5 mýtů o chytrých telefonech, kterým možná ještě věříte – 3. díl

5_mytu_1_ico

Po předchozích dvou článcích 5 mýtů o chytrých telefonech jsme pro vás připravili třetí pokračování, ve kterém hodláme vyvrátit další nepravdy a polopravdy, kolující kolem současných mobilních telefonů.

Dnes se podíváme na to, jak počet megapixelů fotoaparátu ovlivňuje kvalitu fotek, čím se od sebe liší Android na telefonech různých výrobců, povíme vám pravdu o “lagování” a padání aplikací, posvítíme si na benchmarky a zkusíme vyvrátit jeden z mýtů, týkající se vlivu automatického podsvětlení obrazovky na výdrž baterie.

Více megapixelů = lepší fotky

Tomuto tématu jsme se okrajově věnovali v prvním díle, nicméně věříme, že si zaslouží ještě svou samostatnou kapitolu. Je nesporným faktem, že vyšší číslo vypadá v propagačních materiálech, e-shopech a katalozích lépe – tedy přinejmenším z laického pohledu. V mnoha případech opravdu při porovnání dvou hodnot platí, že “vyšší znamená lepší.” Často je ale nutné brát ohled i na další aspekty.

Chcete příklad? Například není možné tvrdit, že vyšší kapacita baterie garantuje delší výdrž na jedno nabití. Na vybíjení akumulátoru se podílí několik faktorů, mimo jiné třeba velikost a rozlišení obrazovky, počet a rychlost jader procesoru, nebo optimalizace operačního systému. Není tedy výjimkou, že telefon s nižší udávanou kapacitou baterie vydrží i citelně déle než ten vyšší.

Tím jsme, jak doufáme, rozbili první mýtus – vyšší hodnota nemusí nutně znamenat “lepší.”.

Oklikou se tak vracíme k megapixelům, tedy jednotkám, označujícím v tomto případě počet obrazových bodů (pixelů), které umí snímač fotoaparátu zachytit. Jeden megapixel znamená, že zařízení je schopno zachytit obraz, skládající se z jednoho milionu obrazových bodů, tedy například v rozlišení 1024 x 1024 obrazových bodů. Taková Sony Xperia Z5 Compact dokáže pořizovat fotky v rozlišení 5520 x 4140 obrazových bodů. Prostým vynásobením tak zjistíte, že jde o 22 852 800 bodů, tedy 23Mpx fotoaparát. Například iPhone 6 má fotoaparát s rozlišením 8 Mpx, zatímco poslední telefony s Androidem se často nebojí překonávat hranici 20 Mpx, jak jsme před několika okamžiky sami viděli.

Vyšší počet megapixelů automaticky neznamená lepší fotky Vyšší počet megapixelů automaticky neznamená lepší fotky

Mýtus, tvrdící že více megapixelů respektive vyšší rozlišení znamená lepší fotky, se přitom netýká jen mobilních telefonů, ale stejně tak i digitálních fotoaparátů, kamer a dalších zařízení, zachytávajících obraz či video.

Vměstnávat stále více a více menších pixelů na stejně velký snímač však není vždy dobrým nápadem. Ve srovnání s 16Mpx fotoaparátem bude senzor stejné velikosti s 8 megapixely disponovat většími obrazovými body, které mohou zachytit více světla. Nejdůležitější ale je celková kvalita snímače, objektivu a software pro zpracování obrazu. I zde platí, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek, takže i jinak technicky kvalitní foťák může zcela degradovat následné softwarové zpracování snímků.

Pravdou tedy je, že počet megapixelů nevypovídá takřka nic o konečné kvalitě fotek! Nikdy nestačí jen porovnat dvě či více hodnot. V každém případě doporučujeme dívat se na recenze, ve kterých autor fotil daným zařízením, pročíst si názory odborníků a “projet” diskuzní fóra. Spoléhat jen na čísla v tomto případě skutečně není správné.

Android je na všech telefonech stejný

Prodejci zpravidla v propagačních materiálech uvádějí pouze verzi systému Android a zákazník tak může získat dojem, že například dva mobily s Androidem 5.0 Lollipop poskytnou identické prostředí, vlastnosti a funkce. Pravda by to byla pouze za předpokladu, kdyby výrobci systém nijak neupravovali – tedy pokud by instalovali na svá zařízení zcela čistý operační systém. Například Android 6.0 na Nexusu 6 bude nesporně téměř shodný s Androidem téže verze na Nexusu 6P.

Android je ale otevřený operační systém, což znamená, že jsou dostupné jeho zdrojové kódy a každý si je může upravit dle svých představ a potřeb. Výrobci toho využívají a upravují systémové prostředí především pomocí takzvaných grafických nadstaveb. Úpravy přitom mohou být relativně malé, jako například u Sony, nebo naopak poměrně radikální – zde může být příkladem Samsung. Pokud tedy položíte vedle sebe telefony HTC, Samsung, LG a další se stejnou verzí systému, určitě zjistíte, že grafické zpracování systému a nabízené funkce jsou zásadně odlišné.

https://www.youtube.com/watch?v=lHhjAp2hNfI

Lišit se může také softwarová výbava. Zatímco v Nexusech naleznete jen základní aplikace Google, třeba takový Samsung Galaxy Note je doslova napěchován řadou přidaných aplikací, zaměřujících se (nejen) na práci s dotekovým perem, ale i na jiné oblasti, kde smartphony nacházejí využití. Velcí výrobci obvykle instalují programy vyvinuté svým vlastním týmem vývojářů, zatímco ti menší častěji sahají k aplikacím vývojářů, kteří jsou za předinstalaci svého software ochotni zaplatit.

Pochopitelně pokud výrobce zkombinuje příliš “přeplácanou” nadstavbu a objemnou sadu aplikací spolu s nedostatečně výkonným hardwarem, projeví se tato skutečnost zhoršeno odezvou.

Chytré telefony se tedy od sebe liší nejen vzhledem prostředí operačního systému, ale také sadou předinstalovaných aplikací. Nemůžeme tedy říci, že Android je na všech telefonech stejný.

Android “laguje” a padá častěji než konkurence

V počátcích bylo Androidu často vytýkáno “zadrhávání” a další různé problémy, související s plynulostí a rychlostí odezvy. Objevovala se také tvrzení, že aplikace na Androidu padají častěji než na konkurenčních platformách. Nalijme si ale čistého vína: aplikace sem tam padají na každém systému, stejně tak jakýkoli systém občas vlivem zaneprázdnění zareaguje s viditelnou prodlevou. Potíže se přitom násobí v okamžiku vydání nové verze systému, a to především v případech, kdy vývojáři včas nepřipravili aktualizaci, nebo svůj program pod nejnovější verzí neotestovali.

Jeden z mýtů tvrdí, že aplikace na Androidu padají častěji Jeden z mýtů tvrdí, že aplikace na Androidu padají častěji

Existují studie, které tvrdí opak mýtu, o kterém hovoříme v nadpisu – například v roce 2012 Crittercism tvrdil, že aplikace na iOS padají častěji než na Androidu. O rok později ale musela ta samá firma konstatovat, že dle výsledků sledování končí běh programů pádem častěji na Androidu Jelly Bean. Lví podíl na tom přitom měla právě zmiňovaná chabá kompatibilita některých programů s novou verzí Androidu. Berme ale v potaz, že je velmi obtížné získat spolehlivé a nezávislé údaje na toto téma, takže je těžké porovnat obě platformy.

Samozřejmě nebudeme popírat, že aplikace na systému Android někdy skončí pádem – děje se tak ale na každé platformě. Je také nutné brát v úvahu, že ne ve všech případech se jedná o problém Androidu jako takového – na vině může být nedostatečný hardware, stejně jako chyba v kódu zhrouceného programu. Kvalitní zařízení však netrpí významně více “lagováním” nebo pády ve srovnání se zařízeními na jiné platformě. Je také třeba zdůraznit, že “kvalitní” nemusí nutně znamenat nejlepší specifikace.

Lepší skóre v benchmarku znamená vyšší výkon v praxi

Vraťme se nejprve do historie benchmarků, tedy aplikací, které nějakým způsobem měří a vyhodnocují výkon zařízení. V úplných počátcích hodnotily benchmarky výkon jedné či dvou komponent zpravidla na základě měření času, nutného k dokončení nějaké pevně specifikované úlohy. Později přibyly další faktory, jež aplikace testovaly, měřily a bodovaly. Dnešní benchmarky tedy zpracovávají postupně několik úloh, jež zatěžují různé komponenty systému. Každému výsledku přiřadí nějaké skóre, ze kterého pak pomocí (zpravidla nikde nepublikovaných metodik) počítají celkový výsledek. Pro rychlé porovnání může takové měření dostačovat.

Další z mýtů tvrdí, že lepší skóre v benchmarku znamená vyšší výkon v praxi Další z mýtů tvrdí, že lepší skóre v benchmarku znamená vyšší výkon v praxi

Zákazníci ale mají čísélka z benchmarků rádi, čemuž výrobci ochotně vyhověli. V létě 2013 pak vyplavala na povrch skutečnost, že někteří výrobci prováděli optimalizaci systému pro konkrétní benchmarkové aplikace. Ve výsledku telefony tímto krokem získaly o 5 až 10 % více bodů, což sice není mnoho, ale v očích té části zákazníků, která na benchmarky věří, se již mohlo jednat o zajímavý rozdíl. Mezi nejčastější techniky, jak zvýšit skóre zařízení v benchmarku, je spuštění testovací aplikace v režimu plného výkonu. Tak trochu to připomíná někdejší doby královny motoristického sportu formule 1, kde byl na kvalifikaci motor závodního vozu nastaven na nejvyšší výkon, zatímco do závodu vyjížděl v konfiguraci, v níž by měl vydržet až do konce.

Stejně, jako kvalifikační čas závodního vozu nemá v reálném světě vliv na to, jak rychle autem s motorem stejné značky dojedete do zaměstnání, i výsledky v benchmarcích jen minimálně korelují s tím, jak v reálném životě používají zařízení uživatelé. Benchmarky jsou prostě syntetické testy, probíhající pevně daným způsobem a jejich výsledky vypovídají jen a pouze o tom, jak daný test zařízení zvládlo, nikoli o tom, jak bude fungovat v běžném životě.

Automatické řízení úrovně podsvětlení obrazovky šetří baterii

Jak vlastně funguje automatické řízení úrovně podsvícení obrazovky? Na čelní straně zařízení (zpravidla nad obrazovkou) je senzor okolního světla. Ten detekuje intenzitu okolního osvětlení a software na základě těchto dat upravuje (snižuje/zvyšuje) úroveň podsvětlení.

Pokud tedy dojde ke změně intenzity okolního světla (například vyjdete z tmavé místnosti na jasné slunce či naopak), senzor okolního světla zachytí změnu situace a odešle signál, který je dále zpracován systémem. Ten následně rozhodne o zvýšení nebo naopak snížení úrovně podsvícení. Pokud tuto formu regulace deaktivujete, bude obrazovka “svítit” stále stejně intenzivně.

Kde je největší rozdíl? Jak v aktivitě senzoru, který v nějakém intervalu zjišťuje okolní situaci, tak v následných operacích, jako je vyhodnocení, reakce a přenastavení jasu, které si samozřejmě vyžádají nějaký čas procesoru a tím i dílek energie. V celkovém odběru zařízení sice tyto operace nebudou mít zásadní vliv na spotřebu baterie, ale pokud uvedenou funkci vypnete, maličký zlomek procenta možná i ušetříte.

Smartphony si umí řídit úroveň podsvětlení obrazovky s ohledem na okolní podmínky Smartphony si umí řídit úroveň podsvětlení obrazovky s ohledem na okolní podmínky

Samozřejmě je velký rozdíl mezi nastavením maximálního a minimálního jasu. Server Wired například ve svém testu v roce 2013 zjistil, že iPhone 4 s vypnutou datovou konektivitou vydrží na minimální jas běžet se zapnutou obrazovkou 6,5 hodiny, naopak s maximálním podsvětlením jen 3,5 hodiny. To je hodně velký rozdíl! Pokud tedy hledáte možnost úspory, pak jednou z cest je manuální snížení úrovně podsvícení obrazovky, které může v konečném důsledku přinést i několik desítek minut života navíc.

V praktickém životě efekt automatického řízení úrovně podsvícení obrazovky závisí do značné míry na tom, v jakých podmínkách telefon používáte. Jestliže se pohybujete především v jasném prostředí, je celkem logické, že se to zařízení bude snažit kompenzovat zvýšením jasu, které se projeví také vyšším odběrem elektrické energie. Ne vždy se přitom potkávají požadavky uživatele na čitelnost a představy výrobců, jaká úroveň podsvícení je vhodná pro danou situaci.

Pokud tedy máte nastavený automatický jas jen kvůli šetření baterie, pak vězte, že účinnější metodou je v takovém případě použití widgetu na domovskou obrazovku a manuální nastavování úrovně podsvětlení dle vlastních představ a potřeb.

Spolu s Androidem 5.0 přinesl Google změnu v automatickém řízení podsvícení takzvaným adaptivním jasem. Jak jsme psali ve článku Nové tipy a triky pro Android 5.0 Lollipop (3. díl): “funguje tak, že uživatel nastaví požadovanou intenzitu podsvícení a systém se pak „pohybuje kolem ní“ v závislosti na okolních podmínkách (na slunci jas zvýší, ve tmě naopak sníží). Uživatel si tedy zvolí úroveň podsvětlení displeje a systém bude provádět drobné úpravy na základě intenzity okolního světla. Jednoduše řečeno: pokud si nastavíte jas na 50 %, bude se reálně pohybovat v rozmezí asi 40 až 70 %.” Vyřešila se tak situace, kdy někteří uživatelé vyžadují jasnější displej, zatímco jiným nevadí tmavší, nicméně princip a konečný vliv na akumulátor je víceméně stejný.

Další díly cyklu 5 mýtů o chytrých telefonech, kterým možná ještě věříte

  • 1. díl (listopad 2015): Měli byste používat jen nabíječku dodanou s telefonem, Černá tapeta šetří baterii, Lepší specifikace znamenají lepší výkon, Příliš dlouhé nabíjení telefonu poškozuje baterii, Obnovení do továrního nastavení smaže všechna data.
  • 2. díl (prosinec 2015): Před prvním použitím je nutné zařízení plně nabít, S Androidem se nemusíte bát malware a virů, Živé tapety drasticky snižují výdrž baterie, „Task Killery“ pomáhají zvýšit výkon, Zapnuté NFC spotřebovává baterii.
  • 4. díl (leden 2016): Novější verze Androidu je vždy lepší než starší, S chytrým telefonem mohou sledovat mou polohu, Bezztrátové audio je zárukou vyšší kvality zvuku, Rootování či instalace alternativní ROM není legální, Aplikace XY (doplňte si sami) zrychlí váš telefon/tablet.
  • 5. díl (březen 2016): Zámek obrazovky ochrání můj telefon, K obrazovce Androidu se nelze připojit vzdáleně, Bez aplikace Obchod Play nejde na Android nic instalovat, Instalací paměťové karty získám více místa na aplikace a hry, Na veřejné Wi-Fi síti chráněné heslem jsem v bezpečí před hackery.

Vnesme spolu pravdu do světa mýtů o chytrých telefonech!

Určitě jsme ani třetím dílem nezvládli vyjmenovat a vyvrátit všechny mýty a polopravdy, týkající se chytrých mobilních telefonů. Podělte se s námi a s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem, na jaké další „obecně uznávané“ nepravdy a polopravdy, kolující mezi lidmi, jste narazili! Zkusíme na základě vašich tipů sestavit další pokračování tohoto článku, abychom vnesli do světa mýtů alespoň trochu světla.

Karel Kilián
O Autorovi - Karel Kilián

S překonanou čtyřicítkou je s náskokem nejstarším členem redakce :-). Před několika lety hypoteticky vymyslel operační systém svých snů, aby následně zjistil, že přesně na… více o autorovi

Mohlo by vás zajímat

Komentáře (10)