Velký evropský firewall: Google neukazuje skutečné výsledky vyhledávání
Karel Kilián
V Evropě budeme potřebovat VPN, pokud budeme chtít vidět skutečné výsledky vyhledávání Google. Na vině je „právo být zapomenut.“ Kam půjde „Velký evropský firewall“ dál?
Zkuste si představit modelovou situaci: plánujete rande naslepo a chtěli byste se o osobě, s níž máte schůzku, dozvědět více informací. Asi první cesta, která vás napadne, je zadání jejího jména do vyhledávače Google. Jako obyvatelé členské země Evropské unie se ale nemusíte dozvědět plnou pravdu – některé odkazy totiž vůbec pomocí Googlu nenajdete. Tedy pokud nepoužijete postup, který je dobře znám obyvatelům Číny, jež se chtějí dostat na režimem zakázané webové stránky – VPN.
Krátíte si čekání na rande lustrací svého protějšku? Velký evropský firewall vám hodí klacek pod nohyJak je to možné? Příčinou je směrnice Evropského parlamentu a Rady, konkrétně část veřejně známá pod označením „právo být zapomenut.“ Dle Wikipedie „je právo… nebýt na standardní vyhledávací dotaz vyhledán internetovým vyhledávačem. Má sloužit k ochraně osobnosti před stránkami, které mohou ovlivnit pověst osoby. Je uznávané jen v některých zemích. V případě, že internetový vyhledávač výzvě oprávněné osoby vyhoví, informuje o odstranění odkazu i provozovatele webu, na němž se nachází odstraněný článek.“
Uvedené pravidlo se týká také Googlu, který tak má povinnost odebrat osobní údaje o jednotlivcích ze svých výsledků vyhledávání, pokud tato informace není ve veřejném zájmu a je „neadekvátní, irelevantní, již irelevantní nebo přehnaná.“ V praxi to znamená, že Google a další vyhledávače musí odstranit odkazy na stránky, jako jsou například zpravodajské servery, na žádost lidí, kteří nechtějí, aby o nich byly dohledatelné konkrétní informace.
Jakub Kárník
Vítr vane z Evropského parlamentuAž dosud Google odstraňoval odkazy jen v rámci dané země. Pokud tedy například nějaký španělský občan požádal o odstranění odkazů, týkajících se jeho osoby, došlo k jejich smazání pouze z výsledků Google.es. Nově budou odkazy odstraňovány ze všech výsledků vyhledávání Google, včetně Google.com, pokud danou stránku navštívíte z počítače lokalizovaného v Evropské unii. Budete-li chtít tohoto omezení obejít, nezbude vám jiná cesta než použití VPN (zkratka pro „virtuální privátní sítě“). Tyto služby umožňují uživatelům maskovat skutečnou geografickou polohu, díky čemuž se VPNky staly populární například mezi uživateli Netflix ze zahraničí, kteří chtějí mít přístup ke stejnému obsahu jako obyvatelé USA.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly aneb Firewall pro naše dobro
Zákon Evropské unie je možná dobře míněn – teoreticky se snaží o blokování informací, které nejsou „ve veřejném zájmu.“ Na jedné straně je pravdou, že není důvod, proč byste měli vědět, že vaše partnerka na rande byla před patnácti lety z nějakého důvodu zatčena, tím spíše, když poté byla propuštěna bez obvinění například kvůli záměně totožnosti. Na straně druhé byl ale zákon od svého začátku problematický, když se stažení odkazů na (často bulvární) články domáhaly veřejně známé a vlivné osobnosti.
Není důvod vědět, že vaše partnerka byla před patnácti lety z nějakého důvodu zatčenaUživatelé mohli toto omezení obejít použitím vyhledávače na adrese Google.com namísto místní varianty, čímž se dostali i k zablokovaným odkazům. Vznikal tak poněkud schizofrenní svět, kdy jeden a ten samý vyhledávač poskytoval na různých doménách odlišné výsledky. Google byl opatřením tlačen až do současného stavu, kdy onu „díru“ zalepí filtrem obsahu na základě lokalizace počítače. Pokud tedy budete chtít vidět všechny odkazy bez ohledu na „právo být zapomenut,“ budete se muset odstěhovat z EU, nebo začít používat VPN s možností virtuální změny polohy.
Celé je to vlastně snaha řídit Internet, o což usiluje mnoho zemí. V některých například vytvářejí svou vlastní verzi Internetu, kde najdete stránky a informace z celého světa, které však odpovídají místním zákonům a zájmům politického režimu. Například v Číně už dlouho funguje takzvaný „Velký čínský firewall“ a podobně jsou na tom i země jako Rusko a Brazílie, jež se v posledních letech snaží budovat své vlastní bariéry „vůči vnější síti.“
Tyto bariéry byly vždy prostupné díky VPN, takže jediným způsobem, jak tomuto obcházení zamezit, je zakázat přístup k vyhledávači přes VPN. To se sice zdá jako nepravděpodobný krok, nicméně příklad Netflixu, který začal s blokováním přístupu přes VPN, naznačuje, že to není úplně nereálné.
Velký bratr se dívá a hlídá
Na celou kauzu asi není možné zaujmout jednoznačný názor. Na jedné straně je pravdou, že ochrana osobních údajů je důležitým prvkem základních lidských práv. Na straně druhé ale můžeme v tomto opatření sledovat stále rostoucí tendenci vlád a politiků ovládnout ještě před několika lety prakticky naprosto svobodné médium – Internet. Dnes tedy vyhledávače nezobrazují ve výsledcích odkazy na stránky, na nichž jsou zmíněny osoby, které si to nepřejí. Při nasazení skeptických brýlí se ale musíme ptát: nedospěje to jednou tak daleko, že ve výsledcích neuvidíme odkazy na stránky, které by mohly ovlivnit naše názory tak, že by neodpovídaly směrnicím a současné politické situaci?“
-
- Velký bratr
-
- Salámová metoda
„Salámová metoda,“ kdy první, druhé a třetí uříznuté kolečko takřka nikdo nezaznamená, ale během nějaké doby je takto rozkrájen celý salám, poměrně spolehlivě funguje v mnoha segmentech, tak proč by neměla nastoupit i v případě internetové svobody?
Napadá nás paralela s románem spisovatele George Orwella „1984,“ ve kterém náplní práce hlavního hrdiny Winstona, zaměstnaného na Ministerstvu pravdy, je upravovat stará čísla novin tak, aby odpovídala aktuální politické situaci. Winston a další úředníci přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu.
Zdroj: Wired.
Adam Kurfürst
Jana Skálová
Komentáře (8)
Přidat komentář