. Vlastně největší potenciální rozdíl se skrývá v 5G modemu, který je obvykle o něco „žravější“, nicméně ani tak jsem nečekal nijak zásadní rozdíl ve výdrži. A jak teď patrně čekáte vy, nakonec jsem se dočkal většího rozdílu, než bych řekl. V praxi mi při běžném pracovním zatížení, ve kterém nechybělo brouzdání po webu, vyřizování mailů, komunikace přes různé instant messengery a pár minut na YouTube vydržel Redmi Note 13 Pro okolo 6 až 7 hodin.

Oproti tomu Redmi Note 13 5G na jedno nabití při podobném použití obvykle zvládl maximálně jen lehce přes 5 hodin. To je u telefonu této kategorie poměrně zklamání, není však vyloučeno, že výrobce na tomto aspektu v budoucnu zapracuje prostřednictvím aktualizací. Co však aktualizace jen stěží ovlivní je rychlost nabíjení. To je totiž další disciplína, ve které tahá Redmi Note 13 5G za kratší konec, jelikož nabídne pouze 33W rychlonabíjení oproti 67W u Redmi Note 13 Pro. V praxi pak nabití baterie z 15 na 100 % zabralo 5G modelu v průměru 1 h 5 minut, kdežto 4G model to zvládal okolo 40 minut.

Stále Android 13 a MIUI

Oba smartphony v době psaní této recenze stále ještě běžely na Androidu 13 a MIUI 14, což je narovinu trochu ostuda. Především tento fakt ochudí oba telefony o jednu velkou aktualizaci, protože jedna proběhne již na Android 14 a HyperOS, nedivil bych se proto, kdyby telefony skončily na Androidu 15. Na druhou stranu musím novinkám přičíst k dobru, že v době testování disponovaly lednovou bezpečnostní aktualizací. V obou případech pak pochopitelně jde o MIUI 14 přesně tak jak ho milujete / nenávidíte (nehodící se škrtněte) a nějaké rozdíly v samotných funkcích byste zde hledali marně. Nadstavba takřka dokonale překrývá výchozí operační systém Android svým vlastním grafickým rozhraním, které je pro Xiaomi typicky barevné, hravé ale pro někoho možná již malinko těžkopádné.

Nechybí široké možnosti úprav vzhledu, od klasických stažitelných témat, přes úpravu barevného ladění některých aplikací na základě použité tapety až po možnosti volby mezi aplikacemi vyskládanými na ploše nebo v „zásuvce“. Typicky bohatá je nabídka úprav Allways on Display. Ovšem, jak je pro smartphony Redmi a Poco typické, tato obrazovka se vám může zobrazovat pouze na 10 vteřin. Poté ji musíte znovu vyvolat buď klepnutím na displej. Dvojitým klepnutím se pak dostanete na zamykací obrazovku. Vybrat si pak typicky můžete i mezi dvěma designy centra oznámení a přepínačů. Buď můžete mít vše postaru s přepínači v horní části a pod nimi naskládanými oznámeními, nebo můžete využít dvě obrazovky, kdy na jedné budou oznámení, na druhé přepínače a přecházet mezi nimi můžete swipováním. Launcheru nechybí dnes poměrně populární možnost volby velikosti složek a celá řada předinstalovaných widgetů.

Předinstalované aplikace a optimalizace

V MIUI 14 pak tradičně nalezneme rovněž celou řadu předinstalovaných aplikací. Ty rovnou z dílny výrobce přitom nejsou vlastně vůbec špatné, ovšem u některých z nich je potřeba počítat s reklamou, což mě osobně dokázalo od jejich používání dokonale odradit. V obou telefonech je pak navíc přímo neskutečné množství bloatware. Třeba jen her je zde předinstalovaných rovnou 7 a k tomu ještě aplikace nazvaná „herní centrum“ což není nic jiného než launcher her, které mi dali vzpomenout na éru webových stránek s flashovými hrami spouštěnými v prohlížeči. K tomu jsou zde různé aplikace sociálních sítí, služeb jako Netflix či Spotify, či obchodů. Nově pak Xiaomi své telefony vybavuje také alternativním obchodem z aplikacemi, prostřednictvím kterého lze některé předinstalované aplikace aktualizovat. Osobně jsem jej využil pouze ke stažení AnTuTu benchmarku. Dobrou zprávou je pak alespoň fakt, že drtivou většinu bloatwaru lze odinstalovat.