Co se sluší aneb etiketa mobilní komunikace v 11 zemích světa [infografika]
Jiný kraj, jiný mrav. Každý národ má svou kulturu a často se stává, že co je slušné na Západě, je neslušné na Východě. Typickým příkladem jsou gesta, kterými při neznalosti jejich významu můžeme v dané zemi způsobit faux-pas. Mobilní telefony mají v našich životech takřka nezastupitelnou roli. Není divu, že i kolem nich se vytvořil jakýsi kodex. Zatímco Brazilec (takřka) bez váhání přijme příchozí hovor i v kině, v USA nebo u nás je takové chování nemyslitelné. Jaká je mobilní etiketa v 11 zemích světa?
V USA si potrpí na to, aby byl váš telefon ztišený při návštěvě kina, restaurace či dalších veřejných prostor. Také není moudré, abyste do něj hlasitě „halekali“ přes půlku autobusu. Pokud zrovna nehoří, není zdvořilé volat po deváté večerní. V Egyptě je běžné vyměňovat si zdvořilostní fráze i pět minut. Nestačí tak pouze pozdravit. Až po této době můžete zavést řeč na téma, proč vlastně voláte. Egypťané se na rozhovor zpravidla maximálně soustředí. Také nedá moc práce získat na obyvatele země faraonů číslo. Často jej totiž rozdávají na ulici i úplně cizím lidem.
Pokud voláte do Ruska, měli byste počítat s tím, že volaný po zvednutí telefonu neřekne nic, maximálně se zeptá, kdo volá. Rusové jsou k volání skrze mobilní telefon nedůvěřiví. Hodně z nich také používá uvítací melodie. Před přijetím hovoru si tak možná vyslechnete pár vteřin tradičních ruských melodií. Používání hlasových schránek pro zanechání zprávy není příliš rozšířené, uděláte lépe, když zavoláte později. V Brazílii je neslušné nepřijmout příchozí hovor. Není proto tak neobvyklé, když někdo začne telefonovat i v kině. Pokud zrovna mluvíte, poslouchající často vyluzuje zvuky typu: „uuh“. Dává tak najevo, že je stále na příjmu. V případě, že někdo volá vám, konverzaci může začít otázkou, kdo jste, i když by to měl vědět.
Francouzi jsou zvyklí mluvit do telefonu tiše a „jemně“, proto je neslušné příliš křičet. Obyvatelé země galského kohouta jsou známí jako milovníci dobrého jídla, nepřekvapí tak, že je neslušné přijímat hovory při obědě či večeři. Ani ve veřejném prostoru není dobrým nápadem mít vyzvánění na maximální hlasitost. Francouzi také neradi poskytují osobní informace po telefonu. V Číně je zvykem do telefonu mluvit kdekoliv a kdykoliv. Číňan bez váhání přeruší „face to face“ rozhovor s vámi a odpoví volajícímu. Při volání jsou také trpěliví. Nechají přístroj zazvonit 10-15 x a teprve poté zavěsí. Stejně vám ovšem zavolají velmi brzo znovu. S hlasovými schránkami se v Zemi středu takřka nesetkáte.
V Indii je normální volat někomu i po 10. hodině večer. Na ulici by vás neměly překvapit hlasité vyzváněcí tóny a ani místa jako knihovny nejsou důvodem, proč „nemobilovat“. SMSky se používají často, ale zpravidla jsou dražší než hovor. V Japonsku můžete na ulici narazit na cedule, které vyzývají k nepřijímání hovorů na veřejných místech. Mluvit do telefonu před cizími lidmi je neslušné, místo toho se píší SMSky. Pokud voláte k někomu domů, telefon pravděpodobně zvedne hlava rodiny a odpoví ve stylu: „Dobrý den, dovolali jste se do rezidence Yamamotových.“ Podle zákona je telefonovat či psát zprávy při jízdě na kole zakázáno, Japonci však tento zákon často porušují.
V Anglii se vám zpravidla ze sluchátka nejdříve ozve zdvořilé „Hello“. Telefon obvykle zazvoní 6-10x než hovor spadne ho hlasové schránky. To je až 2x déle, než je tomu v USA. Ládovat se dobrotami zatímco s někým mluvíte je extrémně neslušné. V Thajsku se dovoláte kdykoliv, tamní obyvatelé hovor přijmou při pracovní schůzce stejně jako při pohovoru. Stejně jako Číňané nechávají telefon zvonit opravdu dlouho. Nezvedat telefony je neslušné, i když pracujete. Často vás někdo může prozvánět tak dlouho, dokud neodpovíte.
Ital vám do telefonu místo pozdravu sdělí, že je připraven. Pronto. Při obchodní schůzce si klient může dovolit přijmout hovor, prodávající však musí nechat svůj telefon ztišený. Většina Italů nepoužívá hlasovou schránku, a když náhodou ano, určitě nemají rádi dlouhé zprávy. Doporučená délka je 30 vteřin a měli byste jít rovnou k věci.
Stal se vám na cestách s mobilním telefonem nějaký trapas?
Johanna Kovaczicz
Karel Kilián
Jakub Kárník
Jan Tipmann
Komentáře (9)
Přidat komentář