7 věcí, které nás v Android hrách vytáčí!

Fast-Paced-Android-Games

Svět Androida se zamyslel nad seznamem nešvarů ve hrách, které nás, slušně řečeno, otravují.

Google si brousí zuby, že možná ještě tento rok bude na světě jedna miliarda aktivovaných zařízení s Androidem. A s celkem velkou jistotou můžeme tvrdit, že jen malé procento z celkového objemu prodaných telefonů a mobilů nikdy na své obrazovce nespatřilo zapnutou hru. Člověk je zkrátka tvor hravý, mobily jsou dostatečně výkonné a her, kterými si můžete ukrátit volnou chvíli, jsou doslova mraky. Každý pátek vás pravidelně informujeme o zajímavých titulech, ale bývá smutnou pravdou, že na jeden dobrý počin připadá deset špatných. Jistě, nikdo vás samozřejmě špatné hry nenutí kupovat, ale bohužel to pro vás minimálně znamená, že se v obchodě Google Play musíte probírat tunami balastu. Co kdyby se raději vývojáři zamysleli nad tím, jak uživatelům přinést lákavější tituly, než aby se zaměřovali čistě na finanční kalkul? Jasně, to by byl ideální svět. Zkusili jsme sestavit seznam sedmi neduhů současných her, takové svaté sedmero, kterého by se měl každý správný vývojář vyvarovat.

Je třeba uvést, že ne všechny hry obsahující tyto prvky jsou automaticky špatné! Avšak často se stává, že jedna gamesa přijde s dobrým nápadem a dalších deset ji prachsprostě okopíruje a navíc si často plácnou na čelo dvojnásobnou cenovku. Tak takhle ne, holenkové!

Google-Play2

Skryté poplatky, mikrotransakce

Dlouho jsme přemýšleli, čím seznam začít a nakonec padl los na mikrotransakce a skryté poplatky. Existuje něco horšího, než když nadšení z nápisu FREE/Zdarma u nové hry je prudce ochlazeno ledovou sprchou v podobě opulentního čudlíku vybízejícího k nákupu herní měny? Necháme uživatele namlsat a po hodince hraní mu vyždímeme kreditku. Mezi nejhorší taktiky patří placené cheatování. Je na vás nějaká potvora moc těžká? Chcete lepší akceleraci v autě? Máte dvě možnosti: Buď budete dalších 18 hodin trénovat a nebo se tady upíšete tomu sympaťákovi s rohy, ocasem a kopyty a on z vás za pár chechtáků udělá nesmrtelného poloboha. Druhá varianta není o nic lepší: My vás nenutíme nakupovat kredity, máte čas, rozmyslete si to. Vždyť se Flandersův dům bude stavět už jenom devět hodin, to vydržíte…

Nebudeme asi sami, kdo by raději za hru zaplatil rovnou klidně i 100-150 Kč, jen abychom nebyli nuceni si kupovat herní kredity za reálné peníze.

Příklady: The Simpons Tapped Out, Real Racing 3

the_simpsons_tapped_out

Klony slavných hitů

Jen si to představte. Společně s kamarády jste si založili malé herní studio, kde chcete ve volném čase dělat hry pro Android. Ale jak rychle zbohatnout? Nápady se nějak nedostavují, když tu se náhle objeví… ne nápad, ale trhák od jiného studia, po kterém se můžou uživatelé utlouci. Tiny Wings! Temple Run! Angry Birds! Wow, proč nás to nenapadlo dřív? Tak honem rychle, svezeme se na úspěchu nečekaného hitu. Je to snadné – změníme prostředí, takže místo džungle bude město a místo utíkajícího člobrdy tam práskneme auto, které nebude pronásledováno obrovským opičím monstrem ale policií. Rychle na to plácneme chytlavý název a pokud budeme mít kliku, ještě se svezeme na vlně popularity.

Netvrdíme, že takto nemůže vzniknout dobrá hra, ale upřímně řečeno: probírat se stopadesátým klonem Temple Run je vážně únavné a my s nadějí čekáme, že se někomu podaří notně “vydřeněné” žánry znovu zásadním způsobem oživit svěžími nápady. Problémem je tedy hlavně to, že v momentě, kdy jste odehráli dvě různé napodobeniny Temple Run, hráli jste vlastně všechny. Samozřejmě, je příjemné, že je na Google Play velký výběr a vy si díky tomu můžete zvolit hru s tématem, které je vám blízké. Bohužel tento způsob myšlení vývojářů má za následek, že se hromadí hry navzájem si podobné jako vejce vejci a chybí nám více originálních nápadů.

Příklady: Padesát klonů Slendera (Slendermana) z PC, variace na Doodle Jump a nenápadité klony Temple Run

Lze pro Slendera vymyslet ještě origiální název? Lze pro Slendera vymyslet ještě origiální název?

Zombíci

Jestliže existuje nějaké anabolikum ve světe herních témat, pak to musí být zombíci. Tihle úpící hnilobníci s odérem bezdomovce Smradupána, který s bezpečnou pravidelností okupuje sedačku uprostřed tramvaje tak, aby se nevábný pach šířil všemi směry, jsou univerzálním prostředkem na ozvláštnění jakékoliv hry. Poker? Pche, Zombie Poker je lepší! Piškvorky? Vyzkoušejte raději Nemrtvé Piškvorky, kde místo koleček umisťujete hlavy, zatímco křížky budou symbolizovány utrženými zkříženými pažemi. Můžeme pokračovat do zítra. Zombie Fotbal, Where’s my Zombie, Cut the Zombie… tímto jsem patrně vyčerpal týdenní kvótu na slovo zombie pro tento web, takže toho už raději nechám.

zombierider

Zatímco se tedy devadesátá léta nesla spíše ve znamení mimozemských invazí a démonů, je počátek třetího tisíciletí zasvěcen nemrtvým. Těžko říct, kdo tuhle vlnu zájmu nastartoval. Mohl to být Resident Evil z roku 1996 a jeho pár povedených pokračování? Každopádně se živých mrtvých v dohledné době určitě nezbavíme – což je tak trochu škoda, protože příliš mnoho nemrtvol většinou nevěstí nic dobrého. Dovolím si ale drobnou osobní vsuvku: Při práci na vlastní hře jsem dospěl do stádia, kdy jsem potřeboval nastavit jednoduchou umělou inteligenci fungující na principu “Následuj a zaútoč”. Šokujícím zjištěním bylo, že s dobrým enginem je toto práce zhruba na hodinku. Proč to zmiňuji? Na tomto principu totiž fungují nemrtví ve hrách zcela běžně. Jdi směrem k hráči a zaútoč. Žádné pokročilé techniky programování komplexní umělé inteligence netřeba.

Nehodláme tu rozhodně peskovat hry, které zombíky využijí k vybudování atmosféry, hratelnosti či zajímavého příběhu. Tyto odstavce spíš berte jako políček vývojářům, kteří nedostatek invence zaplácnou jednou samoúčelnou hnijící mrtvolou, které se v hrobu moc nelíbí a tak radši vyrazí nadlábnout se nějakého toho mozku. Dost možná toho vývojářského.

Otázka do diskuze – co vy a zombíci? Máte je rádi? Nebo jich máte plné zuby? Do jakého žánru se podle vás nemrtváci ještě nepodívali a mohli by? Sem s nápady na šílené zombie hry!

zombiecafe2

Nekompatibilita

Asi nemá příliš smysl nekompatibilitu rozebírat. Android je otevřeným systémem a tak není divu, že “každý pes, jiná ves”. Škála androidích zařízení je zkrátka obrovská. Najdeme tu brutální osmijádrová monstra, dvoujádrový mainstream i procesory od výrobců, o kterých neslyšel ani vyhledávač od Googlu. Jen tiše můžeme závidět majitelům iOS, kteří se nemusí (snad až na drobné výjimky způsobené například chybějící kamerou na prvním iPadu) podobnými záležitostmi zabývat. Funguje hra na tvém iPhonu? Pak na mém určitě také.

S Androidem však často narážíme na lakonickou hlášku “Aplikace není kompatibilním s vaším zařízením”. K vzteku je především to, že pokud si program do zařízení stáhnete jiným způsobem, dost často poběží bez sebemenších problémů. Zdravíme Microsoft a aplikaci SmartGlass!

Za špatnou podporu stovek a tisíců různých platforem nemůžeme však jednoznačně spílat vývojářům. Je to zkrátka daň za obrovský výběr tabletů a mobilů v nejrůznějších cenových hladinách.

A máte po legraci... A máte po legraci…

Vlezlá reklama

Reklamu má rád málokdo, ale je v mnoha případech nutná. Značná část různých projektů je na ziscích z reklamy přímo závislých a i když tedy lze chápat nelibost uživatelů a existenci programů pro blokování reklamy, je to stále palčivé téma. Rozhodně nemáme nic proti tomu, když šikovný vývojář dá svoji užitečnou aplikaci k bezplatnému stažení z Google Play a obdaří ji reklamním bannerem. Snad mu těch pár drobných získaných z Google Ads vynahradí hodiny strávené programováním. Většinou pak existuje i placená verze té samé aplikace, která otravný proužek odstraní. Co se nám ale moc nelíbí jsou obrovské celoobrazovkové reklamy, které na vás skáčou po ukončení každého levelu a upozorňují vás na další aplikace (často z pofidérních zdrojů), které by se vám mohly líbit.

Další mutace reklamních sdělení se nachází ve hrách, které mají určité procento obsahu pod zámkem a pokud jej chcete využít, musíte nasdílet předpřipravenou reklamní zprávu prostřednictvím některé ze sociálních sítí. Takhle se získávají “lajky” na Facebooku, přátelé. Hezky uživatele donutit. Obsah sice pak dostanete bezplatně, ale jde především o princip.

Příklady: FX Guru, Vector, různé hudební hry

reklama

Krkolomné ovládání

Jak se zlepšuje výkon mobilních zařízení a hry už v podstatě překonávají grafickou laťku druhého PlayStationu, čím dál tím více vývojářů má pocit, že právě teď nastala chvíle, kdy mohou na mobily začít sypat střílečky z pohledu první i třetí osoby, aniž by se předtím zamysleli nad tím, zda nám náhodou nebude chybět klávesnice a myš pro adekvátní ovládání. I já, jako majitel pěti konzolí, musím uznat, že tyhle mašinky nejsou na frenetické střílečky zrovna dělané. Když před vámi neustále uskakuje nepřítel a vy jej máte s minimální podporou zaměřování trefit, je to často k vzteku. V momentě, kdy se bavíme o svižné střílečce ovládané on-screen tlačítky na čtyřpalcovém displeji, dostáváme se do úplně jiného kruhu pekla. Nemálo graficky opulentních her, které “útočí na vizuál Xboxu 360” skončí jen jako demonstrace výkonu zařízení. A frustrace ze zlámaných prstů snažících se trefit titěrné ikony na obrazovce je často tím důvodem.

Z komplikovaného ovládání by si jeden zlámal prsty... Z komplikovaného ovládání by si jeden zlámal prsty…

Rozpor nastává v okamžiku, kdy se zeptáme, jaké ovládání je tedy vhodné? Mnoho velkých vývojářů bylo znechuceno hrami Tiny Wings či Dragon Fly! – a to z toho důvodu, že se v jejich očích jedná o degeneraci herních principů. Opakované ťukání jedním prstem na displej je prostě výsměchem hrám nabízejícím komplexní herní mechanismy. Velkému množství casual hráčů to však ke štěstí stačí.

I zde ale platí, že sto lidí, sto chutí. Pokud vás hra svým tématem a hratelností vážně chytne, pak vám drobné nepohodlí a prsty zakrývající obraz třeba tolik vadit nebudou. Krom toho – mluvíme o Androidu. Otevřený systém dovoluje připojení rozličných herních joysticků a gamepadů a nemálo her je i podporuje, tak proč na problém nevyzrát tímto způsobem?

Příklady: Max Payne, Shadowgun, Dead Space

dead-space-ea-android-action-game-image2

Ikonka s roztomilým zvířátkem = Hit!

Kdybychom to měli přehnat, řekneme, že nejstahovanější hry na Google Play mají buď v ikonce roztomilé zvířátko nebo v názvu slovo Zombie. Považte sami – Where’s My Water s krokodýlkem, ptačí Where’s My Perry, roztomilá zubatá příšerka z Cut the Rope, naštvaní ptáci z Angry Birds, nemrtví z Plants vs. Zombies, Into the Dead…

Jenže vtip je v tom, že náhledový obrázek, název a krátký popis většinou rozhodnou, zda si zákazník aplikaci koupí nebo ne. Ostatně, takhle nám to tluče do hlavy i náš šéf a má pravdu. První dojem si člověk udělá jenom jeden. Ani zde tedy nehodláme vývojáře pranýřovat za to, že hru o létání reprezentuje opeřenec nebo drak. Často se ale můžete setkat s gameskou, u které vám připadá, že celý koncept vznikl právě na základě roztomilého obrázku. Hele, nakreslil jsem praštěného psa, vypadá jak někdo z Looney Toons, co takhle ho obsadit do nějaké hry?

Nevím jak vy, ale já osobně mám často problém si z nabídky her vybrat tak, abych si nepřipadal jako předškolní děcko, když se na mě všude smějí infantilní obličejíky pejsků, kočiček, ovoce či pudinků.

Těch pestrobarevných ikonek je na jednoho redaktora Světa Androida až příliš... Těch pestrobarevných ikonek je na jednoho nebohého redaktora Světa Androida až příliš…

Resumé

Rozhodně nám nejde o to, abychom tady jako zapšklí dědkové hořekovali nad tím, jak jsou ty hry dneska špatné a že to vlastně ti vývojáři vůbec neumí. Naopak, jsme rádi, že aplikace na Google Play přibývají nebývalým tempem a především díky mobilním trhům jsme se vrátili do dob, kdy hru může téměř kdokoliv “spíchnout” na koleni doma v garáži. Tohle je velká šance pro mnoho talentovaných lidí, kteří by jinak velmi těžko sháněli peníze na projekty pro Windows, Xbox 360 či PlayStation 3. I profesionální herní enginy jsou dnes relativně finančně dostupné a příležitostem jsou dveře otevřené dokořán.

Článek jsme proto pojali spíše jako symbolické “ty, ty, ty!” směřované na zlobivé vývojáře, kteří do her snad z lenosti, snad z vypočítavosti, odmítají přidat byť i malé množství invence a raději se svezou na nápadech jiných, přičemž si za takovou vykrádačku ještě nechají zaplatit.

Nebudeme tedy tvrdit, že jsme snědli všechnu moudrost světa a že je náš seznam výčtem neomylných přikázání. Budeme rádi, když se k tématu vyjádříte v komentářích a třeba dáte za vyučenou vy nám, od toho tu přece diskuze je.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře (32)