Recenze: Samsung Galaxy Gio (GT-S5660): Praktický „klenot“
Karel Kilián
Samsung Galaxy Gio lze, vzhledem k výkonnosti a ceně, považovat za důstojného vyzyvatele LG Optimus One. Jak si vedl v podrobném testu a v čem překonává tuto legendu střední třídy?
Obsah balení
K dispozici jsme měli předprodejní vzorek, což v praxi znamená, že u koupeného telefonu se může příslušenství lišit. Níže popisované tedy berte s rezervou.
Krabička Samsungu Galaxy GioPo odklopení víka zeleno-bílé kartónové krabičky na vás hned vykoukne telefon, uložený v lůžku z tvarovaného tvrdého plastu. Displej a zadní strana jsou kryty transportní fólií, kterou jsme záhy odstranili, neboť obsahuje potisk, kvůli čemuž není vhodná ani jako dočasná ochrana před poškrábáním. Pod telefonem dále najdeme cestovní nabíječku (zde konkrétně v celistvém provedení) a datový kabel zakončený na jednom konci běžným USB a na druhém konci microUSB konektorem. Samozřejmě záleží na osobních preferencích, ale praktičtější nám připadá nabíječka v provedení s oddělitelným kabelem, který lze použít pro nabíjení i pro připojení k PC. Výrobce také přibalil microSD kartu vlastní provenience – konkrétně 2GB model MMAGR02GUECA – a adaptér, skrze který lze tuto vložit do čtečky SD karet.
Příslušenství Samsungu Galaxy GioSoučástí je také 127stránková příručka v češtině a záruční list. Co v balení chybělo (ale v prodávané verzi skoro jistě chybět nebude), byla sluchátka.
Vzhled a dílenské zpracování
„Samsung je prostě Samsung,“ napadlo nás při prvním pohledu na tento telefon. Design většiny zařízení tohoto výrobce je takřka jednotný a liší se obvykle jen v detailech (byť samozřejmě v nabídce najdete i extravagantní výstřelky). Někomu se líbí (třeba i proto, že vzdáleně připomíná iPhone), někomu (třeba z toho samého důvodu) ne. Každopádně první dojem, když telefon chytíte do dlaně, patrně bude ve smyslu „zase další plasťák.“ Pocitově i z praktického hlediska o něco zvyšuje kredit zdrsněná zadní strana, nicméně proti zde použitému tvrdému plastu jsou do dlaně přeci jen o něco příjemnější pogumované materiály, jež jsou doménou například LG Optimusu One.
Jakub KárníkGalaxy Gio používá poněkud netradiční kombinaci prostředního hardwarového tlačítka, plnícího funkci návratu na domovskou obrazovku (delším podržení vyvoláte nabídku posledních šesti spuštěných aplikací s přístupem ke Správci úloh), a dvou senzorických tlačítek pro vyvolání menu a návratu o krok zpět. Zpočátku může působit poněkud matoucím dojmem, že jedno tlačítko se musí stisknout, zatímco další dvě nikoli, ale velice rychle jsme našli nespornou výhodu tohoto řešení: displej není nutné aktivovat zpravidla neergonomicky uloženým tlačítkem pro zapnutí/vypnutí (nejhůře na tom v tomto směru byl Optimus Chic). Rámeček z šedostříbrného plastu se snaží působit kovovým dojmem, stačí ale vzít Gio do ruky a hned budete mít jasno – do 102 gramů se kov opravdu vejít nemohl.
Galaxy Gio má dvě senzorická a jedno mechanické tlačítkoDíky zaobleným hranám se telefon o rozměrech 57,5 x 110,5 x 12,15 milimetrů příjemně drží, přičemž díky výše uvedené váze určitě nebudete mít pocit, že svíráte v dlani cihlu. Samozřejmě pokud si pod pojmem „pořádný telefon“ představujete i určitou hmotnost, pak Gio patrně vaše představy nenaplní. Částečně díky velikosti, z části díky šikovnému rozvržení jsou všechna tlačítka snadno dostupná, i když budete zařízení držet v jedné ruce. Poněkud netradičně ale působí tlačítko pro zapnutí/vypnutí, situované nikoli na horní, ale na pravé hraně.
Je jasné, že hlavním prvkem čelní strany dotykového telefonu bude displej. Ten má úhlopříčku 3,2 palce, jeho povrch je vyroben z plastu a při tvrdším stisku se poněkud podvoluje, což následně způsobuje dočasné artefakty v obraze. Ke snímání doteků je použita kapacitní technologie, takže tlačit na obrazovku není nutné. Níže umístěná senzorická tlačítka jsou s displejem v jedné rovině, mechanické tlačítko Domů lemuje drobný stříbrný rámeček, díky kterému i ve tmě poznáte, kde se nachází. Velmi nás ale překvapilo, že doteky (např. psaní na klávesnici či „stisky“ senzorických tlačítek) jsou opětovány zvukovou odezvou, nikoli ale vibracemi, jak je tomu například u LG Optimus Chic či 2X. Nikde v nastavení jsme pak nenašli možnost, jak toto zapnout.
Samsung Galaxy Gio-čelní stranaChybějící ovladač kurzoru se postupně stává tradicí, se kterou se budeme muset smířit, a nenajdete ho ani na tomto Samsungu. Případná úprava v textu je ale o něco zjednodušena grafickým prvkem, kterým se mezi písmenka trefíte výrazně snadněji.
Nad displejem je k vidění logo výrobce, štěrbina reproduktoru a senzor přiblížení, deaktivující displej v okamžiku, kdy přiložíte telefon k uchu. Senzorem okolního světla, využitelným například pro řízení úrovně podsvětlení s ohledem na okolní podmínky, ale Gio nedisponuje. Stejně tak marně byste v těchto místech hledali přední kameru.
Nad displejem je reproduktor a senzor přiblíženíPodívejme se nyní na hrany telefonu. Na té horní je jediný prvek – 3,5mm konektor typu jack pro připojení sluchátek. Ta jsme, bohužel, nemohli otestovat.
Zvukový výstup na horní hraněPři čelním pohledu na pravé straně najdeme tlačítko pro vypnutí a zapnutí displeje, respektive telefonu, a slot pro vložení microSD karty. Ten je v rámci zachování vzhledu chráněn krytkou, kterou lze ale poměrně těžko otevřít. Na druhou stranu: jak často vyndáváte paměťovou kartu z telefonu? Nespornou výhodou tohoto provedení je, že s kartou můžete manipulovat bez nutnosti otevírání zadního krytu či dokonce vyjmutí baterie.
Spojené tlačítko pro nastavení hlasitosti se nachází na levé straně, kde lehce vystupuje nad povrch, takže ho snadno nahmatáte, i když právě držíte telefon u ucha. O něco praktičtější nám připadá umístění tohoto tlačítka na opačnou stranu, kde je v dosahu palce, jak je tomu u LG Optimus 2X nebo Optimus One, nicméně to je subjektivní záležitost a otázka zvyku. Kromě toho je zde také otvor pro provlečení šňůrky, pokud chcete telefon nosit na krku.
Levá hrana Galaxy GioNa spodní hraně je připraven nijak nechráněný microUSB konektor pro připojení telefonu k počítači nebo nabíječce. Podíváte-li se detailněji, spatříte zde také otvor mikrofonu a štěrbinku usnadňující sejmutí zadního krytu. Ten drží na těle pomocí devíti plastových západek, jeho sundání i opětovné nasazení je celkem snadné a ač jsou „záda“ vyrobena z plastové skořepiny, drží pevně a nevržou.
Dolní hrana s microUSB, mikrofonem a štěrbinkou pro demontáž zadNa zadní straně je k vidění ještě jedno logo výrobce (nápis „with Google“ ale přítomen není), optika fotoaparátu a výstup hlasitého reproduktoru, který je u tohoto modelu samostatně (tj. nepoužívá se reproduktor pro hovory). Samsung domyslel i ozvučení v případě uložení telefonu na záda – mřížka reproduktoru tvoří miniaturní výstupek, díky kterému je zvuk slyšet i v těchto případech. Na měkkém povrchu ale i tak může dojít k nežádoucímu ucpání. Bohužel sklíčko fotoaparátu není nijak chráněno a při běžném používání patrně nebude trvat dlouho, než se na něm objeví první škrábance.
Zadní strana s optikou fotoaparátu a hlasitým reproduktoremPod krytem najdeme baterii typu Li-Ion s kapacitou 1350 mAh a také slot SIM karty. Při instalaci nebo vyjmutí SIM je nutné baterii vyndat, což jde poměrně snadno (rozhodně lépe než například u Optimusu One).
Že ani u tohoto modelu nenajdeme notifikační LED, pravidelné čtenáře našich recenzí patrně nepřekvapí.
Hardware a displej
Na krabičce i na fólii, jež byla nalepená na displeji, se výrobce chlubí 800MHz procesorem. Proti LG Optimus One je to sice „jen“ 200 MHz navíc (považme ale, že je to 33 %), nicméně subjektivně je Gio citelně svižnější a méně se zadrhává při běžných činnostech, zejména pak při synchronizaci. Tento fakt je poměrně překvapivý, když vezmeme v potaz, že Samsung je osazen pouze 278 MB operační paměti, z čehož si významnou část ukousne grafika. Osvědčený procesor Qualcomm MSM7227 (stejný, byť na nižší frekvenci, je např. v Optimusech One a Chic) je založen na architektuře ARMv6, což v praxi poznáte podle toho, že telefon nezvládá plnohodnotnou podporu Flashe. Díky grafickému jádru Adreno 200 můžete počítat s podporou OpenGL ES 2.0, OpenGL ES 1.1, OpenVG 1.1, EGL 1.3, Direct3D Mobile, SVGT 1.2 a DirectDraw, takže si na telefonu zahrajete i nějaké ty hry.
Pro aplikace a data je připraveno údajných 512 MB interní paměti, ze kterých je ale po prvním zapnutí uživateli k dispozici 159 MB. Po provedení prvních aktualizací a synchronizace nakonec zbude kolem 130 MB. To sice není vysloveně málo, užitnou hodnotu ale zvyšuje nasazený Android ve verzi 2.2, díky kterému je možné většinu aplikací instalovat na microSD kartu s podporovanou kapacitou až 32 GB.
O displeji typu TFT jsme se již krátce zmínili, takže víte, že má 3,2palcovou úhlopříčku a rozměry 44,93 x 67,4 mm. Z rozlišení 320 x 480 pixelů pak vyplývá jemnost displeje 180 pixelů na palec, což jsou hodnoty zcela srovnatelné s LG Optimus One. Písmo je dobře čitelné, vyhlazené a bez viditelného rastru. Gio má proti Optimusu převahu v počtu zobrazovaných barev – zvládne jich 16 milionů, nicméně v praxi asi rozdíl pozná jen málokdo. Podání barev je pěkné, podsvícení rovnoměrné, pozorovací úhly odpovídají této kategorii – k tmavnutí barev dochází až při poměrně ostrém úhlu vůči rovině displeje. Samozřejmě SAMOLED to není…. Na přímém slunci počítejte s nutností nastavení maximálního podsvětlení. Nepříjemné je rozmazání písma při posouvání obsahu (např. při rolování seznamem) – to jsme například na LGOO nepozorovali.
Samozřejmě nechybí schopnost snímat více dotyků, byť, jak jsme zjistili s pomocí programu MultiTouch Tester, akceptovány jsou maximálně dva prsty současně. Citlivost a reakce jsou dobré; prsty samozřejmě nekloužou po plastu tak dobře, jako po skle.
Díky senzoru polohy umí telefon otáčet displej, přičemž reakce je prakticky okamžitá (cca do půl vteřiny). Bohužel tento model nepodporuje otáčení domovské obrazovky a seznamu aplikací. Pokud by vám to zásadně vadilo, budete muset sáhnout po alternativním launcheru.
Technologie
Gio umí pracovat v pásmech 850/900/1800/1900 MHz a 3G sítích 900/2100 MHz, přičemž zvládá datové přenosy HSDPA na teoretické maximální rychlosti 7,2 Mb/s. Z pomalejších a energeticky úspornějších připojení pak podporuje GPRS třídy 10 a EDGE třídy 10.
Hardwarové parametry:
- Procesor: 800 MHz Qualcomm MSM7227
- OS: Android 2.2 (Froyo) s nadstavbou TouchWiz
- Interní paměť: 512 MB (volných je cca 159 MB)
- Paměť RAM: 278 MB
- Velikost telefonu: 57,5 x 110,5 x 12,15 mm
- Hmotnost telefonu s baterií: 102 gramů
- Displej: úhlopříčka 3,2 palců, TFT, dotykový, kapacitní, s rozlišením 320 x 480 px, 16 milionů barev
- GPS: ano
- Wi-Fi: 802.11b/g/n
- Bluetooth: 2.1
- Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB
- Fotoaparát: 3 Mpx (2 048 × 1 536 px), autofokus, bez přisvětlovací LED diody či blesku
- Přední kamera: není
- Baterie: Li–Ion, 1 350 mAh
Výsledky testů
Linpack
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
9,233 MFLOPS
Grafické operace podle 0xbench
Metodika: provádíme tři měření. Každé měření se skládá ze tří testů, přičemž ve výsledku počítáme s průměrem. V tabulce je uvedena průměrná hodnota všech tří průměrů.
Výsledek:
- Draw Canvas: 88,89 fps
- Draw Circle: 26,22 fps
- Draw Circle2: 75,17 fps
- Draw Rect: 44,22 fps
- Draw Arc: 60,83 fps
- Draw Image: 46,17 fps
- Draw Text: 60,11 fps
- OpenGL Cube: 83,56 fps
- OpenGL Blending: 98,15 fps
- OpenGL Fog: 98,67 fps
- Flying Teapot: 33,33 fps
Grafický výkon podle Neocore
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
Výsledek: 57,7 fps
Výkon CPU a GPU podle SmartBench 2011
Metodika: provádíme deset měření, nejlepší a nejhorší výsledek se škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.
Výsledek: 529/740
Připojení k počítači
Pomineme-li komunikaci přes WiFi a Bluetooth, můžete telefon k počítači připojit datovým kabelem ve dvou módech. V režimu „mass storage“ lze přistupovat k vložené microSD kartě stejným způsobem, jako například k USB disku. Podporován je režim USB 2.0, který by měl poskytovat dostatečnou rychlost. Druhý režim vyžaduje instalaci ovladačů a tady nastává první zádrhel. Pokud totiž z nějakého důvodu nebudete chtít instalovat celý balík Samsung Kies, dá nalezení těch správných ovladačů docela práci. Na dodávané paměťové kartě nenajdete ani Kies, ani drivery, takže nezbývá než hledat na Internetu. V tomto směru tak z hlediska uživatelské přívětivosti zůstává jedničkou Huawei, který po připojení telefonu vytvoří virtuální CD mechaniku, z níž nainstalujete vše potřebné. Abychom vám ušetřili čas, přikládáme odkazy na ovladače pro Windows (jedná se o ovladače k Samsungu S, které ale s Gio fungují bez problémů).
- USB ovladače pro telefony Samsung pro 32-bitové systémy Windows.
- USB ovladače pro telefony Samsung pro 64-bitové systémy Windows.
Možnosti připojení
Máte-li doma či v práci novější bezdrátový router, pak patrně oceníte podporu nejrychlejšího „enkového“ standardu. Nutno uznat, že rychlost připojení je viditelně vyšší než u LG Optimus One, který umí jen 802.11 b/g. Během testu jsme dvakrát zaznamenali problém, kdy se telefon odmítal automaticky připojit k domácí WiFi a bojkotoval i pokusy o manuální připojení s tím, že daná síť je mimo dosah. Po restartu systému se ale vše vrátilo do správných kolejí a připojení již proběhlo tak, jak bychom čekali. Spojení přitom bylo stabilní, nezaznamenali jsme žádné výpadky.
Z hlediska kvality příjmu je tento Samsung srovnatelný s Optimusem One. Na kratší vzdálenost bez překážek sice aplikace WiFi Analyzer ukazuje lepší signál u LG, s rostoucí vzdáleností a počtem překážek v cestě k routeru se ale rozdíl vyrovnává a ke ztrátě signálu dochází u obou mobilů prakticky ve stejný okamžik.
Díky Androidu 2.2 můžete z telefonu vytvořit přenosný hotspot a poskytnout tak své mobilní připojení přes WiFi dalším zařízením.
Bluetooth verze 2.1 jsme otestovali v automobilu z koncernu VW. Připojení a spárování proběhlo bez problému, během několika vteřin pak došlo k synchronizaci kontaktů s palubním počítačem, takže bylo možné listovat v seznamu a vytáčet čísla přes něj. Chybně se zobrazovaly znaky s diakritikou, což ale není problém telefonu. K občasnému odpojování a opětovnému připojování, na které jsme už víceméně zvyklí z jiných testovaných kousků, v tomto případě nedocházelo.
GPS
GPS moduly nejsou právě silnou doménou Samsungů, což potvrdil i tento model. Polohu sice najde, většinou ale zdaleka ne tak rychle, jako například LGOO nebo VF845. V jednom případě nebyla GPS schopná provést fix ani během desetiminutové jízdy autem a bylo nutné ji vypnout a znovu zapnout. Detekce polohy během chůze taktéž patří spíše k těm horším
Test přesnosti aplikací MyTracks ukázal, že GPS modul detekuje a interpretuje polohu s nepřesností do cca dvou metrů, což je běžná hodnota.
Praktická navigace s pomocí Aura Sygic byla bez problémů – rychlý procesor dokáže poměrně svižně vykreslovat trasu a provádět přepočty. V případě sjetí z trasy ale tuto skutečnost telefon registroval zpravidla o kousek dále než LGOO či VF845 – typicky po cca deseti metrech (záviselo samozřejmě na tom, pod jakým úhlem se z trasy sjelo). Až na občasné problémy s příjmem signálu lze ale říci, že GPS v Samsungu Gio je použitelná.
Baterie a výdrž telefonu
Baterie je jedním ze slabších článků tohoto jinak vcelku podařeného telefonu. První mínus bychom udělili za o 10 % nižší kapacitu, než jakou nabízí Optimus One. Možná i díky tomu se může Gio pochlubit nižší hmotností, ale také – pochopitelně – o něco menší výdrží. Pokud budete využívat 3G datové přenosy, počítejte s tím, že dosažení alespoň 24hodinové výdrže bude při aktivním používání spíše pohádkou z říše snů. Po přepnutí na 2G data ale jednoho dne na nabití dosáhnete.
Adam KurfürstPodstatně závažnější je indikace stavu akumulátoru. Nedá se jí totiž zcela stoprocentně věřit. Například telefon hlásí po dvanácti hodinách ještě 40% zbývající kapacity, ale za hodinu se vypne s tím, že baterie je na nule. Pokud se nemůžete spolehnout na ukazatel baterie, těžko pak budete plánovat, kdy telefon bude muset do nabíječky. Tuto chybu vidíme jako poměrně závažný nedostatek.
Uživatelské prostředí
Samsung nasazuje na své telefony s Androidem grafickou nadstavbu TouchWiz, která je v tomto případě ve verzi 3.0. Obecně vzato: přináší jen nevelký počet vylepšení především co se grafického provedení týká. Tak například: domovské obrazovky rolují horizontálně, přičemž při přechodu je v horní části zobrazováno malé číslo aktuální plochy. Přidávání a odstraňování dalších ploch je řešeno vizuální formou. Některé ikonky (ne ale všechny) v horní liště indikují aktivitu změnou barvy, stejně tak ikony v nastavení jsou barevné stejně, jako je to k vidění u Optimusu 2X.
 V horní části obrazovky se zobrazuje číslo plochy |
 Přidávat a ubírat plochy lze ve formě náhledů |
 V nastavení najdeme barevné ikonky |
Aplikace jsou taktéž seřazeny na obrazovkách, mezi kterými je možné přepínat posunem do stran. Na rozdíl od Optimusu 2X ale není možné tento způsob zobrazení změnit. Zjednodušená je odinstalace programů: stačí přes tlačítko Menu zvolit položku Upravit a následně tapnout na ikonu aplikace, které se chcete zbavit. V tomto režimu je také možné přesouvat ikony.
Překvapivě odemykací obrazovka zůstala věrná „androidímu“ standardu, takže z ní tahem můžete telefon nejen odemknout, ale také ztišit. Rozhodně je toto řešení praktičtější než roleta Optimusu 2X či puzzle na Galaxy 3.
Odemykací obrazovka je standardníDolní lišta opět velmi nápadně připomene LG Optimus 2X. Rozdíly v jejím provedení jsou totiž u těchto telefonů jen zcela minimální – stejné je jak pořadí ikon (tj. volání, kontakty, zprávy a aplikace), tak i fakt, že zde nastavené aplikace není možné změnit za jiné, nebo že v nabídce chybí webový prohlížeč. Jediným rozdílem jsou tak drobné nuance ve vizuálním provedení, kdy LG vsadilo na více „skleněný vzhled“ alá iPhone, zatímco Samsung se držel konzervativnějším designem více při zemi.
Dolní lišta indikuje přijaté zprávy a zmeškaná voláníTuningu se dočkala také notifikační lišta. Kromě barevného provedení indikátorů nabízí také možnost vypnutí a zapnutí některých funkcí, jako je WiFi, Bluetooth, GPS, tichý režim, nebo otáčení displeje. Spustíte-li přehrávání hudby na pozadí, můžete skrze notifikační lištu skladby nejen pozastavovat a spouštět, ale také přeskakovat. Rozdíly proti LG Optimus 2X jsou i v tomto místě naprosto minimální. Poměrně nepraktické je ale rolování tlačítka pro smazání všech oznámení společně se seznamem.
Notifikační lišta se spuštěným přehrávačem hudby
Tlačítko Vymazat neprakticky rolujeZ hlediska systémových widgetů Gio nenabízí o moc více než telefony s holým Androidem. Matoucí jsou některé překlady, kdy widgety najdete v menu Nástroje a například Řízení spotřeby je přejmenováno na Regulaci výkonu.
Kompletní sada výchozích widgetůOstatně ne vše se Samsungu povedlo – některé texty se nevejdou do tlačítek a jsou ořezány.
Občas se text nevejde do tlačítkaKlávesnice
Hned na začátek předestřeme, že z hlediska klávesnic Samsung opravdu hodně překvapil. Na první pohled nabízí jen dvě: jednu nazvanou Samsung a druhou Swype, na které se dá psát tahem. K první jmenované máme celou řadu výhrad, takže začněme například chybějící čárkou v základním rozložení a opravdu mimořádně neprakticky umístěnou klávesou pro nastavení. Až se podesáté místo napsání mezery ocitnete v nastavení, určitě vás to nenechá v klidu. Dokonalé není ani psaní znaků s diakritikou – prodleva, po které se při dlouhém podržení písmenka zobrazí další nabídka, se nám zdála zbytečně dlouhá a značně zdržující. Režim na šířku pak nepřinese ani jediné tlačítko navíc, takže kvůli každé čárce budete muset mačkat Shift.
Klávesnice Samsung v QWERTY rozložení na výšku
Klávesnice Samsung v QWERTY rozložení na šířkuKromě plnohodnotné QWERTY nabízí tato klávesnice ještě režim 3 x 4, který bude blízký uživatelům přecházejícím z klasických telefonů s HW klávesnicí, a dva typy rámečku pro ruční psaní, které je ale poměrně dost pomalé.
 Klávesnice Samsung v rozložení 3×4 |
 První rámeček pro psaní rukou |
 Druhý rámeček pro psaní rukou |
Klávesnice Swype vypadá i v základním režimu, kdy na ní budete „vyťukávat“ písmenka, o něco použitelněji. Sice při manuálním zadávání nenabízí českou diakritiku, zato nechybí čárka ani tečka hned vedle mezerníku. Hlavním přínosem Swype je ale možnost psát tahem prstu. Stačí přibližně objet písmenka ve správném pořadí a telefon buď sám odhadne, jaké slovo jste chtěli zadat, nebo nabídne výběr z alternativ, odpovídajících klávesám v naznačené trase. V tomto režimu jsou pak nabízena slova s diakritikou. Zda vám tento způsob bude připadat více nebo méně než klasický, to musíte vyzkoušet sami. Ne náhodou ale byly rekordy v rychlosti psaní SMS vytvořeny právě na tomto typu klávesnice. Obdobná a pro někoho možná i lepší bude klávesnice SlideIT, kterou jsme recenzovali v listopadu.
Klávesnice Swype v režimu na výšku
Klávesnice Swype v režimu na šířkuKontakty a telefonování
Co se týká kvality zvuku, nezaznamenali jsme během testu žádné problémy. Samsung Galaxy Gio se nevymyká a konkurenci v tomto směru nepřevyšuje, ani za ní nezaostává.
Obrazovka oznamující příchozí hovor nenabízí velmi praktickou funkci odmítnutí hovoru současně s rychlým odesláním jedné z předdefinovaných SMS. Zajímavostí je, že na rozdíl od mnoha jiných telefonů je oznámení o příchozím hovoru stejné bez ohledu na to, je-li telefon v daném momentě zamčený nebo odemčený.
Obrazovka oznamující příchozí hovorBěhem telefonování pak je nabízena klasická sada funkcí, jako je podržení hovoru, přidání dalšího účastníka, ztlumení mikrofonu, přepnutí na hlasitý reproduktor a vyvolání číselníku. Chybí ale možnost aktivovat respektive deaktivovat spojení přes bluetooth, což se může hodit například v případě, kdy z nějakého důvodu nechcete mluvit přes hlasité handsfree v autě.
Nabídka během hovoruKontakty je možné ukládat na SIM kartu, do telefonu a na Google. Od toho se pak dále odvíjejí detaily, které k nim můžete přidat. Výběr úložiště je přitom řešen dialogem, který se ještě před zadáním všech údajů zeptá, kam budete chtít kontakt uložit. Odpadá tak častý problém, kdy některé telefony jako implicitní používají ukládání do interní paměti, čímž připravují uživatele o celou řadu výhod cloudového adresáře. Pokud nechcete soustavně odpovídat na dialog s výběrem úložiště, lze v nastavení určit to, které bude použito jako výchozí.
Před vytvořením kontaktu se telefon zeptá, kam ho chcete uložitIndividuální vyzvánění se tentokrát nevybírá oklikou přes tlačítko Menu, ale jeho volba je přímo součástí kontaktu, což lze vnímat jako zjednodušení. Gio navíc dovoluje nastavit jako vyzvánění nejen jeden z připravených zvuků, ale jakýkoli zvukový soubor z paměťové karty, což je dalším příjemným plusem proti konkurenci.
Vyzvánění lze nastavit přímo v možnostech kontaktuSeznam kontaktů je prezentován klasickým způsobem, byť i zde najdeme náznaky drobného „tuningu.“ Kromě ikony, jména a příjmení je po pravé straně také nenápadná lišta. Když na ní tapnete, dojde k jejímu zvýraznění a vy budete moci rychle přecházet mezi písmenky abecedy. V možnostech zobrazení lze určit, zda se má jako první zobrazovat křestní jméno či příjmení a podle kterého z nich mají být kontakty seřazeny. Stejně tak je možné vybrat, zda mají v seznamu být položky ze SIM, telefonu a/nebo Google, přičemž v posledním jmenovaném lze určit konkrétní složky, jež mají být zobrazovány.
Seznam kontaktůZáložek je tentokrát o něco více, než bývá zvykem. Ve Skupinách najdete nejen skupiny vytvořené v telefonu, ale také ty, do kterých jste si roztřídili kontakty na GMailu. Pokud tedy budete chtít poslat SMS nebo e-mail všem kolegům či spoluhráčům, stačí vybrat příslušnou skupinu a máte o starost méně.
Galaxy Gio podporuje skupiny vytvořené v GMailuHistorie nezobrazuje jen zmeškané a uskutečněné hovory, ale také všechny SMSky, e-maily, chaty, zprávy z Facebooku, MySpace a Twitteru. Pokud byste chtěli tradiční výpis volání, je možné jednotlivé zaznamenávané položky deaktivovat. Více událostí od stejného kontaktu přitom není shrnováno do jedné položky, což poněkud snižuje přehlednost.
V historii je ukládána veškerá komunikaceZáložka Klávesnice pochopitelně nabízí číselník pro zadávání telefonních čísel. Lze skrze něj také vyhledávat v kontaktech, nicméně proti konkurenci probíhá hledání pouze v prvních písmenech jména (nebo příjmení – podle toho, co máte nastavené jako první), ne kdekoli. Například volba 526 tak nabídne pouze Jany a Kamily, nikoli ale Blanky nebo tísňové volání.
Přes číselník (zde klávesnici) je možné hledat v kontaktechKonečně pod záložkou Oblíbené najdete ty kontakty, které jste si označili hvězdičkou a dále ty, s nimiž nejčastěji komunikujete.
Fotoaparát
Fotoaparát nabízí jako výchozí rozlišení 3,2 Mpx, konkrétně snímky o rozměrech 2048 x 1536 px. Kromě toho jsou k dispozici ještě režimy 2 Mpx (1600 x 1200), 1,3 Mpx (1280 x 960) a 0,1 Mpx (320 x 240). Aplikace samotná doznala celé řady změn, ty jsou ale spíše kosmetického charakteru. Zajímavá je rychlá volba jednoho ze čtyř režimů – kromě tradičního pořízení jednoho snímku je k dispozici detekce úsměvu, vytvoření panoramatické fotografie a série snímků v rychlé sekvenci až devíti fotek, které se uloží na kartu až po uvolnění spouště (takto pořízené obrázky ale mají rozlišení jen 320 x 240 px). Nastavit můžete jednu z jedenácti scén (např. úsvit, západ slunce, sport, noc, interiéry), k dispozici je až 3x digitální zoom a režim makro. O snaze o jistou profesionalitu svědčí například možnost vybrat jeden ze tří způsobů ostření (na střed, na bod a dle matice). Fotíte-li tam, kde by se fotit nemělo, jistě oceníte možnost vypnutí zvuk spouště.
Režimy fotografování
Nabídka scénických režimů
Nabídka scénických režimůKvalita snímků – zejména s ohledem na cenovou hladinu, ve které se Gio pohybuje – poměrně příjemně překvapila. Barvy jsou živé (někdy možná až moc), syté, detaily solidně prokreslené. Samozřejmě od foťáku v telefonu za pět tisíc korun nejde čekat zázraky, takže je nutné občas počítat například s přepaly. Velmi nás překvapilo makro – na vzdálenost 6 a 8 centimetrů dokázalo sejmout tisícikorunovou bankovku s detaily, jaké jsme u mobilního telefonu pravděpodobně ještě neviděli. Nemůžeme při této příležitosti nevzpomenout na LG Optimus 2X, kterému se na stejnou vzdálenost podařila jedna fotografie ze čtrnácti.
Významné plus připisujeme také za rychlost fotoaparátu. Zatímco u LG Optimus 2X bylo nutné čekat na pořízení dalšího snímku až pět sekund, Gio je připraveno na další focení zhruba po vteřině.
Ukázkové fotografie
Ukázkové fotografie můžete zhlédnout v galerii na Picasse.
Přizování videí je, co se týká možností, o poznání chudší. S maximálním rozlišením 320 x 240 px díru do světa kinematografie určitě neuděláte, ale na zachycení pohyblivých obrázků pro Facebook to může stačit. Za dobrých podmínek kamera snímá kolem 14 až 15 snímků za sekundu, se zhoršujícím se osvětlením klesá až k osmi snímkům, což už je spíše rychle promítaná slideshow než video. Navíc za těchto podmínek dochází i k viditelnému posunu barev.
Aplikace pro natáčení videí je jednodušší než fotoaparátUkázková videa
Ukázkové video ze Samsung Galaxy Gio
Ukázkové video ze Samsung Galaxy Gio
Ukázkové video ze Samsung Galaxy Gio
Multimédia
Aplikace Hudba uživatele Androidu ničím nepřekvapí; poradí si s formáty MP3, AAC, AAC+, e-AAC+, AMR a MIDI. Na třech záložkách nabízí nalezené skladby seřazené buď podle jejich názvu, jména interpreta, nebo alba. Na čtvrté záložce si pak můžete vytvářet vlastní seznamy. Přehrávač umí hrát zvolené písničky v náhodném pořadí a opakovat všechny nebo jen aktuální skladbu. V nastavení se schovává dvanáct předdefinovaných možností ekvalizéru (manuální režim ale chybí) a zapnutí režimu 5.1 pro sluchátka.
 Písničky roztříděné podle interpretů |
 Přehrávání písničky |
Video přehrávač by měl zvládat kodeky H.263, H.264 a MPEG4. S videem AVI ve formátu Xvid si ale neporadil, takže chcete-li na telefonu sledovat své oblíbené seriály, budete muset vyzkoušet alternativní přehrávače z Marketu.
FM rádio vyžaduje připojení sluchátek, které používá jako anténu. Samozřejmě nechybí automatické ladění rozhlasových stanic a možnost uložit si čtveřici oblíbených do paměti (v té pak lze stanice přejmenovávat). Aplikace umí zobrazit RDS informace a zvládá také přehrávání přes hlasitý reproduktor.
FM rádio se docela povedloV nabídce nechybí ani přístup k internetovému video portálu YouTube, ze kterého můžete nejen konzumovat, ale také nahrávat vlastní videa přímo z telefonu.
Nechybí přehrávač videí z YoutubeSoftwarová výbava
Provedení většiny programů je identické, jako na jiných telefonech s Androidem. Budeme se tedy věnovat jen těm, které jsou navíc, nebo jež Samsung nějak výrazněji upravil.
Aplikace nainstalované v Galaxy GioHodiny jsou poměrně velkým překvapením – stejné jsme viděli například na LG Optimus One a 2X. Kromě zobrazení času a aktuálního počasí je jednou z funkcí přehrávání obrázků. Pokud tedy bude k Samsungu Gio dostupná kolébka, bude možné telefon použít jako fotorámeček. Možnosti budíku jsou obvyklé – nastavit lze samozřejmě čas, dále dny, kdy se má buzení opakovat, melodii a vibrace.
Hodiny mohou v režimu galerie zastoupit fotorámečekKalendář kromě obligátních čtyř pohledů (měsíční, týdenní, denní a agenda, zde přeložená jako Program) nedovoluje nastavení výchozího zobrazení. Proti Samsungu Galaxy 3 je ale vidět jedno vylepšení: aplikace si pamatuje, který kalendář jste použili jako poslední a nabízí ho jako výchozí při plánování další schůzky. Odpadá tak nutnost při každém zadávání nové události přenastavovat kalendář, do kterého se má uložit. Bohužel některé detaily stále nejsou dotaženy zcela k dokonalosti – pro přepnutí pohledu je nejprve nutné stisknout klávesu Menu, pro vytvoření nové položky budete muset tapnout dokonce dvakrát. V tomto směru je o krůček dál Vodafone 845, nebo alternativní Business Calendar Free.
 Měsíční pohled na kalendář |
 Týdenní pohled na kalendář |
 Denní pohled na kalendář |
 Kalendář v režimu agendy |
Poznámky jsou poměrně pěkně zpracované (nápadně se podobají těm z iPhone). Kromě možnosti rozlišení barvou je lze odeslat třeba e-mailem nebo SMSkou.
Poznámky se nápadně podobají podobné aplikaci z iPhone 3GAllShare je aplikace pro přehrávání multimediálního obsahu na zařízení s podporou DLNA. Můžete si tak například prohlížet vyfocené snímky nebo natočená videa na televizi.
Aplikace AllShareSocial Hub sdružuje na jednom místě SMS zprávy, e-maily, Facebook, Twitter a MySpace. V našem případě ale i přes normálně fungující synchronizaci telefonu s účtem Google zobrazoval pouze přijaté SMS.
Moje soubory zastupuje jednoduchý správce souborů, nabízející jen základní funkce, jako mazání, přesun, kopírování, přejmenování a zobrazení podrobností souborů a složek. Jednotlivé soubory je možné kromě uvedeného ještě sdílet, tj. odeslat například e-mailem nebo na sociální sítě. Pokud byste se ale chtěli podívat i jinam než na paměťovou kartu, případně očekáváte-li od „průzkumníka“ nějaké další funkce, opět vás odkážeme na Android Market. Samozřejmě pro základní operace se soubory a složkami tato aplikace stačí.
Kalkulačka doznala jen vizuální změny, nabízí tedy základní početní operace a pokud odsunete klávesnici do strany, dostanete se k několika dalším pokročilejším funkcím.
Kalkulačka je jen minimálně upravenáSamsung Apps je pokusem výrobce o alternativu k Android Marketu. Nutno dodat, že hodně slabou alternativou – po aktualizaci na poslední verzi jsme zde našli jednu jedinou aplikaci.
 Samsung Apps kromě efektní animace… |
 …v podstatě nic nenabídnou |
Diktafonu dali Korejci slušivější kabátek, jinak ale nabízí totéž, co tatáž aplikace na jiných Androidech – tedy zaznamenání a přehrání zvuku, zachyceného mikrofonem.
Diktafon dostal slušivý kabátekNepříliš často je v základní k vidění Správce úloh. Na Giu ho najdete a nutno říci, že se povedl. Na záložce Aktivní aplikace zobrazuje běžící programy, včetně informace o využití paměti a procesoru, přičemž je možné aplikace ukončovat jednotlivě nebo všechny najednou. Na kartě RAM se můžete podívat, jak je na tom telefon s operační pamětí, na další pak najdete grafické zobrazení obsazeného místa v interní paměti a na paměťové kartě.
 Přehled aktivních aplikací |
 Kolik RAM je volné? |
 Souhrnný pohled |
V nabídce najdete ještě aplikace Galerie, Prohlížeč, E-mail, Market, GMail, Mapy (plus Latitude, Navigace a Místa), Talk, ThinkFree Office, Voice Search a Zprávy a počasí, které jsou zcela shodné s těmi, jež jsme popsali v recenzi LG Optimus 2X. Pokud tedy chcete vědět, co od nich můžete čekat, odkážeme vás tam.
Resumé
Samsung Galaxy Gio je cenou, výkonem i výbavou telefonem střední třídy. V mnoha směrech je srovnatelný s LG Optimus One, kterému je zejména z hlediska výkonu více než důstojným konkurentem. Praktické používání a syntetické testy ukázaly, že s rychlejším procesorem lze i s grafickou nadstavbou dosáhnout lepších výsledků přes o 25 % menší operační paměť, což je poměrně velkým překvapením. Příznivce této značky patrně potěší design, na který jsou zvyklí, odpůrci naopak budou kritizovat tvrdé plasty a stále stejný vzhled.
Jediným skutečně vážným problémem, na který jsme během týdenního testování narazili, bylo zamrzání, ke kterému docházelo v průměru jednou denně a jediným způsobem, jak přivést Gio zpět k životu, bylo vyjmutí baterie. Samozřejmě nevylučujeme, že se mohlo jednat o problém vyvolaný některou z nainstalovaných aplikací, ale to by nebylo spravedlivé – LG Optimus One se stejnou sadou programů nezamrzá. Stejně tak je možné, že se jednalo o problém jednoho konkrétního kusu. V každém případě to byla ale poměrně nepříjemná závada.
Celkově vzato, uvážíme-li poměr cena/výkon, musíme konstatovat, že Galaxy Gio nabízí „hodně muziky za relativně málo peněz.“ Zcela jistě bude dobrou alternativou například k LG Optimusu One, HTC Wildfire nebo Sony Ericsson Xperia X10 mini pro.
Klady
- dobré dílenské zpracování
- svižné reakce
- dobrý výkon v benchmarcích
- 2 GB microSD karta
- podpora 802.11 n
- předinstalovaná klávesnice Swype
- velmi dobré makro
- rychlý fotoaparát
Zápory
- GPS
- datový kabel a nabíječka jsou zvlášť
- provedení z tvrdých plastů
- chybějící vibrační odezva při stisku senzorických kláves
- nechráněná optika fotoaparátu
- instalace ovladačů
- detekce stavu akumulátoru
- některé texty se nevejdou do tlačítek
- chybí podpora pro videa Xvid
- občasná nemožnost připojení k WiFi
- zamrzání
Foto: Valérie Kiliánová
Jana Skálová
Libor Foltýnek
Komentáře (65)
Přidat komentář