Vivo X300 Ultra recenze: 56 999 Kč za telefon? Po třech týdnech vám řeknu, jestli to stojí za to

Vivo si své Ultra telefony dlouho schovávalo doma v Číně. Když jsme se vrcholného modelu X300 Ultra před pár dny konečně dočkali i u nás, dostal jsem do ruky telefon, který v globálním měřítku budí mezi recenzenty největší pozornost. Po třech týdnech denního používání můžu říct, že X300 Ultra je skutečně nejlepší fotomobil, který teď seženete. A zároveň telefon, u kterého si musíte sáhnout hluboko do peněženky a pak ještě hlouběji do svědomí, jestli si cenu skutečně dokážete ohájit.

Na úvod malá rekapitulace. Základní konfigurace startuje na 46 999 Kč, mnou testovaná vrcholná verze zahrnující sestavu Photographer Kit s gripem, telekonvertor 400 mm a další příslušenství vyjde na 56 999 Kč. K tomu Vivo nabízí výkupní bonus až 7 000 Kč, tříletou záruku, roční pojištění displeje a pětiletou záruku na kapacitu baterie, takže finální dopad na peněženku se dá zmírnit. I tak se bavíme o částkách, které v Česku nastavují úplně novou laťku toho, co si lidé ochotně pořídí jako „telefon“.

Design budí emoce

Designově Vivo zvolilo evoluční cestu. X300 Ultra navazuje na předchůdce X200 Ultra, ale v detailech se posunulo o kus dál. Nejvíc pozornosti si ze zad pochopitelně vyžaduje obří kruhový fotomodul, který je vycentrovaný – to je velká výhoda, protože telefon na stole neklouže ani se nekýve, i když odstává několik milimetrů nad plochu. Kolem modulu je vyfrézovaný kovový prstenec s rýhováním, které odkazuje na zaostřovací kroužky profesionálních objektivů. Ano, je to trochu kýč, ale sedí to. Navíc si při držení můžete pod modul strčit ukazováček a díky tomu nad ním mít téměř stoprocentní kontrolu. Já jsem ho používal asi 70 % času bez pouzdra a na kluzkost si paradoxně stěžovat nemůžu.

Má zelená verze má matná záda. Koženka by vypadala ještě lépe, ale chápu, proč to výrobce rozseknul takhle – matná plocha se neošoupe, nemastí a stejně vypadá slušně. Rám je z kovu s matnou povrchovou úpravou, mírně zkosené hrany se pak příjemně opírají o dlaň a neřežou tak jako u Galaxy S25 Ultra.

Je to ale stále velký a těžký kus telefonu. Na pravém boku najdete už jen tlačítko napájení a hlasitosti, žádnou spoušť foťáku, žádný přepínač – Vivo tentokrát vsadilo na střídmost. Dotyková zpětná vazba je přesná a tlačítka padnou prstům tam, kde je čekáte. Certifikace IP68 a IP69 se stává u špičkových telefonů standardem, přesto je příjemné vědět, že telefon odolá i vysokotlaké horké vodě – situace, kterou si v běžném životě vymyslíte jen těžko, ale když už na ni dojde, budete rádi.

Konečně plochý displej

Displej má úhlopříčku 6,82 palce, jde o LTPO AMOLED panel s rozlišením 3168 × 1440 pixelů a dynamickou obnovovací frekvencí až 144 Hz. Důležitější než číslo je ale tvar. Zatímco X200 Ultra mělo displej ohnutý přes hrany, novinka je plochá a rovně zakončená. To ocení každý, kdo někdy fotil přes zakřivený okraj a dostal od panelu nechtěné odlesky nebo falešné dotyky při focení.

Špičkový jas se v marketingu uvádí až 4 500 nitů, to je ale jen krátkodobá hodnota v HDR scénách. Při běžném používání se pohybujete někde kolem 1 500 nitů a to je pro práci na ostrém slunci více než dost – na rozdíl od mnoha konkurentů si můžete komponovat snímek i v poledne, aniž byste se krčili ve stínu těla. Panel je standardně kalibrovaný, HDR zvládá pěkně a PWM stmívání je u vysokých frekvencí šetrné k očím. Obnovovací frekvence 144 Hz zní honosně, ale poctivě se projeví jen ve hrách – při listování systémem je to klasických 120 Hz jako u konkurence, což je ostatně víc než dost.

Ultrazvuková čtečka otisků pod displejem funguje rychle a spolehlivě. Je znatelně rychlejší než klasické optické čtečky, stačí skutečně přiložit prst na milisekundu a hned máte odemčeno.

Snapdragon 8 Elite Gen 5 a baterie, která nezamrzne

Zatímco levnější modely řady X300 pohání čipy od MediaTeku, vrcholný model sáhl po tom nejlepším, co dnes Qualcomm má – Snapdragon 8 Elite Gen 5. Doplňuje ho dedikovaný obrazový koprocesor VS1+, 16 GB paměti LPDDR5X Ultra a úložiště UFS 4.1 s kapacitou až 1 TB. Výkonově je to stroj, který hravě utáhne náročné hry, ale hlavně se nezadrhává při práci s RAW soubory z 200Mpx snímače. A že je to objem dat, na který běžný smartphone střední třídy reaguje několikasekundovým zamrznutím.

Po dvaceti minutách Genshin Impact v nejvyšších detailech se zadní strana u fotomodulu ohřála zhruba na 40 °C. To je oproti některým letošním vlajkám poměrně nízká hodnota, i když je potřeba dodat, že kovový rámeček přenáší teplo rovnou do prstů. V zátěži se mi telefon nepodařilo přetížit tak, aby výrazně snížil výkon – chladicí komora se zvládnutou termoregulací odvádí slušnou práci.

Baterie je samostatná kapitola. 6 600 mAh v těle pod 9 milimetrů je opravdu malý zázrak chemie – Vivo používá polovodivou technologii druhé generace, kterou nazývá BlueVolt. V praxi telefon bez problému vydrží náročný den, kdy z něj zpoza objektivů něco vymáčknete. Při smíšeném používání s focením a hodinou streamovaného videa jsem se večer vracel domů se 30–40 % zbývající energie. Pokud budete telefon mučit nahráváním ve 4K, počítejte s tím, že se vybije asi za hodinku a půl (myslím doopravdy téměř nepřetržité natáčení).

Nabíjení 100W kabelem dostane telefon z nuly na plno za něco málo přes 40 minut, bezdrátově zvládne 40 W. Výrobce navíc garantuje funkčnost baterie do -20 °C, což je hezký bonus pro zimní dobrodruhy s foťákem v kapse.

Fotoaparát: tady se platí za to drahé železo

Jádro celého telefonu. Vivo nasadilo sestavu, kterou si žádná konkurence v tuto chvíli netroufá kopírovat – ani Oppo s Find X9 Ultra, které je jinak hardwarově hodně blízko. Na zádech najdete tři plnohodnotné objektivy a každý z nich má svá specifika, která si zaslouží samostatný odstavec.

Hlavní snímač Sony Lytia LYT-901 s rozlišením 200 Mpx a plochou čipu 1/1,12″ je absolutní špička toho, co se dnes do telefonu vejde. Oproti loňsku má o něco horší světelnost f/1,85 (dříve f/1,69), ale znatelně větší čip mu umožňuje přijmout víc světla a také víc detailů. Tmavší clona je tu navíc záměr – menší otvor zvyšuje ostrost v rozích obrazu a omezuje chromatickou aberaci, což byla drobná bolest předchůdce. Stabilizace hlavního snímače dosahuje úrovně CIPA 6.5, v nižších třídách se běžně pohybujeme kolem CIPA 5.0. Ohnisko 35 mm místo obvyklých 23 mm je pro někoho kontroverzní, pro mě po třech týdnech jednoznačné plus. Reportážní ohnisko na mobilu nutí k lepší kompozici a portréty z hlavního snímače působí přirozeněji než při běžných 23 mm, kde se obličeje v krajích občas „táhnou“.

Periskop se snímačem Samsung ISOCELL HP0 má rovněž 200 Mpx a světelnost f/2,67 při ohnisku 85 mm. Ve srovnání s předchůdcem, který měl clonu f/2,27, tady rovněž platí to, co u hlavního snímače – tmavší otvor přináší lepší ostrost v rozích i omezení chromatické aberace. Certifikace ZEISS APO znamená, že se nemusíte bát purpurových kontur v protisvětle, a gimbalová stabilizace CIPA 7.0 drží obraz ukázněně i při 10× digitálním přiblížení. To je mimochodem hodnota, po kterou se ze snímku ještě dá vytáhnout použitelný výstup. Za 230 mm už samozřejmě kvalita padá, ale pořád jste nad úrovní třeba Galaxy S26 Ultra nebo Pixelu 10 Pro XL.

Ultraširokoúhlý snímač LYT-818 je ten samý jako loni, v kontextu celé řady smartphonů to ale vůbec není stížnost – naopak, pořád je to nejlepší širokáč na trhu. Má velikost 1/1,28″, což je plocha srovnatelná s hlavními čipy běžných vlajek. V praxi to znamená, že si z něj můžete dělat výřezy na 24 nebo 28 mm a pořád máte snímek, který by si jinde psali jako zásluhu hlavního foťáku.

Výsledek v praxi? Za tři týdny focení jsem si fotky vlastně ani nemusel přebírat. Dynamický rozsah je konzistentní napříč objektivy, bílá se nikam nesnaží utéct a barvy působí přirozeně. Vivo v X300 Ultra výrazně přitáhlo uzdu dřívějšímu přehnanému doostřování, ke kterému měly jeho dřívější modely tendenci. Výstup tak evokuje spíš bezzrcadlovku než typický chytrý telefon. K přepínání mezi dvěma styly barev slouží profily Authentic (přirozený) a Vibrant (sytější), sami si pak můžete vytvořit vlastní přednastavení a sdílet ho s ostatními majiteli telefonů Vivo. Drobnost, která mě potěšila.

Video konečně není vedlejší produkt

Jestli Vivo v tomto modelu něco skutečně zásadně posunulo, je to videorežim. Všechny tři zadní objektivy (i 50Mpx přední kamera) zvládnou 4K při 120 fps, k tomu Dolby Vision a 10bitový Log formát se zvýšeným datovým tokem. Vivo navíc podporuje kodek APV 4:2:2 a certifikaci ACES, což jsou věci, ze kterých běžný uživatel asi ze židle nespadne, ale pro filmaře pracujícího v postprodukci mají konkrétní smysl. Znamená to, že záběry z telefonu nalijete do časové osy vedle materiálu z profesionálních kamer, barvy vyrovnáte a nikdo už (alespoň na první pohled) nepozná, co je odkud.

Speciální režim Pro Video připomíná rozhraní kinematografické kamery a nabízí manuální kontrolu nad expozicí, ostřením (včetně focus pullingu), teplotou chromatičnosti a rychlostí závěrky. Přímo do telefonu si můžete nahrát LUTy ve formátu .cube a sledovat výslednou barevnou podobu v reálném čase při natáčení – totéž, co dělají profesionální monitory při natáčení. Čtveřice směrových mikrofonů pak zachytí srozumitelný zvuk, pokud mluvíte z rozumné vzdálenosti; plnohodnotná náhrada za externí mikrofon to není, ale na vlogování je zvuk překvapivě dobrý.

Kde to skřípe, jsou noční záběry z ruky. I s gimbalem je stabilizace na ultraširokém objektivu v noci nervózní a detaily ve stínech se občas utopí v odšumění. Ve dne je to naopak ohromující, bez výhrad. Po softwarových aktualizacích se to pravděpodobně dál zlepší, to ale nezmění fakt, že v tuto chvíli se kinematografická pověst X300 Ultra drží hlavně na denních scénách.

Fotokit za deset tisíc: hračka, nebo pracovní nástroj?

Photographer Kit, který k telefonu za 10 000 Kč navíc dostanete, obsahuje zcela nový telekonvertor 400 mm, pouzdro s uchycením, grip s vlastní baterií a ovládáním, stativový adaptér Arca-Swiss a popruh přes rameno. Po třech týdnech používání musím přiznat, že nejde o hračku, jak jsem si původně myslel.

Nový 400mm telekonvertor dovolí nativní optické přiblížení, které se blíží rozsahu teleobjektivů pro bezzrcadlovky. Kombinací s digitálním zoomem se dostanete na ekvivalent 3 200 mm, což je v těle, které se vejde do kapsy bundy, fakt, nad kterým dodnes zírám.

Grip pak mění celé pojetí focení. Má spoušť, kolečko pro ovládání zoomu, tlačítko pro video, tlačítko blesku a jedno programovatelné – a ukrývá v sobě i přídavnou baterii. Pro video je zásadní, protože telefon držíte stabilně oběma rukama jako skutečný fotoaparát a třes se tolik nepropisuje do záběru. Pokud se s telefonem na výlety skutečně chystáte produktivně fotit nebo natáčet, fotokit má smysl – zvlášť pro divokou přírodu, sport a koncerty. Pokud ho chcete jen „pro parádu“, deset tisíc je hodně drahá paráda.

OriginOS 6 a česká realita

Telefon běží na OriginOS 6 postaveném nad Androidem 16. Výrobce slibuje 5 let hlavních aktualizací a 7 let bezpečnostních záplat, což je u Vivo citelný posun – ještě nedávno dávala řada Ultra jen tři velké upgrady.

Nadstavba samotná je vizuálně svěží a přehledná, rozsáhlé možnosti úprav jsou zde pro ty, kteří si chtějí s designem a personalizací doopravdy vyhrát. AI funkcionalita běží především přes Gemini s doplňkem Circle to Search, Vivo má ale i vlastní generativní funkce v galerii a záznamníku.

Předinstalovaný bloatware je minimální. K servisu Vivo přidává tříletou záruku, roční pojištění displeje a pětiletou garanci kapacity baterie, což v součtu patří k nadstandardnějším nabídkám na českém trhu.

Cena bolí. A konkurence zatáhne nůž hlouběji

Tady se dostáváme k jádru celého uvažování. 46 999 Kč za základ a 56 999 Kč za sestavu s fotokitem nejsou v českém kontextu čísla, u kterých se nad nákupem rozhodnete v tramvaji. A když se rozhlédnete po konkurenci, otázka „proč tolik?“ se ozve ještě hlasitěji:

• Xiaomi 17 Ultra – startovní cena 35 990 Kč, v akcích s výkupním bonusem a promo kódem se dá pořídit i za 31 490 Kč. Hardwarově jde o srovnatelnou třídu
• Vivo X300 Pro – menší bráška téhož telefonu, který startoval na 34 990 Kč, dnes se dá sehnat za zhruba 25 000 Kč. Má stejný periskop s 200Mpx snímačem a odvede 90 % práce jeho staršího sourozence
• Oppo Find X9 Ultra – startovací evropská cena 35 999 Kč za konfiguraci 12/512 GB dává vivu hodně zabrat. Hardwarově jde o přímého konkurenta.

Pokud by šlo čistě o technologii, X300 Ultra cenu obhájí – v tuto chvíli na trhu není fotomobil, který by byl konzistentně lepší. Jenže cenová propast oproti X300 Pro a Xiaomi 17 Ultra je tak velká, že výsledná rovnice „tenhle telefon vs. ten s 90 % kvality skoro za polovinu“ pro mnoho lidí dopadne jednoznačně. A potom tu je ještě čerstvě představené Oppo Find X9 Ultra, které bude nejvážnějším soupeřem v téhle kategorii – s hardwarem na srovnatelné úrovni a mnohem nižší cenou.

Závěrečné hodnocení

Vivo X300 Ultra je v tuto chvíli nejlepší fotomobil na trhu. Hardwarová sestava je bez konkurence, zpracování prvotřídní, baterie přesně taková, jakou u vlajky chcete mít, a poprvé za několik let Vivo skutečně dotáhlo i video – ne jako bonus, ale jako plnohodnotný pilíř celého produktu. Fotokit není hračka, nýbrž rozšíření, které má smysl pro každého, kdo s telefonem reálně tvoří.

Problém je cena. Padesát tisíc za telefon a dalších deset za příslušenství je v Česku částka, kterou obhájíte jen tehdy, pokud je pro vás X300 Ultra pracovní nástroj – tedy jestli se věnujete mobilní fotografii nebo tvorbě videa profesionálně či poloprofesionálně. Pro běžného uživatele je X300 Pro za skoro poloviční peníze dostatečnou alternativou, kterou 9 z 10 zákazníků neodliší od vrcholného modelu. A pro ty, kdo hledají špičkový fotomobil za znatelně méně, tu máme Xiaomi 17 Ultra nebo čerstvé Oppo Find X9 Ultra.

Dodám ještě jednu osobní poznámku. Po třech týdnech používání vím, že kdybych si telefon musel koupit z vlastních peněz, šel bych spíš po X300 Pro a za zbylé prostředky pořídil slušnou bezzrcadlovku.

Je pro vás X300 Ultra vysněný fotomobil, nebo byste radši volili levnější X300 Pro a rozdíl investovali jinam?