Vodafone 845 – rozporuplný chameleon

vodafone-android-suit

Pokud budeme hledat nějakého ideálního zástupce z říše zvířat, který by co nejlépe symbolizoval nejlevnější Android na trhu, telefon Vodafone 845, nemusíme chodit příliš daleko. Váš názor na tenhle telefon se totiž bude velice pravděpodobně v průběhu času měnit s podobnou lehkostí a podobně radikálně, jako to dokáže právě současný maskot společnosti Vodafone (respektive dokázal to dříve, než se coby hvězda reklamní kampaně měnit odmítl). Rozporuplné reakce od nadšení až po znechucení vyvolal telefon již před uvedením na trh. Stejně tak i v průběhu dvou týdnů testování se můj názor na něj několikrát dost zásadně změnil a i následkem toho se jedná o přístroj, jehož recenzování opravdu není snadné. Pojďme se tedy na tohoto elektronického chameleona podívat podrobněji.

Hardware s otazníky

Jak bezpochyby musí být jasné každému, kdo se v oblasti mobilních technologií alespoň částečně orientuje, Android smartphone s bezprecedentní nedotovanou cenou 3577,- Kč je nutně výsledkem celé řady kompromisů, které se logicky projevují zejména v jeho hardwarové výbavě. VF845 je vyráběn čínskou společností Huawei, která ho označuje také kódovým označením „Joy“. Jeho základní deska nese označení U8120 a hardware telefonu se v mnoha ohledech velice podobá např. u nás již dobře známému T-mobile Pulse. Firma Huawei se přesnými specifikacemi svých zařízení příliš nechlubí, takže se mi nepodařilo navzdory snaze zjistit s dostatečnou jistotou, jaký procesor vlastně VF845 přesně používá. Předem se proto omlouvám za to, že se v popisu hardware budou až příliš často objevovat velmi netechnické výrazy jako „měl by“, „zřejmě“ a podobně.

O procesoru se mi až pohledem do konfigurace zdrojových kódů jádra podařilo s dostatečnou jistotou zjistit, že jde o ARMv6 procesor MSM7225 společnosti Qualcomm, který je taktován na frekvenci maximálně 528MHz, tedy naprostý standard Android zařízení první generace (respektive ta se mnohdy dokonce prodávala mírně podtaktovaná). Velmi nekonkrétní jsou bohužel informace o grafickém čipu a není vlastně přesně jasné, zda telefon nějaký akcelerovaný čip vůbec obsahuje – dle některých zdrojů v sobě čipová sada 7225 GPU obsahuje, dle některých ne a oficiální dokumentaci se mi nalézt nepodařilo. Tak či onak mohu snad jen konstatovat, že od telefonu po stránce grafického výkonu můžete skutečně očekávat jen veskrze základní „výbavu“ a výkony.

S uživatelem telefon komunikuje prostřednictvím TN displeje s úhlopříčkou 2.8“ a rozlišením 240×320 bodů (QVGA), opatřeným rezistivní dotykovou vrstvou. Kromě toho je telefon možné ovládat čtveřicí standardních mechanických tlačítek a také miniaturním optickým „trackballem“, který zároveň supluje i potvrzovací tlačítko. V oblasti mobilních technologií nabízí telefon podporu všech běžných GSM frekvencí a kromě hlasu je schopen přenášet po GSM sítích samozřejmě i data, kde podporuje standardy GPRS i UMTS, u kterého patrně podporuje maximálně technologii HSDPA.

Vynechání podpory u nás a zejména u domovského operátora tohoto telefonu stále nejvíce rozšířené datové technologie EDGE je bezpochyby jednou z nejkontroverznějších vlastností tohoto telefonu. V době, kdy jsou sítí 3G společnosti Vodafone stále pokryta jen vybraná velká města, pořízení tohoto telefonu v zásadě znamená, že budete mimo tato města odkázáni jen na wifi hotspoty či na obyčejné a pomalé GPRS, tedy na vcelku nepoužitelné rychlosti s teoretickým maximem přibližně 14kB/s. To je v dobách dnešních nezřídka mnohamegabajtových internetových stránek rychlost použitelná jen s velkým sebezapřením a například načítání Google Map na GPRS připojení rozhodně není zážitkem, bez kterého byste se neobešli. Možná bychom tento krok mohli brát jako sebevědomé gesto Vodafone, které se snaží naznačit, že to s 3G pokrytím myslí opravdu vážně, ale v tuto chvíli se zkrátka nedokáži ubránit rozpakům z vynechání podpory EDGE. Situace je o to horší, že jsem v průběhu testování pozoroval (a bohužel nejen já) na VF845 s 3G modulem jisté problémy, které příležitostně vyústily i v naprostou ztrátu jakékoliv mobilní konektivity, na kterou pomohl už pouze restart celého telefonu. Ve 2G režimu (který se dá vynutit v nastavení) jsem žádné podobné problémy nepozoroval. Jinak je ale přístroj schopen příjemně rychlého spojení, jak se můžete přesvědčit na screenshotech z aplikace Speedtest (zleva GPRS, Vodafone 3G, wifi ADSL 8Mbit).

Datové přenosy a GPS

Na telefon podobné cenové kategorie je VF845 poměrně překvapivě vybaven i wifi modulem, který podporuje normy 802.11b i 802.11g, bluetooth modulem s podporou standardu Bluetooth 2.1 a kupodivu také plnohodnotným GPS přijímačem. Jak wifi, tak GPS jsou samozřejmě ve světě Android telefonů naprostým standardem, ale nezapomeňme, že tady mluvíme o telefonu v ceně pod čtyři tisíce korun. GPS přijímač telefonu VF845 je přitom velice příjemným překvapením a jistě potěší například příznivce geocachingu – má totiž velice slušnou citlivost, i v případě, že stojíte nehybně na místě, vás zaměří naprosto bezproblémově a není problém se při správném zaměření cílového bodu dostat na přesnost až ohromujících dvou, tří metrů. Pro zajímavost – čtyřhodinový provoz aplikace MyTracks, zaznamenávající trasu, po které se pohybujete, si vyžádal (s vypnutým displejem) zhruba dvě třetiny kapacity baterie, což je na Android telefon naprosto průměrná hodnota.

Bohužel i zde musím odbočit, abych zmínil další problémy, které telefon při testování vykazoval. První z nich souvisí právě s lokalizací polohy. Pokud pro ni využíváte pouze GPS, je vše v naprostém pořádku a vše funguje. Problém nastává ve chvíli, kdy telefon přejde na lokalizaci za využití triangulace vaší polohy podle lokace BTS stanic, ke kterým je telefon právě nejblíže. To je standardní způsob lokalizace, používaný službou Latitude společnosti Google, která celým systémem prostupuje a umí ji využívat mnoho aplikací k tomu, aby vám například jízdní řád nabídl jako první zastávku, ke které se nacházíte nejblíže, nebo třeba aby vám jiná aplikace prozradila, kde najdete nejbližší restauraci, se kterou byli její návštěvníci spokojeni. Tato lokalizace bohužel na Vodafone 845 ze zatím přesně nezjištěných důvodů selhává, minimálně tedy ve 2G režimu. Projevy těchto selhání jsou poměrně bizarní a liší se případ od případu. Já jsem například nejčastěji pozoroval, že mne telefon lokalizuje asi na šest kilometrů vzdáleném místě Olomouce, kde jsem se podle něj trvale zdržoval. Jindy mne sice lokalizoval relativně přesně (byť do přesnosti, na kterou jsem zvyklý z jiných Android telefonů, to mělo daleko), ale poté mou polohu tvrdošíjně odmítal aktualizovat, ačkoliv jsem mezitím cestoval křížem krážem po městě. Jiní uživatelé hlásili lokalizaci telefonem v místech vzdálených od jejich skutečné pozice dokonce i 20 kilometrů, nebo se telefon domníval, že se uživatel stále nachází doma, zatímco ten se mezitím s telefonem v kapse přesunul do zcela jiného města. Pro někoho patrně zcela bezvýznamný problém, ale pro zkušeného uživatele Androidu jde o velice zásadní a nepřijatelnou chybu.

Doplněno 5.8.2010 – Jak v komentářích správně připomíná Andy_S (a jak jsem původně chtěl uvést v článku i já sám a zapomněl na to), lze tuto situaci částečně obejít tím, že v nastavení wifi připojení změníte politiku vypínání wifi modulu. Můžete si vybrat z možnosti wifi vypínat pouze v případě, že telefon není připojen k nabíječce, nebo ji nevypínat nikdy. Problém je ovšem v tom, že stále nejde o plnohodnotné vyřešení problému – v prvním případě se samozřejmě vše opakuje, jakmile telefon nemáte připojený na nabíječce, a v prvním i druhém případě stále zůstává neošetřena situace, kdy wifi připojení nezmizelo proto, že telefon “usnul”, ale proto, že jste se ocitli mimo jeho dosah. V takovém případě sice wifi modul v případě, že máte nastaveno jeho nevypínání, zůstane pochopitelně aktivní, ale k ničemu to není, protože wifi zkrátka ztratí konektivitu a rázem jste tam, kde jste byli – na displeji na vás vyčkává dialog s potvrzením připojení k mobilní síti. Situaci se ztrátou připojení při odložení mobilu v dosahu např. domácí wifi toto nastavení ale rozhodně řeší. Dlužno podotknout, že je to samozřejmě na úkor výdrže baterie – wifi modul patří v telefonu k největším “žroutům”, takže v takovém případě očekávejte propad výdrže na odhadem zhruba dvě třetiny až polovinu té původní.

V souvislosti s datovým připojením se na tomto telefonu vyskytuje ještě jiný problém – triviálnější ve své podstatě, ale ještě fatálnější ve svém důsledku. Je-li totiž uživatel připojený na síť wifi a odejde z jejího dosahu (nebo se wifi ve výchozím nastavení po zhasnutí obrazovky vypne), musí se telefon připojit na internet prostřednictvím mobilních dat, má-li si udržet spojení. Aby o této skutečnosti byl uživatel zpraven, objeví se na displeji upozornění, po jehož odkliknutí se telefon teprve k mobilní datové síti připojí. To by byl jistě chvályhodný postup, nemít několik drobných mušek. Předně – vyskakování onoho dialogu se nedá vypnout, takže se vám bude objevovat pokaždé, kdy se ocitnete mimo dosah wifi sítě. Ovšem, a to je mnohem větší problém, bude se vám objevovat také ve chvíli, kdy se po zhasnutí obrazovky wifi modul v telefonu deaktivuje. Protože je však displej v tu chvíli zhasnutý, i kdybyste měli telefon na očích, stejně toto upozornění neuvidíte. A dokud dialog neodkliknete či se spojení s wifi sítí neobnoví, telefon je bez datového připojení a tedy bez možnosti jakékoliv synchronizace. Pokud tak například necháte telefon zapnutý přes noc, záhy poté, co ho odložíte a jdete spát, se mobil odpojí od vaší domácí wifi a dokud ho ráno nevezmete do ruky a situaci nevyřešíte, není nijak spojen s internetem, takže můžete zapomenout na jakoukoliv datovou synchronizaci. Opět – pro někoho, kdo není na online přítomnost telefonu zvyklý, to bude problém zřejmě zcela bezvýznamný, ale pro uživatele Androidu a/nebo sociálních sítí jde o věc zcela fatální. Ironické přitom je, že se celý problém dá vyřešit přenastavením jediného parametru v systémovém souboru build.prop – ovšem bez root práv si ani pokročilý uživatel tuto změnu neudělá, o řadovém uživateli nemluvě. Osobně se domnívám, že by bylo ideální, kdyby toto chování bylo zkrátka a jednoduše volitelné.

Dalším mírným nadstandardem ve výbavě telefonu je také čip pro příjem FM rádia – byť ten už není ani v této cenové relaci ničím výjimečným, z čehož poměrně logicky vyplývá, že telefon obsahuje i standardní 3.5mm jack pro připojení sluchátek či handsfree (kabel sluchátek u většiny telefonů s FM rádiem funguje jako anténa). Obyčejná, ale jinak vcelku použitelná sluchátka kombinovaná s mikrofonem pro použití jako handsfree jsou k telefonu také standardně přikládána. Pro přesun dat do a z telefonu je k dispozici standardní micro USB port s podporou USB 2.0. K telefonu není standardně dodávána žádná paměťová karta, ale je možné ho vybavit SDHC kartou až do velikosti 32GB (její slot je přístupný i bez vyjmutí baterie, takže je možné kartu měnit i za chodu telefonu – samozřejmě ji v případě vyjímání nesmíte zapomenout nejprve odpojit softwarově). A pokud zrovna žádnou nemáte, můžete využít přibližně 20MB integrované paměti, ke které lze ovšem přistupovat pouze přímo z telefonu (nebo přes adb rozhraní) a přístup do ní mají jen některé systémové aplikace.

Baterie a výdrž

Posledním prvkem hardwarové výbavy telefonu je samozřejmě baterie (pod kterou se také nachází slot pro SIM kartu, takže pokud chcete SIM kartu vložit či vyjmout, musíte baterii vyjmout). Ta je vyrobena technologií Li-Ion, má kapacitu 1200mAh a takřka jistě se stane zdrojem mnoha kontroverzí. Už v době po ohlášení telefonu jsem očekával, že se po zahájení jeho prodeje vynoří spousty stížností na špatnou výdrž telefonu. Skutečně se tak stalo. Podobná situace nastala už zhruba před rokem, kdy na náš trh začaly pronikat první Android telefony, tedy T-mobile G1, HTC Magic a HTC Hero. Jejich výdrž se totiž tehdy pohybovala i při nepříliš náročném používání telefonu těsně kolem hranice 24 hodin a dosáhnout 48 hodin bez nabíjení bylo považováno za velký úspěch. Proto se (stejně jako nyní) ozývala nezanedbatelná kritika mnoha nespokojených uživatelů. Problém ale nebyl až tak v telefonech – ty měly totiž výdrž na smartphone poměrně obvyklou a dřívější majitelé smartphonů to samozřejmě dobře věděli. Problém tu byl v tom, že pro celou řadu lidí šlo tehdy o první smartphone, který si pořídili. Nyní se v případě VF845 celá situace opakuje, ale s ohledem na velmi nízkou cenu tohoto telefonu o to razantněji – smartphone se najednou ocitá v rukou lidí, kteří do této chvíle nezřídka vlastnili pouze „hloupé“ telefony, které se jsou schopny bez problémů pochlubit týdenní i vyšší výdrží. A těmto novopečeným majitelům smartphone pochopitelně připadá výdrž maximálně několik dní při úsporném provozu jako velice špatná. Celý efekt je pochopitelně nezřídka ještě umocněn prvotním nadšením z nového telefonu, kdy ho majitel několik prvních dní takřka nepustí z ruky a baterie vydrží tím méně.

Rád bych tedy zdůraznil toto – za celé dva týdny, které jsem telefon pro tuto recenzi testoval, jsem byl poměrně příjemně překvapen jeho výdrží. Při mém běžném (nenáročném) provozu jsem se neměl problémy dostat na tři, občas i čtyři dny, po které nebylo třeba telefon nabíjet. To vše s aktivním wifi připojením, mobilními daty, synchronizacemi počasí a Twitteru a samozřejmě také zapnutou automatickou synchronizací s mým Google účtem. Na základě tohoto poznatku musím proto výdrž telefonu Vodafone 845 hodnotit v rámci Android telefonů jako nadprůměrnou. Na druhou stranu, pokud budete telefon používat aktivně celý den, je zcela reálná možnost, že vám nevydrží ani 24 hodin. Bohužel, takový je svět smartphonů, do kterého uživatel VF845 vstupuje. Baterie jsou už dlouhou dobu v zásadě nejslabším článkem většiny moderní přenosné elektroniky a pokud nedojde k nějakému zásadnímu objevu, patrně jím ještě dlouho budou. Smartphony jsou zkrátka po stránce spotřeby s klasickými mobily nesrovnatelné – nakonec, jedná se v podstatě spíše o malý netbook než o telefon. Proto je třeba s něčím takovým počítat už při koupi.

Vnější zpracování

Na první pohled působí telefon poměrně příjemným dojmem. Není příliš velký, což je v dobách, kdy začíná hrozit, že budeme muset telefony držet obouruč, poměrně příjemnou vlastností. Dle mého názoru navenek ani nepůsobí příliš lacině – základní šedohnědý rám dokonce vzbuzuje na pohled i omak dojmem, že jde o kov. Nejsem si tím tak docela jistý, ale rýpat do telefonu se mi z pochopitelných důvodů nechtělo. Příjemně padne do ruky a zadní plastový kryt je mírně matový, což pomáhá zabránit tomu, aby vám telefon klouzal z ruky. V souvislosti se zadním krytem ale patrně stejně jako já budete proklínat systém jeho snímání – v horní části telefonu je třeba stisknout pojistku (je vidět na fotografiích) a poté by se kryt měl dát prostě mírným páčením vycvaknout. Bohužel, ke zmíněnému páčení je třeba poměrně velké síly a kryt samozřejmě posléze povolí zcela nečekaně, takže není příliš těžké, aby vám obojí vypadlo z rukou. Po čtrnácti dnech velmi aktivního používání a přehazování SIM karet se sice zámky krytu trochu ochodily, ale stále není snímání zadního krytu příliš příjemným zážitkem a jeho ochození je navíc vyváženo mírným vrzáním, které nyní kryt při tlaku na některá místa produkuje. U telefonu téhle cenové relace se sice samozřejmě dá povrzávání čekat, ale přesto je otázka, jak se bude kryt chovat za delší dobu.

Kromě toho je v souvislosti se zadním krytem patrně třeba zmínit také ne zcela šťastnou polohu průhledného krytu fotoaparátu a především to, že není do zadního čela nijak zapuštěný a tudíž se velice snadno a rychle upatlá. Stejně tak je trochu problém s mřížkou hlasitého reproduktoru – není větší problém telefon odložit tak, aby se „ucpala“ a hlasitost systémových zvuků či vyzvánění tak poměrně slušně klesne. Reproduktor, když už jsem ho zmínil, je jinak poměrně ucházející – mohl by být sice o trochu hlasitější, ale rozhodně má plnější a méně „plechový“ zvuk než u řady jiných telefonů. Při jeho použití tak ve zvuku vnímáte dokonce i basovou složku, jejíž existenci vám mnoho jiných telefonů (a to i těch výrazně dražších) zcela zatají.

Dotykový displej

Patrně největší problém telefonu Vodafone 845 má velikost přesně 2.8“ a zabírá největší část telefonu. Mluvím samozřejmě o displeji a potažmo i o dotykové vrstvě. Od samého začátku bylo zcela jasné, že právě displej bude nutně položkou, na které budou úspory patrné asi nejvíce. To se bohužel potvrzuje a displej VF845 tak patří k tomu nejhoršímu, co Android může nabídnout. Jedná se o naprosto obyčejný TN displej se všemi nevýhodami, které tuto technologii provázejí. Na to, že je displej do telefonu viditelně vsazený v hloubce několika milimetrů si velice pravděpodobně zanedlouho zvyknete a je docela možné, že pokud nejste zvyklí na kapacitní displeje, jejichž obraz máte doslova na dotek, vůbec vám to ani nepřijde divné. Mnohem horší je to ale s pozorovacími úhly, klasickou slabinou těchto displejů. Boční pozorovací úhly ještě nepatří k nejhorším a nejsou důvodem k výraznému znepokojení. Něco jiného je to však s pozorovacími úhly svislými – pokud telefon byť jen trochu nakloníte nahoru či dolů, ihned se znatelně mění kontrast a čitelnost obrazu. V kombinaci s odrazy, kterým se nevyhnete, je tak mnohdy například psaní palcem na klávesnici poměrně komplikované, protože při takové činnosti se ruce v podstatě samo nabízí mírné sklonění telefonu, které má ale za následek to, že na klávesnici nevidíte příliš dobře a znaky na ní vám splývají s pozadím. Na přímém slunci se pak celý problém ještě násobí – žádné ze současných displejů nejsou na přímém slunci příliš dobře čitelné (snad kromě Super AMOLED displejů), ale na VF845 v přímém slunci v podstatě můžete zapomenout, nepřečtete na něm ani v přímém pohledu takřka nic a při sebemenším naklonění telefonu přijdete i o to málo, co bylo vidět předtím. Na několika ilustračních fotografiích můžete vidět srovnání s kapacitním displejem telefonu HTC Magic, který sám nepatří na přímém slunci ke zrovna úžasně čitelným displejům, ale oproti displeji VF845 je na tom stále výrazně lépe. Inu, v tomto případě za své peníze dostanete přesně to, co si zaplatíte, a může vás tedy patrně těšit jen to, že jste si nezaplatili žádnou závratnou sumu.

Příliš chvály nemám ani pro rezistivní dotykovou vrstvu. Ta je samozřejmě plastová a při stisku se poměrně znatelně prohýbá. Tím následně vzniká její patrně největší problém, a tím je výrazně snížená citlivost po obvodu. Ačkoliv dotyková vrstva reaguje poměrně ucházejícím způsobem i na ovládání prstem, zmíněná horší citlivost na okrajích mu v řadě případů viditelně brání a znepříjemňuje ho. Jelikož zde ale mluvíme o rezistivním displeji, nabízí se samozřejmě možnost použít stylus (není přiložen) nebo v nouzi například tužku. Tím, že podobným nástrojem soustředíte tlak na displej do jednoho místa, se problém s citlivostí na okrajích znatelně sníží. Přesto to ale zkrátka tak nějak prostě „není ono“ – ovládat Android stylusem mi připadá hrozně nešikovné a nepohodlné, a při ovládání prstem zase velice často displej nezareaguje. Kapitolou samou pro sebe je pak např. tažení v seznamech, které se na tomto hůře reagujícím displeji může proměnit v učiněnou noční můru, kdy místo jemného přejetí prstem či stylusem pro odrolování seznamu dál mnohem častěji některou z jeho položek vyberete, což je pochopitelně zdrojem mnoha frustrací. A i v případě, že se vám něco takového stávat nebude, je dle mého názoru zcela očividné, že pro takovýto displej zkrátka Android příliš koncipován není – kdo poznal lehkost, s jakou se ovládá na kapacitních displejích, bude mít na rezistivním displeji Vodafone 845 pocit, že má u nohy, respektive u prstu, přikovanou obrovskou železnou kouli, kterou za sebou neustále při každém gestu a každém pohybu vláčí.

Klíčem k alespoň uspokojivému používání rezistivního displeje telefonu VF845 je zcela jednoznačně správná kalibrace, která je tu povinnou součástí úvodního uvítacího programu. Vřele doporučuji ji v případě, že budete chtít telefon primárně ovládat prstem, pro prsty i zkalibrovat (a naopak, pokud plánujete užívání stylusu, pak ji samozřejmě proveďte stylusem). Výsledek patrně nebude ideální, ale rozhodně bude lepší, než kdybyste displej kalibrovali stylusem a poté se pokoušeli psát prstem.

Displej má na poměry Androidu poměrně nestandardní rozlišení QVGA, tedy 240×320 bodů. Problém tohoto rozlišení je v tom, že jeho podpora přišla v Androidu na řadu až poté, co byly uvedeny telefony s rozlišením 320×480 bodů, které je tak považováno za jakýsi Android standard a většina aplikací je vyvíjena přímo pro něj. To má za následek poměrně nepříjemnou skutečnost, že řadu aplikací na zařízení s QVGA rozlišením na Android Marketu zkrátka vůbec nenajdete, protože je jejich vývojáři zapomněli publikovat i pro toto rozlišení. Odhadem se jedná o zhruba třetinu aplikací. Situace je tím smutnější, že pokud si takovou aplikaci seženete jinde než na Marketu a nainstalujete ji ručně, v mnoha případech ji budete moci bez problémů provozovat a háček je skutečně pouze v tom, že její vývojář zapomněl při jejím publikování na Marketu zaškrtnout oznámení o podpoře QVGA rozlišení. Následkem nízkého rozlišení má navíc displej telefonu poměrně silně viditelný rastr, což působí vcelku rušivým dojmem, a tento rastr se navíc mírně mihotá – nevím, jak přesně ten efekt co nejlépe popsat, ale trochu to připomíná slabé poblikávání klasické televize, pokud ji můžete srovnat s naprosto statickým obrazem televize s LCD displejem (či lepším). A nízké rozlišení společně s rastrem zodpovídají také za poněkud horší čitelnost některých nápisů – systém totiž nepoužívá ostré bitmapové fonty, které jsou na „hloupých“ telefonech s displeji těchto rozlišení obvyklé, ale místo nich používá klasické škálovatelné Truetype fonty, jejichž vtěsnání do takto nízkého rozlišení je už zkrátka poměrně komplikované a výsledky nejsou vždy zcela ideální. Není to asi nic, na co by si nešlo zvyknout, ale zmínit je to zkrátka třeba.

Od rozlišení displeje ještě krátce odbočím k části telefonu, která se o vykreslování obrazu na displej stará, tedy ke grafickému čipu. Jak jsem naznačil, není bohužel jasné, co za grafický čip VF845 má a jaké má tento čip možnosti. Tak či onak je ale jednoznačné, že je výkonově i funkcemi velice omezený a pokud vůbec nějakou hardwarovou akceleraci vykreslování podporuje, pak je takřka na úrovni vykreslování čistě softwarového. Ze zvědavosti jsem vyzkoušel oblíbený grafický benchmark Neocore, ale při jeho běhu byly patrné mnohé artefakty (vizte jeden z obrázků). Výsledný verdikt se pak pohyboval kolem 5 fps, což je skutečně hodnota na hranici softwarového vykreslování. V praxi to tak znamená, že můžete zapomenout na provozování jakýchkoliv aplikací, které vyžadují 3D akceleraci – což mohou být i aplikace a hry, u kterých to na první pohled není evidentní. Například hra Radiant tak sice vypadá zdánlivě jako 2D, ale na VF845 si ji zkrátka nezahrajete, protože ve skutečnosti vyžaduje 3D akceleraci. Naproti tomu příjemně překvapily hry z řady Sky Force, které nejen že bez problémů běžely, ale dokonce běžely lépe než na Magicu a ještě vypadaly líp, protože jejich grafika je zcela evidentně určena právě pro rozlišení QVGA a na Magicu tak vypadala kostrbatěji, protože se přepočítávala do jiného rozlišení.

Virtuální klávesnice

V souvislosti s dotekovým displejem a ovládáním telefonu je třeba se zmínit také o klávesnici – ostatně, už jsem toto téma při popisu dotykového displeje částečně nakousl. Ta je pochopitelně softwarová. Vodafone tu nespoléhá na obyčejnou standardní klávesnici, jakou najdete ve většině Android telefonů (zvanou též LatinIME), a uživatelům nabízí komerční produkt TouchPal.

Klávesnice TouchPal má oproti obyčejné klávesnici několik vylepšení. Nabízí například možnost přepínání mezi několika různými variantami klávesnice podle toho, která z nich vám nejvíce vyhovuje. Na výběr je tu klasická plná QWERTY, která ovšem je na 2.8“ displeji přinejmenším v klasickém režimu na výšku poměrně špatně použitelná, zejména při psaní prstem – klávesy jsou malé a navíc narazíte na uvedené problémy s citlivostí displeje u jeho okrajů, což psaní samozřejmě komplikuje. Pokud si displej překlopíte na šířku, klávesnice se samozřejmě přepne a tlačítka jsou přece jen o něco větší, takže v této orientaci už je psaní na QWERTY klávesnici příjemnější, i když s komfortem většího kapacitního displeje se to zkrátka stále srovnávat nedá.

Tažením po klávesnici doleva či doprava se můžete přepnout do některého z dalších rozložení. Na výběr tu je hybridní QWERTY rozložení, které každou z kláves obsadilo dvěma znaky a víceméně klasická „mobilní“ klávesnice se třemi znaky na klávesu. V obou případech záleží jen na vás, zda si v nastavení necháte predikci slov zapnutou či vypnutou – pokud je zapnutá, mačkáte klávesy pouze jednou a TouchPal odhaduje, jaké slovo jste patrně chtěli napsat, pokud vypnutá, pak klasickým způsobem jako na obyčejných mobilech odpovídá počet stisknutí jedné klávesy znaku, který vyprodukuje. Poslední variantou je pak přepnutí na speciální klávesnici pro psaní znaků a různých symbolů, která se podobá klávesnici obyčejné kalkulačky a je na ní možné přepínat mezi celkem pěti různými skupinami znaků, od výchozích číslic až po smajlíky či zkratky jako „http://“ a podobně. Zajímavostí s přepínáním klávesnic související pak může být bezpochyby možnost zvolit si, která z klávesnic se vám má automaticky nabízet při psaní na výšku a která při psaní na šířku. Není tedy problém vybrat si například pro psaní na výšku klasickou mobilní klávesnici a využít tak výhody velkých kláves, zatímco v režimu na šířku můžete mít předvolenou jako výchozí plnohodnotnou QWERTY.

TouchPal podporuje vstup v několika jazycích, přičemž si můžete pochopitelně opět zvolit, které jazyky chcete mít k dispozici a které ne. Neumí bohužel věc, kterou podporují některé jiné klávesnice, a to sice nabízet prediktivně slova ze všech vybraných jazyků, takže pak není větší problém psát např. česky a současně do textu vložit anglické slovo. Napsat ho samozřejmě můžete, ale musíte ho vypsat skutečně znak po znaku. Totéž samozřejmě platí i pro slova, která slovník nezná – i v takovém případě dané slovo musíte zapsat zcela přesně a poté ho potvrdit k vložení (obvykle není předvolené). Jakmile to uděláte, TouchPal si toto slovo automaticky vloží do slovníku a od této chvíle vám ho bude nabízet jako jednu z možností při dalším psaní.

Tlačítka a optický trackball

Po obvodu telefonu se nacházejí celkem tři tlačítka. V horní hraně telefonu je na pravé straně umístěno vypínací tlačítko. Mačká se trochu nepohodlně, což je škoda, protože jde o tlačítko, které na VF845 budete zřejmě používat častěji než na jiných Androidech, protože slouží i k přístupu do nabídky šestice naposledy spuštěných aplikací. S nepohodlností používání na tom ovšem není toto tlačítko nijak extrémně špatně a velice pravděpodobně jde spíše o zvyk, protože se mi v pozdějších fázích testování mačkalo rozhodně znatelně lépe. A právě u vypínacího tlačítka je jistě lepší, pokud se nedá snadno stisknout omylem – byť telefon k vypnutí vyžaduje ještě potvrzení. Na pravém boku telefonu se pak (pro mne poněkud nestandardně na opačné straně, než jsem zvyklý) nachází klasická kolébka pro změnu hlasitosti, která má pro změnu stisk velice příjemný a nemohu jí nic vytknout. Drobný tip pro ty, co Android příliš neznají – pokud stáhnete hlasitost vyzvánění až na nulu, máte ještě k dispozici dva další kroky. Ten první zapíná vibrační režim, ten druhý pak zapne tichý režim, v němž telefon nevydává zvuky vůbec žádné.

Ve spodní části telefonu se pak nachází pětice hlavních ovládacích tlačítek – zleva jsou to tlačítko pro zvednutí hovoru (a otevření aplikace pro vytáčení čísel, tzv. dialeru), tlačítko Menu, optický trackball kombinovaný s potvrzovacím tlačítkem, kombinované tlačítko Zpět/Domů a konečně tlačítko pro ukončení hovoru. Zcela tu tak chybí samostatné tlačítko pro vyhledávání. Názory na přítomnost tohoto tlačítka se velmi různí – já sám ho vůbec nepostrádám, jiní uživatelé zastávají názor, že bez něj se nedá Android telefon uspokojivě používat. Pokud mezi ně patříte, patrně není VF845 telefonem pro vás.

Tlačítko Zpět/Domů je, jak již bylo řečeno, kombinované, takže vykonává obě z funkcí, pro které jsou většinou na Android telefonech vyhrazena dvě samostatná tlačítka. Tento kombinovaný systém funguje velice prostě a jednoduše a zvyknout si na něj vám nedá příliš mnoho práce – krátký stisk vyvolává funkci Zpět (tedy například návrat z menu aplikace zpět do aplikace samotné), dlouhý stisk pak aktivuje funkci Domů a vrátí vás na domovskou obrazovku. Jedinou nevýhodou tohoto systému je tak skutečnost, že není možné tlačítko Domů přidržet za účelem zobrazení seznamu nedávno spouštěných aplikací. Jak už bylo zmíněno dříve, tato funkce byla proto dosazena do vypínací nabídky telefonu. Je to možná mírně nepraktické, protože přinejmenším já sám tento seznam používám velice často a upotřebil bych k němu tedy přece jen snazší přístup, ale z velké části jde spíše o zvyk a pokud bude VF845 prvním Androidem, kterého budete mít v rukou, patrně vám to ani nepřijde nijak zvláštní.

Uprostřed mezi klasickými tlačítky najdeme zmíněný optický trackball (byť to možná není příliš přesný popis, protože skutečný trackball nijak nepřipomíná). Ten je bohužel další poněkud kontroverzní a přinejmenším v současné době problémovou součástí telefonu. Nejde ani tak o to, že by nedělal to, co má – právě naopak. On to dělá až s příliš velkou horlivostí. V nastavení telefonu sice najdete položku, která by měla ovlivňovat jeho citlivost, ale pokud toto nastavení vůbec funguje, pak je jeho efekt tak malý, že ho prakticky nezaznamenáte. Nezřídka se vám tak může stát, že ve snaze stisknout např. tlačítko Menu najednou zjistíte, že jste mezitím poskočili někam jinam, protože optický trackball svou přehnanou citlivostí vaši ruku i tak zaregistroval.

V interiérech se ovšem stále dá optický trackball vcelku zkrotit. Jiná je situace venku. Tam se totiž běžně stává to, že si optický trackball samovolně generuje pohyby kurzoru i ve chvíli, kdy vůbec v jeho blízkosti nemáte ruku, a mnohdy je dokonce generuje s takovou intenzitou, že systém, zahlcený náhodnými daty z trackballu, přestane reagovat na vaše snahy ovládat telefon na dotykovém displeji, takže se nemůžete přesunout na jinou obrazovku, odrolovat v seznamu ani třeba vybrat položku, kterou jste právě chtěli aktivovat. Není zcela jasné, co toto chování trackballu vlastně spouští – od uživatelů, jejichž telefony tímto problémem také trpí, jsem slyšel názor, že jde o reakci na přímé sluneční světlo. Tu ale mohu s naprostou jistotou vyvrátit, protože stejné problémy jsem měl i takřka za soumraku a navíc v oblačnosti. Těžko navíc soudit, zda jde o problém hardwarový či softwarový, ale zcela jistě jde o problém velmi nepříjemný, jehož jediným řešením je v současné době leda možnost trackball něčím přelepit (např. čtverečkem černé plastové elektrikářské pásky, která při troše štěstí ani nebude příliš vidět).

Paměťové paradoxy, systém a odezva

Pozorný čtenář, kterého jsem až do této chvíle stále ještě nestihl uspat, si patrně povšiml toho, že z výčtu hardware chybí informace o velikosti paměti. Je to záměrné, protože se jí chci věnovat trochu podrobněji.

Ještě před uvedením telefonu na trh se bouřlivě debatovalo o tom, zda je uvedených 128MB operační paměti pro Android telefon dostatečných. I na největších českých serverech se tak objevovaly články, které své návštěvníky varovaly před tím, že VF845 bude naprosto nepoužitelný, protože bude mít neustále málo paměti. Byl jsem k těmto „zaručeným předpovědím“ poměrně dost skeptický – už v minulosti se totiž ukázalo, že jednak není vhodné dělat finální závěry jen z ohlášených oficiálních parametrů (ty se totiž v případě několika Android telefonů nezřídka lišily od reality), a stejně tak v těchto prognózách hraje nezanedbatelnou roli verze operačního systému a jeho optimalizace pro konkrétní zařízení.

S nemalým zadostiučiněním teď mohu prohlásit, že šlo o skepticismus zcela oprávněný. Ačkoliv nám totiž všechny oficiální materiály tvrdí, že telefon má 128MB operační paměti, není to tak docela pravda. Pokud systém nastartujete a použijete některou z mnoha aplikací, které vám podávají informace o systému, nebo pokud využijete prostřednictvím adb příkazovou řádku, zjistíte velice snadno skutečnou situaci – systém má na telefonu Vodafone 845 ve skutečnosti k dispozici 184MB paměti. Což je mimochodem o pouhých 12MB méně, než kolik má k dispozici na telefonech HTC Magic 32A či HTC Hero, přestože se tyto papírově honosí nesrovnatelně vyšší hodnotou 288MB.

Telefon je dodáván se systémem Android ve verzi 2.1, tedy Eclair. Na rozdíl od radikálních zásahů celé řady firem, které si prostředí Androidu upravují k obrazu svému, je Eclair na VF845 ve víceméně „čisté“ podobě bez zásadních změn. Odlišuje jej jen několik mírně změněných aplikací a také takzvaný „launcher“ neboli domovská obrazovka. O launcheru se později zmíním podrobněji.

Musím přiznat, že i s ohledem na zmíněné obavy o dostatečné množství dostupné paměti mne telefon svou odezvou příjemně překvapil. Pokud ho porovnám s Magicem 32A, na kterém jsem čistý Eclair také testoval, vychází z tohoto srovnání VF845 poměrně se ctí a je Magicu až překvapivě v patách. To, že „to není úplně ono“, je způsobeno spíše dalšími slabšími místy celého telefonu, ale nikoliv nedostatkem paměti či příliš nízkým výkonem procesoru. Ostatně, přiložený screenshot z benchmarku Pi vás právě o výkonu procesoru může přesvědčit – VF845 v něm dosáhl výsledku srovnatelného s HTC Androidy první generace.

Volnou paměť si systém udržuje inteligentním zavíráním úloh v pozadí na úrovni zhruba 25-30MB, což je hodnota spíše ještě vyšší, než na jaké se pohybovalo množství volné paměti v případě telefonu HTC Hero s rozhraním Sense na Androidu 1.5. Ani v případě přepínání mezi více aplikacemi tak nenarazíte na žádné výraznější problémy a v podstatě se na VF845 nesetkáte s ničím, s čím byste se nemohli setkat u jeho dražších a starších bratříčků od HTC. Musím přiznat, že v tomto ohledu na mě udělal VF845 poměrně solidní dojem – tady opravdu kompromisy kvůli snaze srazit cenu na minimum nehledejte.

Abych nezapomněl – u Android telefonů je důležitou informací také velikost paměti, která je určena pro instalaci samotných aplikací, což je kamenem úrazu celé řady telefonů zejména společnosti HTC, která chybu s malou pamětí pro aplikace udělala i u své vlajkové lodi Desire. Vodafone 845 má na uživatelská data a aplikace dohromady 192MB paměti. Není to mnoho, ale na druhou stranu, pro telefon této kategorie je to myslím vcelku dostačující a místo vám proto asi jen tak nedojde.

A když už je řeč o paměti, musím mírně odbočit ještě k jedné věci. Mezi uživateli Android telefonů jsou poměrně rozšířené různé task managery, autokillery a podobné utility. Obvykle je tomu tak proto, že uživatelé „jsou zvyklí aplikace zavírat, protože je to tak lepší“ nebo dokonce i proto, že „si někde přečetli, že si je mají nainstalovat“. Bohužel, task managery a task killery se stávají prokletím současného Androidu. Ještě ve verzi 1.5 mělo jejich použití jistý smysl a sám jsem je v té době doporučoval pro plynulejší chod systému. Ale nyní má většina telefonů systém ve verzi 2.1, světem se šíří 2.2 a správa paměti na Androidu doznala značných změn k lepšímu. Task managery a task killery se tak z pozice užitečné aplikace v očích mnohých z nás proměnily v noční můru a často dělají dokonce pravý opak toho, proč si je uživatelé nainstalovali.

Vodafone 845 jsem, jak už v úvodu zaznělo, testoval zhruba dva týdny. Měl jsem na něm instalováno několik desítek aplikací a dával jsem mu opravdu nezanedbatelným způsobem zabrat, snažil se systém vytěžovat na maximum a různě jinak ho trápit. A přesto jsem za těch čtrnáct dní nemusel ani jednou použít žádný task killer. Prostě to nebylo třeba, systém si s pamětí dokázal poradit vždy sám, přesně tak, jak by měl. Pokud si na screenshotech všimnete ikonky TaskPanelu, pak vězte, že jsem ho měl nainstalovaný jen z důvodů příležitostného monitorování a měl jsem v něm vypnutou funkci autokill. Zkuste prosím vzít na vědomí, že task killery jsou zkrátka v Androidu 2.x věcí minulosti, že nejsou vůbec třeba a že mnohdy naopak způsobují uživatelům řadu problémů – ať už jde o neuvěřitelně otřepané problémy typu „mně skoro nikdy nezazvoní budík!“, nebo o vyšší spotřebu baterie, způsobenou tím, že task killer automaticky ukončuje na pozadí „spící“ aplikace, které systém poté musí znovu spouštět, což samozřejmě není po stránce spotřeby telefonu zadarmo.

Operační systém

Nyní si tedy pojďme povědět něco málo o tom, co na vás v telefonu čeká, jakmile ho zapnete. Jak jsem již uvedl, telefon používá poměrně standardní a nepříliš pozměněnou verzi Androidu 2.1 Nesetkáte se ani s žádný výraznějším brandováním celého prostředí – čeká tu na vás pouze spouštěcí animace s logem Vodafone, rozcestník na Vodafone služby v instalovaných aplikacích a barevné schéma, které je v zásadě také velmi standardní, jen pro zvýraznění vybraných položek a dalších podobných prvků místo oranžové barvy, která je pro čistý Android charakteristická, používá sytě červenou barvu Vodafone. Osobně se domnívám, že je takové barevné schéma mnohem příjemnější a přirozenější než růžové peklo, do kterého prostředí svých telefonů vkusně ladí jiný český operátor, ale předpokládám, že to je věc názoru. Nicméně pokud bych Android nikdy neviděl, asi by mě červená barva v prostředí VF845 nijak nezaskočila a považoval bych ji za zcela standardní.

V základní konfiguraci jsou na telefonu předinstalovány všechny aplikace, které jsou pro Android telefony standardem, tedy včetně obvyklých Google aplikací jako Android Market, Gmail, Google Maps či YouTube. Mezi mírně nadstandardní pak patří například aplikace DocumentsToGo (prohlížeč dokumentů MS Office a PDF), oficiální Facebook klient nebo Twitter klient Twidroid Pro. Používání sociálních sítí však není na VF845 ve výchozí konfiguraci zcela bezproblémové – už při prvotním nastavování telefonu sice můžete kromě obligátního Google účtu (který ovšem není k provozu telefonu nezbytně nutný) přidat také svůj Facebook účet, ale následkem jakési chyby se vám tento poté i přes úspěšné přidání v seznamu synchronizovaných účtů neobjeví a ani jinak jeho existenci nijak nezaznamenáte (mám tím na mysli například to, že vám nenabízí možnost synchronizace FB kontaktů do vašich kontaktů v telefonu a podobně). Twidroid Pro je sice program bezproblémový a spolehlivý, ale přesto v něm nalezneme problém, který není ani tak kritický, jako spíše otravný – Twidroid Pro má totiž vestavěnou kontrolu existence novější verze nezávislou na Android Marketu, na kterou vás je tímpádem schopen upozornit. Bohužel to má jeden háček – danou novější verzi si musíte přesto nainstalovat z Marketu. A protože v ČR stále nemůžeme nakupovat na Marketu placené aplikace, tak nemůžete nainstalovat ani aktualizaci Twidroidu, a tímpádem vás příště upozorní znovu. Nepříjemné.

Pokud jsem mluvil o aplikacích, které jsou oproti standardním mírně upravené, je asi třeba čistě pro pořádek zmínit ještě na závěr pasáže o operačním systému také aplikaci Kalendář. Ta je samozřejmě propojena s kalendářem vašeho Google účtu a obecně nenabízí žádné nadstandardní funkce, nicméně její prostředí se od standardního Kalendáře v Androidu mírně liší. Více jistě napoví screenshoty.

Plocha a widgety

Hlavní změnou, kterou prostředí telefonu Vodafone 845 obsahuje, je upravená domovská plocha neboli launcher, zvaná zde Canvas. Na té je evidentní inspirace prostředím HTC Sense a výchozí konfigurace má dokonce i velice podobné rozložení ploch jako právě Sense. Také nadstandardní widgety (v prostředí zvané jako Emoční widgety), které na plochu můžete umístit, jsou velice podobné těm, které jsou k nalezení v Sense. Jejich výhodou oproti těm ze Sense je ale skutečnost, že je můžete používat i s libovolným jiným launcherem a nemusíte se tak omezovat pouze na Canvas. Jejich nabídka pokrývá základní potřeby uživatele a najdeme tu proto několik druhů hodin, obligátní hudební přehrávač, ale také třeba rádio nebo poznámky. Marně tu naproti tomu budeme hledat např. widget pro rychlé prohlížení SMS či pro rychlý přístup k sociálním sítím.

Ve spodní části obrazovky se nachází fixní pruh se čtyřmi ikonami. První z nich slouží k otevření menu s aplikacemi, které je v zásadě naprosto standardní a není patrně ničím výjimečné. Aplikace se řadí podle abecedy do mřížky, po které rolujete nahoru a dolů. Aplikace tu nemůžete přerovnávat ani přesouvat do složek.

Druhá a třetí ikonka telefonního sluchátka a obálky slouží pochopitelně ke spuštění aplikace Číselník, v níž můžete vytáčet telefonní čísla a spravovat kontakty, a k otevření aplikace s SMS a MMS zprávami. V případě obou ikon je patrně škoda, že jsou zcela pasivní – pokud máte zmeškaný hovor nebo nepřečtenou zprávu, nijak to na nich nepoznáte a musíte se spolehnout pouze na signalizaci v horní stavové řádce.

Číselník patří mezi jednu z upravených aplikací, takže oproti standardnímu dialeru z čistého Androidu nabízí možnost inteligentního vyhledávání, kdy se vám při zadávání čísla zobrazuje kontakt, který se zadanému číslu po jeho převedení na znaky abecedy nejvíce přibližuje (možno vidět „v akci“ ve videu). Aplikace pro práci s textovými zprávami nenabízí nic výjimečného – je v zásadě ponechána ve zcela standardní podobě. Přijaté a odeslané zprávy se tu tedy řadí do „konverzací“ podle adresáta/odesilatele, ať už jde o textové zprávy či MMS. Při psaní textových zpráv se také asi nejpozorovatelněji projevuje omezení, dané malým rozlišením displeje telefonu – pokud chcete psát zprávu někomu z vašich kontaktů, se kterým jste si v minulosti ještě nedopisovali, zvolíte vytvoření nové zprávy a chcete vyhledat požadovaný kontakt, zjistíte, že v horní části obrazovky vidíte kolonky, do kterých píšete, v dolní máte klávesnici, a poměrně úzký proužek, ve kterém byste snad mohli alespoň částečně vidět nalezené výsledky (které se zobrazují průběžně během psaní), vám zakrývá pruh s predikcí psaného slova. Nezbývá tak nic jiného než zadat několik prvních písmen ze jména kontaktu a poté klávesnici schovat (děje se tak buď tlačítkem Zpět nebo dlouhým přidržením tlačítka Menu) a až v tuto chvíli na seznam nalezených kontaktů vidíte. Je to nepříjemné, ale bohužel s tím nic nelze udělat, je to skutečně jedna z daní za nízké rozlišení.

Velmi častý bývá v případě Androida dotaz na to, jak zajistit odesílání a přijímání doručenek – stačí je povolit v nastavení aplikace a poté se můžete přidržením prstu na dané konkrétní zprávě a v následné nabídce zvolit Zobrazit podrobnosti zprávy (vše je k vidění na screenshotech, tedy až na skutečnost, že moje ukázková zpráva žádnou doručenku nemá).

Poslední ikonou na zmíněné spodní liště hlavní obrazovky je ikona lupy. S její pomocí odhalíte věc, která se opět inspirovala v konkurenčních GUI pro Android. Po kliknutí na tuto ikonku dojde k odzoomování aktuální plochy a před vámi se objeví mřížka všech virtuálních obrazovek, které máte právě aktivní. Jejich konfigurace se liší podle toho, který ze čtyř volitelných „motivů“ plochy máte v daný okamžik zvolený. Výchozí motiv obsahuje sedm obrazovek vedle sebe (tedy opět podobně jako Sense UI), zbylé tři (Práce, Zábava a Společnost) mají po patnácti obrazovkách (tři řady po pěti), ale jen devět z nich je využitých. Rozdíly mezi motivy jsou pak zcela minimální, v zásadě jde jen o to, že ve výchozím nastavení toho či onoho motivu najdete místo jednoho widgetu některý jiný, a každý z motivů má také vlastní tapetu. Nic vám ale nebrání si kterýkoliv widget z kteréhokoliv motivu vyhodit či do něj přidat, stejně jako si samozřejmě můžete bez problémů změnit i tapetu.

Ani počet virtuálních ploch není fixní – pouhým přetažením widgetu směrem ven, mimo hranice aktuálních ploch, můžete vytvořit zcela novou virtuální plochu, na kterou poté můžete zástupce či widget umístit. Vytvořením této nové plochy samozřejmě dojde ke vzniku odpovídajícího počtu prázdných ploch v ostatních řadách či sloupcích. Pokoušel jsem se samozřejmě zjistit, zda existuje pro množství virtuálních ploch nějaký limit, ale jelikož vždy můžete přidat maximálně jednu novou plochu a pak musíte widget pustit, přestalo mne to bavit dříve, než se mi podařilo na jakýkoliv limit narazit. Screenshot je ale důkazem, že na nedostatek pracovních ploch si u Canvasu zřejmě nikdo stěžovat nebude. Jediným negativním efektem zvětšování jejich počtu je jisté zpomalení reakcí Canvasu. To je ostatně (kromě zmíněných pasivních ikon pro telefonování a zprávy) asi jedinou výtkou, kterou na adresu Canvasu mohu mít – nepatří k nejsvižnějším. Ne, že by se nedal používat, do toho má daleko, ale stejně tak by klidně mohl reagovat o něco rychleji, protože takto si bezpochyby někteří uživatelé vytvoří o telefonu neprávem poněkud horší obrázek. Na vyzkoušení jsem do telefonu nainstaloval také můj oblíbený ADW Launcher a používal na něm jako domovskou aplikaci ten, a musím říct, že fungoval naprosto bezproblémově a reakce telefonu se zase o něco zlepšily. Jak ADW Launcher na VF845 vypadá se opět můžete přesvědčit na jednom ze screenshotů v předchozích částech recenze.

Krátce se zmíním také o možnostech nastavení tapet. Uživatel tu má k dispozici jako obvykle klasickou galerii obrázků, která je integrovaná přímo do aplikace Canvas, ale samozřejmě si může zvolit také obrázek vlastní. U tapet asi překvapí netradiční formát – oproti obvyklé orientaci „na ležato“ zde je potřeba tapety naopak „na výšku“, čili svislá strana je delší než vodorovná. Integrované tapety to řeší poměrně svérázně – obrázek se zkrátka deformuje tak, aby se do požadovaného formátu vešel. Z vlastních obrázků pak musíte nejdříve definovat výřez, který bude jako tapeta použitý. Pokud si chcete vlastní tapetu připravit předem v co nejlepší podobě na počítači, vězte, že by v tom případě měla mít rozlišení 480×640 bodů – jedině tak budete mít jistotu, že nedochází vlivem zmenšování či zvětšování obrázku k nadměrné ztrátě jeho kvality. Na ploše se pak tapeta chová stejně, jako je na Androidu zvykem – není pevně ukotvena na ploše, ale vidíte z ní vždy jen část a plocha se nad ní jakoby vznáší. Relativně častým požadavkem bývá přepnutí na tradiční „pevnou“ tapetu – vězte tedy, že to není možné, i když existují aplikace, které to umožní.

S ohledem na slabý grafický výkon mobilu je vcelku s podivem, že telefon podporuje také takzvané „aktivní tapety“, o kterých se toho v souvislosti s Androidem namluvilo poměrně hodně – jde o tapety, které jsou nějakým způsobem animované a nezřídka dokonce i interaktivní. Několik jich najdete v základní nabídce, spousty dalších si můžete stáhnout z Android Marketu. Fascinující je pak skutečnost, že jejich použití nemá na odezvu prostředí a telefonu příliš zásadní vliv a přitom jsou animovány poměrně plynule. Krátká ukázka je opět k nahlédnutí v průvodním videu.

Obrazem a zvukem

Telefon je po stránce multimediální vybaven na standardy Android telefonů poměrně obvykle. Již v popisu hardware jsem zmiňoval sluchátkový jack, který se už naštěstí zřejmě stal obvyklou výbavou dnešních telefonů (bylo na čase). Jejich připojení je nezbytnou podmínkou k využití prvního zástupce multimediální výbavy telefonu, a to sice FM rádia. To je velice prosté a v zásadě obsahuje jen automatické či manuální ladění. Nalezené stanice se ukládají na celkem 40 pozic předvoleb, které si samozřejmě můžete libovolně přejmenovat. Nakolik jakožto někdo, kdo rádio vůbec neposlouchá, dokážu posoudit, přijde mi, že hraje poměrně příjemně a je vcelku slušně citlivé. Víc k tomuto prostému, ale použitelnému doplňku asi nelze říci. Možná snad ještě to, že rádio má k dispozici i jednoduchý widget, který si můžete pro rychlý přístup umístit na plochu.

Podobně základní, ale funkční, je také audiopřehrávač. Kromě widgetu na plochu neprošel oproti „základnímu“ přehrávači v systému Android žádnými změnami. Podporuje formáty MP3, WAV, AAC a WMA. Skladby, které v telefonu máte nahrané, je možné procházet podle interpreta, alba nebo konkrétní skladby. Přehrávač také umožňuje základní operace s playlisty, opakované přehrávání jedné skladby nebo celého playlistu a také náhodné přehrávání. Pak už je jen možné si zobrazit přebal daného alba, pokud ho máte uložený v adresáři s audiosoubory jako soubor AlbumArt.jpg. Nic dalšího přehrávač nenabízí – zájemci o pokročilejší funkce jsou nuceni hledat na Android Marketu.

Kvalita zvuku je dle mého názoru celkem příjemným překvapením, až na poměrně vysokou hladinu šumu. Je tu ale jeden poměrně zásadní problém, který použitelnost audiopřehrávače nezanedbatelnou měrou sráží. Pokud totiž k telefonu připojíte obyčejná sluchátka, která nejsou vybavena mikrofonem, je velká šance, že jakmile přehrávač pustíte, ozve se vám do nich místo kvalitního zvuku něco, co silně připomíná poslech rozbitého a starého tranzistorového rádia. Řešení je v takovém případě relativně prosté – stačí sluchátka vytáhnout a zapojit je znovu a vše by mělo být v pořádku, ale až to budete dělat podesáté, patrně z toho nebudete příliš nadšeni. Není příliš jasné, zda jde o problém hardwarový nebo čistě softwarový, ale příčina je, jak se zdá, v tom, že systém sluchátka chybně detekuje jako handsfree sadu a nastaví na audiovýstupu speciální režim, který má bránit tvorbě zpětné vazby. Což se pochopitelně na kvalitě hudebního výstupu nemůže podepsat příliš dobře. Je ale třeba ještě jednou zdůraznit, že toto skutečně nastává pouze s obyčejnými sluchátky – pokud k telefonu připojíte například přiložená sluchátka s mikrofonem, na tento problém nenarazíte. Kromě této velice nepříjemné vlastnosti má pak přehrávač už jen jednu drobnou chybku, která se ale dá u telefonu v této ceně bez problémů přehlédnout – pokud necháte přehrávač hrát na pozadí a telefon se zamkne, pak při jeho následném probuzení přehrávání na kratičký zlomek vteřiny „zakopne“. Podotýkám ale ještě jednou, že opravdu nejde o nic, čím by se bylo třeba více zabývat.

Třetím přehrávačem je pak pochopitelně program pro přehrávání videa, který je kombinovaný i s prohlížečem fotografií v aplikaci s prostým názvem Galerie. Aplikace samotná je pak stejně základní jako předchozí dva přehrávače. Můžete v ní přehrávat videa ve formátu 3GP a MP4. S jinými videosoubory si Galerie neporadí a opět budete nuceni hledat pomoc leda v rozsáhlých hlubinách Android Marketu (ovšem mějte na paměti skutečnost, že hardware telefonu zkrátka není dostatečně výkonný na to, aby vám například plynule přehrál nějaký standardní DivX soubor). Při přehrávání videa máte v Galerii v podstatě možnost pouze video zastavit či se v něm přesunout dopředu či dozadu, plus aplikace disponuje možností přepínat mezi třemi možnostmi zpracování stranového poměru videa. Kromě toho samozřejmě reaguje na senzor polohy, takže je možné si video pustit v režimu na výšku i na šířku (který je pochopitelně logičtější). V případě prohlížení fotografií poskytuje Galerie možností přece jen o něco více – můžete jednu či několik fotografií nahrát na základní podporované sociální sítě či je poslat jako MMS nebo jako přílohu v mailu, můžete fotografie otáčet, ořezávat, nastavit ji jako portrét pro některý z vašich kontaktů či jako tapetu. Prohlédnout si můžete také základní informace o fotografii, v případě, že snímek obsahuje geotag, se můžete podívat v Google mapách na místo jeho pořízení, a konečně můžete také pustit prezentaci, která vám v přednastaveném intervalu fotografiemi sama listuje. Tím ale výčet možností Galerie končí a i v tomto případě je třeba zopakovat, že ti, kteří mají na práci s fotografiemi a obrázky vyšší nároky než tyto základní, se zkrátka budou opět muset obrátit na Android Market.

Fotoaparát

Od Galerie a prohlížení fotografií a videí je samozřejmě jen krůček k jejich pořizování. Vodafone 845 obsahuje zabudovaný fotoaparát s rozlišením 3.15 megapixelu, tedy 2048×1536 bodů. Fotoaparát neobsahuje autofocus a je tedy pevně zaostřen na nekonečno. Průvodním jevem této skutečnosti je pak fakt, že z pochopitelných důvodů nelze pořizovat makrosnímky – přijatelného zaostření docílíte až od vzdálenosti přibližně dvaceti centimetrů. To samo o sobě nezní jako velký problém, koneckonců fotografové si asi takovýto mobil pořizovat stejně nebudou, nicméně je tu jedno využití vestavěného fotoaparátu, které ostření na poměrně malou vzdálenost přímo vyžaduje – a tím je scanování čárových a QR kódů, které se často používá i pro pohodlný způsob distribuce internetových odkazů či odkazů na Android Market. Velké QR kódy např. z monitoru počítače ještě dokážete sejmout bez větších obtíží, ale pokud narazíte na kód menší nebo se dokonce pokusíte načíst klasický čárový kód z nějakého výrobku (jako jsem se o to pokoušel já na screenshotu), zjistíte, že ho telefon zkrátka není schopen načíst. Jistě, ve své podstatě jde o problém víceméně zanedbatelný, ale QR kódy se používají stále častěji a takováto drobnost zkrátka dokáže novému uživateli Androida zbytečně zkomplikovat život. Na druhou stranu je asi jasné, že pokud by fotoaparát obsahoval autofocus, byla by cena telefonu jistě znatelně vyšší.

Fotoaparát je ovšem silně podprůměrný i v případě, že budete fotografovat na vzdálenost, která jeho optice nečiní problémy. Celá řada telefonů má problémy s vyvážením bílé (např. snad všechny Android telefony firmy HTC mají sklony vyrábět fotografie s růžovým nádechem). Povětšinou se ale dá vysledovat alespoň nějaká závislost a problému předcházet například ručním nastavením vyvážení bílé. V případě fotoaparátu na telefonu Vodafone 845 to bohužel možné není – automatické vyvážení bílé poskytuje silně nepředvídatelné výsledky a podobně je tomu i s nastavením ručního vyvážení bílé. Zkrátka nikdy předem nevíte, jak bude přesně fotografie vypadat. Na přiloženém obrázku vidíte, že ve dvou shodně nasvícených scénách dává lepší výsledek vždy jiné vyvážení bílé. Fotografie pak obecně nejsou příliš kvalitní (od optiky takto levného fotoaparátu asi skutečně nelze čekat zázraky) a po barevné stránce mají tendence tíhnout spíše k téměř přehnaně sytým barvám a zejména teplé barvy mají sklon k oranžovo-žlutému nádechu. Stejně tak jsou snímky i při relativně slušném světle dost zašuměné. Na noční snímky pak v zásadě zapomeňte úplně – pořídit nějaký nerozmazaný je záležitost pevných nervů a ty, které vidíte mezi ukázkami, daly docela dost práce a řadu pokusů. Jejich pořizování ostatně neusnadňuje další drobný problém fotoaparátu – snímek samotný se pořizuje až takřka sekundu poté, co se vám po stisknutí spouště ozve její cvaknutí a displej potemní na znamení, že cvakla závěrka. Mnohokrát se mi tak (i ve dne) stalo, že jsem s telefonem v této chvíli už pohnul v domnění, že snímek byl pořízen, a musel jsem následně fotografovat znovu. Obecně se tak dá říct, že snímky, které fotoaparát produkuje, jsou použitelné v zásadě maximálně jako příloha do MMSky nebo jako velmi zběžná dokumentace, pokud opravdu nemáte jinou možnost. I když – to byl patrně s ohledem na jeho kvality od samého počátku jeho hlavní a jediný smysl.

V české lokalizaci má pak aplikace Fotoaparát jednu zvláštnost. Jelikož je telefon vybaven GPS, měl by samozřejmě fotoaparát umět ukládat do snímků i geotag, tedy souřadnice místa, kde byla fotografie pořízena. Tyto volbu ale budete v české lokalizaci aplikace Fotoaparát hledat naprosto marně. Řešení je ovšem prosté – položka s anglickým názvem „Store location“ je v českém menu aplikace označena jako „Úložiště“. Díky patří uživateli b3da z Androidfóra.cz, který si toho všiml. Ani pak ale nemáte vyhráno, protože ačkoliv po zapnutí této volby sice fotoaparát geotag patrně ukládá správně, pokud snímky uploadujete třeba na Picasa Web, zjistíte, že ani tak u nich místo pořízení na mapce uvedeno není, a to ani v případě, že tuto možnost máte v nastavení Picasa Webu povolenou. Stejně tak je zřejmě problém se zpracováním informace o natočení snímku (pokud ji tedy aplikace vůbec zaznamenává) – všechny snímky jsou po pořízení „naležato“ a je třeba je poté otáčet.

Vše, co bylo zmíněno o fotoaparátu, platí v ještě větší míře i o záznamu videa. Telefon umí zaznamenávat videa v rozlišení maximálně 352×288 bodů ve formátu 3GP s poměrně silně viditelnou kompresí. Videa jsou limitována maximální délkou 30 minut. Snímková frekvence se zdá být proměnlivá, což nejvíce pocítíme v horších světelných podmínkách, kdy fotoaparát zkrátka přestává záznam stíhat a snímková frekvence tak klesá. V případě mých ukázkových nočních videí se pohybovala někdo kolem sedmi snímků za sekundu. Stejně tak je samozřejmě v obraze přítomna vysoká míra šumu. Znovu tak lze konstatovat jedině to, že k záznamu videa na VF845 sáhnete až ve chvíli, kdy nebudete mít žádnou jinou možnost.

[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=j54X9fIi5H8]

Připojení k PC a synchronizace

K počítači se telefon připojuje standardním USB kabelem s micro USB konektorem na straně telefonu, který je samozřejmě přiložen. K přístroji nedostanete žádná instalační CD ani nic podobného – vše je tu totiž řešeno poměrně zajímavým způsobem. V okamžiku připojení telefonu se vám totiž k počítači připojí automaticky další disková jednotka o kapacitě zhruba 28MB, která obsahuje vše potřebné. Pokud máte ve Windows povolený autorun, objeví se vám poté nabídka se čtyřmi možnostmi.

První možností je instalace ovladače pro modem. Tato volba vám současně nainstaluje i vcelku jednoduchou aplikaci, s jejíž pomocí se můžete na svém počítači připojit prostřednictvím svého telefonu a jeho datového připojení k internetu. Aplikace je na nastavení skutečně velice nenáročná a v zásadě toho mnoho nenabízí (což není na závadu). Můžete si v ní vytvořit více profilů a na druhé záložce pak můžete sledovat číselně i graficky základní statistky o aktuálním připojení i o objemech dat, která jste prostřednictvím tohoto připojení přenesli. To je vše. Jednoduché, prosté, k věci.

Druhou možností je pak instalace programu s originálním názvem PC Suite, který slouží ke správě a zálohování SMS a kontaktů a taktéž k synchronizaci telefonu s počítačem. Po jeho instalaci na vás opět čeká velmi nenáročný průvodce konfigurací připojení telefonu, sestávající v zásadě pouze ze dvou bodů. Poté už se spustí program samotný. Sekce správy SMS je znovu vytvářena s důrazem na jednoduchost, byť možná až příliš. S SMS tu můžete pracovat zcela klasickým způsobem, jaký je u těchto aplikací obvyklý – stahovat SMS z telefonu, archivovat je, psát a odesílat nové a podobně. Asi skutečně nemá smysl se o této části PC Suite více rozepisovat. Snad je jen třeba konstatovat, že mne trochu zklamalo, že program neumí pracovat s dlouhými SMS zprávami s více částmi, které proto zobrazuje odděleně.

Sekce pro správu telefonního seznamu je provedena opět ve velmi podobném duchu a umožňuje editovat, mazat či vytvářet kontakty včetně poměrně bohaté nabídky podrobností a detailů, které si k danému kontaktu můžete poznamenat. Je tu však jeden detail – v telefonu můžete kontakty vytvářet v několika „umístěních“ – přímo v telefonu, na SIM kartě, v rámci vašeho Google účtu a podobně. Aplikace PC Suite nicméně pracuje natvrdo pouze s kontakty, které jsou uloženy přímo v telefonu. Žádné jiné nevidí, takže tuto sekci PC Suite nemůžete využít například k hromadné úpravě svých Google kontaktů. Je to škoda, ale patrně pro to existuje nějaký smysluplný důvod. Do telefonního seznamu můžete kontakty importovat ve formátu VCF a MDB (tedy ve formátech aplikací společnosti Microsoft) a jejich export můžete provést do formátů HTML, TXT, XLS a opět VCF.

O sekci synchronizace, která by měla sloužit k synchronizaci kontaktů a kalendáře např. s Outlookem, toho bohužel nejsem schopen příliš říci, protože nemám nikde k dispozici software, který synchronizaci podporuje, a navíc se domnívám, že cílová skupina tohoto telefonu synchronizaci s Outlookem pravděpodobně příliš nepotřebuje (ale samozřejmě se mohu mýlit). Zmíním tedy pouze to, že podle některých uživatelů, kteří v PC Suite synchronizování zkoušeli, nejde o tak docela bezproblémovou záležitost. Počítám ale, že uživatelé Outlooku jsou na něco takového už zvyklí a nevyvede je to tudíž příliš z míry. Za sebe pak mohu všem vřele doporučit, aby odložili zbytečnou paranoiu a raději svá data synchronizovali přímo z telefonu se službami, které nabízí Google a které tak mají v prakticky každém Android telefonu bezproblémovou přímou podporu.

V zájmu úplnosti je třeba prozradit, že třetí z položek v autorunu onoho 28MB disku je možnost připojit SD kartu telefonu jako diskovou jednotku v PC, což ale můžete udělat i přímo z telefonu bez nutnosti používat tuto volbu. Čtvrtou a poslední položkou je pak nápověda.

Pro linuxově nadanější uživatele pak je třeba ještě zmínit možnost připojení telefonu pomocí adb protokolu. K jeho realizaci potřebujete v každém případě Android SDK, které je zdarma ke stažení od Google a v případě Linuxu má jeho balíčky k dispozici ve svých repozitářích většina majoritních distribucí. Ve Windows poté musíte nainstalovat ještě adb ovladače (k nalezení taktéž u Google) a ovladače pro telefon samotný, které můžete buď instalovat ručně sami, nebo využijete skutečnosti, že se instalují jako součást jak programu pro připojení telefonu jako modemu, tak jako součást PC Suite. Poté stačí na telefonu zapnout funkci „USB Ladění“ v nabídce Nastavení, Aplikace, Vývoj a vše by mělo záhy fungovat. V Linuxu musejí uživatelé obvykle upravovat udev pravidla, do kterých je třeba doplnit detekci dalšího adb zařízení (ID výrobce je „12d1“) a nainstalovat také utilitu usb_modeswitch. Poté je i v Linuxu detekce a adb připojení telefonu zcela bezproblémové.

Shrnutí

Pokud jste se mnou vydrželi těmi hromadami textu až sem, jistě vás bude zajímat nějaký finální verdikt. Jak jsem uvedl už v samotném úvodu, ohodnotit tenhle telefon není vůbec snadné. První dojem byl velice pozitivní. Pak přišlo jisté zklamání z horšího displeje, který zkrátka možná mohl být lepší i za cenu toho, že by byl telefon o něco dražší, a začaly se objevovat četné menší i větší problémy, zmíněné v textu. V současné podobě se tak trochu obávám toho, aby Vodafone 845 nedělal Androidu místo skvělé propagace spíše medvědí službu a nesloužil jako argument jeho zarytým odpůrcům (i když ti si vždycky něco najdou). Jedním z důvodů, proč tato recenze vychází s jistým zpožděním, však byla i skutečnost, že jsem byl v kontaktu s techniky společnosti Vodafone a snažili jsme se alespoň některým z uvedených problémů přijít na kloub, zejména pak problému nefungující mobilní lokalizace telefonu. Mohu proto v samém závěru recenze s jistou úlevou napsat, že ve Vodafone jsou většině z mnou zmíněných problémů zdárně na stopě a že se usilovně pracuje na softwarové aktualizaci, která by snad mohla alespoň některé z uvedených problémů vyřešit. Nemohu však říci ani kdy by tento update mohl vyjít, ani co všechno bude opravovat – vím jen to, že se na něm pracuje. Pokud by byly zlikvidovány všechny odstranitelné problémy telefonu Vodafone 845, patrně bych se ho s ohledem na cenu nebál s nadšením doporučit. Za stávajících podmínek ho ale bohužel mohu doporučit spíše pouze těm, kteří si chtějí Android konečně osahat a nemohou (nebo nechtějí) si dovolit žádný z dražších modelů s Androidem.

Úplně na konec bych rád ještě jednou velmi poděkoval společnosti Vodafone CZ, která mi telefon s velkou vstřícností a ochotou zapůjčila k recenzování.

Klady:

+ Naprosto bezkonkurenční cena
+ Více paměti, než se čekalo
+ Android 2.1
+ Na tak levný telefon vcelku slušná odezva
+ Velice citlivá a přesná GPS
+ Na smartphone nadprůměrná výdrž baterie (při méně aktivním používání)

Zápory:

– Nepříliš citlivý a obecně poměrně nekvalitní displej
– Velmi podprůměrný fotoaparát
– Problematický optický trackball
– Opravdu velké množství porodních bolestí, někdy velice zásadních

[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=j0Lm9Tu4CqM]

Mohlo by vás zajímat

Komentáře (64)