5 mýtů o chytrých telefonech, kterým možná ještě věříte – 5. díl

5_mytu_1_ico

Od posledního dílu cyklu 5 mýtů o chytrých telefonech, kterým možná ještě věříte uplynuly již bezmála dva měsíce, proto se dnes vracíme s další pěticí spekulací, domněnek a polopravd, které hodláme vyvrátit. Dnes se podíváme na vhodnost zabezpečení obrazovky zámkem, vzdálené připojení k zařízení s Androidem, nezbytnost aplikace Obchod Play, význam paměťové karty a bezpečnost veřejných bezdrátových sítí.

Zámek obrazovky ochrání můj telefon

Zámek obrazovky je nesporně užitečná záležitost před zvědavci. Pokud například necháte svůj telefon ležet v zaměstnání na stole, nemusíte se bát, že by vám zvídaví kolegové/kolegyně mohli procházet vaše soukromé záležitosti.

Stejně tak může zamykací obrazovka zamezit přístupu k informacím i telefonu samotnému, pokud zařízení ztratíte. Jestliže si zabezpečíte SIM kartu PINem, budete mít jistotu, že ani po restartu nebude moci z mobilu nikdo volat, posílat SMS, ani páchat další nepravosti.

Zamykací obrazovka ale bohužel také zastaví případné poctivé nálezce. Pokud totiž telefon ztratíte a někdo vám ho bude chtít vrátit, zpravidla se podívá do adresáře kontaktů a zkusí zavolat například vašim rodičům, manželce, partnerce, nebo kontaktuje někoho z vašich přátel s prosbou o sdělení, komu dané číslo patří. To se se zamknutým telefonem nepovede.

První z pěti mýtů: zámek obrazovky ochrání můj telefon První z pěti mýtů: zámek obrazovky ochrání můj telefon

Pochopitelně uvedený scénář je asi hodně neobvyklý, nicméně poctivců a hodných lidí je mezi námi ještě poměrně dost na to, abychom při ztrátě telefonu mohli počítat s tím, že se nám vrátí zpátky.

Zámek obrazovky tedy skutečně ochrání váš telefon, nicméně jsou situace, ve kterých to může být spíše překážkou. Záleží tedy především na vás, zda je důležitější zařízení, nebo v něm uložené informace. Je ale dobré vědět, že zámek obrazovky není neprolomitelný – tomuto tématu jsme věnovali článek 7 způsobů, jak lze obejít zámek obrazovky. Pokud se tedy vaše zařízení dostane do rukou patřičně pokročilému uživateli, toto zabezpečení ho nezastaví. Naopak poctivému nálezci, který může být naprostým laikem, může celkem spolehlivě zabránit v navrácení telefonu původnímu majiteli. Proto některé zamykací obrazovky dokážou zobrazovat údaje nutné ke kontaktování majitele. Pokud se rozhodnete zámek obrazovky používat, doporučujeme tyto údaje zadat

K obrazovce Androidu se nelze připojit vzdáleně

Pro desktopy existuje hned několik aplikací, díky kterým se můžete přihlásit ke vzdálenému počítači a pracovat s ním podobným způsobem, jako byste u něj seděli. To se hodí například v případech, kdy potřebujete pomoci méně zkušenému uživateli. Na systému Android bylo až donedávna něco takového fikcí. K telefonu či tabletu se dalo připojit jen kabelem, což v podstatě mazalo nutnost takového počínání.

S nejnovější verzí aplikace TeamViewer již není připojení k vzdálenému zařízení s Androidem ničím neuskutečnitelným! Stačí na telefon nebo tablet nainstalovat program TeamViewer QuickSupport, nastavit ho, a poté spustit.

TeamViewer QuickSupport
TeamViewer QuickSupport

Z počítače se pak připojíte jednoduše – stačí si stáhnout a nainstalovat aplikaci TeamViewer pro Windows, zadat ID, které uvidíte na obrazovce svého telefonu a poté na mobilu schválit všechny následující požadavky.

TeamViewer QuickSupport App for Android

TeamViewer QuickSupport App for Android

Vzdálené připojení funguje i v případě, kdy jsou ovládající počítač a ovládaný telefon ve zcela jiné síti či za firewallem – můžete tak například pomoci svým rodičům, kteří bydlí i několik set kilometrů daleko. Je to natolik jednoduché, že celou operaci vzdáleného připojení k telefonu či tabletu zvládne i průměrně zdatný uživatel.

Vzdálené ovládání zařízení s Androidem - padl další z mýtů Vzdálené ovládání zařízení s Androidem – padl další z mýtů

Kromě ovládání myší a živého přenosu obrazu, které funguje prakticky stejně, jako byste měli telefon ve své ruce, nabízí TeamViewer také řadu dalších funkcí:

  • Chat.
  • Prohlížení informací o zařízení.
  • Přenos souborů.
  • Seznam aplikací s možností jejich odinstalace.
  • Seznam procesů s možností jejich ukončování.
  • Nastavení sítí Wi-Fi.
  • Prohlížení systémových diagnostických informací.
  • Pořizování snímků obrazovky v reálném čase.
  • Kopírování informací do paměťové schránky zařízení.
  • Bezpečné připojení s šifrováním 256 Bit AES.

Závěrem bychom měli podotknout patrně nejdůležitější informaci: TeamViewer můžete pro soukromé a nekomerční nasazení používat zcela zdarma. Jakmile ale půjde o komerční či firemní použití, je nutné si koupit ne právě levnou licenci.

Bez aplikace Obchod Play nejde na Android nic instalovat

Drtivá většina telefonů a tabletů obsahuje aplikaci Obchod Google Play, která primárně slouží ke stahování, instalaci a aktualizaci dalších programů. Je to nesporně velice pohodlný přístup, vycházející filozoficky z idey repozitářů na Linuxu. Android je sice open source, a tedy k dispozici zdarma pro každého, kdo se rozhodně instalovat ho na svá zařízení, nicméně součástí Androidu nejsou aplikace Google, které kromě dalších programů obsahují právě Obchod Play. Aplikace Google nejsou open source, jsou vázány licenčními podmínkami a ten, kdo je chce do svých telefonů/tabletů musí nejen splnit dané podmínky, ale také platit stanovenou sazbu. Hlouběji jsme se tomuto tématu věnovali ve článcích MADA: o tajemné smlouvě mezi Googlem a výrobci a Google prý účtuje za své aplikace v Androidu kolem 15 Kč za jedno zařízení.

Někteří výrobci tak balík aplikací Google do svých zařízení neinstalují – činí tak buď proto, že chtějí snížit cenu svých produktů na naprosté minimum, nebo protože se s Googlem z nějakého důvodu nedohodli na podmínkách. Výsledkem pak jsou telefony a tablety, na kterých uživatelé marně hledají Obchod Play, ze kterého by mohli stahovat programy. Ten je sice většinou nahrazen nějakou (obvykle čínskou) alternativou, která ale proti osvědčené aplikaci mívá řadu nedostatků a nepoměrně užší výběr programů.

Obchod Google Play není nutnou podmínkou pro použitelnost Obchod Google Play není nutnou podmínkou pro použitelnost

Uživatelé se pak často shánějí po informacích, jak Obchod Play doinstalovat. Samo o sobě to rozhodně není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát – určitě nestačí stáhnout odněkud APK balíček Obchodu Play s tím, že vše začne fungovat, jak bývá zvykem. Repozitář totiž ke své činnosti vyžaduje ještě několik služeb, včetně propojení systému s účtem Google.

Pro méně zkušené uživatele tak zbývají v podstatě dvě legální možnosti:

To jsou dvě jednodušší cesty. Pro pokročilejší uživatele je tu pak možnost pokusit se o instalaci aplikací Google přes alternativní recovery (je ale nutné sehnat odpovídající verzi).

Asi nejkomplikovanějším způsobem, který ale v konečném důsledku může přinést podstatně větší komfort, je instalace alternativní ROM, do které lze zpravidla doinstalovat balík GApps. Zde se sice již pohybujeme na hraně licenčních podmínek, nicméně získáme (zpravidla čistší a novější) systém, včetně všech jeho možností a schopností. Zásadním problémem tak bude jen nalezení ROMky pro příslušné zařízení – ty nejlevnější „no name“ kousky totiž nemívají příliš velkou podporu komunity, která by pro ně připravovala alternativní ROM.

Abychom tedy vyvrátili mýtus ze třetího podnadpisu, shrňme zjištění do následující věty: i bez aplikace Obchod Play lze na Android instalovat programy, jen to prostě bude o něco složitější.

Instalací paměťové karty získám více místa na aplikace a hry

Bohužel toto tvrzení je pravdivé jen z části. Google se k paměťové kartě a možnostem jejího použití chová poněkud macešsky. Například Android 2.2 Froyo přinesl dlouho očekávanou možnost přesunu aplikací na paměťovou kartu. Uživatelé se těšili, jak uvolní v té době malou interní paměť zařízení, leč dočkali se jen částečně – přesun totiž musely podporovat jednotlivé programy. Aplikace, jež tuto funkci nepodporovaly, prostě na kartu přesunout nešlo a zůstaly tak nadále v interním úložišti, kam si také ukládaly svá dočasná a pracovní data, čímž paměť dále „zaplevelovaly.“ Stejně tak nebylo možné přesouvat aplikace, jež měly widget na některé z domovských obrazovek – ten v takovém případě většinou přestal fungovat. Běžně tak docházelo k situacím, kdy uživatel sice investoval do 32GB paměťové karty, která byla z větší části prázdná, ovšem interní paměť jeho telefonu o velikosti 2 GB doslova praskala ve švech.

Paměťová karta nemusí interní paměti odlehčit tak, jak by uživatel čekal Paměťová karta nemusí interní paměti odlehčit tak, jak by uživatel čekal

Další komplikace v práci s paměťovou kartou přinesl Android 4.4 KitKat, který v rámci vyšší míry zabezpečení omezil aplikacím přístup k tomuto médiu. Změnu přinesl až Android 5.0, nicméně integrace paměťové karty do systému byla relativně malá – stále se jednalo jen o „úložiště navíc“ a řada programů se tvrdošíjně instalovala a instaluje do interní paměti.

Skutečně revolučním krokem v pojetí paměťové karty přinesl až Android 6.0 Marshmallow, který umí integrovat paměťovou kartu jako nedílnou součást úložiště – tzv. „Adoptable storage.“ Aplikace se pak instalují do interní paměti, jejíž kapacita je ovšem rozšířena na paměťovou kartu. Toto řešení přináší nesporný klad v podobě možnosti zvětšit malou interní paměť, ale i několik nevýhod: microSD karty jsou pomalejší, méně spolehlivé a mají omezený počet zápisů do jedné buňky. Je tedy na uživateli, jaká kritéria jsou pro něj důležitější. Podrobně jsme toto téma rozebrali ve článku MicroSD karta jako interní úložiště: jak to funguje a jaké jsou (ne)výhody?

Celkově vzato: do Androidu 5.0 Lollipop platí, že instalací paměťové karty sice získáte více místa pro programy a hry, ovšem jen u těch aplikací, které to podporují. S Androidem 6.0 a vyšším pak můžete paměťovou kartu integrovat do interního úložiště, čímž dojde k jeho faktickému zvětšení.

Další z mýtů padá: Android 6.0 přišel s plnohodnotnou podporou karet Další z mýtů padá: Android 6.0 přišel s plnohodnotnou podporou karet

Na veřejné Wi-Fi síti chráněné heslem jsem v bezpečí před hackery

Určitě jste už slyšeli o tom, jak nebezpečné mohou být veřejné sítě Wi-Fi. V podstatě každý, kdo si pořídí bezdrátový router či přepne telefon do režimu hotspotu může poskytovat připojení k Internetu. Nemusí mít ale vždy jen ty nejčistší úmysly – stává se totiž prostředníkem mezi vámi a Internetem a v této pozici tak „vidí“ veškerou vaší komunikaci, která není šifrovaná.

Jak teoreticky může vypadat zneužití veřejně přístupné bezdrátové sítě? Možností je více, my zmíníme dvě: tou první je použití aplikace, která dokáže zachytávat síťovou komunikaci dalších zařízení, jež jsou připojena ve stejné síti. Podrobně jsme se tomuto způsobu útoku věnovali ve článku dSploit: hackněte si svou bezdrátovou síť! V tomto případě je úplně jedno, zda je síť zabezpečena heslem, nebo ne – pokud útočník heslo zná (což je případ Wi-Fi sítí v restauracích, kavárnách, obchodních domech, ….), může se do ní připojit a podnikat své nekalé rejdy.

Poslední z dnešních mýtů: veřejné Wi-Fi sítě chráněné heslem jsou bezpečné před hackery Poslední z dnešních mýtů: veřejné Wi-Fi sítě chráněné heslem jsou bezpečné před hackery

Druhou cestou je spuštění vlastní bezdrátové sítě. Pokud útočník svou Wi-Fi pojmenuje stejně, pak se telefony a tablety nic netušících uživatelů mohou automaticky připojit k takto vytvořené síti (ve výchozím nastavení se zařízení připojují k síti se stejným jménem a heslem automaticky). Útočník pak má plnou kontrolu nad jejich internetovým připojením a může se síťovým provozem nakládat dle svých představ, včetně možnosti odchytávání paketů, manipulace s přenášenými daty a dalšími nepravostmi. Opět je tedy jedno, zda a jak je síť zabezpečená, pokud útočník může nějakým způsobem zjistit heslo (obvykle se ho dozví od obsluhy či z nějakého materiálu pro hosty).

Poměrně spolehlivou metodou ochrany před čmuchaly tohoto typu je používání VPN připojení, kdy jde síťový provoz mezi aplikací a potažmo zařízením k serveru přes šifrované spojení. Pochopitelně je vhodné si pro tyto účely zvolit spolehlivého poskytovatele, neboť i tento mezičlánek může jeho provozovatel zneužít k odposlechu. Jednou z možností je například použití prohlížeče Opera Max, který kromě úspory dat přes své proxy servery nabízí právě připojení přes VPN.

Další díly cyklu 5 mýtů o chytrých telefonech, kterým možná ještě věříte

  • 1. díl (listopad 2015): Měli byste používat jen nabíječku dodanou s telefonem, Černá tapeta šetří baterii, Lepší specifikace znamenají lepší výkon, Příliš dlouhé nabíjení telefonu poškozuje baterii, Obnovení do továrního nastavení smaže všechna data.
  • 2. díl (prosinec 2015): Před prvním použitím je nutné zařízení plně nabít, S Androidem se nemusíte bát malware a virů, Živé tapety drasticky snižují výdrž baterie, „Task Killery“ pomáhají zvýšit výkon, Zapnuté NFC spotřebovává baterii.
  • 3. díl (prosinec 2015): Více megapixelů = lepší fotky, Android je na všech telefonech stejný, Android „laguje“ a padá častěji než konkurence, Lepší skóre v benchmarku znamená vyšší výkon v praxi, Automatické řízení úrovně podsvětlení obrazovky šetří baterii.
  • 4. díl (leden 2016): Novější verze Androidu je vždy lepší než starší, S chytrým telefonem mohou sledovat mou polohu, Bezztrátové audio je zárukou vyšší kvality zvuku, Rootování či instalace alternativní ROM není legální, Aplikace XY (doplňte si sami) zrychlí váš telefon/tablet.

Vnesme spolu pravdu do světa mýtů o chytrých telefonech!

Určitě jsme ani pátým dílem nezvládli vyjmenovat a vyvrátit všechny mýty a polopravdy, týkající se chytrých mobilních telefonů. Podělte se s námi a s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem, na jaké další „obecně uznávané“ nepravdy a polopravdy, kolující mezi lidmi, jste narazili! Zkusíme na základě vašich tipů sestavit další pokračování tohoto cyklu, abychom vnesli do světa mýtů alespoň trochu světla.

Karel Kilián
O Autorovi - Karel Kilián

Karel Kilián je zkušený technický redaktor a copywriter s bohatou praxí v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jeho kariéra začala na pozici prodavače, odkud postupně… více o autorovi

Mohlo by vás zajímat

Komentáře (20)