Jak na lepší fotky? Nebojte se nastavení fotoaparátu ve svém telefonu! [návod]

android_fotky_ico

Prakticky všechna zařízení s Androidem, ať už se jedná o telefony nebo tablety, disponují přinejmenším jedním fotoaparátem. Kvalita pořizovaných fotek závisí na mnoha faktorech: kromě čipu a optiky také na softwaru a nastavení. Cílem tohoto průvodce je ukázat vám některá základní nastavení, s jejichž pomocí můžete získat o něco lepší snímky, než když budete „cvakat na automat.“ Samozřejmě nečekejte, že pouhým nastavením několika hodnot začnete pořizovat obrázky, které nerozeznáte od fotek z digitální zrcadlovky – k tomu chybí mobilům příslušná hardwarová výbava. Můžete ale své fotky posunout alespoň o nějaký ten krůček k dokonalosti.

Když budete vědět o základních nastaveních o trochu více, určitě získáte lepší obrázky v různých komplikovaných podmínkách než při použití výchozích nastavení. A co je na tom nejlepší? Že je to vlastně docela snadné!

Pro účely tohoto článku jsme použili aplikaci Fotoaparát v telefonu Sony Xperia Z3, nicméně přinejmenším všechny zde probírané možnosti nastavení poskytují asi všechny programy pro pořizování snímků (jen je najdete v jinak uzpůsobené nabídce).

Většina zařízení nabízí nastavení hodnot od -2 do +2 s krokem po 1/3, 0,5 či jedné.

Hodnota expozice

Expozice je měření světla v závislosti na rychlosti závěrky, clony a osvětlení. Hodnota expozice je expozice vyjádřena jako číslo, které je založené na rychlosti závěrky a clony. Znamená, že bez ohledu na to, jakou hodnotu clony nebo rychlosti závěrky nastavíte, bude výsledek pod stejným osvětlením vypadat stejně. Expoziční hodnota je nezávislá na nastavení ISO.

Podle Wikipedie je „Hodnota expozice (EV) definována jako nulová při času 1 s a cloně f/1.0. Měří se na záporné logaritmické stupnici o základu dvě – zvýšení o 1 EV tedy odpovídá polovině propuštěného světla.“

Na zařízeních s Androidem není možné nastavit clonu a ve většině případů nemá uživatel možnost ovlivnit ani rychlost závěrky. V případech, kdy nemůžeme změnit okolní osvětlení, je řešením právě možnost změny expozice.

Nastavení hodnoty expozice je zpravidla provedeno v podobě posuvníku Nastavení hodnoty expozice je zpravidla provedeno v podobě posuvníku

Nastavení hodnoty expozice je zpravidla provedeno v podobě posuvníku, který můžete posouvat ke kladným, nebo záporným hodnotám. Posunem do kladných hodnot bude fotografie světlejší, naopak směrem „do mínusu“ snímek ztmavíte. Příliš vysoké hodnoty ale vedou také ke zvýšení šumu ve snímcích a výsledný obrázek tak nemusí vypadat příliš dobře. Doporučujeme tedy s tímto nastavením pracovat co nejjemněji.

 

 

Citlivost (ISO)

ISO je citlivost fotoaparátu na světlo. Čím nižší je číslo, tím méně je snímač citlivý na světlo, naopak čím je hodnota vyšší, tím je citlivější je na světlo. Na digitálních fotoaparátech, včetně těch v mobilních telefonech, se mění úpravou zisku signálu do a ze snímače. Pro naše potřeby stačí, když budete vědět, že čím více světla máte, tím nižší číslo ISO potřebujete k získání dostatečně ostrého obrázku. Nižší hodnota je lepší, protože zvýšení citlivosti se projeví také větším šumem ve snímcích. Vyšší hodnoty tak využijete především při fotografování ve slabém osvětlení, nebo při fotografování pohybujících se objektů. Zkuste se ale raději držet v nejnižších hodnotách, které zajišťují hezčí fotky s menším obsahem digitálního šumu.

Obvyklé hodnoty ISO jsou 100, 200 a 400. Dle Wikipedie „Dvojnásobná citlivost snižuje potřebný expoziční čas na polovinu. Tedy při dvakrát větší citlivosti (filmu, snímače – CCD, CMOS) stačí pro stejnou úroveň expozice pouze polovina dopadajícího světla. Při zdvojnásobení citlivosti beze změny množství dopadajícího světla tedy můžeme zkrátit expoziční čas na polovinu – a tím snížit rozmazání pohybu ve focené scéně, nebo zvýšit clonu o jedno clonové číslo – tím se adekvátně zvýší i hloubka ostrosti.“

Vyvážení bílé

Určitě jste si všimli, že různá osvětlovací tělesa vydávají odlišnou barvu světla. Barvu světla označujeme jako „teplotu“ (proto se používají výrazy jako „studená bílá“ či „teplá žlutá“) a například odstín přirozeného slunečního světla se pohybuje mezi 5500 a 6500 K (Kelvinů). Světlo nižší teploty inklinuje ke žlutým odstínům, vyšší naopak k modrým. Lidské oči ve spojení s mozkem dokážou zpracovat informaci o okolním osvětlení do určité míry automaticky, takže i pod lampou, vyzařující modré světlo, automaticky rozpoznáváme například bílou barvu. Fotoaparáty a tím pádem i ty v mobilních telefonech mají ale o něco těžší situaci. Když například pořídíte snímek pod chladnou bílou zářivkou, bude mít výsledná fotografie namodralý nádech. Při focení scény osvětlené svíčkou budou snímky pro změnu nažloutlé.

Různá osvětlovací tělesa vydávají odlišnou barvu světla Různá osvětlovací tělesa vydávají odlišnou barvu světla

Právě proto je zde možnost nastavení vyvážení bílé. V základním provedení nabídne několik různých typů osvětlení, ze kterých zvolíte to, jež nejlépe odpovídá okolním podmínkám. Pokročilejší fotoaparáty pak umí takzvaně „vyvážit bílou“ zaměřením bílé plochy (například listu papíru). Rozdíly ve fotkách bez nastaveného a s nastaveným vyvážením mohou být přitom doslova propastné, takže doporučujeme této volbě věnovat pozornost.

 

 

Poměr stran

Poměr stran je zapisován jako zlomkem (16:9, 4:3), který vyjadřuje vzájemné proporce šířky a výšky snímku (první číslo vždy vyjadřuje šířku, druhé výšku). Poměr stran přitom zůstává stejný, bez ohledu na to, jaké jednotky měření používáme: obrázek čtyřicet centimetrů široký a třicet centimetrů vysoký má poměr stran 4: 3, stejně jako fotka s rozlišením 1024 x 768 obrazových bodů.

Volba poměru stran je zcela na vás. Nejčastější možnosti, které pravděpodobně najdete na vašem telefonu, jsou 16:9 a 4:3. V případě 16:9 jde o širokoúhlé snímky, které si dobře prohlédnete nejen na displejích telefonů, ale také na většině současných LCD monitorech a televizích. Poměr 4:3 je naopak vhodnější pro tisk, nicméně většina fotolabů si dnes poradí i s fotografiemi s poměrem stran 16:9. Záleží tedy především na vašem osobním vkusu a následných plánech na využití pořízených fotek.

Ukládání zeměpisných souřadnic

Ukládání zeměpisných souřadnic neboli „geotagging“ spočívá v uložení informace o poloze, kde byla fotografie pořízena, do oblasti popisných metadat (tzv. EXIF). S těmito údaji lze pak zpětně dohledat, kde byl snímek vyfocen a s pomocí dalších aplikací provádět i další zajímavé věci – například zobrazit mapu s místy, kde jste fotili. Na druhé straně ale mohou být tyto údaje zneužitelné, takže doporučujeme zapnutí či vypnutí této možnosti zvážit. Zejména v případě dětí bychom se přimlouvali za deaktivaci tohoto nastavení.

 

Zeměpisné souřadnice umí z fotky vyčíst například prohlížeč XnView Zeměpisné souřadnice umí z fotky vyčíst například prohlížeč XnView

Úložiště pro fotografie

Jestliže máte telefon s paměťovou kartou, pak můžete v aplikacích pro pořizování fotek nastavit, aby jako úložiště používaly právě ji. Toto nastavení lze kdykoli změnit, nicméně ukládání snímků na kartu je vhodné zejména s ohledem na limitovanou interní paměť telefonu. Obzvláště důležité je toto nastavení pro videa, která mohou nabývat velikosti v řádech stovek megabajtů či jednotek gigabajtů. Většina aplikací pro zobrazování obrázků a videí pro Android přitom nebude mít problém fotky uložené na kartě najít.

Zájemcům o lepší fotky na Androidu doporučujeme také náš starší článek 10 praktických tipů a triků pro fotografování s Androidem.

Inspirováno článkem A beginners guide to Android photography settings Jerryho Hildenbranda ze serveru Android Central.

Karel Kilián
O Autorovi - Karel Kilián

Karel Kilián je zkušený technický redaktor a copywriter s bohatou praxí v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jeho kariéra začala na pozici prodavače, odkud postupně… více o autorovi

Mohlo by vás zajímat

Komentáře (16)