Samsung Galaxy Z Fold7 recenze: velká korejská revoluce

S tím, jak čínští výrobci představovali čím dál tenčí a přitom čím dál lépe vybavené ohebné smartphony sílily hlasy promlouvající o tom, jak Samsungu ujel vlak. Paradoxně to přitom byl právě Samsung, který kategorii telefonů s ohebným displejem prakticky založil. Někteří škarohlídi by dokonce řekli, že od druhé generace se zde neudála žádná zásadní změna (což samozřejmě není tak úplně pravda). Už loňská „Speciální edice“ Foldu byla předzvěstí pozitivních změn u Samsungu. Šťastná sedmička však v mnoha ohledech překonává i tužby těch nejoptimističtějších fanoušků. Kde Samsung Galaxy Z Fold7 exceluje a kde by ještě potřeboval vyladit?

Na ceně nezáleží, balení zůstává skromné

Pokud byste si mysleli, že smartphone s cenou přes 50 tisíc korun nabídne luxusní balení či alespoň nějaký ten příjemný bonus navíc, musím vás zklamat. Ať už jde o levné Galaxy A06, nebo špičkový, prémiový model, jediné, co se liší je zpracování krabičky, ve které vám telefon dorazí. Samsung Galaxy Z Fold7 se prodává v minimalistické, ale kvalitně působící kazetě po jejíž otevření na vás okamžitě vykoukne samotný telefon v otevřeném stavu. Vedle něj zde však naleznete už jen USB-C kabel a běžnou zásobu papírové dokumentace. Škoda, alespoň jednoduchý plastový obal by v balení být mohl.

Špičková konstrukce s nepraktickým nedodělkem

Právě obal by navíc mohl řešit asi největší, a z mého pohledu jediný zásadní, problém konstrukce telefonu. Ta totiž ve velké míře využívá ostré linie s jen minimálním zaoblením po okrajích. To, spolu s velmi malou tloušťkou obou polovin, způsobuje, že telefon nemáte pořádně za co chytit, když se jej snažíte rozevřít. A příliš tomu nepomáhá ani relativně silný magnet, který drží obě poloviny u sebe. Vlastně se tak úplně nedivím zkazkám o uživatelích, kteří svůj drahý, prémiový smartphone „vylepšují“ s pomocí lepící pásky. Důvod je prostý, zatímco na pravé polovině vám v úchopu alespoň trochu pomůže kolébka hlasitosti, na levé straně není zhola žádná opora, která by vám v otevírání pomohla.

Tak, tím jsem vyčerpal zásadní negativa a teď mi nezbývá než chválit. Samsung Galaxy Z Fold7 je totiž bezesporu působivý kus hardwaru. V zavřeném stavu kdekdo přehlédne i, že se jedná o skládací smartphone. Vždyť jeho rozměry jsou také 158,4 x 72,8 x 8,9. Pro srovnání, rozměry Galaxy S25 Ultra činí 162,8 x 77,6 x 8,2 mm a také hmotnost Foldu činící 215 gramů v podstatě odpovídá běžným smartphonům. Stejně jako u nich se však zde do tloušťky nepočítá vystupující modul fotoaparátu. Ten je u Samsung Galaxy Z Fold7 skutečně výrazně vystouplý, a v celkové tloušťce zařízení reprezentuje takřka jednu třetinu.

Bohužel, jde o daň za snahu dostat do tenkého skládacího telefonu co nejlepší fotosestavu. Na jednu stranu pak chápu provedení modulu spadající do designového jazyka Samsungu. Na stranu druhou, když už zde musí být výrazný modul fotoaparátu, o něco víc se mi líbí řešení, které využívá Honor nebo Vivo. Zde jsou sice moduly ještě mohutnější ale tím, že jsou na zádech vycentrované se telefon při položení na záda tolik nehoupá – a že je to u Samsungu opravdu extrém.

Navíc, u Samsungu nelze modul použít jako opěrný bod pro lepší manipulaci s telefonem, což je prakticky jediná výhoda výrazných modulů fotoaparátů. Po delší zkušenosti s telefonem však při porovnání s horší ergonomií při otevírání telefonu osobně považuji provedení modulu za ten menší problém.

Opravdové „wow“ přichází po otevření

V zavřeném stavu se tedy používání nijak zásadně neliší od běžného smartphonu. Rovné plochy a ostré hrany sice na ergonomii nepřidají, menší šířka displeje to však částečně kompenzuje a telefon pak do dlaně padne poměrně dobře. To pravé okouzlení se však dostaví až poté, co telefon otevřete. Rázem se z něj stane malý tablet o rozměrech 158,4 x 143,2 mm a tloušťce pouhých 4.2 mm. Ještě působivější je pak celkový dojem z pevnosti konstrukce. V zavřeném stavu obě poloviny drží skálopevně u sebe. Při otvírání cítíte hladký chod a příjemný odpor pantu.

No a po úplném rozevření k sobě obě poloviny přilnou a při používání působí jako jeden kus. Bez jakékoli vůle či jiného zaškobrtnutí. Po konstrukční stránce Samsung udělal obrovský skok kupředu. Zachována přitom byla odolnost deklarovaná standardem IP48 – tedy proti vniknutí částic nad 1 mm a vody při ponoření do 1,5m hloubky na 30 minut. Obě poloviny telefonu k sobě pak přiléhají takřka dokonale, jedinou výjimku tvoří maličká škvíra u samotného pantu, kterou je vidět do tvaru kapky přehnutý displej. Konstrukce telefonu je tvořena hliníkovou slitinou u níž Samsung vyzdvihuje její pevnost už v samotném názvu – Armor Aluminium.

O ochranu předního displeje se stará tvrzené sklo s asi nejdelším názvem v historii a sice Corning Gorilla Glass Victus Ceramic 2. Záda se pak musí spokojit „pouze“ s Corning Gorilla Glass Victus 2 s na dotek příjemnou, matnou povrchovou úpravou. Dle Samsungu byla mezigeneračně výrazně vylepšena i životnost vnitřního displeje Galaxy Z Fold7. Ten by měl zvládnout 500 tisíc otevření a zavření, což je více než dvojnásobek oproti Z Fold6 s 200 tisíci. Pokud tedy telefon otevřete 100x denně, měl by teoreticky zvládnout sloužit více než 13 let – pochopitelně však jde o laboratorní hodnoty a realita se patrně bude o něco lišit.

Špičková čtečka otisků

Fyzická tlačítka jsou zde pak zastoupena tradiční dvojicí v podobě kolébky hlasitosti a tlačítka napájení. Obojí je umístěno na pravém boku telefonu – i po jeho otevření. Při používání telefonu zavřeném stavu jsou tedy na spodní polovině, ničemu to však nevadí, obojí je pohodlně dosažitelné palcem pravé ruky. Co se týče čteček zabudovaných v tlačítku napájení, měl jsem za to, že mě v tomto ohledu již nic nepřekvapí a přesto se to v případě testu Samsung Galaxy Z Fold7 stalo.

Čtečka je opravdu extrémně responzivní a přesná. Opravdu, takto dobrou čtečku v napájecím tlačítku jsem snad ještě nezažil. Nemusíte vůbec dbát na to, jak prst přiložíte, stačí jen letmý dotyk a telefon je odemknut. Vzhledem k optimálnímu umístění tlačítka jsem pak obvykle měl telefon odemknutý už během vytahování z kapsy. Pokud by vám to však vadilo, můžete si v nastavení zapnout vyžadování zmáčknutí samotného tlačítka.

Skvělý displej zevnitř i zvenku

Bohužel, stejně jako u zbytku produkce Samsungu, také zde je ignorován standard Dolby Vision. V případě obou displejů je však připravena alespoň podpora HDR10+. A tím se dostáváme k tomu zajímavějšímu z dvojice displejů. A to nemyslím vůbec nijak hanlivě vůči výbornému vnějšímu displeji. Na vnitřní ohebný displej jsem prostě byl, hned po samotné konstrukci, nejvíc zvědavý. Přehyb je pochopitelně mezigeneračně zase o něco méně citelný než u Galaxy Z Fold6.

Nejde sice o takový „wow efekt“ jako v případě tenké konstrukce, na druhou stranu výrazný ohyb nebyl určitě to, co by předešlou generaci Foldu nejvíce trápilo. Zpět ale k testovanému Foldu 7. Přehyb zde je znát na dotek i pohled, nicméně asi překvapím jen málokoho tvrzením, že po chvíli používání si na obojí zvyknete.

Ano, přehyb zde stále je, ale…

Osobně mi toto zvykání si netrvalo ani den a přehyb jsem byl schopný úspěšně ignorovat. Nejvíc se mi pak přehyb připomíná při sledování videa na celou obrazovku kdy je ve spojení s okolním světlem dobře viditelný v oblasti černých pruhů. Vnitřní displej pak narostl o 0,4″ na celkových 8″, což je v současnosti velikost malých tabletů. Oproti těm ale vnitřní displej Foldu nabídne výrazně jiný, prakticky čtvercový poměr stran přibližně 9:10. Pro práci, prohlížení webu nebo sociálních sítí a zejména pro multitasking dvou aplikací otevřených vedle sebe je to naprosto ideální volba. Dokonce i hry si s atypickým poměrem stran poradily na výbornou a já si tak mohl užít své oblíbené vláčky v Sid Meier’s Railroads! na větším displeji.

Kde se ale displej s tímto poměrem stran nehodí jsou pochopitelně videa. S výraznými černými pásy zabírá samotné video mnohdy ještě méně prostoru, než u klasického smartphonu s velkým displejem. Rozlišení činící 1968 x 2184 px zajišťuje solidní jemnost obrazu 368 ppi (pixelů na palec). Stejně jako vnější, také vnitřní panel nabídne solidní, avšak ne výjimečný, jas 2 600 nitů. Trochu jsem se bál čitelnosti na slunci skrz jiný povrch displeje a odrazy okolí v něm – naprosto zbytečně. Občas sice zazlobí odraz v místě přehybu, jinak je ale vnitřní displej velmi dobře čitelný i mimo interiér. Na závěr pak mám špatnou zprávu pro příznivce pera S Pen, jehož podpora byla v této generaci Foldu zcela odstraněna.

Špičkové reproduktory jako samozřejmost?

Jednou z obětí mezigeneračního ztenčení celého smartphonu jsou reproduktory. Ty jsou zde dva a využívají tenké výdechy na spodní a horní hraně přední poloviny přístroje přičemž horní slouží i jako telefonní sluchátko. Aby je Samsung do těla letošního Foldu dostal, musel použít menší měniče než loni. Celková hlasitost je pro většinu myslitelných scénářů dostatečná, avšak mezi TOP modely patří spíše do podprůměru. Zrovna tak i basová složka by mohla být trochu více zastoupena. Nicméně středy a výšky zde fungují více než dobře. Za sebe pak mohu doporučit zapnout funkci Dolby Atmos, která je z nějakého důvodu ve výchozím stavu deaktivovaná.

Výkon je zde vskutku vlajkový

V oblasti výkonu toho testovaný Z Fold7 snad ani nemůže nabídnout víc. Nejen, že spoléhá na čipset Qualcomm Snapdragon 8 Elite, zároveň je to i nejvýkonnější varianta tohoto čipsetu s přetaktovaným procesorem na 4,47 GHz a grafikou na 1,2 GHz. Samsung Galaxy Z Fold7 je díky tomu nejvýkonnější skládací smartphone na světě a překonává i svého velkého rivala Honor Magic V5. Testovaný kousek pak nabídne 512GB UFS 4.0 úložiště v kombinaci s 12 GB RAM, dostupná je však i 256GB varianta, zrovna jako 16 GB / 1TB verze.

Psát, že si smartphone hravě poradí s jakoukoli hrou je patrně zbytečné. Co však i mě osobně zajímalo hodně bylo, jak se Samsung v takto tenkém těle popere s extrémně výkonným čipem ve smyslu odvodu tepla? Inu, telefon se sice zahřát umí a při intenzivním hraní to pocítíte, vzhledem k tloušťce konstrukce ale teploty umí držet vcelku dobře na uzdě, což dokládá i stress test z 3DMarku. Zde Samsung Galaxy Z Fold7 dopadl vcelku slušně, na to, že se nejedná o herní telefon.

Samsung Galaxy Z Fold7 Benchmarky

• AnTuTu v10: 2 009 869 bodů
• GeekBench Single-core: 2 952 bodů
• GeekBench Multi-core: 9 191 bodů
• 3DMark Wild Life Extreme: 5 754 bodů

Široká konektivita

Stejně, jako nikoho nepřekvapí vysoký výkon Snadpragonu 8 Elite, patrně jen málokdo by čekal ústupky v konektivitě. A skutečně Samsung Galaxy Z Fold7 nabídne snad vše, po čem srdce potenciálního zákazníka může toužit. Přítomna je podpora třípásmové Wi-Fi 7, Bluetooth 5.4 a USB-C konektor je spárován s rychlým USB 3.2 řadičem. Zvědavý jsem byl na kvalitu příjmu signálu a to jak mobilního, tak z družic pro geolokaci. V případě prvního zmíněného jsem nikde nezaznamenal vyloženě problém, nicméně se dá obecně říct, že příjem je nepatrně slabší, než u běžného smartphonu. To by teoreticky mohl být problém v místech se slabým pokrytím.

Samsung čaruje s kapacitou baterie

I přes drastickou liposukci si Samsung Galaxy Z Fold7 zachoval baterii o kapacitě 4 400 mAh. Vzhledem k mnohem nižší tloušťce je to jistě do značné míry úspěch, nicméně konkurenti dokáží v podobně tenkých konstrukcích nabídnout ještě větší baterie. Nesmíme však opomenout tradičně skvělou optimalizaci, kterou se smartphony jihokorejského giganta tradičně vyznačují. Zde tomu totiž není jinak a testovaná novinka mě v tomto ohledu velmi mile překvapila. Při běžném pracovním dni jsem neměl problém dostat se přes 6 hodin aktivního používání na jedno nabití. A to jsem telefon využíval poměrně aktivně s větším, vnitřním displejem.

Nedalo mi to a musel jsem si ověřit i vliv používání vnějšího a vnitřního displeje. Telefon jsem nechal ve smyčce přehrávat video po dobu 3 hodin s ručně nastaveným jasem na 50%. Po uplynutí této doby s využitím menšího ze dvou displejů klesla telefonu energie z plně nabitého stavu o 17%. Při identickém scénáři, ale s využitím vnitřního displeje klesl stav baterie na 81%, tedy o 19%. Nabíjení je, pro Samsung typicky, pomalejší a dokáže využít maximálně 25W výkon. Z 15 na 100% pak telefonu energii doplníte přibližně za 1 hodinu 10 minut. V záloze je pak bezdrátové nabíjení s podporou 15W nabíjecího výkonu.

OneUI 8 skládačce sluší

Z pohledu softwarové vybavenosti Samsung Galaxy Z Fold7 mile překvapil již při svém představení a to tím, že spolu se Z Flip7 dorazil jako vůbec první telefon s předistalovaným operačním systémem Android 16. Ruku v ruce s novým Androidem pak jde i nové OneUI 8. I když „nové“ je zde možná mírně nadsazené označení. Po relativně velkých změnách u OneUI 7 zde Samsung spíše ladí detaily a lépe integruje AI nástroje. To ostatně potvrzuje zvěsti o změně strategie aktualizací u Samsungu. Ať je to jakkoli, důležité je, že Samsung hodlá i nadále patřit mezi premianty v délce softwarové podpory, která by i zde měla dosáhnout 7 let.

Software Samsungu i samotný Android za roky od uvedení prvního Foldu prošel výraznou proměnou. Troufám si tvrdit, že zde již není nic, co by mi z tohoto hlediska komplikovalo život se „skládačkou“. Plochy již není třeba konfigurovat zvlášť, ale telefon po otevření jednoduše zobrazí dvě plochy z předního displeje vedle sebe. Nicméně, pokud vám možnost nastavit si dvě zcela rozdílná rozložení plochy vyhovuje, v nastavení si tuto možnost stále můžete aktivovat. Skvělé možnosti multitaskingu, zejména při používání dvou aplikací na rozdělené obrazovce jsem již zmínil výše. Pochopitelně však nechybí ani práce s aplikacemi v oknech, která zde logicky dává daleko větší smysl než u klasických telefonů.

Pochvalu musím vysmeknout i za spodní lištu, kterou můžete znát i z tabletů. Tato lišta se zobrazí pokud v nějaké aplikaci táhnete od spodního okraje – a pokud v tahu pokračujete dál, provede se klasické gesto pro návrat na domovskou obrazovku. V rámci lišty máte přístup k předvoleným aplikacím a třem naposledy použitým aplikacím. Plus je zde ještě tlačítko pro rychlý přístup k menu všech aplikací. V neposlední řadě z lišty nemusíte aplikace pouze spouštět v režimu na celou obrazovku, ale podržením a táhnutím aplikaci spustíte v multitaskingovém okně.

Přechod mezi vnějším a vnitřním displejem je tradičně plynulý a vy tak můžete okamžitě pokračovat v práci v otevřené aplikaci. Přesto se můžete setkat s aplikacemi, které je pro běh na celé ploše velkého displeje potřeba restartovat, těch jsem ovšem potkal jen minimum. Tradičně pak nechybí ani režim kdy jsou u vybraných aplikací v částečně otevřeném stavu zobrazeny dodatečné ovládací prvky – u YouTube například pro ovládání přehrávání, u prohlížeče zase touchpad se scrollovací ploškou. Tento „mini notebook“ režim mi však připadá spíše jako zajímavá hříčka, než něco skutečně užitečného.

Galaxy AI stále bez češtiny

Pochopitelně nesmí chybět celá sada AI nástrojů. Líbí se mi, že Samsung dal vše na jedno místo v nastavení, kde si můžete jednotlivé funkce projít včetně návodu na jejich použití. Nicméně bohužel u funkcí samotných chybí podpora češtiny. Pokud však umíte například anglicky a vydáte se do nějaké exotické země, určitě oceníte tlumočníka i tak. Zvlášť, když se nově naučil pracovat i s vnějším displejem, kde se může protistraně simultánní překlad zobrazovat.

Zajímavá funkce je odmazání ruchu z pozadí u zvukových i video záznamů. Součástí galerie jsou AI hrátky s fotografiemi s možností vlastního dokreslení objektů či přetvoření portrétů do několika různých stylů. Nicméně přinejmenším druhá varianta zrovna věrohodně nepůsobí, minimálně já bych se na přetvořených snímcích nepoznal, alespoň mi ale AI ubrala kila navíc.

Primární fotoaparát si výrazně polepšil

Jedním z větších ústupků předešlých generací Foldu byl fotoaparát. Ne že by byl vyloženě slabinou, jednoduše ale na vlajkové modely neměl ani zdaleka. To se u Samsung Galaxy Z Fold7 ale mění, tedy alespoň v případě primárního fotoaparátu. Ten vyfasoval identický hardware jako špičkový Samsung Galaxy S25 Ultra. Nabídne tedy 200MPx snímač ISOCELL HP2. Zbylé dva fotoaparáty na zádech pak zůstaly mezigeneračně beze změny, což je určitě trochu škoda. Pochválit zde ale mohu přítomnost automatického ostření i u ultraširokoúhlého fotoaparátu a možnost pořizování záznamu ve 4k při 60 snímcích prostřednictvím všech snímačů.

Hardware fotoaparátů

• Primární fotoaparát – 200 MPx, 1/1,3″, 0,6 µm, f/1.7, PDAF, OIS
• Ultraširokoúhlý fotoaparát – 12 MPx, 1/2,55″, 1,4µm, f/2.2, 120°, AF
• 3x zoom fotoaparát – 10 MPx, 1/3,94″, 1,22 µm, f/2,4, PDAF

Primární fotoaparát

V případě hlavního fotoaparátu upgrade skutečně prospěl a výsledky jsou dle očekávání skvělé. Fotoaparát předvádí skvělý dynamický rozsah, zachycuje i nejjemnější detaily a zachovává si ostrost i za horších světelných podmínek. Po šumu zde není ani vidu, ani slechu. Barevné podání je „Samsungovsky“ saturovanější, avšak i zde se udál v průběhu let velký pokrok a nyní jde spíš o lehkou stylizaci, než vyloženě přesaturované barvy.

Telefon pak snímač využívá i pro pořizování snímků s dvojitým přiblížením u kterých nepoznáte, že nejsou dílem fotoaparátu s optickým zoomem. Neméně dobře si pak primární fotoaparát vede i v noci. Zde telefon využívá automatický noční režim a výsledky opět stojí za to. Fotoaparát dokáže pojmout dostatek světla a nemá tak problém s ostrostí ani šumem.

Ultraširokoúhlý fotoaparát

Ani použitý ultraširokoúhlý fotoaparát si nevede vyloženě špatně. Parametrově sice nejde zrovna o to nejlepší na trhu, z velké části jej však zachraňuje postprocessing, který Samsung prostě umí. V první řadě je barevné podání prakticky identické jako u primárního fotoaparátu, i když dynamciký rozsah není tak velký a občas se mi na snímcích objevily přepaly. Velmi dobře zde funguje korekce efektu rybího oka a díky automatickému ostření je velmi dobrá i ostrost a množství detailů na snímcích. S horšími světelnými podmínkami však citelně roste i míra šumu na snímcích. Díky automatickému ostření je pak fotoaparát vhodný i pro makro snímky, u nich se mi ale většinou více osvědčilo použít fotoaparát s optickým přiblížením.

Fotoaparát s optickým přiblížením

Tím se dostávám k poslednímu ze sestavy fotoaparátů na zádech. Vedle vcelku podařených makro snímků si dobře vede i při focení venku za dobrých světelných podmínek. I zde si fotoaparát drží standard v barevném podání, množství detailů a ostrosti. Jakmile se však světelné podmínky zhorší, citelně degraduje i kvalita snímků. A nemusí jít nutně o focení v noci, mnohdy stačí zajít do interiéru a můžete si všimnout slévání detailů a šumu. Software jednoduše nedokáže zázraky a maličký snímač v kombinaci s použitou optikou mu zde podráží nohy.

Video

Samsung Galaxy Z Fold7 cena a dosupnost

Na našem trhu se aktuálně Samsung Galaxy Z Fold7 prodává ve třech paměťových variantách a to 12/256, 12/512 a 16/1024 GB. Jednotlivé verze jsou pak dostupné v černé „Jetblack“, stříbrné „Silver Shadow“ a testované modré „Blue Shadow“. Ceny za jednotlivé varianty pak činí 48 990, 51 790 a 57 990 Kč s DPH.

Závěr recenze Samsung Galaxy Z Fold7

Nový Samsung Galaxy Z Fold7 představuje to nejlepší z dílny jihokorejského giganta. Že si na něm dal výrobce záležet je zde skutečně znát a jen těžko se u něj hledají negativa. Samsungu se vyplatila veškerá energie vynaložená při návrhu konstrukce, která zde platí za skutečně rozdílový parametr oproti všem předešlým generacím. A teď nutně nemyslím jen samotnou tloušťku zařízení. Konstrukce Foldu celkově dospěla, působí pevným dojmem a navíc nabídne přední displej o dobře použitelném poměru stran. Škoda jen obtížného otvírání, které bych zařadil mezi největší negativa nejen konstrukce ale i smartphonu jako celku.

Na druhou stranu, pokud jste ochotni nosit Z Fold7 v obalu, měl by vám od těchto problémů značně ulehčit. Samsung Galaxy Z Fold7 však není jen o ohebné konstrukci. Jde o špičkový vlajkový smartphone v mnoha směrech. Nabídne špičkový výkon, plynulý systém za všech okolností jako samozřejmost a dlouhou softwarovou podporu jako super bonus. Neméně důležité je pak i to, jak dokáže s oběma displeji pracovat a využít plochu vnitřního, takřka čtvercového displeje – a i zde novinka exceluje.

Škoda jen, že Samsung zatím ještě nemyslel na češtinu v jeho AI nástrojích. Kvituji i nasazení za všech okolností skvělého primárního fotoaparátu a ultraširokoúhlý fotoaparát taky ostudu neudělá. Škoda jen slabšího portrétního fotoaparátu, který by si zasloužil přinejmenším lepší snímač, byť objektivně chápu, že zde se hraje o každou desetinu milimetru a osadit větší snímač nemusí být jen tak. Uvidíme, zda k nějakému posunu dojde třeba příště.

Hodnocení redakce: 92 / 100

Zaujal vás Samsung Galaxy Z Fold7 nebo jiný ohebný smartphone?