Huawei U8860 Honor – podrobná recenze

Huawei se nejen na našem trhu dokázal vypracovat z pozice outsidera na poměrně hojně zastoupenou značku. Jak si vedl jeho model Honor, spadající do střední třídy a nabízející nadstandardní kapacitu baterie? Nejen to se dozvíte z našeho velmi podrobného testu.

Obsah recenze

• Obsah balení
• Vzhled a dílenské zpracování
• Hardware a displej
• Technologie
• Testy výkonu (benchmarky)
• Herní výkon
• Připojení k počítači
• Konektivita
• GPS
• Baterie a výdrž telefonu
• První spuštění
• Uživatelské prostředí
• Klávesnice
• Kontakty a telefonování
• Fotoaparát a natáčení videa
• Multimédia
• Softwarová výbava
• Kdy, kde a za kolik?
• Resumé

Obsah balení

Telefon je dodáván v poměrně velkorysé kartónové krabici o rozměrech cca 175 x 97 x 68 mm (stejně velká, jen o 0,5 cm vyšší než v případě Huawei Vision) stříbrošedé barvy. Na čelní straně je obrázek zařízení a logo výrobce, které se opakuje také dvakrát na kratších bočních stranách. Na jedné z delších stran pak najdete štítek s čárovými kódy, a konečně na spodní straně jsou vypsány základní rysy tohoto zařízení, ke kterým se ještě dostaneme.

Po sejmutí víka na nás již v kartónovém lůžku čekal samotný telefon, zabalený do igelitového sáčku a chráněný několika transportními fóliemi. Pokud lůžko vyjmete, dostanete se k příslušenství, které čítá:

• záruční list,
• příručku „Welcome to HUAWEI,“ která ale obsahuje skutečně jen základní informace – krom jiných jazyků nabízí po tuctu stránek v češtině a stejný počet ve slovenštině,
• akumulátor HB5F1H,
• cestovní nabíječku HW-050100E2W vyúsťující v USB port (výstup: 5V / 1A)
• datový/napájecí kabel s klasickým konektorem USB na jednom a microUSB na druhém konci,
• sluchátka v provedení „pecky“ bez ochranných molitánků a bez jakýchkoli ovládacích prvků na přívodním kabelu.

Nabíječka má tedy zvlášť adaptér a nabíjecí kabel, který lze použít také pro připojení telefonu k počítači. Toto řešení považujeme za praktičtější, než kompletní nabíječku a samostatný datový kabel, byť, samozřejmě, každé řešení má své klady i zápory.

V balení jsme nenašli paměťovou kartu, což lze u zařízení s celkem 3GB interní paměti pochopit.

Vzhled a dílenské zpracování

Celý telefon je vyroben z plastů, nicméně díky takřka majestátnímu akumulátoru s kapacitou 1 900 mAh rozhodně nepůsobí lehkým dojmem – 140 gramů je hodně ve srovnání nejen s konkurenčním Galaxy W, který byl lehčí o 15 %, ale i proti hliníkovému Huawei Vision, u něhož se ručička váhy zastavila na 121 gramech. Na druhou stranu – kromě lepší výdrže ocení tento mobil také ti, kdož mají rádi pocit, „že drží něco v ruce.“ K solidnímu dojmu ostatně přispívá provedení zadní strany telefonu, která je vroubkovaná (podobně jako například na Samsungu Galaxy S II/W) a tvoří nejen záda telefonu, nýbrž přechází i do hran. Podobnou koncepci jsme viděli u LG Optimu Black, stejně jako tlačítka na hranách, která jsou součástí zadního krytu, a při jeho sejmutí je tedy nelze používat. Vroubkování je praktické hned ze dvou důvodů: telefon neklouže v dlani a nezachytává otisky prstů. Kryt lze sundat nejsnadněji zapáčením v oblasti microUSB konektoru a po úvodním odporu pak všech devět „pacek,“ na kterých drží, poměrně ochotně odskakuje. Opětovné nasazení je překvapivě snadné, byť občas budete muset některou z neposlušných západek ještě dodatečně „zacvaknout.“ Z hlediska dílenského zpracování je telefon proveden poměrně dobře – k zavrzání zadního krytu docházelo jen při cíleném hrubém stisku.

 

Pocitově telefon ze všeho nejvíce připomíná něco mezi LG Optimem Black a poněkud „obéznějším“ Samsungem Galaxy S II. Do dlaně ale padne dobře, na čemž se podílejí oblé hrany. Hrany kolem displeje vystupují zlomek milimetru nad jeho povrch, čímž ho chrání před poškrábáním, pokud telefon položíte touto stranou na pevnou podložku.

Hmotnost jsme již zmínili, pojďme se nyní podívat na rozměry. Ty jsou 122 x 62 x 10,9 mm, tedy větší než u Galaxy W i Vision. To je dáno především větší úhlopříčkou displeje – přeci jen čtyřpalcovou obrazovku do menšího těla nezabudujete. Přes výrazně vyšší kapacitu baterie je Honor tenčí než Galaxy W (10,9 vs. 11,55 mm). Honor je jen o 3 % objemnější než Galaxy W a o celých 20 % ve srovnání s hliníkovým sourozencem Vision.

Na čelní straně samozřejmě najdeme dotykový displej, jehož rozměry jsou 49,98 x 88,92 mm, úhlopříčka pak 102 mm, tedy zmíněné čtyři palce. Z uvedených rozměrů lze dedukovat, že po každé straně zbývá cca 6 mm nevyužitého prostoru, nad a pod displejem pak v průměru 16,5 mm. Obrazovka je kryta pravděpodobně sklem, soudě alespoň dle toho, že se displej nepodvoloval ani drsnějším stiskům. O oblíbený Gorilla Glass se ale, soudě dle oficiálních stránek, nejedná, nicméně u telefonu v této cenové relaci bychom ho neočekávali.

Prostor pod displejem vyplňuje kvarteto senzorových kláves – zleva Menu, Domů (dlouhým stiskem vyvolá správce běžících úloh), Zpět a Hledání (krátkým tapnutím se dostanete do klasického vyhledávání, dlouhým podržením do hlasového). Na rozdíl od mnohých Samsungů, u kterých je klávesa Domů hardwarová, nebo od HTD Evo 3D, kde jsou jednotlivá tlačítka rozlišena kroužkem, není na Honoru jejich hranice nijak vyznačena, takže zpočátku si budete muset zvykat na to, kde které končí. Stále více výrobců také upouští od samostatného tlačítka pro vyhledávání (příkladem budiž i Galaxy Nexus). Čistě senzorová tlačítka také znamenají, že telefon lze aktivovat pouze stiskem tlačítka pro zapnutí/vypnutí telefonu respektive rozsvícení/zhasnutí displeje, které je – na rozdíl například od Samsungu Galaxy S II – situováno na horní hranu, poněkud neprakticky pak na její levou stranu, takže je při držení zařízení v pravé ruce relativně obtížně dostupné.

 

Co nás u tohoto modelu poněkud zamrzelo, byla absence klávesové zkratky pro jednoduché pořizování snímků obrazovky. Podsvětlení tlačítek řídí senzor okolního světla, nenašli jsme způsob, jak tlačítka přinutit svítit společně s displejem, ani jak určit dobu, po které zhasnou.

Nad displejem je, kromě loga výrobce, také štěrbina reproduktoru, optika čelní kamery a v pravém rohu také notifikační LED. Senzory okolního světla, regulující úroveň podsvětlení displeje v závislosti na okolních podmínkách, a přiblížení, starající se o deaktivaci displeje během hovoru, se umně ukrývají v prostoru reproduktoru. Řízení úrovně podsvětlení displeje funguje dobře, na přechody ze světla do tmy a naopak reagoval telefon velmi svižně a bez problémů.

Notifikační LED bývá poměrně opomíjeným vybavením, nicméně Huawei na ni obvykle nezapomíná. V tomto případě umí dioda svítit několika barvami a indikuje například přijaté e-maily, SMSky, zmeškaná volání a další události. Výhodou tohoto řešení je, že uživatel nemusí neustále rozsvěcet displej, aby zjistil, zda něco nepropásl. Dioda je navíc dobře zvolená a zakomponovaná, takže v noci při aktivitě neosvětlovala celý pokoj.

Podíváme-li se na hrany telefonu, pak na levé (při pohledu z čela) najdeme kolébkové tlačítko pro nastavení hlasitosti. To je sice poměrně dobře dostupné během hovoru, ocenili bychom ale nějaké hmatové rozlišení mezi částí, která hlasitost zvyšuje, a která ji snižuje. Tlačítko navíc poměrně hodně vystupuje nad okolní povrch, a díky zpracování tak při uchopení občas jemně škrábe do bříšek prstů.

Spodní hrana nabízí nijak nechráněný konektor pro připojení kabelu, zakončeného konektorem microUSB, kterým můžete telefon nabíjet, nebo propojit s počítačem. Kromě toho je zde k vidění také štěrbina mikrofonu.

Na pravé hraně nenajdete žádný konektor, tlačítko, nebo prvek.

Horní hrana je vyhrazena již zmíněnému tlačítku pro vypnutí/zapnutí telefonu respektive jeho probuzení/uspání. Dílenské provedení je podobné, jako u tlačítka pro nastavení hlasitosti, takže i v tomto případě budeme kritizovat dílenské zpracování a možná až přílišné vyčnívání nad okolní povrch. Delším podržením tlačítka vyvoláte nabídku, čítající tichý režim, režim „V letadle,“ vypnutí a netradičně (a velmi prakticky) také restart telefonu. Vpravo je pak zdířka pro běžný 3,5mm audio konektor typu jack, do kterého můžete připojit buď dodaná, nebo prakticky jakákoli jiná sluchátka.

 

Na zadní straně telefonu je vedle sebe optika fotoaparátu, přisvětlovací LED, vyústění hlasitého reproduktoru a štěrbina druhého mikrofonu, který se stará o odstranění okolního hluku během hovorů. Objektiv fotoaparátu vystupuje nad okolní povrch, takže pokud telefon položíte, bude se plochy dotýkat touto částí. Poškrábání se výrobce snažil předejít mírně vystupujícím, pravděpodobně kovovým kroužkem. Níže je logo Huawei ve stříbrné barvě, v dolní části se telefon chlubí nápisem „with Google.“

Pod krytem se nachází prostor pro baterii, a sloty pro SIM a paměťovou kartu microSD. Překvapilo nás, že k instalaci respektive vyjmutí obou karet je nutné demontovat baterii, což jistě neudělá radost těm, kdož střídají více SIMek, nebo připojují paměťovou kartu k počítači přes čtečku. U Huawei Vision přitom bylo možné SIM i microSD měnit bez zádrhelů – na druhou stranu u tohoto modelu nebyla baterie uživatelsky demontovatelná.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že Huawei Honor, na rozdíl od mnoha jiných výrobců, pochválíme především za indikační LED. Hlavou jsme kroutili v podstatě jen nad dílenským zpracováním hardwarových tlačítek, která poněkud kazila jinak dobrý pocit z tohoto zařízení.

Hardware a displej

Srdcem telefonu je 32bitový procesor Qualcomm Snapdragon S2 MSM8255, vyráběný 45nm technologií, taktovaný na 1,4 GHz. Z dosud testovaných kousků je naprosto stejným procesorem osazen Samsung Galaxy W, se kterým budeme v průběhu testu srovnávat. CPU podporuje instrukce ARMv7, což pro uživatele znamená podporu plnohodnotného Flashe. Rychlost 1,4 GHz je sice papírově vyšší, než v případě vlajkové lodi společnosti Samsung – Galaxy S II – na druhou stranu Honor disponuje jen jedním výpočetním jádrem, čímž se rozdíl vyrovnává. Stejný procesor zvolili například Alcatel pro svůj One Touch OT-995, Sony pro Xperii arc S, HTC pro Sensation XL, nebo HTC pro tablet Flyer.

O grafiku se stará osvědčené, leč už poněkud vousatější Adreno 205, podporující OpenGL ES 2.0, OpenGL ES 1.1, OpenVG 1.1, EGL 1.3, Direct3D Mobile, SVGT 1.2, Direct Draw a GDI. To odpovídá zařazení telefonu do střední třídy a ve spolupráci s uvedeným procesorem poskytne dostatečný, ne však převratný grafický výkon.

Zmíněnému segmentu odpovídá také velikost operační paměti – 512 MB je v tomto směru dobrým standardem. Reálně je ale dostupných 346 MB (zbytek „ukusuje“ grafika), přičemž volných je lehce přes 100 MB. S agresivním „task killerem“ se dá dostat na cca 210 MB volné RAM. Zde je vidět, o kolik nenasytnější je grafická nadstavba TouchWiz 4.0 u Samsungu Galaxy W – při stejné velikosti RAM zbývalo jen 70 MB volných, násilným ukončením úloh se pak dalo dostat na 100 MB.

Pro aplikace a data je k dispozici něco málo pod 3 GB interní paměti. Z toho je 882 MB telefonem prezentováno jako „vnitřní paměť,“ zbývající 2 GB se pak chovají jako interní SD karta resp. paměť USB. Prakticky úplně stejné rozložení jsme viděli u Galaxy W. Uvedenou kapacitu lze navíc rozšířit paměťovými kartami microSD o dalších až 32 GB, což by mělo být dostačující i pro ty nejnáročnější uživatele. Android od verze 2.2 (v telefonu je verze 2.3.6) navíc podporuje přesun aplikací z interní paměti na kartu, takže zmíněných 882 MB by mělo stačit i aktivnějším uživatelům.

Hardwarová výbava slibuje dostatečný výkon, byť v případě Galaxy W ho poměrně silně brzdila v rozletu grafická nadstavba TouchWiz. I Huawei s každým dalším telefonem přizpůsobuje a upravuje uživatelské rozhraní, takže je otázkou, zda i v případě Honoru již nemáme mluvit o grafické nadstavbě, byť je operační systém stále ještě více podobný Androidu. Celkově se dá říci, že Honor je příjemně živý, jen občas jsme pozorovali drobné zaváhání, které však ani zdaleka nedosahovalo lagů Galaxy W.

Displej se čtyřpalcovou úhlopříčkou poskytuje poměrně netradiční rozlišení 480 x 854 bodů, tedy na výšku o 54 obrazových bodů více než obrazovka Galaxy W. Jedná se o běžný TFT LCD panel, schopný zobrazit 16 milionů barev. Jeho předností je jemnost 245 dpi, která je sice o něco málo nižší, než v případě Galaxy W, při běžném použití ale takřka jistě rozdíl nezaznamenáte.

Pozorovací úhly jsou spíše průměrné, neboť k viditelné degradaci barev dochází při relativně nevelké odchylce na kolmici displeje. Podsvětlení ale bylo docela v pořádku, pouze při zobrazení černé barvy se okraje obrazovky zdály být malinko světlejší. Barevné podání je o něco studenější, černou lze reálně popsat jako „svítící tmavě šedou,“ čitelnost na slunci je průměrná, jak bychom ostatně od tohoto panelu čekali. Při rychlém posunu bílého textu na černém pozadí se písmenka překreslovala trochu pomaleji a celý obsah obrazovky tak působil dojmem, jako by v tu chvíli blikal. Celkově vzato můžeme konstatovat, že zobrazovací jednotka odpovídá třídě a ceně telefonu. SAMOLEDy přeci jen zatím stále patří do vyšší kategorie.

Ke snímání doteků je použita kapacitní technologie, trochu nás ale překvapilo, že telefon zvládá zachytit a interpretovat maximálně dotyk dvou prstů (Galaxy W i Huawei Vision jich zvládne pět). Na druhou stranu: kdy jich v praxi potřebujete více?

O otáčení obsahu obrazovky s ohledem na polohu telefonu se stará senzor polohy, který reaguje vcelku pružně a obraz překreslí cca do jedné sekundy. Otáčení ale není podporováno domovskou obrazovkou a některými systémovými aplikacemi (např. seznamem kontaktů či seznamem aplikací). Naopak bez problémů reaguje na otáčení sekce nastavení, či aplikace pro práci s textovými zprávami. Obsah obrazovky lze otočit o 90 stupňů vlevo či vpravo, otáčení „hlavou dolů“ Honor nepodporuje.

Technologie

Huawei Honor umí pracovat v sítích GSM 850/900/1800/1900 a UMTS 850/1900/2100. Z datových technologií začíná na nejpomalejší, ale nejdostupnější GPRS (Class 10; 32 – 48 kb/s), pokračuje přes EDGE (Class 10; 236,8 kb/s), UMTS a končí podporou nejrychlejších HSDPA (14,4 Mb/s) a HSUPA (5,76 Mb/s).

Připojení přes mobilní data bylo v pořádku, byť, jak jsme v Ostravě (a jistě nejen zde) zvyklí, telefon poměrně často přepínal mezi jednotlivými typy, takže se písmenka E, 3G a H v notifikační liště poměrně často měnila. Přechod mezi mobilními daty a bezdrátovým připojením byl sám o sobě bez problémů, probíhal automaticky, takže se při každém přechodu na mobilní data telefon nedotazoval dialogem, jak jsme mohli vidět u některých starších kousků tohoto výrobce.

Hardwarové parametry

• Procesor: 1,4 GHz, Qualcomm Snapdragon S2 MSM8255T (ARMv7) s grafickým jádrem Adreno 205
• OS: Android 2.3.6 (Gingerbread) bez grafické nadstavby, ale s upraveným uživatelským rozhraním,
• Interní paměť: 882 MB (volných cca 780 MB) + 2 GB jevících se systému jako paměťová karta
• Paměť RAM: 512 MB (uživatelsky dostupných 346 MB, volných cca 107 MB, s „task killerem“ se dá dostat na cca 210 MB volné RAM),
• Velikost telefonu: 122 x 62 x 10,9 mm
• Hmotnost telefonu s baterií: 140 gramů
• Displej: úhlopříčka 4 palce (49,98 x 88,92 mm = úhlopříčka 102 mm), LCD TFT, dotykový, kapacitní, s rozlišením 480 x 854 px (244 dpi), 16 777 216 barev
• GPS: ano, včetně A-GPS
• Wi-Fi: 802.11b/g/n
• Bluetooth: 2.1 (EDR)
• Konektory: 3,5 mm stereo audio jack, microUSB (USB 2.0)
• Senzory: zrychlení, polohy, přiblížení, kompas
• Fotoaparát: 8 Mpx (3264 x 2448), autofokus, s přisvětlovací LED diodou
• Natáčení videa: v rozlišení až 1280 x 720 px, 30 fps
• Přední kamera: 640 x 480 px
• Baterie: 7,2 Wh/1930 mAh Li-Pol

Testy výkonu (benchmarky)

Metodika všech testů byla následující: v každém benchmarku provádíme deset měření. Následně se nejlepší a nejhorší výsledek škrtá, ze zbylých osmi se počítá průměr.

Jestliže se výsledek, vypočítaný podle uvedeného postupu, lišil od mediánů všech naměřených hodnot o více než 1 %, celý test se opakoval.

Poprvé jsme také do testování zařadili benchmark SmartBench 2012.

Linpack single

• Huawei Honor – 54,67 MFLOPS
• Samsung Galaxy W – 51,95 MFLOPS
• Samsung Galaxy S II – 51,72 MFLOPS
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 47,90 MFLOPS
• HTC EVO 3D – 44,76 MFLOPS
• Huawei Vision – 41,30 MFLOPS
• LG Optimus 2X – 36,44 MFLOPS
• Huawei IDEOS X5 – 29,42 MFLOPS
• Emgeton Meizu M9 – 14,40 MFLOPS
• Emgeton Consul One – 13,50 MFLOPS
• LG Optimus Black – 12,78 MFLOPS
• Vodafone 945 – 9,835
• Vodafone 858 – 3,636
• Huawei U8100 – 2,588
• Vodafone 845 – 2,272

Linpack double

• Samsung Galaxy S II – 85,56 MFLOPS
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 79,07 MFLOPS
• Huawei Honor – 48,08 MFLOPS
• Samsung Galaxy W – 45,55 MFLOPS
• Huawei Vision – 35,32 MFLOPS
• Emgeton Meizu M9 – 12,68 MFLOPS
• Emgeton Consul One – 7,74 MFLOPS

Zde musíme upozornit, že Huawei Honor nemá dvě jádra, takže výsledek tohoto testu je irelevantní.

Neocore

• Optimus 2X – 74,5 fps
• Asus Eee Pad Transformer Prime – 60,0 fps
• Huawei Vision – 59,8 fps
• Huawei Honor – 59,8 fps
• HTC EVO 3D – 59,5 fps
• Samsung Galaxy S II – 59,2 fps
• Samsung Galaxy W – 57,6 fps
• Emgeton Meizu M9 – 47,5 fps
• Huawei IDEOS X5 – 45,5 fps
• Optimus Black – 45,0 fps
• Emgeton Consul One – 42,8 fps
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 1,4 fps
• mivvy Midroid A2 – 1,9 fps

NenaMark 1

• Asus Eee Pad Transformer Prime – 60,2
• Samsung Galaxy S II – 59,8
• Samsung Galaxy W – 52,0 fps
• Huawei Honor – 51,7 fps
• Huawei Vision – 42,3
• Emgeton Consul One – 41,9
• Emgeton Meizu M9 – 30,5

NenaMark 2

• Asus Eee Pad Transformer Prime – 51,8 fps
• Samsung Galaxy S II – 38,9 fps
• Samsung Galaxy W – 30,7 fps
• Huawei Honor – 30,1 fps
• HTC EVO 3D – 25,3 fps
• Emgeton Consul One – 24,1 fps
• Huawei Vision – 6,7 fps

SmartBench 2011 Productivity index

• Asus Eee Pad Transformer Prime – 4420
• Samsung Galaxy S II – 3969
• Samsung Galaxy W – 1885
• Huawei Honor – 1783
• HTC EVO 3D – 1628
• Huawei Vision – 1136
• Huawei IDEOS X5 – 902
• Optimus Black – 834
• Emgeton Meizu M9 – 684
• Emgeton Consul One – 652
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 132

SmartBench 2011 Games index

• Asus Eee Pad Transformer Prime – 2796
• Optimus 2X – 2627
• Samsung Galaxy W – 2259
• Samsung Galaxy S II – 2204
• Huawei Honor – 2173
• Emgeton Meizu M9 – 1974
• HTC EVO 3D – 1870
• Optimus Black – 1847
• Huawei Vision – 1294
• Huawei IDEOS X5 – 754
• Emgeton Consul One – 712
• Prestigio MultiTab PMP3084B – 163

SmartBench 2012 Productivity index

• Huawei Honor – 1029

SmartBench 2012 Games index

• Huawei Honor – 2142

Quadrant Standard

• Samsung Galaxy S II – 3326
• Huawei Honor – 2021
• Huawei Vision – 1874
• Samsung Galaxy W – 1473
• Emgeton Meizu M9 – 1368

Antutu Benchmark

• Asus Eee Pad Transformer Prime – 10 624
• Samsung Galaxy S II – 5598
• Samsung Galaxy W – 3898
• Huawei Honor – 3865
• Huawei Vision – 2558
• Emgeton Meizu M9 – 2454
• Emgeton Consul One – 2172

Syntetické testy potvrdily podobnou výkonnost ve srovnání se Samsungem Galaxy W. Zajímavý je ale poměrně velký rozdíl v Quadrantu, kde Honor dosáhl o více než 36 % lepšího výsledku ve srovnání se svým korejským konkurentem.

Herní výkon

Výsledky benchmarků naznačily, že výkonnost Huawei Honor bude patrně hodně blízká Samsungu Galaxy W. Rozhodli jsme se ale vše posoudit v praxi, proto jsme krátce otestovali několik her a zde jsou naše dojmy:

• Air Control Lite – zapnuli jsme hardwarovou akceleraci, vykreslení mraků a zobrazování počtu snímků za sekundu. Spuštění hry trvalo asi o dvě sekundy déle než na Samsungu Galaxy S II. Počet snímků se pohyboval mezi 59 a 61 fps, jen výjimečně na okamžik padal až k 54 fps. To je celkově o něco málo lepší výsledek, než jakého dosáhl Samsung Galaxy W.
• Angry Birds – spuštění hry trvalo asi o pět sekund déle než na Samsungu Galaxy S II, což je ale lepší výsledek, než jakého dosáhl Galaxy W. Hra se nezadrhávala, pouze občas jsme zaznamenali krátkodobý (ani ne sekundový) výpadek doprovodné hudby.
• Apparatus – spuštění hry bylo asi o sekundu delší než na SGS2. Hra běžela plynule, práce s objekty byla pohodlná, animace se nesekaly.
• Flick Golf – načítání hry i úrovní bylo srovnatelné s SGS2. Hra byla plynulá, jen výjimečně jsme zaznamenali drobné zadrhnutí.
• Fruit Ninja Free – hra běžela plynule a ověřila dobrou citlivost a reakci displeje. Stejně, jako na Galaxy W se nám ale při vyskočení z dokončeného levelu zasekla. Dál ale běžela bez problémů.
  Aplikace Fruit Ninja nám při pokusu o ukončení zamrzla

Chtěli jsme vyzkoušet i náročnější hry, které na Galaxy W neběžely právě plynule. Bohužel ani jeden z titulů Arma II: Firing Range THD či Grand Theft Auto III se nám nepodařilo stáhnout a nainstalovat s konstatováním, že „Tato položka není kompatibilní s vaším zařízením.“ Předpokládáme, že problém je v kompatibilitě s nestandardním rozlišením displeje.

Připojení k počítači

Telefon lze k počítači připojit dodávaným kabelem skrze USB, přičemž podporovány jsou dva režimy. V tom prvním – „mass storage“ či „v režimu úložiště“ je se zařízením možné pracovat jako s jakýmkoli flashdiskem nebo přenosným diskem. V Průzkumníkovi nebo jiném správci souborů se tak z prostředí operačního systému dostanete k souborům v interní paměti (ovšem jen k té 2GB části), případně na paměťovou kartu, je-li v telefonu nainstalována. Při připojení k počítači se automaticky zobrazuje na displeji telefonu dialog, nabízející připojení v tomto režimu.

Druhý režim využijete, pokud budete chtít se zařízením pracovat prostřednictvím jiné aplikace – například nějakého softwarového balíku pro zálohování, nebo, jako my během recenze, skrze Android SDK. V takovém případě budete potřebovat ovladače. Jejich instalaci, jak je u Huaweiů zvykem, zvládl výrobce na jedničku: telefon na pozadí vytvoří v systému Windows virtuální CD mechaniku, ze které je možné nainstalovat vše potřebné. Nemusíte tak ztrácet čas hledáním CDčka („které v té krabici určitě nebylo!“ ;) ), ani prolézat leckdy poměrně nepřehledné webové stránky. Vše, co potřebujete ke korektní a fungující instalaci, je počítač, telefon a kabel. V tomto směru se ostatní výrobci mají od Huawei opravdu co učit! Možná bychom, s ohledem na začátečníky, ocenili instalaci formou průvodce – soudě dle provedení výrobce zjevně počítá s tím, že zařízení bude instalovat pokročilejší uživatel. I tak ale musíme Huawei ještě jednou pochválit za toto následováníhodné řešení. Komfortní instalace vyniká o to více, srovnáme-li ji například s instalací ovladačů Samsungu Galaxy W.

Malým překvapením ale bylo, že jsme ani na „virtuálním CD,“ ani v interní paměti telefonu nenašli balík Hi Suite, který byl dodáván s Huawei Vision. Jednalo se o poměrně zdařilou aplikaci pro synchronizaci kontaktů a kalendáře s Outlookem/Outlook Expressem, zálohu/obnovu telefonu, správu kontaktů, SMS, hudby a obrázků.

Konektivita

O připojení skrze mobilní data jsme si povídali výše, tentokrát se zaměříme na ostatní způsoby, kterými telefon komunikuje s okolním světem. První na řadě je Wi-Fi, přičemž Honor podporuje jak starší standardy 802.11 b a g, tak i nejnovější a teoreticky nejrychlejší 802.11n. Právě při testování připojení skrze bezdrátovou síť jsme narazili na jednu pravděpodobnou slabinu tohoto modelu – stabilitu Wi-Fi připojení. K problémům docházelo jak při připojení přes router TP-Link TL-WR541G, podporující pouze dva pomalejší standardy, situovaný v relativně málo zarušené oblasti, tak při připojení přes rychlejší zařízení téhož výrobce v sídlištní zástavbě, kde se okolní Wi-Fi doslova perou o přidělené pásmo. Díky indikátoru v notifikační liště jsme zaznamenali poměrně časté obnovování přerušeného spojení. Když jsme pak prostudovali LOGy z Wi-Fi routerů, zjistili jsme, že telefon se odpojuje a připojuje cca každé tři minuty. Možná bychom i uvěřili, že problémy u rychlejší sítě způsobovalo silné zarušení, nicméně ke stejnému routeru v tomtéž místě jsme připojovali již bezmála dvě desítky jiných telefonů a tabletů, a kromě Honoru jsme stejný problém zaznamenali jen na jednom jediném – konstrukčně velmi podobném LG Optimu Black. Ten měl v době testu problém udržet připojení ve stejné oblasti, ale s jiným routerem (toho času Netgear).

Co se týká dosahu, můžeme konstatovat, že telefon patří k lehkému podprůměru a jeho citlivost byla o něco slabší než v případě Samsungu Galaxy S II. Signál z osmého patra na chodníku před domem zachytil v cca polovině případů, data ale nepřenášel vůbec, nebo jen velmi pomalu (s Galaxy W připojení za stejných podmínek fungovalo i výrazně dál od budovy). K hodnocení přidáváme mínus za poměrně dlouhou prodlevu, po které se telefon připojoval k již nastavené Wi-Fi v jednotlivých oblastech. Na rozdíl od Samsungu Galaxy S II, nebo i zmiňovaného Galaxy W, byl čas, potřebný k připojení, viditelně delší.

Bluetooth jsme otestovali v automobilu z koncernu VW. První spárování proběhlo korektně, stejně jako následné stažení telefonního seznamu, čítajícího přes 400 položek, do palubního počítače. Spojení se během testování ani jednou nerozpadlo, provedli jsme několik testovacích hovorů a všechny proběhly bez sebemenších výhrad.

Telefon zvládá také konektivitu přes DLNA, nicméně tu jsme v praxi netestovali.

Jedinou bezdrátovou technologií, kterou Huawei Honor nedisponuje, tak zůstává NFC. To ale v této době a na tomto místě není zásadní nedostatek.

GPS

GPS byla, je, a doufejme, že i nadále bude, silnou stránkou telefonů Huawei. Ostatně již levný Vodafone 845 (původně Huawei Joy) překvapoval přesností a relativní rychlostí (byť pozicování přes bezdrátové a mobilní sítě bylo až do první aktualizace firmwaru chybné).

Honor není v tomto směru výjimkou a potvrzuje pravidlo. Nejprve jsme vyzkoušeli zaměření polohy bez vložené SIM karty a bez jakéhokoli datového připojení. Zařízení tedy nemělo možnost vypomoci si lokalizací podle základnových stanic a/nebo bezdrátových přístupových bodů. Přesto správné zaměření netrvalo déle než deset sekund a prvotní indikovaná pozice se od té reálné lišila jen o cca 15 metrů, přičemž během chvilky se dále zpřesňovala.

V nastavení telefonu najdete proti obvyklým dvěma „zatržítkům“ pro nastavení určování polohy o jedno více:

• Použít satelity GPS (zde asi nemusíme vysvětlovat detaily ;) ),
• Zaměření přes bezdrátové sítě (k určení polohy jsou použity informace o okolních Wi-Fi sítích, základnových stanicích mobilních operátorů a sílách zachycených signálů, z čehož je triangulací vypočtena přibližná pozice),
• Použít rychlou GPS (tato volba je ve výchozím nastavení vypnutá a Huawei ji popisuje jako „Vylepšuje funkčnost GPS pomocí serveru“ bez dalších podrobností).

Během testu jsme ponechali všechny tři volby aktivní.

V případě uzavřených prostor nacházel telefon svou polohu, jak jsme si řekli výše, s pomocí Wi-Fi sítí a BTSek, což se mu dařilo poměrně dobře s vyhovující přesností.

Otestovali jsme klasickou navigaci, konkrétně jsme své kroky nechali řídit aplikacemi Waze a Sygic. V obou případech jsme byli maximálně spokojeni – telefon nalezl přesnou pozici takřka ihned po výjezdu z garáže, čímž se řadí k největším „rychlíkům,“ a neztrácel ji ani během jízdy v zastavěné oblasti mezi vysokými domy. Navigace byla plynulá, v případě sjetí z trasy docházelo k přepočtu prakticky okamžitě, byť samozřejmě do jisté míry rychlost reakce ovlivňoval úhel, pod kterým jsme trasu opustili. S vykreslováním obrazu neměl Honor vážnější problémy, proti Galaxy W tento telefon ztrácel jen v maximální hlasitosti hlasitého reproduktoru, která by mohla být nedostatkem v hlučnějších vozech, při hlasitě puštěnému rádiu, nebo otevřených oknech. Telefon dosahoval dobrých výsledků jako navigace i tehdy, když jsme mu ztížili podmínky a místo za čelním sklem jsme ho vozili v oblasti řadící páky – v kalíšku pro nápoje – odkud měl značně obtížnější výhled na oblohu. Ani v takovém případě jsme nezaznamenali ani sebemenší problém.

Přesnost lokalizace jsme ověřili také při sportování, konkrétně s pomocí aplikace RunKeeper, která zaznamenává absolvovanou trasu a veškeré její parametry. I v tomto případě musíme ocenit velmi rychlé úvodní nalezení polohy a následnou přesnost – zachycená trasa takřka dokonale kopírovala realitu, včetně toho, po které straně silnice jsme šli.

Huawei Honor tedy můžeme doporučit jako klasickou navigaci pro pěší i motoristy. Díky baterii s velkou kapacitou by měl vydržet navigovat až čtyři hodiny, což je velmi dobrý výsledek. Oprávněný zájem o tento model můžeme očekávat i z řad příznivců geolokačních her, kterým telefon nabídne poměrně velký displej, solidní výdrž a především tolik potřebnou přesnost lokalizace.

Baterie a výdrž telefonu

Huawei Honor je osazen baterií s patrně největší kapacitou, která je na současném trhu k dispozici – 1 930 mAh, respektive 7,2 Wh. Proti korejskému konkurentovi Galaxy W se stejnou hardwarovou výbavou tedy nabídne o téměř 29 % větší teoretickou výdrž. Baterie je navíc typu Li-Pol, což by mělo znamenat nižší náklady na výrobu, přizpůsobivost, spolehlivost, odolnost proti přebíjení a menší šanci na únik elektrolytu. Kapacita těchto článků je ale při stejné velikosti o něco menší ve srovnání se standardní baterií typu Li-Ion.

Při připojení telefonu pouze přes Wi-Fi s aktivní synchronizací s účtem Google (ale bez jakýchkoli dalších služeb), bez vložené SIM, se baterie vybíjela rychlostí cca 1,2 % za hodinu, takže teoretická výdrž telefonu v tomto režimu byla kolem 83 hodin (3,5 dne). V klidovém „víkendovém režimu,“ kdy byl telefon v mobilní síti, ale k datovým přenosům používal Wi-Fi, přičemž jsme ho skoro nepoužívali, byla průměrná spotřeba 1,9 %/hodinu, tedy teoretická výdrž vychází na cca 52 hodin. Během testu jsme se pak dostali na úbytek kolem 5 % za hodinu, což odpovídá výdrži kolem 20 hodin. Nutno ale podotknout, že telefon je během redakčního testování vystaven výrazně vyšší zátěži než při používání „průměrným uživatelem.“ Průměrně jsme cca půl hodiny denně používali GPS, dvě hodiny jsme si četli na displeji, telefonovali, psali SMSky, a samozřejmě průběžně prováděli jednotlivé testy, vyžadující zpravidla zapnutý displej. Po 19 hodinách provozu jsme telefon zapojovali do nabíječky obvykle s více než 20 % zbývající kapacity baterie. Každopádně jsme přesvědčeni, že celodenní (a celonoční) výdrž by neměla být pro Huawei Honor problém, při umírněnějším způsobu používání se skoro jistě dožije i dvou dnů bez nutnosti nabíjet.

Samozřejmě jsme provedli test výdrže baterie s aplikací Antutu Tester, který životnost akumulátoru prověřuje maximálním zatížením procesoru při současně rozsvíceném displeji. Z uvedeného je zřejmé, že rychlejší procesory jsou tak mírně znevýhodněny, neboť jen málokterý uživatel je bude zatěžovat na 100 % nějakou delší dobu. Během testování se teplota baterie vyšplhala z původních 29 C až na 44 C (o 2 C více než Galaxy W).

• Samsung GT-i5800 – 758 bodů
• Vodafone 845 – 647 bodů
• Emgeton Meizu M9 – 566 bodů
• LG Optimus One – 527 bodů
• Huawei Vision – 501 bodů
• Asus Eee Pad Transformer Prime (jen displej) – 462 bodů
• Samsung Galaxy W – 442 bodů
• Huawei Honor – 402 bodů
• Emgeton Consul – 280 bodů
• Samsung Galaxy S II – 265 bodů

Podle oficiální specifikace by telefon měl teoreticky vydržet až 380 hodin (skoro 16 dnů) v režimu „stand-by,“ a až 6 hodin 40 minut hovoru.

První spuštění

Po spuštění telefonu se nejprve na dvacet sekund zobrazí logo Huawei, po kterém následuje animace bez zvukového doprovodu. Následně se vás již ujme průvodce, který bude chtít následující informace:

1. Volba jazyka (čeština ani slovenština v nabídce nechybí),
2. pokud v telefonu není vložena SIM karta, nabídne telefon připojení k Wi-Fi,
3. přihlášení k účtu Google, případně – pokud ho nemáte – jeho vytvoření,
4. vyjádření souhlasu či nesouhlasu se zjišťováním polohy a používáním funkce Moje poloha,
5. zálohování a obnovení telefonu z/na účet Google (pokud jste připojeni přes mobilní data s omezeným limitem, doporučujeme tímto způsobem neobnovovat),
6. potvrzení dokončení nastavení,
7. nastavení data a času, volba formátů data a času (zde doporučujeme věnovat pozornost správnému nastavení časové zóny – pokud v telefonu není vložena SIM, je předpokládána časová zóna +0),

Tím je telefon nastaven, a následně se již načte domovská obrazovka.

Kompletní start nastaveného telefonu propojeného s účtem Google včetně načtení plochy trvá asi padesát sekund, což je víceméně průměr.

Uživatelské prostředí

Jak jsme si řekli výše: Huawei sice nedeklaruje provedené úpravy jako „grafickou nadstavbu,“ nicméně úplně „holý Android“ v jeho modelu Honor také není. To, ostatně, poznáte již z odemykací obrazovky, která nenabízí klasické dva posuvníky (jeden k odemčení displeje a druhý k přepnutí telefonu do tichého režimu), nýbrž kruh, ne nepodobný tomu, jaký můžeme vídat na zařízeních s Androidem 4.0 Ice Cream Sandwich. Z hlediska funkcí je ale odemykací obrazovka na hraně mezi tou z ICS, a kroužky známými z nadstavby HTC Sense – konkrétně pohybem středového kolečka zleva doprava telefon odemknete, opačným tahem otevřete aplikaci pro práci s textovými zprávami. Tahem dolů spustíte fotoaparát, opačně pak aplikaci pro volání. Ikonky pro přístup k volání a textovým zprávám také indikují počet zmeškaných volání a nepřečtených SMS. Subjektivně hodnotíme toto provedení jako poměrně praktické, byť bychom uvítali možnost nastavit si zástupce dle vlastních potřeb, jak je to možné u Sense. Na odemykací obrazovce chybí možnost přepnutí telefonu do tichého režimu – ta je dostupná jen po odemknutí a dlouhém stisku tlačítka pro vypnutí/zapnutí telefonu. Pokud byste trvali na standardním způsobu odemykání obrazovky, nebo vyžadujete-li dostupnost jiných funkcí (včetně zmíněného tichého režimu), můžeme doporučit osvědčený Widget Locker.

Kromě kruhu pro odemykání a spouštění tří přednastavených programů obsahuje odemykací obrazovka ještě jméno operátora, čas, datum, v případě probíhajícího nabíjení stav baterie, a v dolní části též přístup k nouzovému volání.

Po odemčení obrazovky se zobrazí launcher, nabízející pětici domovských obrazovek. Jejich počet, bohužel, není možné zvýšit, naopak pokud byste některou plochu nevyužili, můžete ji odstranit. Stiskem klávesy Zpět se dostanete k náhledu, ve kterém můžete měnit pořadí domovských obrazovek, případně je odstraňovat (odstranit ale lze jen ty, na kterých není žádná ikona či widget). Namapování této funkce na klávesu Zpět nám ale nepřipadalo příliš praktické – pokud z některé aplikace vyskočíte přes toto tlačítko, a omylem ho stisknete vícekrát, ocitnete se právě v tomto režimu úprav. V nastavení domovské obrazovky je možné změnit motiv, případně stáhnout a aplikovat jiný z Google Play. Jedná se ale spíše o kosmetické změny, projevující se především v dekoraci systémových dialogů. Dále lze nastavit jeden ze tří efektů přechodu mezi plochami, případně určit, která plocha bude výchozí.

Úvodní obrazovka

Náhled, ve kterém můžete měnit pořadí domovských obrazovek, případně je odstraňovat

To, na které ploše se aktuálně nacházíte, poznáte podle indikátoru nad dolní lištou. Ten se zobrazuje pouze při přecházení mezi obrazovkami a chvilku po dokončení operace mizí, aby nekazil estetický dojem. Praktické je též přecházení mezi plochami v nekonečné smyčce.

Na plochách najdete celou řadu ikon a widgetů, nicméně není problém vše vyházet do virtuálního koše a obsadit prostor ikonami a widgety, které používáte. Výchozí sada obsahuje následujících 24 widgetů:

• Analogové hodiny,
• Datové proudy,
• Doprava,
• Google+,
• Hledat,
• Hodiny s předpovědí počasí (4 x 1, 4 x 2),
• Hudba (2x),
• Kalendář,
• Latitude,
• Market,
• Mé analogové hodiny,
• Mé FM,
• Moje konverzace,
• Můj email,
• Můj kalendář,
• Můj richpad,
• Oblíbené,
• Ovládací prvek napájení,
• Rámeček fotografie,
• Tipy pro používání plochy,
• Úsporný režim,
• Youtube.

Další widgety pak můžete stáhnout z Google Play, případně se nainstalují s aplikacemi.

Dolní lišta obsahuje čtyři ikony: zleva ikonu pro přístup k seznamu aplikací, e-mail, číselník a webový prohlížeč. Výrobce myslel i na uživatele, kteří by chtěli používat jiné aplikace, takže předvolené ikony je možné odstranit (přetažením do koše) a nahradit jinými (přetažením na lištu).

Horní notifikační lišta nabízí, kromě oznámení o probíhajících činnostech, událostech kalendáře, doručených e-mailech, SMSkách a zmeškaných volání, také pětici přepínačů pro vypínání/zapínání Wi-Fi, Bluetooth, GPS, mobilních dat a otáčení obrazovky. Tuto nabídku oceníte například tehdy, pokud v nějaké aplikaci budete potřebovat zapnout GPS. Na telefonech, jež přepínače v notifikační liště nemají, musíte opustit aplikaci a zapnout příslušnou funkci buď přes widget na ploše, nebo složitěji přes systémové nastavení. Zde stačí stažení roletky a jedno tapnutí. Kromě uvedených je v roletce dále jméno operátora a tlačítko pro smazání oznámení.

Ikony v liště jsou ve výchozím stavu světle šedé, jejich barva se ale mění s ohledem na aktivitu – například barva indikátoru baterie se mění v závislosti na stavu akumulátoru, ikona Wi-Fi indikuje zelenou barvu připojení k Internetu atp. Neplatí to ale pro všechny ikonky – například GPS indikuje hledání pozice blikáním, a její nalezením statickou ikonou.

Přidávání objektů (zástupců, widgetů, složek) na plochu je možné provádět buď dlouhým podržením prstu na příslušném místě plochy, nebo přes tlačítko Menu a volbu Přidat. Huawei se naštěstí nevydal poněkud šílenou cestou TouchWizu 4.0 od Samsungu, a widgety zobrazuje standardně, jako posuvný seznam, nikoli v dolní liště s listováním po čtyřech, jak jsme mohli vidět u Galaxy W.

Během testu jsme ale narazili na jednu nepříjemnost: opakovaně nám mizely všechny widgety. Ikonky (resp. zástupci) zůstaly na svých místech, pozice widgetů ale byly prázdné, a nezbylo než je znovu vytáhnout. S podobným problémem jsme se zatím nesetkali na žádném jiném telefonu.

Seznam aplikací doznal, proti zvyklostem, poměrně značných změn, a do jisté míry připomíná způsob známý z iPhonů. Začněme tím, že ikonky jsou seřazeny v matici 4 x 4 bez ladu a skladu, a listovat mezi nimi budete, podobně jako v TouchWizu, horizontálně po celých obrazovkách, přičemž tečkami v dolní části je indikováno, na které „stránce“ se právě nacházíte. Žádný jiný režim (např. seznam, nebo vertikální posun po řádcích) Honor nenabízí. V dolní části seznamu je připravena dvojice tlačítek: levé slouží k návratu na domovskou obrazovku, pravé přepne seznam do režimu úprav. V něm je možné ikony přesouvat, případně jedním tapnutím odinstalovat příslušnou aplikaci. Kromě toho můžete také seskupovat ikony do složek, ve kterých jsou zástupci reprezentováni zmenšenými náhledy, a rozbalují se do dolní části obrazovky. Klasickým dlouhým stiskem lze vytáhnout ikonu na plochu, nebo do dolní lišty (pokud jste si pro ni předtím uvolnili místo).

Seznam aplikací doznal, proti zvyklostem, poměrně značných změn

V režimu úprav je možné ikony přesouvat, případně jedním tapnutím odinstalovat

Pokud ze seznamu aplikací vyskočíte, a později se vrátíte zpět, budete pokračovat přesně na té obrazovce, ze které jste seznam opustili. Podobně spustíte-li ze seznamu aplikaci, budete po jejím ukončení vráceni zpět tam, kde jste začali.

Většina systémových dialogů má bílé písmo na černém pozadí, aktivní prvky jsou oranžové. V některých oknech se ale můžete setkat s graficky pozměněnou lištou s dekorací, odpovídající zvolenému skinu.

Stiskem tlačítka Menu na domovské obrazovce se zobrazí nabídka se šesti položkami:

• Přidat (přidávání zástupců, widgetů a složek),
• Tapeta (nastavení obrázku na pozadí; podporovány jsou i tzv. „živé tapety“),
• Hledat (vyhledávání),
• Upozornění (jiný způsob stažení rolety notifikační lišty),
• Nastavení domovské obrazovky (zde najdete například možnost změny motivu, stažení jiného motivu z Internetu, nastavení animace přechodu mezi plochami, …),
• Nastavení (systémové nastavení).

Klávesnice

Huawei vybavil telefon dvěma softwarovými klávesnicemi – jednou vysloveně základní, a druhou o něco pokročilejší.

Klávesnici Android v tmavém provedení asi pozná každý, kdo někdy držel v ruce telefon s Androidem 2.3.x Gingerbread. Jedná se tedy o jednoduchou systémovou klávesnici, nabízející jediné rozložení QWERTY. Při psaní písmenka reagují podsvícením a „vyskočením nad prst,“ případně je možné zapnout zvukovou i vibrační odezvu. Ve výchozím stavu chybí v základním rozložení čárka, pokud ale v nastavení deaktivujete samostatné tlačítko pro hlasový vstup, objeví se na jeho pozici. Ke znakům s nabodeníčky se dostanete dlouhým podržením příslušné klávesy, požadovaný znak pak vyberete z plovoucí nabídky, která se vynoří nad stisknutým písmenem. Klávesnice umí také „našeptávat,“ nicméně ve výchozím stavu má ve slovníku pouze jména z adresáře kontaktů. Líbila se nám možnost snadného přepínání mezi různými jazyky – stačí si vybrat v nastavení ty, které chcete používat, a pak mezi nimi přepínat dlouhým podržením mezerníku.

Klávesnici Android v tmavém provedení asi pozná každý

Líbila se nám možnost snadného přepínání mezi různými jazyky

Druhá klávesnice TouchPal je u této značky takřka klasikou. Kromě standardního rozložení nabízí též variantu 4 x 3 se třemi písmeny na klávesu (ve stylu starších telefonů s HW klávesnicí), nebo neobvyklejší verzi se dvěma písmeny na klávesu. Přepínat mezi uvedenými rozloženími lze odsunutím klávesnice do strany. Silnou stránkou této „klaviatury“ je český slovník, který vám ušetří nejedno stisknuté písmenko, navíc může také korigovat případné překlepy. Pochvalu si zaslouží také velmi jednoduché učení nových slov. Nezvyklé je zadávání písmen s háčky a čárkami, kdy se po dlouhém podržení klávesy celá klávesnice přepne a nabídne odpovídající písmenka, načež se po zvolení požadovaného přepne zpět. Vytknout musíme také umístění tlačítka pro přepnutí mezi klasickou a numerickou klávesnicí, které je pokaždé na jiném místě. Pochvalu si zaslouží čárka v základním rozložení, jakož i zjednodušené vkládání smajlíků (byť se k nim musíte dostat přes numerickou klávesnici). I tato klávesnice usnadňuje jednoduché přepínání mezi více rozloženími či znakovými sadami.

Klávesnice TouchPal je u této značky takřka klasikou

Nezvyklé je zadávání písmen s háčky a čárkami

Klávesnice TouchPal v rozložení 4 x 3

Méně obvyklá klávesnice se dvěma znaky na klávesu

Práci s textem usnadňují zvětšené kurzory, usnadňující umístění mezi písmenka, nebo výběr textu. Nabídka pro práci se systémovou schránkou sice není tak propracovaná, jako u TouchWizu, nicméně svému účelu naprosto postačuje.

 

Líbí se nám, že Huawei dává uživateli možnost výběru: ti, kdož preferují jednoduchost, asi sáhnou spíše po klávesnici Android. Naopak pokud oceníte automatickou korekturu, nebo napovídání slov, případně byste rádi zkusili jiné rozložení, bude lepší volbou TouchPal.

Jestliže vám nevyhovuje ani první, ani druhá, není problém stáhnout si z Google Play úplně jinou klávesnici :).

Kontakty a telefonování

Obrazovka, oznamující příchozí hovor, je stejná, bez ohledu na to, zda byl displej v daném okamžiku zamknutý nebo odemknutý. Kromě přijetí a odmítnutí hovoru dvěma posuvníky (tahem zleva doprava hovor přijmete, opačným směrem odmítnete) nabízí také odmítnutí hovoru se současným odesláním jedné z přednastavených textových zpráv.

Tahem zleva doprava hovor přijmete, opačným směrem odmítnete

Odmítnutí hovoru se současným odesláním SMS

Během hovoru jsou k dispozici následující funkce:

• Přidržet – přidržení hovoru, během kterého je druhé straně přehrávána hudba, nebo hlášení „nezavěšujte, prosím,“ zatímco vy můžete přidat dalšího účastníka,
• Přidat hovor – možnost pořádání telefonických konferencí s více účastníky,
• Ukončit – ukončení hovoru,
• Číselník – pro zadávání čísel, nezbytný například při komunikaci s hlasovým automatem,
• Bluetooth – zapínání a vypínání Bluetooth, které oceníte například tehdy, pokud chcete hovor realizovat přes handsfree, nebo naopak handsfree odpojit,
• Ztlumit – vypne mikrofon, aby vás druhá strana neslyšela,
• Hlasitě – zapne hlasité handsfree.

V průběhu hovoru je, kromě ikony kontaktu, zobrazeno také jméno volajícího (pokud máte jeho číslo uložené v adresáři), číslo a délka trvání.

Aplikace pro telefonování má šest záložek. Na první, nazvané Číselník, najdeme, jak byste asi čekali, klávesnici pro zadávání čísel a jejich vytáčení. Funguje zde také vyhledávání v seznamu způsobem podobným starším telefonům, kdy zadáte čísla a aplikace vyhledá jména, obsahující odpovídající písmena. Prohledávány jsou ale jen začátky jmen a příjmení, takže naše testovací zadání 526 našlo všechny Jany i Kamily, stejně jako Jandové, ale nikoli kontakt uložený jako Tísňové volání, nebo Blanka.

Klávesnice pro zadávání čísel a jejich vytáčení

Funguje zde také vyhledávání v seznamu

Sekce Výpis volání nabízí přehled všech realizovaných, odmítnutých i zmeškaných hovorů, seřazený od nejnovějších ke starším. To, o jakou událost se jednalo, poznáte podle jednoduché ikonky ve formě barevné šipky. V případě více po sobě jdoucích události od jednoho kontaktu jsou tyto seskupeny pod jednu položku, kterou je možné „rozkliknout.“ Po tapnutí na některou z položek se dostanete k podrobnostem, zahrnující seznam všech úspěšných i neúspěšných hovorů, odkud můžete druhé straně zavolat, poslat SMSku, nebo zobrazit kontaktní informace z adresáře.

Kontakty seřazené podle abecedy (s českými znaky nejsou problémy), jsou v seznamu prezentovány ikonkou, jménem a příjmením, a indikátorem, ve kterém úložišti jsou uloženy. Po pravé straně seznamu je pak permanentně viditelná praktická lišta pro rychlé přecházení mezi jednotlivými písmeny abecedy. V horní části okna jsou tlačítka pro vytvoření nového kontaktu a vyhledávání, které tentokrát hledá i v dalších položkách, jako je např. název firmy.

V nastavení lze určit, zda se mají nabízet jen ty kontakty, u kterých máte uložené telefonní číslo, jestli mají být seřazeny podle jména čí příjmení a které z nich má být zobrazeno jako první. Stejně tak lze zvolit, které skupiny z Kontaktů Google mají být zobrazeny, a které nikoli (ve výchozím nastavení se přebírají i „ostatní kontakty,“ tedy ty, kterým jste třebas jen odpověděli na e-mail, takže pokud nechcete mít v adresáři tyto lidi, doporučujeme zmíněnou skupinu deaktivovat).

U každého kontaktu jsou, kromě ikony a telefonního čísla, zobrazeny také všechny další údaje, jež jste k němu zadali (možnosti závisí na tom, ve kterém úložišti se kontakt nachází – viz níže), jako je e-mail, adresa, webové stránky, datum narozenin apod. Přepnete-li do režimu editace, můžete každému kontaktu nastavit vlastní vyzvánění. Automatické přesměrování hovorů od dané osoby do hlasové schránky, což je poměrně šikovná možnost, jak se bránit například otravným telemarketingovým hovorům, je realizováno samostatnou aplikací Bezpečnostní strážce, o které si povíme dále.

Při zakládání nového kontaktu si můžete vybrat, zda ho chcete uložit do telefonu, adresáře Google, nebo na SIM. Zvolené možnosti pak odpovídá počet položek, které můžete zadat – nejvíce omezení přináší uložení na SIM, kde nelze ani zvolit ikonu/fotku kontaktu, nejširší pole působnosti má samozřejmě adresář Google. Pokud chcete nové kontakty přidávat vždy do stejného adresáře, můžete ho nastavit jako výchozí – v takovém případě pak nebudete na úložiště již dotazováni.

Čtvrtá záložka Oblíbené nabízí výtah kontaktů, jež si označíte hvězdičkou, a těch, se kterými si nejčastěji voláte nebo píšete.

V sekci Skupiny najdete seskupené kontakty. Může se jednat jak o klasické skupiny v telefonu, kterým můžete přidělovat společné vyzvánění, tak skupiny v adresáři Google, jimž ale skupinové zvonění nastavit nejde. V obou případech můžete použít hromadné odeslání e-mailu či SMS zprávy všem členům.

Poslední záložka Datové proudy nabízí propojení se sociálními sítěmi, konkrétně Facebookem a Twitterem. Na jednom místě tak můžete sledovat, co právě dělají vaši online přátelé. Nastavit lze interval synchronizace v rozmezí jednou za 1/3/6/12/24 hodin.

Co se týká kvality hovorů, hodnotíme ji jako dobrou. Ani jedna ze stran si nestěžovala na nedostatky v přenosu hlasu. Po zběžném otestování můžeme také konstatovat, že odstraňování okolních ruchů funguje docela dobře.

Fotoaparát a natáčení videa

Fotoaparát Huawei Honor slibuje snímky s maximálním rozlišením 3264 x 2448 obrazových bodů, tedy 8 megapixelů. Naprosto stejné parametry v tomto směru nabízí například Samsung Galaxy S II. Průměrná velikost fotografie 1514 kB, což svědčí o tom, že je použita poměrně agresivní komprese – vždyť stejně velké fotografie z SGS2 jsou bezmála dvakrát objemnější! Pro srovnání: Galaxy W má sice jen 5Mpx fotoaparát, průměrná velikost výsledných souborů ale byla 1706 kB. Největší fotografie z Galaxy W měla 3,63, z Huawei Honor ale jen 1,82 MB.

Pokud by vám stačily menší snímky, jsou k dispozici také rozlišení 5/3/2 Mpx a VGA. Kamera na čelní straně telefonu pořizuje snímky v rozlišení 640 x 480 px.

Aplikace Fotoaparát je stejná, jakou jsme mohli vidět například u Huawei Vision. Ovládací prvky jsou tedy situovány vertikálně do dvou sloupců po pravé straně obrazovky. U kraje najdeme shora náhled posledního pořízeného snímku, přes který se můžete přepnout do galerie. Následuje přepínač mezi fotografováním a natáčením videa, vpravo dole je pak softwarová spoušť.

Zástupce v dalším sloupci si představíme zdola. Jako první je přepínač mezi optikou na přední a zadní straně. Následuje digitální zoom s plynulým nastavením hodnot od 1x do 4x. Blesk může fungovat ve třech režimech: automatickém, vynuceném, nebo ho lze zcela vypnout. Standardně pod položkou Úložiště nenajdete možnost nastavení paměti, do níž budou ukládány pořízené snímky, ale zapnutí resp. vypnutí ukládání informací o poloze do metadat EXIF. Zajímavou možností, kterou většina konkurentů nenabízí, je pořizování HDR snímků. Pod tlačítkem zcela nahoře se pak skrývá podrobnější nastavení:

• Expozice (+2/+1/0/-1/-2),
• Scénický režim (Automaticky/Akce/Portrét/Na šířku/Noc/Sníh/Západ slunce/Květiny),
• Velikost fotografií (8/5/3/2 Mpx/VGA),
• Kvalita fotografií (Velmi jemná/Jemná/Běžná),
• Vyvážení bílé (Automaticky/Zářící/Denní světlo/Světélkující/Zataženo),
• Barevný efekt (Žádný/Černobíle/Sépiové barvy/Negativ/Solarizace/Posterizace/Voda)
• Obnovení výchozího nastavení.

Subjektivně se nám více líbila aplikace, kterou pro pořizování snímků připravil Samsung v již zmiňovaném modelu Galaxy W. Ta umožňuje uživateli nadefinovat, jaké funkce chce mít snadno přístupné v liště, a které budou schovány v menu. Dalšími nespornými klady korejského konkurenta je možnost ostření na bod na obrazovce (tapnutím), nebo režim makro. Huawei například nenabízí ani časovač pro pořízení snímku se zpožděním. Na druhou stranu: není problém pořídit v Google Play jinou aplikaci, která bude více vyhovovat uživatelům s vyššími nároky.

Jaká bude kvalita snímků, do jisté míry naznačila již velikost výsledných souborů. Použitá úroveň komprese se skutečně projevuje, a to především rozmazáním tenkých linií na hranách a složitějších texturách. Na jednolitých plochách se vyskytuje poměrně hodně šumu, časté jsou přepaly, a ani vybledlé podání barev s nádechem do růžové nemůžeme hodnotit s nadšením. Opakovaně se nám také stalo, že fotoaparát sice při „namáčknutí“ zaostřil, nicméně výsledná fotka byla rozmazaná. Největším problémem ale byla narůžovělá skvrna, objevující se ve středu obrazu. Pochvalu udělíme alespoň za rychlost – fotoaparát je schopen pořídit další snímek přibližně dvě sekundy po předcházejícím.

Tradičně jsme zkusili vyfotit bankovku ze vzdálenosti šesti centimetrů – výsledek posuďte sami.

Určitě bychom tedy neřekli, že Huawei Honor poslouží jako náhrada kompaktního foťáku, nicméně na druhou stranu: pokud budete vystavovat zmenšené náhledy například na sociální sítě, tak s trochou práce v grafickém editoru budou použitelné.

Osm neupravených ukázkových snímků najdete v galerii na Picase.

V režimu videa nabízí aplikace o něco méně možností. Konkrétně jsou to:

• Barevný efekt (Žádný/Černobíle/Sépiové barvy/Negativ/Solarizace/Posterizace/Voda),
• Vyvážení bílé (Automaticky/Zářící/Denní světlo/Světélkující/Zataženo),
• Režim blesku, resp. zde bychom spíše měli mluvit o přisvětlení (Zapnuto/Vypnuto),
• Kvalita videa (Vysoká/Nízká/MMS/Youtube),
• Vybrat fotoaparát (Zadní/Přední).

Natočili jsme několik testovacích videí v nejvyšší kvalitě, přičemž výsledek byl ukládán do souborů s příponou .mp4 a jednalo se o MPEG4 v rozlišení 1280 x 720 px (poměr stran 16:9) a zvukem 8 kHz mono 128 kb/s. Minuta videa znamenala cca 60 MB dat. Reálný počet zachycených snímků se v exteriérech pohyboval mezi 25 a 26 za sekundu, byl tedy nižší než deklarovaných 30 fps. Ve tmavším interiéru pak při prudších pohybech padala snímkovací frekvence až na 13 obrázků za sekundu. Samotný záznam víceméně korespondoval s výsledky fotoaparátu – obraz měl spíše chladnější barevné podání, potýkal se s viditelným šumem a narůžovělým nádechem.

Přední kamera zachytávala video v rozlišení 640 x 480 px.

O kvalitě videa pořízeného telefonem Huawei Honor si můžete udělat představu z následujícího snímku a ukázky. Dle našeho subjektivního mínění v této kategorii jednoznačně vyhrává Samsung.

Multimédia

Povídání o multimediálních schopnostech a funkcích začněme hudbou. Podle specifikace by si Honor měl poradit s formáty MP3, AAC, WAV a OGG. K jejich přehrávání jsou připraveny hned dvě aplikace. První, pojmenovaná Hudba, nabízí klasické rozhraní, sestávající ze čtyř záložek, jež jsou, proti zvyklostem, situovány v dolní části okna. Svou hudební sbírku tak můžete probírat podle alba, názvu skladby, složky, nebo seskupovat do seznamů (připraveny jsou seznamy nejčastěji přehrávaných, nedávno přidaných a oblíbených písniček). Pod tlačítkem Více se pak skrývá prohlížení podle interpreta, skladatele, či žánru.

Přehrávač je graficky poměrně pěkně zpracovaný s animací na pozadí. Kromě posunu ve skladbě nabízí přeskakování vpřed i vzad, pozastavení a opětovné spuštění, přehrávání v náhodném pořadí a opakování jedné nebo všech skladeb. V nastavení jsme nalezli položku Ekvalizér, nabízející jedenáct přednastavených možností.

Při minimalizaci na pozadí se v notifikační liště objeví položka, umožňující rychlý návrat do aplikace. Základní ovládací prvky – tedy pozastavení/spuštění a přeskakování mezi skladbami, jak jsme to viděli u jiných modelů, Honor v roletce nenabízí.

Při této příležitosti jsme také otestovali sluchátka, která jsou součástí balení. Podání zvuku je průměrné, líbily se nám především slušně prokreslené středy, naopak nám vadil slyšitelný šum. Snesli bychom také o něco vyšší maximální hlasitost.

Druhá aplikace Hudba Play přichází s rozhraním ve stylu Ice Cream Sandwich. Místo záložek tedy k přepínání pohledů slouží horizontální posouvání obrazovek. Písničky můžete procházet podle interpreta, názvu alba, skladby, či žánru, ani tentokrát nechybí možnost vytváření seznamů. Přehrávač je z hlediska funkcí podobný předcházejícímu, nenabízí ale ekvalizér.

Místo záložek používá Hudba Play k přepínání pohledů horizontální posouvání obrazovek

Přehrávač Hudba Play

Jako další jsme vyzkoušeli přehrávání videa, takže jsme do telefonu postupně nahráli následující typy souborů:

• AVI Xvid 624 x 352 px, 23,98 fps, 1015 kb/s; zvuk MPEG Audio Layer 3, 48 kHz, stereo, 128 kbps s externími titulky – telefon video nepřehrál,
• AVI Xvid 512 x 384 px, 25,00fps, 955 kb/s; zvuk Dolby AC3, 48 kHz, stereo, 256 kbps bez externích titulků – telefon video nepřehrál,
• MKV MPEG4 (H264) 704 x 428 px, 25,00 fps; zvuk Dolby AC3, 48 kHz, stereo bez externích titulků – telefon video nepřehrál.

Je tedy zřejmé, že z hlediska přehrávání videí je na tom lépe Galaxy W, který si například s videy komprimovanými kodekem Xvid poradil bez zaváhání, a to včetně podpory titulků s českými znaky (dokonce bez nutnosti konverze). Naštěstí to není neřešitelná situace – buď si můžete stáhnout alternativní přehrávač, nebo videa před nahráním do telefonu konvertovat. Z pohledu nejen začínajících uživatelů to ale bude trochu zbytečná komplikace.

Samotná aplikace Filmy je spartánsky jednoduchá – nabízí pouze pozastavení a opětovné spuštění přehrávání, posun v rámci filmu a přeskakování mezi videy. Chybí například možnost nastavení roztažení obrazu na displej.

Součástí „palubní výbavy“ je také aplikace FM rádio, zpřístupňující rozhlasové vysílání na velmi krátkých vlnách. Pří spuštění vyžaduje připojení sluchátek, která, kromě přehrávání zvuku, slouží také jako anténa. K dispozici je automatické vyhledání stanic, jež nám v Ostravě, kde je éter doslova „nacpaný,“ nalezlo a uložilo do seznamu čtrnáct použitelných frekvencí. Aplikace ale nepodporuje RDS, takže všechny uložené stanice jsou prezentovány jen frekvencí, nicméně není problém si jednotlivé položky pojmenovat dle libosti. Líbilo se nám, že je možné pustit přehrávání přes hlasitý reproduktor, takže s vámi mohou poslouchat i ostatní.

V palubní výbavě najdete také rádio

Nalezené stanice jsou uloženy do seznamu, kde je můžete přejmenovat

Samozřejmě nechybí přístup k portálu Youtube přes nativní aplikaci, se všemi nezbytnými funkcemi, jako je procházení, vyhledávání a přehrávání videí, včetně jejich následného hodnocení. Jestliže se přihlásíte k účtu Google, budete moci nahrávat vlastní videa, sestavovat seznamy, nebo si ukládat zajímavé kousky k pozdějšímu přehrání.

Samozřejmě nechybí přístup k portálu Youtube

Procházení, vyhledávání a přehrávání videí

Protože procesor podporuje instrukce ARMv7 a tím i plnohodnotný Flash, nebudete v možnostech online zábavy omezeni jen na Youtube. Vyzkoušeli jsme přehrávání videí z archivu českých televizí a ze Streamu, které bylo bezproblémové a poskytlo – v rámci možností – plnohodnotný zážitek.

 

Softwarová výbava

V telefonu je při prvním spuštění 41 aplikací, což je poměrně slušná porce. Pojďme si je letmo projít.

AppInstaller je jednoduchá aplikace, umožňující instalovat programy z SD karty. Pokud na kartě nenajde žádné balíčky, zobrazí pouze dialog.

Aplikaci Bezpečnostní strážce na jiných telefonech nenajdete, a pokud ano, nejspíš ne v takto pokročilé podobě. Aplikace dovoluje blokovat SMSky a volání od všech, nebo jen vybraných kontaktů – záleží jen na vašem nastavení, zda zvolíte metodu „black listu,“ nebo opačný přístup „white list.“

Aplikaci Bezpečnostní strážce na jiných telefonech nenajdete, a pokud ano, nejspíš ne v takto pokročilé podobě

Uživatel může zablokovat všechny, nebo jen vybrané kontakty

Číselník a Datové proudy jsme viděli v sekci Kontakty a telefonování, takže můžeme pokračovat dále.

Pokud vlastníte zařízení s podporou DLNA, pak jistě využijete stejnojmennou aplikaci. O možnostech a funkcích, jež poskytuje, si můžete udělat přehled z následujících snímků nápovědy.

Kancelářský balík Documents to Go je přítomen pouze v „ořezané verzi,“ která umí otevřít dokumenty MS Word, Excel a PowerPoint, a to včetně nejnovějších verzí 2007/2010. Pokud byste chtěli dokumenty nejen prohlížet, ale také editovat, případně jestliže budete chtít otevírat soubory PDF, nezbude vám než si zakoupit klíč k plné verzi. To je trochu škoda, neboť Samsung u modelu Galaxy W poskytuje v základní výbavě plnohodnotnou verzi Polaris Office.

Documents to Go umí zobrazit dokumenty MS Word

Stejně tak můžete prohlížet dokumenty MS Excel

Aplikace E-mail najde uplatnění u uživatelů, jež potřebují pracovat i s jinými e-mailovými schránkami než jen s GMailem. Podporuje práci s poštou přes protokoly IMAP, POP3, SMTP, jakož i s Exchange serverem (v tomto případě zvládá také synchronizaci kontaktů a kalendáře), přičemž je možné si nastavit i více schránek najednou.

Aplikace e-mail dokáže pracovat s Exchange serverem

Zobrazení e-mailové zprávy v aplikaci E-mail

Nechybí patrně nejpopulárnější sociální síť Facebook, která pop připojení nabídne přidání kontaktů do adresáře. Následně dovoluje sledovat dění a aktualizovat stav skrze aplikaci Datové proudy.

Jaké možnosti a funkce nabízí FM Rádio, jste již četli v části věnované multimédiím.

Možnosti aplikace Fotoaparát jsme vyčerpávajícím způsobem prošli v sekci Fotoaparát a natáčení videa.

Galerii jsme v tomto provedení viděli již u mnoha telefonů s Androidem 2.2 a vyšším. Kromě lokálně uložených obrázků automaticky zobrazuje i ty, jež jste nahráli na Picasu. Seznam fotografií je možné zobrazit jako mřížku, nebo seskupený podle data. Z dalších funkcí jmenujme sdílení, mazání, ořez, otočení a nastavení jako tapety na plochu či ikony kontaktu nebo skupiny.

Galerii jsme v tomto provedení viděli již u mnoha telefonů s Androidem 2.2 a vyšším

Seznam fotografií je možné seskupit podle data

Patrně nejlepší poštovní klient pro práci se schránkou na Googlu je GMail. Poskytuje prakticky všechny funkce, jako webová aplikace, včetně podpory barevných štítků a prioritní pošty.

Gmail podporuje barevné štítků a prioritní poštu.

Patrně nejlepší poštovní klient pro práci se schránkou na Googlu

V případě zájmu o zapojení do sociální sítě, na které najdete mnoho dalších uživatelů Androidu (a nejen jich), můžete vyzkoušet Google+. Jeho součástí je také Pokec, jež je v seznamu aplikací zastoupen samostatnou ikonou.

Jedna ze tří podporovaných sociálních sítí – Google+

Přes Google+ můžete sdílet obsah s ostatními uživateli

Jestliže chcete něco najít na Googlu, a nechce se vám zadávat text na klávesnici, vyzkoušejte Hlasové vyhledávání. Stačí jen vyslovit hledané slovo nebo výraz, a aplikace následně otevře výsledky ve webovém prohlížeči.

Hlasové vytáčení, podobně jako na jiných telefonech, kde jsme tuto aplikaci viděli, má sice lokalizované rozhraní, takže nabízí nápovědu „Volat Karel Vacek,“ leč českým příkazům nerozumí. Na „počeštěnou Siri“ tedy zapomeňte.

Hlasové vytáčení sice poskytuje návod v češtině…

… s česky nadiktovaným příkazem si ale neporadí

Chybět nemohou ani Hodiny v poměrně známém provedení. Na úvodní obrazovce zobrazují datum a čas (na Huawei Vision se zobrazovalo i aktuální počasí), přes tlačítka v dolní liště se dostanete k budíku (zvládá opakování ve zvolené dny, má nastavitelný tón a umí vibrace; je možné si nadefinovat více nezávislých buzení), do galerie, nebo k přehrávači hudby.

Budík zvládá opakování ve zvolené dny, má nastavitelný tón a umí vibrace

Je možné si nadefinovat více nezávislých buzení

Hodiny s předpovědí zobrazují aktuální počasí na zvoleném místě (lze sledovat více míst současně) a zjednodušenou předpověď meteorologické situace na následující čtyři dny. Data jsou přebírána ze serveru AccuWeather.com.

Aplikaci Hudba i Hudba Play jsme podrobně probírali v sekci Multimédia, takže znovu se jí zabývat nebudeme :).

Aplikaci Kalendář Huawei obvykle přizpůsobuje svému obrazu, a nutno konstatovat, že jeho provedení shledáváme, v porovnání s výchozí aplikací, jako praktičtější. Líbí se nám lišta v dolní části, přes kterou uživatel může přepínat mezi měsíčním, týdenním, denním pohledem a režimem agendy, přidávat nové události a vrátit se na aktuální den. Při vytváření nové události se telefon nejprve zeptá, do kterého kalendáře ji chcete uložit, na rozdíl od telefonního seznamu ale není možné zvolit jeden jako výchozí. Kromě času začátku a konce, názvu, místa a popisku lze pozvat další účastníky (a sledovat, zda pozvánku přijali, odmítli, či se nevyjádřili) a nastavit si (i více) připomenutí. Samozřejmě nechybí podpora opakovaných událostí.

Denní pohled na kalendář	Týdenní pohled na kalendář
Měsíční pohled na kalendář	Kalendář v režimu agendy

Kalkulačka se dočkala drobného faceliftu, z funkčního hlediska jde o starou známou aplikaci. Podporuje tedy priority operací, při odsunutí klávesnice do strany nabídne pokročilejší funkce, jako jsou závorky, konstanty, mocniny a odmocniny, logaritmické a goniometrické výpočty.

Kalkulačka se dočkala drobného faceliftu

Při odsunutí klávesnice do strany nabídne pokročilejší funkce

Co se skrývá pod ikonkou Kontakty, jsme probírali v části věnované telefonování.

Mapy Google se skládají z více částí. Samotné mapy nabízejí řadu vrstev, takže si, kromě klasických podkladů, můžete nechat zobrazit třeba letecké snímky, nebo dopravní informace. Další součástí je Navigace, jejíž největší výhodou je fakt, že je zcela zdarma, zmínit bychom ale měli také často aktualizované mapové podklady. Skrz službu Latitude lze sdílet svou aktuální polohu s přáteli, zaznamenávat historii, a přihlašovat se k místům. Poslední součást, nazvanou Místa, pak využijete například při hledání nejbližší restaurace, hotelu, nebo bankomatu. Podniky a firmy lze také hodnotit, přičemž toto hodnocení je pak k dispozici i ostatním uživatelům.

Navigace je zcela zdarma

V Latitude lze sdílet svou aktuální polohu s přáteli

Obchod Play, který po první aktualizaci nahradil původní Android Market, poskytuje přístup k více než 450 000 placených i „zadarmových“ aplikací. Můžete dát na doporučení, procházet nabídku podle kategorií, nebo vyhledávat. Obchod Play se také stará o automatické aktualizace všech nainstalovaných programů.

Před aktualizací je ještě v telefonu klasický Android Market

Google Play se také stará o aktualizace aplikací

Poznámkový blok je jednoduchá aplikace, sloužící k zápisu a ukládání textových poznámek. Nenabízí nic víc než zapsání textu a jeho následné uložení, případně smazání.

Poznámkový blok je jednoduchá aplikace

Nenabízí nic víc než zapsání textu a jeho následné uložení

Další zápisníček se skrývá pod ikonou Richpad. Můžete v něm vytvářet buď textové, nebo kreslené poznámky, přičemž k oběma lze nastavit upomínku (maximálně však dvě hodiny po vytvoření poznámky). Zápisky jsou pak na hlavní obrazovce prezentovány zmenšenými náhledy. Ocenili bychom například možnost jejich vzájemného rozlišení různými barvami.

Další zápisníček se skrývá pod ikonou Richpad

V Richpadu lze vytvářet buď textové, nebo kreslené poznámky

Pro práci s textovými zprávami slouží aplikace SMS a MMS. Ta, jak je (nejen) na Androidu obvyklé, sdružuje přijaté zprávy do konverzací podle kontaktů. Na úvodní obrazovce jsou konverzace seřazeny chronologicky od nejnovější po nejstarší. Bohužel není nijak indikováno, jakým směrem šla poslední SMS. Vlastní konverzace je prezentována formou dvoustranného dialogu, kde jsou u každé zprávy informace o čase a datu přijetí/odeslání. Editor zpráv během psaní odpočítává znaky zbývající do konce následující SMS, zobrazuje i celkový počet zpráv, do kterých bude text rozdělen. Bohužel nepodporuje odstranění diakritiky před odesláním (jak to například umí Handcent SMS nebo Go SMS), takže pokud budete psát „hezky česky,“ počítejte se razantním snížením počtu znaků, jež se vejdou do jedné zprávy.

Přijaté zprávy jsou sdružovány do konverzací podle kontaktů

Konverzace je prezentována formou dvoustranného dialogu

Správce přenosu dat bude užitečný každému, kdo bojuje s limity (FUP) na přenesená mobilní data. Aplikace dovoluje nastavit měsíční limit, upozornění v případě jeho dosažení, eventuálně vypnutí dat. Následně můžete sledovat, kolik dat jste přenesli přes mobilní a kolik přes bezdrátové sítě jak celkově, tak v aktuální den.

Správce přenosu dat bude užitečný každému, kdo bojuje s limity (FUP)

Aplikace dovoluje nastavit měsíční limit

K souborům a složkám v telefonu a na paměťové kartě se dostanete přes poměrně zdařilého Správce souborů. Aplikace umožňuje procházet data v interní paměti a na SD kartě, a provádět všechny operace, které byste mohli potřebovat, jako je otevírání, sdílení, kopírování, přejmenování nebo mazání. K nadstandardu pak patří možnost komprese souborů i celých složek.

K souborům a složkám v telefonu a na paměťové kartě se dostanete přes Správce souborů

Aplikace nabízí všechny operace, které byste mohli potřebovat

Správce úloh jsme již viděli – jedná se o lištu, která se zobrazí v dolní části obrazovky, když dlouze stisknete tlačítko Domů. Následně se přes zmenšené náhledy můžete přepínat mezi běžícími aplikacemi, případně vybrané křížkem v pravém horním rohu náhledu ukončovat.

Pod ikonkou Stahování najdete přehled všech souborů, které jste stáhli z webu.

K surfování po webu slouží Prohlížeč, který nezklame, ale ani nějak zásadně neoslní. Podporuje práci ve více oknech, můžete si v něm ukládat stránky, které se vám líbí, do záložek, ocenili jsme možnost přepnout zobrazení z mobilního na to, které známe z desktopu. V testu kompatibility s normou HTML5 dosáhl 216 bodů, čímž výrazně překonal jak výsledek prohlížeče z Galaxy W, tak i z bratrského Visionu.

Do třetice všeho dobrého i zlého – další sociální síť, tentokrát Twitter. I v tomto případě jsou příspěvky zobrazovány v aplikaci Datové proudy.

Vstup TouchPal nenabízí nic víc, než nastavení jedné z klávesnic, ke kterému se dostanete taktéž obvyklejším způsobem přes systémové nastavení.

Vyhledávání nabízí, kromě hledání na webu přes Google, také prohledávání seznamu aplikací, kontaktů, případně v datech dalších aplikací, které si nastavíte. Tato aplikace se také objeví, když stisknete tlačítko Hledat.

Také Výpis jsme již viděli, takže popojedeme …

Aplikaci Youtube jsme si poměrně podrobně představili v sekci Multimédia.

Pochvalu si Huawei zaslouží za aplikaci pro zálohování obsahu telefonu, kterou najdete pod ikonou Zálohovat vše. Zapomnětlivce jistě potěší, že zvládá také automatické zálohování. Zálohovány jsou kontakty, SMSky, seznamy volání, systémová nastavení, budíky, záložky v prohlížeči, e-mailové účty, kalendáře, poznámkový blok, Richpad, a data několika dalších aplikací.

Pochvalu si Huawei zaslouží za aplikaci pro zálohování obsahu telefonu

Zálohovány jsou kontakty, SMSky, seznamy volání, systémová nastavení, budíky, záložky v prohlížeči a další

Jednoduchý digitální záznamník zastupuje graficky upravená aplikace Záznam zvuku, nabízející základní funkce – tedy nahrání a následné přehrání. Nahrávky ukládá do souborů AMR.

Kdy, kde a za kolik?

Huawei Honor se v době psaní této recenze prodával v cenové relaci od 6 784 do 7 885 Kč, přičemž průměrná cena byla 7 395 Kč, což je o cca 400 Kč více než velmi podobně vybavený Samsung Galaxy W. Telefon se tedy prodává za cenu, odpovídající jeho vybavení a střední třídě, do které dle parametrů spadá.

Graf vývoje ceny Huawei Honor podle serveru Heuréka.

Resumé

Huawei Honor v nás, podobně jako Galaxy W, zanechal poněkud rozporuplné dojmy. Na první pohled ale byla proti konkurentovi z Koreje viditelná výrazně lepší odezva a rychlost systému, což potvrzuje naši domněnku, že Galaxy W sráží na kolena grafická nadstavba TouchWiz.

Líbilo se nám zpracování telefonu, ocenit musíme i velmi dobrou GPS, která je u této značky tradicí, plus přičítáme za indikační LED, která výrazně zvyšuje uživatelský komfort. Největším zklamáním je patrně stabilita Wi-Fi a příliš nás nepřesvědčil fotoaparát, který Samsung dotáhl se stejnou výbavou na podstatně vyšší úroveň.

Pokud by se podařilo dát dohromady v jednom zařízení kladné vlastnosti Huawei Honor a Samsung Galaxy W, vznikl by patrně bezkonkurenční telefon. Honor sám o sobě je, až na několik nedostatků, které možná vyřeší aktualizace firmware, dobrým telefonem střední třídy, poskytujícím solidní výkon za odpovídající cenu.

Klady

• Dobrá hardwarová výbava.
• Dobrý poměr cena/výkon.
• Akumulátor Li-Pol s velmi nadstandardní kapacitou.
• Odezva systému – vynikne zejména ve srovnání se stejně vybaveným Galaxy W.
• Android 2.3.6 s přislíbenou aktualizací na Android 4.0 ICS.
• Vynikající GPS (rychlá, stabilní a přesná).
• Jemnost displeje.
• Velikost interní paměti.
• Podpora 802.11n.
• Konzervativní vzhled.
• Senzor okolního světla (stejně vybavený Galaxy W s podobnou cenou ho nemá).
• Notifikační LED.
• Díky vroubkované zadní straně telefon neklouže v dlani a nezachytává otisky prstů.
• Možnost odeslání SMS při odmítnutí hovoru.
• Relativně jednoduchá instalace ovladačů.

Zápory

• Nestabilita Wi-Fi připojení.
• Nekompatibilita některých aplikací s rozlišením 480 x 854 px.
• Podprůměrný fotoaparát.
• Slabé pozorovací úhly displeje.
• Slabší hlasitý reproduktor.
• Nemožnost pořizování snímků obrazovky.
• Displej není chráněn sklem.
• Otáčení nepodporují domovské obrazovky a některé systémové sekce.
• Předinstalace pro někoho zbytečných aplikací (pro některé uživatele to ale může být klad).
• Editor SMS neodstraňuje diakritiku.

Za zapůjčení k testu děkujeme společnosti Huawei.

Foto: Valérie Kiliánová.

[aps_product_sz image=“https://www.svetandroida.cz/wp-content/plugins/sz-catalog-extend/catalog-default.png“ title=“Katalog Android zařízení“ subtitle=“Specifikace, recenze, galerie, video, hodnocení, porovnávání…“ desc=“Pro více informací navštivte náš katalog zařízení.“ button=“Zobrazit katalog“]