Vivo V50 recenze: Stylová evoluce s výbornou výdrží a Zeiss fotoaparáty

Zbrusu nové Vivo V50 na první pohled vychází z předešlé generace se kterou sdílí nejen hlavní designové rysy, ale především také většinu parametrů. To ale neznamená, že by se nemohlo jednat o zajímavý smartphone. Novinka si zachovává lákadlo v podobě fotoaparátů s puncem Zeiss, zvětšila se zde baterka a pro mnohé bude vítaným vylepšením i absence po bocích výrazně zakřiveného displeje.

Balení bez adaptéru, zato ale s krytem

Vivo, bohužel, již také patří mezi výrobce redukující obsah balení svých smartphonů o napájecí adaptér. Pokud tak budete chtít využít maximální rychlost 90W nabíjení a rozhodnete se pořídit originální adaptér, počítejte s dodatečnou investicí okolo 600 Kč. Alespoň že výrobce neopomněl přibalit ochranný kryt. Navíc nejde o levný, průhledný kryt jako třeba u vlajkového Vivo X200 Pro, nýbrž o kvalitnější, tmavě šedý obal s matným povrchem. Jen tedy v tomto konkrétním případě mi vadila krytka na USB konektor, která se špatně vytahuje a zavazí.

Stylovka podruhé

Nové Vivo V50 na první pohled designově vychází ze svého předchůdce a žádné velké novinky v tomto ohledu tak nepřináší. Přesto jde stále o poměrně stylový kousek s výrazným modulem fotoaparátů svým tvarem vzdáleně připomínajícím klíčovou dírku. Pozornější oko pak novinku od předchůdce rozezná díky většímu kruhu s přisvětlovací LED. Díky dostatečně zaobleným hranám na zádech se pak telefon pohodlně drží. Škoda jen, že rám je stále jen plastový s lesklým povrchem, který působí poměrně lacině a zbytečně kazí jinak výborný dojem z dobře zpracované stylovky.

Oproti tomu krycí sklo chránící displej doznalo od minula vylepšení a namísto Schott Xensation Alpha je zde sklo Diamond Shield vyvinuté v kooperaci Vivo – Schott. Zlepšení bylo údajně dosaženo především v odolnosti vůči pádu, kde by si novinka měla vést až o 50% lépe. Zajímavé je, že zatímco námi testovaná černá (ano skutečně ji tak výrobce označuje) má záda z plastu, fialová a modrá verze by měla používat sklo. Vhod pak rozhodně přijde i zachovaná zvýšená odolnost s certifikací IP68/IP69 díky které Vivo V50 odolalo i vystavení vodním tryskám směřujícím na telefon ze všech úhlů.

Bez zahnutých hran i vysokého rozlišení

Displej, narozdíl od spousty dalších parametrů, nezůstal identický s předešlým modelem. Pokud byste ale čekali, že zde došlo pouze ke zlepšení, zklamu vás. Namísto QHD+ jsme totiž tentokrát dostali „pouze“ FullHD+ 6,77″ panel u nějž klesla jemnost obrazu z 453 na 388 pixelů na palec. V praxi nejde o nijak drastickou změnu, při detailnějším pohledu je ale rozdíl rozpoznatelný. Naopak velké plus si však displej odnáší za absenci výrazného bočního zakřivení, namísto toho je pouze mírně zaoblen po všech stranách což je mnohem praktičtější pro každodenní používání, zejména pokud preferujete ovládání gesty.

Panel dále nabízí 10bit barevnou hloubku a podporu HDR10+, na Dolby Vision se bohužel ani letos nedostalo. Maximální jas činí až 4500 nitů, celoplošně však displej zvládá 1300 nitů což rozhodně není špatná hodnota, přesto mi ale pocitově přišlo, že například displej Vivo X100 Pro je se 1400 nity celoplošně v přímém porovnání na slunci neúměrně lépe čitelný. Pochválit pak musím obnovovací frekvenci obrazu 120 Hz, kterou umí Vivo V50 využít nejen napříč systémem a vlastními aplikacemi, ale také prakticky ve všech aplikacích třetích stran. Škoda jen, že displej nenabídne variabilní obnovovací frekvenci, využívat dokáže regulaci pouze ve čtyřech stupních.

Čtečka otisků v displeji

U telefonu v této cenové kategorii pochopitelně nesmí chybět ani čtečka otisků prstů ukrytá v displeji. Konkrétně v případě Vivo V50 se jedná o optickou čtečku, jejíž kvalitu bych shrnul jedním slovem jako průměrnou. Rychlost i přesnost rozpoznávání otisku odpovídá dané kategorii – odemknutí telefonu zabere něco málo přes vteřinu a že jsem musel prst přiložit opakovaně se mi stalo opravdu jen výjimečně. Jen škoda, že je čtečka umístěna tak nízko, to je ale bohužel problém drtivé většiny dnešních smartphonů.

Zvuk ani haptika neoslní

Vivo V50 nabídne stereo reproduktory, kdy funkci druhého hlasitého reproduktoru zastává telefonní sluchátko. Přesto není stereo efekt vyloženě špatný, byť jistá nevyváženost zde znát je. Pochválit mohu vysokou maximální hlasitost, avšak to je tak vše. Při hlasité prezentaci převládají hluboké tóny což má za následek potlačeni vokálů, které pak nejsou příliš jasné a srozumitelné. Celkově pak zvuk působí poměrně mělce a o mnoho lepší to není ani u haptické zpětné vazby, která je nevýrazná, nepřesná a celkově odpovídá spíše mnohem levnějším telefonům.

Snapdragon 7 Gen 3 opět na palubě

Ani “pod kapotou” nedošlo u Vivo V50 k žádným změnám. Telefon opět angažuje osvědčený Qualcomm Snapdragon 7 Gen 3 spoléhající na procesor o čtveřici výkonných Cortex-A715 a čtveřici úsporných Cortex-A510 jader. O grafiku se zde stará čip Adreno 720. Z pohledu výkonu čipsetu zde popravdě žádný velký problém nevidím. Co je ale z mého pohledu velká škoda, že výrobce zůstal u pomalých UFS 2.2 pamětí, které jinak schopný čipset drží trochu zpět. Testovaný kousek pak nabízí štědrou porci 12 GB RAM a 512GB úložiště.

Z pohledu bezdrátové konektivity zde pak nic zásadního nechybí. Trochu škoda je absence Wi-Fi 7, nebo alespoň 6e, nicméně v této cenové kategorii lze Wi-Fi 802.11ax brát jako standard zrovna jako přítomné Bluetooth 5.4 nebo plnou skvadru geolokačních služeb zahrnující GPS, BeiDou, GLONASS, Galileo, QZSS, NavIC. Ani USB-C konektor žádné překvapení neskýtá a je spřažen s pomalým USB 2.0 řadičem.

Herní výkon a benchmarky

Použitý čipset se nezalekne ani náročných her. Na telefonu jsem zkoušel například populární RPG v otevřeném světě Genshin Impact které se i na druhé nejvyšší nastavení drží bezpečně nad hranicí 40 snímků i v náročných scénách. Výsledky benchmarků si pak můžete prohlédnout níže.

Vivo V50 benchmarky:

• AnTuTu Benchmark v10 – 901 112 bodů
• GeekBench 6 Single-core – 1 137 bodů
• GeekBench 6 Multi-core – 3 139 bodů
• 3DMark Wild Life Extreme – 1 482 bodů
• AnTuTu Storage test čtení – 1 056 MB/s
• AnTuTu Storage test zápis – 968 MB/s

FuntouchOS 15 na palubě

Jak je již u globálních modelů Vivo zvykem, na dané trhy přicházejí s nadstavbou FuntouchOS, která se oproti čínskému OriginOS poměrně výrazně liší co do umírněnějšího grafického stylu, tak i množstvím softwarových vychytávek. Přestože zatím nejnovější FuntouchOS 15 běžící nad stejně číslovaným systémem Android udělalo řadu kroků vpřed, na velkou část konkurence se stále ještě v některých ohledech nedotáhlo. Předně vizuální styl na mě stále působí poměrně archaicky. Především některá menu zaplavená nepřehledným textem působí značně zastarale. Notifikační oblast s rychlými přepínači se rovněž drží již roky zaběhnutého stylu a nenabízí ani alternativní design a také třeba možnosti úprav zamykací obrazovky jsou spíše základní.

Rozhodně však nemohu FuntouchOS 15 jen kritizovat, snahy o jeho zlepšení a modernizaci zde rozhodně vidět jsou a navíc Vivo v poslední době překvapuje poctivou softwarovou podporou – ostatně loňská vlajka Vivo X100 Pro vypálila s rychlostí aktualizace na Android 15 konkurenci rybník. Také Vivo V50 dostalo za dobu mého dvoutýdenního testování hned dvě aktualizace s opravami a v případě druhé i upgradem bezpečnostních záplat na dubnovou verzi. Dalším plusem je jednoznačně fakt, že nadstavba obsahuje jen velmi málo bloatware. Co se optimalizace týče, zde bych na školní stupnici telefon hodnotil dvojkou. Po drtivou většinu času telefon běží krásně plynule a rychle, jednou za čas se ale drobného, sotva postřehnutelného zaváhání dopustí. Navíc animace, ačkoli oproti starší verzi nadstavby již vylepšené, nepůsobí tak plynule jako například u Xiaomi či Huawei, kteří jsou v tomto ohledu aktuálně na špici.

Baterie jako rozdílový parametr?

Největšího meziročního skoku se dočkala baterie. Vivo zjevně hodlá čím dál více sázet na moderní křemíko-uhlíkové (Si/C) baterie a to i u střední třídy. Již loňské Vivo V40 nabídlo tento typ baterie, a již tehdy s nadstadardní kapacitou 5 500 mAh, avšak testované Vivo V50 tuto laťku ještě trochu posouvá a to na rovných 6 000 mAh. Vzhledem k displeji s nižším rozlišením a jinak stejnému hardwaru tedy lze očekávat citelný posun ve výdrži na jedno nabití. Jak je to ale v praxi?

Já jsem se běžně dostával ke hranici 8 hodin aktivního používání na jedno nabití a s odřenýma ušima se tak při mém využití z V50 stal dvoudenní smartphone. V závislosti na konkrétním použití se tedy dá počítat s 30 až 60 minutami navrch oproti předchůdci. Drobného vylepšení se dočkala i rychlost nabíjení, která nyní využije až 90W výkon přes USB Power Delivery – znovu však opakuji, že adekvátní adaptér si musíte dokoupit zvlášť. Ten pak z 15 na 100 % zvládne energii doplnit za v průměru 46 minut a zcela vybitou baterii naplno nabije přibližně za 1 hodinu 10 minut. Na bezdrátové nabíjení se bohužel – opět – nedostalo.

Opětovná sázka na Zeiss

Vedle vlajkové řady X je právě vrchol nabídky řady V alias Vivo V50 jediný, který nabízí fotoaparáty s podpisem renomované společnosti Zeiss. Právě její logo vedle fotoaparátů na zádech telefonu značí že s Vivem spolupracovala na optice, portrétních režimech a v neposlední řadě i kalibraci postprocessingu u jednoho barevného režimu fotoaparátu. Při pohledu na specifikace fotoaparátů to pak na první pohled vypadá, že ani zde se meziročně nic nezměnilo, opak je však pravdou. Namísto snímače ISOCELL S5KGNJ od Samsungu totiž primární fotoaparát využívá snímač OmniVision OV50E. Ultraširokoúhlý fotoaparát pak i nadále spoléhá na snímač ISOCELL S5KJN1.

• Primární fotoparát – 50 MPx, f/1,9, velikost snímače 1/1.55″, pixely 1,0 µm, PDAF, OIS
• Ultraširokoúhlý fotoaparát – 50 MPx, f/2,0, velikost snímače 1/2,76″, pixely 0,64 µm, AF

Stejně jako v případě ostatních modelů Vivo s více režimy postprocessingu, také v případě Vivo V50 mi ve finále nejvíce imponuje právě režim Zeiss. Překvapivě pro mě však tentokrát není tou univerzální volbou, kterou bych nastavil a dále se o ni nezajímal. Pro živý režim jsem sice využití nenašel, neboť snímky z něj mi svým laděním a atmosférou připomínají trendy, které následovaly smartphony před několika lety. Jsou zbytečně přesvícené, přesaturované a nenacházím u nich atmosféru ani realističnost. Zato Zeiss režim působí svým barevným podáním někdy lehce vybledle, ale v kombinaci s tím jak režim pracuje kontrastem a vyvážením bílé získávají snímky svůj jedinečný styl. Texturovaný režim je opět silně stylizovaný a klade důraz na práci s výrazným kontrastem a barvami.

Primární fotoaparát

Barevné režimy tedy na jednu stranu nabízí velký potenciál a na druhou nutnost s nimi občas experimentovat pro získání toho nejlepšího snímku, vesměs ale nabízí velký potenciál. Troufnu si tvrdit, že většina uživatelů si zde najde styl, co mu vyhovuje nejvíc. Primární fotoaparát pak musím pochválit za špičkovou práci s vyvážením bílé. Trochu rozporuplné jsou pak detaily. Ne že by na snímcích vyloženě chyběly a musím ocenit, že fotoaparát nemá tendence je přeostřovat, na druhou stranu ale drobné detaily ale mají tendence se slévat. I u snímků za dobrého světla lze za určitých okolností pozorovat jemný šum. Nejde sice o nic strašného, co by zásadně ovlivnilo celkový dojem ze snímku, ale v tomto ohledu bych zde přece jen čekal o něco lepší výsledky.

Také je škoda, že se nedostalo na povrchovou úpravu Zeiss T* se kterou jsem se naposledy setkal při recenzování Vivo X200 Pro. Její schopnost zlepšit propustnost světla a redukovat odlesky protisvětla by fotoaparátům Vivo V50 slušela. V noci si pak fotoaparát vede líp, než bych podle zmíněného šumu na snímcích pořízených za dne čekal. Jistě, nějaké výtky vůči právě šumu by se našly, nicméně není to nic strašného. Naopak fotoaparát těží z dobře fungujícího vyvážení bílé a snímky tak působí vesměs přirozeně a nemáte z nich pocit, že je někdo nasvítil žlutým světlem.

Ten se trochu dostavuje až s použitím nočního režimu, který se na snímek snaží dostat co nejvíce světla a vytáhnout detaily takovým způsobem, až je přeostřuje. Dvojnásobný digitální zoom funguje dobře a není zde příliš co vytknout – ostatně tuto kategorii zvládají obstojně i výrazně levnější smartphony. Do úrovně 5x přiblížení jsou pak snímky za dobrého světla stále použitelné, byť zde je již citelná degradace kvality a prakticky jakýkoli fotoaparát s optickým přiblížením pochopitelně nabídne na první pohled lepší snímky.

Ultraširokoúhlý fotoaparát

Fotoaparát se 119° úhlem záběru patří bezesporu k tomu lepšímu, co v této kategorii nalezneme. Předně produkuje stejně barevně laděné snímky jako ten primární a to napříč všemi zmíněnými režimy. Snímky pak profitují také z velkého rozlišení snímače a přítomnosti automatického ostření. Rozhodně se zde tak nebudete potýkat s neostrými záběry nebo ztrátou detailů, které jsou zde na špičkové úrovni. Dokonce zde nepozoruji ani žádné artefakty způsobené digitální korekcí efektu rybího oka a byť zde není vyvážení bílé tak neomylné jako u u toho primárního, funguje na poměry ultraširokoúhlých fotoaparátů velmi obstojně.

Obstojný snímek zde dokážete vyloudit i v noci avšak již počítejte s větším množstvím šumu a absencí detailů zejména vzdálenějších objektů. Díky automatickému ostření je pak tento fotoaparát vhodný i pro pořizování makro snímků k čemuž jej telefon pochopitelně také využívá po zvolení dedikovaného makro režimu. Fotoaparát ostří přibližně od 5 cm a díky kvalitnímu snímači nabídne nejen ostré, ale i velmi detailní makro snímky absolutně nesrovnatelné s dedikovanými makro fotoaparáty využívajícími miniaturní snímače o žalostném rozlišení.

Video

Vivo V50 cena

Na našem trhu se Vivo V50 aktuálně prodává za 13 590 Kč s DPH přičemž jako bonus dostanete u vybraných prodejců v časově limitované akci také omílaný 90W adaptér, který ve standardním balení chybí. Pokud jste pak četli recenzi pečlivě a trochu se na současném trhu orientujete, patrně vám již došlo, že novinka od Viva se cenově rozhodně nepodbízí a v konkurencí nabitých vodách to nebude.

Závěr recenze Vivo V50

Vivo V50 je více než dobrý smartphone, nabídne skvělou výdrž baterie, pro každodenní používání dobře odladěný systém a v neposlední řadě taky stylový, dobře rozpoznatelný vzhled. Pro někoho by mohly být velkým tématem fotoaparáty. Ty možná ne vždy doručí stoprocentní technickou kvalitu – byť i ta je zde na vysoké úrovni – ale zato nabídnou obrovské možnosti hrát si. Ať už využijete přepínání režimů, nebo manuální korekci, fotoaparáty umí vykouzlit různě stylizované snímky, které je těžké si nezamilovat. Také musím ocenit přechod od po bocích výrazně zaobleného displeje k jen decentnímu zaoblení ze všech čtyř stran – byť displej si meziročně co do parametrů lehce pohoršil.

Na druhou stranu, vzhledem k ceně by to přece jen chtělo něco víc, než jen decentně inovovaný loňský model. V dané kategorii je totiž konkurence neúprosná a není úplně problém najít smartphone s vyšším výkonem nebo přinejmenším podobně schopnými fotoaparáty – nemluvě o tom, že někteří soupeři nabídnou i fotoaparát s optickým přiblížením. Pokud se vám tedy Vivo V50 líbí a jste ochotni akceptovat vyšší cenu, směle do něj, chybu určitě neuděláte. Pokud ale chcete za své peníze maximální výbavu, novinka od Viva patrně nebude pro vás.

Hodnocení redakce: 75 / 100

Zaujalo vás Vivo V50?

Za zapůjčení děkujeme společnosti Vivo.